40 ICm 1962/2013
Číslo jednací: 40 ICm 1962/2013-103

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kolářem v právní věci žalobce SCHC, s. r. o. se sídlem Hanusova 1537/3a, Michle, 140 00 Praha 4, IČ: 607 49 423, zast. JUDr. Josefem Haščákem, Ph.D., advokátem se sídlem Jana Nerudy 868, Kynšperk proti žalované Česká spořitelna, a.s., IČ: 452 44 782, se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, zast. Mgr. Jarmilou Hellingerovou, pověřeným zaměstnancem, se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, o popření pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalovaného v insolvenčním řízení na majetek dlužníka Ing. Jiřího Vyorala, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 30559/2012 není zajištěna nemovitostmi zapsanými v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Uherské Hradiště na LV 651 pro obec a k.ú. Zlámanec jako rozestavěná stavba na parcele st. 220 a dále zapsanou u téhož úřadu na LV 646 pro obec a k.ú. Zlámanec jako parcela č. 100/2, se zamítá.

II. Určuje se, že pohledávka žalovaného v insolvenčním řízení na majetek dlužníka Ing. Jiřího Vyorala, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 30559/2012 není zajištěna nemovitostmi zapsanými v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Uherské Hradiště na LV 646 jako parcela st. 220 zastavěná plocha a nádvoří.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 23.5.2013 doručeným soudu dne 24.5.2013 popřel žalobce pořadí pohledávky žalovaného v insolvenčním řízení na majetek Ing. Jiřího Vyorala, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 30559/2012 (dále jen dlužníka), když možnost uspokojení pohledávek jiných věřitelů dlužníka s tím, že obě strany věděly, že dlužník má mnohamilionový splatný závazek vůči společnosti Leasing České spořitelny a.s. a to z toho důvodu, že dlužník o tomto věděl, neboť v roce 2006 nabyl proti němu právní moci směnečný platební rozkaz a žalovaný o tom věděl jako stoprocentní majitel společnosti Leasing České spořitelny a.s.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, když uvedl, že jediným úmyslem žalovaného při uzavírání předmětných zástavních smluv bylo zajistit řádné a včasné splnění závazků dlužníka z úvěrové smlouvy, kterou uvedené zástavní smlouvy pohledávku žalovaného za dlužníkem zajišťovaly.

Jak již shora uvedeno, popření pořadí pohledávky žalovaného žalobcem bylo soudu doručeno dne 24.5.2013, přezkumné jednání ve věci, jak vyplývá z protokolu o přezkumném jednání, proběhlo dne 29.5.2013 a je tedy popření včasné (§ 200 odst. 1 IZ).

Ze smlouvy o úvěru č. 0286139189 ze dne 5.4.2007 (č.l. 16-18) vzal soud za prokázané, že touto smlouvou žalovaný poskytl dlužníku a jeho manželce hypoteční úvěr ve výši 4,900.000,-Kč. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. 0286139189/1 ze dne 5.4.2007 (č.l. 50-52) vzal soud za prokázané, že dlužník a jeho manželka zřídili touto smlouvou zástavní právo k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Uherské Hradiště na LV 646 pro obec a k.ú. Zlámanec jako parcela č. 100/2 k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 0286139189 ze dne 5.4.2007. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva č. 0286139189/2 ze dne 29.10.2007 (č.l. 53-55) vzal soud za prokázané, že touto smlouvou dlužník zřídil zástavní právo k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Uherské Hradiště na LV 651 pro obec a k.ú. Zlámanec jako rozestavěná stavba na parcele st. 220 k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 0286139189 ze dne 5.4.2007. Z rejstříku zdejšího soudu (č.l. 78-81) vzal soud za prokázané, že dlužník byl druhým ze čtyř žalovaných ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 Sm 133/2005 s tím, že žalobcem v tomto řízení byla obchodní společnost Leasing České spořitelny a.s. a směnečným platebním rozkazem ze dne 28.7.2005, který byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22.3.2006 ponechán v platnosti, byl dlužník zavázán k zaplacení směnečné částky 4,657,559,-Kč. Z hlediska skutkových zjištění lze tedy uzavřít, že žalovaný poskytl dlužníku a jeho manželce hypoteční úvěr, který byl zajištěn dvěma smlouvami o zřízení zástavního práva k nemovitostem označeným ve výroku I. rozsudku. Jak vyplývá ze zástavních smluv svrchu jmenovaných, předmětem zástavního práva nebyly nemovitosti jmenované ve výroku II. rozsudku. Žalovaný pak pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 5.4.2007 přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka, jako pohledávku zajištěnou nemovitostmi jak jsou popsány ve výrocích I. a II. rozsudku a žalobce popřením doručeným soudu dne 24.5.2013 popřel pořadí pohledávky.

Ve věci bylo na místě toliko hodnocení právní, neboť po stránce skutkové sporu mezi účastníky není. V řízení bylo na žalobci, aby prokázal, že obě strany jednaly v úmyslu krátit věřitele přičemž jestliže dlužníkův právní úkon zkracuje uspokojení vymahatelných pohledávek dlužníkových věřitelů, neplyne závěr, že v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele jednaly při uzavření tohoto úkonu obě smluvní strany, jen z toho, že druhé smluvní straně bylo známo, že jej dlužník učinil v úmyslu zkrátit své věřitele (srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Odo 1027/2006 ze dne 1.7.2008-pramen www.nsoud.cz). Soud je názoru, že takový úmysl dlužníka a žalovaného při uzavírání předmětných zástavních smluv prokázán nebyl. Zástavní smlouvou ze dne 5.4.2007 zastavili nemovitost tam uvedenou dlužník a jeho manželka. Již z takto vymezeného okruhu kontrahentů lze dovodit, že se nemohlo jednat o úmysl krátit jiné věřitele, neboť manželka dlužníka nebyla účastnicí řízení ve směnečné věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 Sm 133/2005 a nebyla tedy ani dlužnicí v tam projednávaném právním vztahu. Podle názoru soudu skutečnost, že žalovaný je stoprocentním vlastníkem obchodní společnosti Leasing České spořitelny a.s., sama o sobě neznamená, že by žalovaný musel vědět o tom, že obchodní společnost Leasing České spořitelny a.s. má za dlužníkem nesplacenou pohledávku. Nelze rovněž přehlédnout, že předmětné zástavní smlouvy byly uzavírány v roce 2007, kdežto dlužník se do prokazatelně insolvenčního stavu dostal nejdříve v roce 2012, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení na jeho majetek. Nelze tak dojít k závěru, že by uzavřením dvou shora jmenovaných zástavních smluv měl žalovaný úmysl krátit jiné věřitele. Zástavními smlouvami zajišťovaný závazek byl hypoteční úvěr poskytovaný dlužníkovi a jeho manželce žalovaným. Při uzavírání hypotečních smluv je s ohledem na výši poskytovaného úvěru (v souzené věci ve výši 4.900.000,-Kč) zcela běžné, že hypoteční ústav jednající s péčí řádného hospodáře zajišťuje splnění závazků dlužníka a v případech kdy je dlužník vlastníkem nemovitostí je zcela obvyklé zajištění závazku nemovitostmi, které dlužník vlastní. Nevymyká se proto jednání žalovaného (uzavření napadených zástavních smluv) běžným obchodním zvyklostem. Soud uzavírá, že se žalobci nepodařilo prokázat úmysl obou stran krátit věřitele a nemůže se tak jednat o právní úkon neplatný. Proto soud žalobu v části týkající se nemovitostí, ke kterým bylo řádně sjednáno zástavní právo, zamítl (výrok I.). Pokud jde o nemovitost uvedenou ve výroku II. rozsudku, tato jak vyplývá ze shora uvedeného nebyla předmětem ani jedné ze zástavních smluv a nemůže proto tato nemovitost zajišťovat žalovaným přihlášenou pohledávku. Proto v této části soud žalobě vyhověl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť oba účastníci byli ve věci toliko částečně úspěšní a poměr úspěchu či neúspěchu nelze v tomto typu sporů jednoznačně stanovit.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 4. února 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Kolář, v.r. Renata Krédlová samosoudce