40 ICm 1927/2015
č. j. 40 ICm 1927/2015-57 (KSOS 40 INS 33554/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Slaběňákovou ve věci

žalobce: Komerční banka, a. s., IČO: 453 17 054 sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Romanem Majerem sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha proti žalovanému: Ing. Peter Režnický, Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava, insolvenční správce dlužníka Dušana anonymizovano , anonymizovano , bytem Písečná 2921/5, 700 30 Ostrava-Zábřeh zastoupený advokátem Mgr. Milanem Kvasnicou sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín-Záblatí o určení popřené pohledávky ve výši 100 513,78 Kč

takto: I. Určuje se, že pohledávka žalobce č. P2 přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 40 INS 33554/2014 je po právu ve výši 86 305,51 Kč. II. V částce 14 208,27 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobním návrhem ze dne 19. 5. 2015 se žalobce domáhal proti žalovanému určení, že jeho pohledávka ve výši 100 513,78 Kč je přihlášena do insolvenčního řízení KSOS 40 INS 33554/2014 po právu. 2. Žalobce tvrdil, že podal dne 13. 2. 2015 u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky za dlužníkem panem Dušanem Dolež anonymizovano , bytem Písečná 2921/5, 700 30 Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. isir.justi ce.cz

Ostrava, v celkové výši 100 513,78 Kč. Následně obdržel dne 27. 4. 2015 od žalovaného coby insolvenčního správce dlužníka vyrozumění o celkovém popření pohledávky věřitele co do pravosti a výše insolvenčním správcem, když dlužníkem byla uznána v plné výši. Jako důvody popření přihlášené pohledávky žalovaný uvedl, že věřitel nemá nárok na zaplacení této pohledávky pro neplatnost uzavřené rozhodčí doložky, když výběr rozhodce nebyl sjednán dle transparentních pravidel a vydaný rozhodčí nález je nicotný. Pohledávka je tak promlčena, když promlčecí doba počala běžet v roce 2007. Žalobce tedy podal žalobu, v níž vyjádřil nesouhlas s úplným popřením přihlášené pohledávky co do pravosti a výše ze strany žalovaného. Žalobce dne 15. 11. 2006 uzavřel s dlužníkem smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. 6010006308413, na jejímž základě poskytl dlužníku úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. Podpisem smlouvy se dlužník zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1/20 čerpané jistiny, minimálně ve výši 100 Kč. Jelikož dlužník nehradil předepsané splátky řádně a včas, přistoupil žalobce dne 28. 7. 2008 k zesplatnění pohledávky, když zaslal dlužníkovi odstoupení od smlouvy. Splatnost dlužné částky nastala dle dopisu o odstoupení ke dni 2. 11. 2007. Jelikož dlužník neuhradil svůj dluh ve stanovené lhůtě, přistoupil žalobce dne 29. 4. 2008 k uplatnění pohledávky v rozhodčím řízení dle sjednané rozhodčí doložky v čl. XVIII. podmínek k osobním kreditním kartám, které byly nedílnou součástí smlouvy. O nároku žalobce rozhodl rozhodce JUDr. Petr Poledník rozhodčím nálezem sp. zn. K/2008/06788 ze dne 29. 10. 2008, který nabyl právní moci dne 4. 12. 2008. Dle § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění (dále jen ZRŘ ), rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Žalobce si dále dovoluje uvést, že na základě tohoto exekučního titulu byla již pravomocně nařízena exekuce, a to usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009 č. j. 53 Nc 10209/2009-5. Exekuční soud tak neshledal žádnou vadu exekučního titulu, přičemž exekuci na majetek dlužníka na základě tohoto exekučního titulu nařídil. Žalobce je toho názoru, že mu nelze klást k tíži skutečnost, že právní názor ohledně ne/platnosti rozhodčích doložek nebyl v době uzavření smlouvy, potažmo příslušné rozhodčí doložky, natolik zřejmý, aby mohl žalobce důvodně pochybovat o budoucí vykonatelnosti rozhodčích nálezů coby exekučních titulů. Pravomoc rozhodce nesporoval ani samotný rozhodce, když ve věci vydal své rozhodnutí, ani příslušný exekuční soud při nařizování exekuce na majetek dlužníka. Žalobce tak má za prokázané, že uplatnil svou pohledávku v souladu s aktuálně platnými právními předpisy, resp. judikaturou soudů vyšších stupňů, a to v přiměřené lhůtě, když nárok na úhradu pohledávky splatné dne 2. 11. 2007 uplatnil v rozhodčím řízení dne 29. 4. 2008, přičemž o nároku bylo rozhodnuto dne 29. 10. 2008. Žalobce dále tvrdil, že následně podal dne 21. 1. 2009 návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora, přičemž na základě tohoto návrhu byla k vymožení pohledávky nařízena exekuce na majetek povinného. Žalobce tak dosáhl v rámci promlčecí doby nejen vydání exekučního titulu, ale i zahájení exekuce k vymožení pohledávky jím přiznané. 3. Žalobce dále uvedl, že ani do dnešní doby nedošlo k odklizení rozhodčího nálezu v řízení o jeho zrušení, když dlužník žádnou takovou žalobu nepodal. K námitce promlčení pak žalobce uvedl, že institut promlčení má primárně motivovat věřitele k tomu, aby své pohledávky vymáhali bez zbytečného odkladu a nečekali s uplatněním pohledávky neomezenou či nepřiměřeně dlouhou dobu. Z obsahu přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení je však patrné, že žalobce v přiměřené době od okamžiku splatnosti pohledávky přistupoval aktivně k vymožení pohledávky, když činil příslušné procesní kroky směřující k vymožení pohledávky až k následnému nařízení exekuce na majetek povinného. Žalobce tak shledává uplatněnou námitku promlčení jako šikanózní a v rozporu s dobrými mravy, když byla vznesena na úkor účastníka, který případné marné uplynutí nezavinil a vůči němuž by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp. zn. 60 ICm 113/2013). 4. Dle žalobce není rozhodčí nález nicotný právní akt, který byl vydán na základě neplatné (neexistující) rozhodčí doložky, a rovněž se jedná se o spor, který je arbitrovatelný. Je-li tedy rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž je možné rozhodnout v rozhodčím řízení, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt, neboť i když je rozhodčí nález zrušen z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, zůstávají účinky podané rozhodčí žaloby zachovány (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 50/2014-62 ze dne 4. 8. 2014). Žalobce odkázal rovněž na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 70 ICm 2149/2013, 104 VSPH 158/2014, dle kterého Je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž by jinak bylo možné uzavřít rozhodčí smlouvu, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí ve smyslu § 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů a nelze jej považovat za nicotný právní akt . 5. V neposlední řadě žalobce odkázal na jednu ze stěžejních zásad insolvenčního řízení stanovenou v § 5 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), dle kterého nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce. Žalobce postupoval při vymáhání předmětné pohledávky v dobré víře, v souladu s právními předpisy a patřičnou judikaturou, neboť na základě podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu (s odkazem na sjednanou rozhodčí doložku) získal exekuční titul. Na základě tohoto exekučního titulu pak byla exekučním soudem nařízena exekuce. Žalobce tak považuje popření přihlášené pohledávky žalovaným za zřejmý zásah do jeho právní jistoty, legitimního očekávání a dobré víry v rámci postupu při vymáhání přihlášené pohledávky. I přesto, že k zesplatnění celkové pohledávky došlo již v roce 2007, nelze přihlášenou pohledávku věřitele považovat za promlčenou, a to především s odkazem na skutečnost, že žalobce disponuje pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, na jehož základě byla exekučním soudem nařízena exekuce, která dosud nebyla ukončena (úkony pozastaveny jen z důvodu zahájeného insolvenčního řízení). Exekuční titul nebyl doposud žádným pravomocným výrokem soudu v nalézacím řízení zrušen, když v insolvenčním řízení nepřihlásil svou pohledávku věřitel jako vykonatelnou pouze z opatrnosti, vědom si současného stavu judikatury týkající se ne/platnosti rozhodčích doložek. 6. Žalobce na závěr shrnul, že žalovaný postupoval dle jeho názoru v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení, porušil princip právní jistoty a dobré víry věřitele a zkrátil tak jeho práva v insolvenčním řízení. Žádný věřitel nemůže být zbaven svého oprávněného nároku jen na základě nevyjasněné koncepce promlčitelnosti jeho práva, způsobené změnou judikatury, tj. změnou právní interpretace ze strany soudů (srov. Nález ÚS sp. zn. II. ÚS 635/09 ze dne 31. 8. 2010). 7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 16. 8. 2015 uvedl, že nesdílí názor žalobce ohledně účinků rozhodčího nálezu, dle něj je nutno rozlišovat mezi absolutně a relativně neplatnou rozhodčí doložkou. Je-li rozhodčí doložka absolutně neplatná jako v tomto případě, jedná se o nicotný rozhodčí nález, který není nutno odklízet (odkázal rovněž na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 2860/2012). Žalobce mohl dle názoru žalovaného svou pohledávku v promlčení době uplatnit u soudu, což neučinil. 8. O nároku žalobce rozhodl soud rozsudkem ze dne 8. 3. 2017 č. j.-29, kterým žalobu žalobce zamítl, a to pro předčasnost, když tento soud vyhodnotil jak přihlášku pohledávky žalobce, tak i popěrný úkon insolvenčního správce jako neurčité a nesrozumitelné a tedy nepřezkoumatelné (v podrobnostech viz citovaný rozsudek).

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

9. K včasnému odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 7. 2017 č. j. 17 VSOL 219/2017-44 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, neboť na rozdíl od soudu I. stupně považoval přihlášku žalobce i popěrný úkon žalovaného za takové úkony, které splňují požadavek určitosti. 10. V novém řízení tedy soud I. stupně, vázán právním názorem odvolacího soudu, vyšel ze zjištění, která dosud učinil o včasnosti podané žaloby, provedl důkazy, jež žalobce navrhl k prokázání svých tvrzení, a to smlouvu o osobní kreditní kartě č. 6010006308413, přehled poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě Visa Electron, kolektivní pojištění ke kreditním kartám, všeobecné obchodní podmínky, podmínky k osobním kreditním kartám, rozhodčí nález z 29. 10. 2008 sp. zn. K/2008/06788, návrh na nařízení exekuce z 21. 1. 2009, usnesení Okresního soudu v Ostravě z 2. 2. 2009 č. j. 53 Nc 10209/2009-5, odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě z 24. 10. 2007, specifikace úvěru a příslušenství (interní doklad žalobce) a oznámení KB a.s., kterým se stanoví úrokové sazby s platností od 13. 11. 2006. Za svá skutková zjištění vzal i shodná tvrzení účastníků o existenci pohledávky ve výši, ve které o ní bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem. 11. Z těchto důkazů a nesporných tvrzení učinil soud tento skutkový závěr: 12. Žalobce uzavřel dne 15. 11. 2006 s dlužníkem jako spotřebitelem smlouvu o osobní kreditní kartě VISA ELEKTRON reg. č. 6010006308413, na jejímž základě žalobce poskytl dlužníku úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě (čl. 4.3.) se dlužník zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1/20 čerpané jistiny, minimálně ve výši 100 Kč. Dále se strany ve smlouvě dohodly, že dlužník bude žalobci platit úroky, a to ve výši dle čl. 5.1. smlouvy, tedy sazby, jež bude uvedena v příslušném oznámení . Bylo prokázáno, že v Oznámení Komerční banky, a.s. ze dne 10. 11. 2006, kterým se stanoví úrokové sazby vkladů a úvěrů v českých korunách s platností od 13. 11. 2006 je uvedena úroková sazba ke kreditní kartě VISA ELEKTRON 21,90 %, čímž bylo rovněž prokázáno, že tato úroková sazba byla dohodnuta mezi žalobcem a dlužníkem pro jejich smluvní vztah. 13. Bylo prokázáno, že žalobce dopisem ze dne 24. 10. 2007 odstoupil od smlouvy, neboť dlužník nehradil předepsané splátky řádně a včas, nebylo ale prokázáno, že by k zesplatnění pohledávky přistoupil žalobce dne 28. 7. 2008. Bylo dále prokázáno, že žalobce přistoupil dne 29. 4. 2008 k uplatnění pohledávky v rozhodčím řízení dle rozhodčí doložky uvedené v čl. XVIII. všeobecných obchodních podmínek, přičemž nebylo prokázáno, že by tyto všeobecné obchodní podmínky účinné ode dne 14. 6. 2005 tvořily nedílnou součást smlouvy, když na tyto podmínky sama smlouva ani neodkazuje. 14. Bylo prokázáno, že o nároku žalobce rozhodl rozhodce JUDr. Petr Poledník rozhodčím nálezem sp. zn. K/2008/06788 ze dne 29. 10. 2008 tak, že uložil dlužníku zaplatit žalobci částku 39 408,88 Kč s úroky ve výši 18,90 % p.a. z částky 29 855,79 Kč ode dne 29. 5. 2008 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 6,1 % p.a. z částky 29 855,79 Kč ode dne 29. 5. 2008 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % p.a. z částky 6 354,17 Kč ode dne 29. 5. 2008 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Dále bylo tímto rozhodčím nálezem dlužníku uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 719,10 Kč s povinností úhrady do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu k rukám advokáta JUDr. Romana Majera. Bylo prokázáno, že tento rozhodčí nález nabyl právní moci dne 4. 12. 2008 a tím, že nebylo prokázáno, že by byla podána žádost o přezkoumání tohoto rozhodčího nálezu, podle § 27 ZRŘ, stal se tento rozhodčí nález vykonatelný. Bylo dále prokázáno, že na základě tohoto exekučního titulu byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009 č. j. 53 Nc 10209/2009-5 nařízena exekuce, čímž bylo prokázáno, že Okresního soudu v Ostravě vadu exekučního titulu neshledal.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

15. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ). Tímto zákonem byl mimo jiné zrušen zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů. Z úpravy § 3028 odst. 1 OZ vyplývá, že se (není-li dále stanoveno jinak) řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Vztahy mezi účastníky ze smlouvy osobní kartě ze dne 16. 11. 2006 reg. č. 6010006308413 je proto třeba posuzovat podle úpravy obchodního a občanského zákoníku ve zněních účinných do 31. 12. 2013. Skutkový stav proto soud aplikoval na platnou právní úpravu a učinil tento právní závěr: 16. Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil dle § 173 IZ přihláškou pohledávky č. P2 pohledávku č. 1 z titulu smlouvy o osobní kartě ze dne 16. 11. 2006 reg. č. 6010006308413 ve výši 31 815,79 Kč, což soud posoudil jako nárok z úvěru dle § 497 zák. č. 513/1991 Sb. (dále jen ObchZ) a pohledávku č. 1.1 ve výši 68 697,99 Kč z titulu úroku z úvěru dle § 497 ObchZ v sazbě 21,9 % (částka 50 561,14 Kč) a úroku z prodlení dle § 369 odst. 1 ObchZ ve výši 18 136,85 Kč dle přiložené specifikace, z níž je patrno, že úrok z prodlení je počítán z částky 31 815,79 Kč za období do 29. 5. 2008 do 26. 1. 2015. Nebylo sporu o tom, že žalobce od smlouvy odstoupil dne 24. 10. 2007 z důvodu neplnění smluvních povinností a podal dle § 14 ZRŘ žalobu o zaplacení u Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. O žalobě rozhodl rozhodce JUDr. Petr Poledník dne 29. 10. 2008 vydáním rozhodčího nálezu sp. zn. K/2008/06788 dle § 23 ZRŘ, na kterém je vyznačena doložka právní moci dne 4. 12. 2008. Bylo prokázáno, že dne 21. 1. 2009 podal věřitel návrh na nařízení exekuce podle § 35 zák. č. 120/2001 Sb., o kterém rozhodl dne 2. 2. 2009 Okresní soud v Ostravě usnesením č. j. 53 Nc 10209/2009-5. 17. Jak shora uvedeno, žalobce přihlásil svou pohledávku jako nevykonatelnou, nepodmíněnou a splatnou, což implikuje jeho přesvědčení o tom, že rozhodčí nález vydaný dle rozhodčí doložky dle čl. XVIII. všeobecných obchodních podmínek účinných od 14. 6. 2005 rozhodcem JUDr. Petrem Poledníkem sám nepovažuje za platný, neboť v opačném případě by svou pohledávku přihlásil jako vykonatelnou dle § 173 odst. 2 IZ. Z toho soud dovodil, že pokud přihláška pohledávky obsahuje informaci o rozhodčím řízení a vydání rozhodčího nálezu, pak pouze proto, aby žalobce prokázal, že jeho pohledávka není promlčená. Bylo-li prokázáno, že rozhodce JUDr. Petr Poledník rozhodčím nálezem sp. zn. K/2008/06788 ze dne 29. 10. 2008 uložil dlužníku zaplatit žalobci částku 39 408,88 Kč s úroky ve výši 18,9 % p. a. z částky 29 855,79 Kč ode dne 29. 5. 2008 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 6,1 % p. a. z částky 29 855,79 Kč ode dne 29. 5. 2008 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % p. a. z částky 6 354,17 Kč ode dne 29. 5. 2008 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu, a náklady řízení ve výši 17 719,10 Kč s povinností jejich úhrady do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu k rukám advokáta JUDr. Romana Majera, pak z hlediska žalovaným vznesené námitky promlčení bylo prokázáno, že nárok žalobce promlčen není, ale pouze v takové výši, v jaké o ní rozhodl tento rozhodce, neboť po dobu trvání rozhodčího řízení došlo ke stavění promlčení doby dle § 402 a 403 ObchZ, a to z důvodů uvedených níže. 18. Dle § 402 ObchZ promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. 19. Dle § 403 ObchZ (1) Promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. (2) Nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště. 20. Žalobce uplatnil v rozhodčím řízení dne 29. 4. 2008 (dle zák. č. 216/1994 Sb. v tehdy platném znění) svou pohledávku vůči dlužníku (spotřebiteli), jednalo se o pohledávku ze smlouvy o kreditní kartě (což je obdobou smlouvy o úvěru dle § 497 ObchZ) a příslušenství. O jeho nároku bylo v rámci rozhodčího řízení rozhodnuto dne 29. 10. 2008 rozhodčím nálezem a žalobce následně podal dne 21. 1. 2009 návrh na nařízení exekuce. Na základě tohoto návrhu byla nařízena exekuce na majetek povinného. 21. Pokud soud posuzoval rozhodčí doložku, která je obsažena v čl. XVIII. všeobecných obchodních podmínek účinných od 14. 6. 2005, dle zák. č. 216/1994 Sb. v tehdy platném znění, pak dospěl k závěru, že tato je neplatná, neboť nebyla uzavřena rozhodčí smlouva v souladu § 3 cit. zákona, dle kterého musí být rozhodčí smlouva písemná. Byla-li tedy rozhodčí smlouva (doložka) obsažena v čl. XVIII. všeobecných obchodních podmínek, které dlužník jako spotřebitel nepodepsal, pak je z tohoto důvodu neplatná. 22. Dalším důvodem neplatnosti je netransparentní určení rozhodce, a to i když na řešený spor je nutno aplikovat znění zákona o rozhodčím řízení před novelizací provedenou zákonem č. 19/2012 Sb. Předchozí znění zákona o rozhodčím řízení je totiž potřeba interpretovat v souladu s výkladovými principy, které vyložil Soudní dvůr Evropské Unie ve svých rozhodnutích. Eurokonformní výklad ustanovení zákona o rozhodčím řízení ve znění účinném do 31. března 2012 ve spotřebitelských věcech vyžaduje, aby byla platnost rozhodčí doložky v soudním řízení přezkoumávána z úřední povinnosti i v případě, kdy spotřebitel neplatnost rozhodčí doložky v řízení před rozhodci nenamítl (§ 33 ZRŘ). K takovému závěru Nejvyšší soud ČR dospěl v usnesení ze dne 22. února 2012 sp. zn. 33 Cdo 3721/2011. Z tohoto důvodu je dalším důvodem neplatnosti to, že v rozhodčí doložce obsažené v čl. XVIII. všeobecných obchodních podmínek účinných od 14. 6. 2005 není přímé určení rozhodce ad hoc. 23. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. května 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 totiž dospěl k závěru, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 OZ pro rozpor se zákonem. Z toho důvodu i tento soud dospěl k závěru, že odkazuje-li rozhodčí doložka obsažená v čl. XVIII. všeobecných obchodních podmínek na seznam rozhodců vedený Společností pro rozhodčí řízení, a.s., tedy právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, není výběr rozhodce určen transparentně, a tedy je taková rozhodčí smlouva i z toho důvodu neplatná podle § 39 OZ pro rozpor se zákonem. 24. Zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (ZRŘ) v tehdy platném znění obsahoval ustanovení § 35: (1) I když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu5) i tehdy, jestliže a) rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d) nebo f), b) strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno, c) ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno. (2) Je-li podán návrh podle odstavce 1, soud provádějící výkon rozhodčího nálezu řízení o výkon rozhodnutí přeruší a uloží povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje soud v řízení o výkon rozhodčího nálezu. (3) Je-li rozhodčí nález zrušen, mohou pak strany postupovat obdobně podle § 34.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

25. Právní úprava odpovídající ustanovení § 35 ZRŘ ale v insolvenčním zákoně chybí, proto je nutno v incidenčním řízení s ohledem na jeho zásady připustit existenci neplatnosti rozhodčí smlouvy, byt' nebyla podána žaloba o zrušení rozhodčího nálezu, a posuzovat vliv této neplatnosti u nevykonatelné pohledávky na promlčení. Je-li rozhodčí nález vydán ve věci, v níž je možné rozhodnout v rozhodčím řízení, pak i na základě neplatné rozhodčí doložky má takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 41/2014 ze dne 30. 6. 2016). 26. Ustanovení § 403 odst. 1 ObchZ (na rozdíl od § 112 zák. č. 40/1964 Sb.-dále jen OZ 1964) pro stavění promlčení lhůty (dříve doby) předpokládá sice platnou rozhodčí doložku-viz: (1) Promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. (2) Nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště , ale výkladem je nutno princip stavění promlčení lhůty dle OZ 1964 vztáhnout i na věci obchodní. Zákon č. 216/1994 Sb. (ZRŘ), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1995, totiž vychází z jiné koncepce než ObchZ; dle této koncepce, je-li rozhodčí nález zrušen v řízení vedeném dle § 31 ZRŘ (ve všech zněních) z důvodu, že rozhodčí smlouva (doložka) je neplatná či vůbec neuzavřená (§ 31 písm. b) a § 15 odst. 2 ZRŘ), i v takovém případě (viz § 16 ZRŘ) zůstávají účinky podané rozhodčí žaloby zachovány, podá-li strana (rozhodčí žalobce) u soudu žalobu do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu. Podle pravidla lex posterior derogat priori je tedy toto nutno vyložit tak, že ust. § 403 odst. 1 ObchZ bylo nepřímo zčásti novelizováno pozdějším ZRŘ. Promlčecí lhůta tak podle § 403 odst. 1 ObchZ přestane běžet i tehdy, jestliže věřitel zahájil rozhodčí řízení na základě neplatné rozhodčí doložky. Je-li vydaný rozhodčí nález z nějakého důvodu vadný, je nutno jej odklidit cestou jeho zrušení, a to bud' do tří měsíců od jeho doručení formou žaloby podané dle § 31 a § 32 odst. 1 ZRŘ, nebo stejnou žalobou podanou v rámci probíhajícího exekučního řízení v 30denní lhůtě podle § 35 odst. 2 ZRŘ. Je-li rozhodčí nález tímto způsobem zrušen, věřiteli se jeho hmotněprávní nárok nepromlčuje za předpokladu, že v 30denní lhůtě podá u soudu návrh na pokračování v řízení (viz § 16 a § 34 odst. 1 ZRŘ). 27. Aby tedy mohlo být o téže věci rozhodováno znovu mezi týmiž stranami, je nezbytné vadný rozhodčí nález zákonem předpokládaným způsobem odstranit. Nestane-li se tak, je rozhodčí nález vykonatelný, nebot' má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Rozhodčí nález, který byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, tak nelze považovat za nicotný právní akt za předpokladu, že se jednalo o spor, který byl arbitrovatelný (muselo se jednat o majetkový spor a muselo být možné o předmětu sporu uzavřít smír-viz § 2 odst. 1 a 2 ZRŘ), ale jde o rozhodnutí neplatné. 28. Z výše uvedených důvodů tedy soud přisvědčil žalobci, že rozhodčí nález sp. zn. K/2008/06788 ze dne 29. 10. 2008, který byl vydán, i když na základě neplatné rozhodčí doložky, není nicotný, což znamená, že z hlediska běhu promlčecí doby má takové účinky jako pravomocné soudní rozhodnutí (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 50/2014-62 ze dne 4. 8.2 014). Totéž judikoval Nejvyšší soud i v rozsudku sen. zn. 23 ICdo 19/2015, kde uzavřel: Ke stavení běhu promlčecí doby (v daném případě podle ustanovení § 403 obchodního zákoníku) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. V témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl (podle následného posouzení exekučním soudem nebo insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Je-li totiž závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení, případně insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít věřitel při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. 29. Promlčecí doba o pohledávce ze smlouvy o kreditní kartě, o úroku a úroku z prodlení tedy po dobu rozhodčího řízení neběžela, došlo ke stavění promlčecí lhůty v tom rozsahu, v jakém bylo o nároku žalobce rozhodcem rozhodnuto, tedy v částce 39 408,88 Kč s úroky ve výši 18,9 % p. a. z částky 29 855,79 Kč ode dne 29. 5. 2008 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 6,1 % p. a. z částky 29 855,79 Kč ode dne 29. 5. 2008 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % p. a. z částky 6 354,17 Kč ode dne 29. 5. 2008 a v náhradě nákladů řízení. Žalobce ale přihlásil svou pohledávku ve výši 31 815,79 Kč s příslušenstvím ve výši 68 697,99 Kč představujícím jednak úrok z úvěru ve výši 50 561,14 Kč, který odpovídá úroku 21,9 % (a nikoliv 18,9 %, jak bylo přiznáno rozhodčím nálezem), proto ohledně rozdílu (mezi úrokem 18,9 % a úrokem 21,9%), tedy 3% úroku, rozhodcem rozhodováno nebylo, a tedy v tomto rozsahu, jenž představuje částku 12 957,17 Kč, ke stavění promlčecí lhůty nedošlo. 30. Pokud se týká úroků z prodlení, pak tyto byly žalobci rozhodčím nálezem přiznány z částky 29 855,79 Kč ode dne 29. 5. 2008 do zaplacení, ale žalobce je přihláškou pohledávek (resp. její specifikací) požaduje z částky 31 815,79 Kč. Ve výši rozdílu mezi tím, co bylo žalobci přiznáno rozhodčím nálezem, a tím, co uplatnil v přihlášce pohledávek, je tedy i část úroků z prodlení, a to úroků z prodlení ve výši 6,1 % p. a. ode dne 29. 5. 2008 do 26. 1. 2015 (do kdy žalobce úroky počítal) z rozdílu mezi částkou 31 815,79 Kč a 29 855,79 Kč promlčena; tato část přihlášené pohledávky činí 1 251,10 Kč. 31. Celkem je tedy z přihlášeného příslušenství promlčeno 14 208,27 Kč, proto pokud žalovaný námitku promlčení vznesl, nezbylo soudu, než v tomto rozsahu žalobu zamítnout. 32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu, a to s ohledem na ust. § 202 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, trojmo.

Ostrava 31. ledna 2018

JUDr. Eva Slaběňáková, v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.