40 ICm 1920/2011
Číslo jednací: 40 ICm 1920/2011-70 ( KSHK 40 INS 4948/2011 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Šáfrovou ve věci žalobce: JUDr. Jan Malý, Resslova 1253, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Vladimíra Vaňka, bytem K Jídelně 624, 542 33 Rtyně v Podkrkonoší, zast. advokátem JUDr. Milanem Jelínkem, Sokolovská 5/49, Praha 8, pracoviště: Resslova 1253, Hradec Králové, proti žalovanému: Česká spořitelna a. s., Olbrachtova 1929/62, Praha 4, IČ 45244782, o určení pohledávky ve výši 14 853,88 Kč

takto:

I. Určuje se, že část pohledávky č. 1 ve výši 14.853,88 Kč přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení pod sp. zn. KSHK 40 INS 4948/2011 za dlužníkem Vladimírem Vaňkem, bytem Rtyně v Podkrkonoší, a popřená žalobcem na přezkumném jednání, není po právu. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16.456,-Kč a zaplatit ji na účet advokáta JUDr. Milana Jelínka do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce v žalobě uvedl, že uznal pohledávku žalovaného co do jistiny 81 010,67 Kč a části příslušenství ve výši 7 095,09 Kč. Dále uvedl, že popřel část příslušenství ve výši 14 853,88 Kč, k této částce dospěl tak, že z celkové výše přihlášeného příslušenství ve výši 21 948,97 Kč odečetl jím zjištěné příslušenství ve výši 7 095,09 Kč, tedy vyšla mu částka k popření 14 853,88 Kč.

Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a to dle exekutorského zápisu čj. 053 EZ 8720/10 ze dne 16. 6. 2010 a jeho pokračování pod čj. 054 EZ 9013/10 ze dne 22. 6. 2010. Podle výše citovaných exekutorských zápisů byla popřena část pohledávky vykonatelná a z toho žalobce odvozuje svoji aktivní legitimaci.

V žalobě dále žalobce uvedl, že smlouvu o úvěru uzavřel dlužník Vladimír Vaněk jako fyzická osoba-spotřebitel. Z těchto důvodů je třeba řešit prodlení dlužníka, nikoliv podle obchodního zákoníku, ale podle občanského zákoníku. Z těchto důvodů je ujednání o smluvním úroků z prodlení ve výši 24,03 % p. a. absolutně neplatné, když ust. § 517 odst. 2 OZ hovoří o tom, že výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Žalobce odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 2005 pod sp. zn. 33 Odo 1117/2003, když podle ust. § 517 odst. 2 se nelze od tohoto ustanovení odchýlit. Tedy výši úroku z prodlení nelze stanovit jinak, tedy ani dohodou účastníků.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 16. 10. 2012 tak, že přihlásila pohledávku dle exekutorských zápisů, aktuálně platný úrok byl 7% p. a. ročně a takto stanovený úrok z prodlení by ve svých důsledcích zvýhodňoval klienty, kteří neplní řádně, oproti klientům, kteří své povinnosti řádně plní. Žalovaná uvedla, že pokud by soud posoudil, že nárok žalované spočívá ohledně příslušenství v nároku požadovat nikoliv úrok stanovený v exekučním titulu-v EZ, ale v nároku spočívajícím v zákonném úroku z prodlení uznaném správce v částce 7 095,-Kč, žalovaná uplatnila, že by žalobce měl s ohledem na shora uvedené počítat rovněž řádný úrok ze smlouvy o úvěru ve výši 14,03 % p. a. z částky 81 477,-Kč. Dle propočtu žalované by výše řádného úroku činila 13 399,93 Kč, pak by se jednalo pouze o popření pohledávky ve výši 1 453,95 Kč.

Soud provedl důkazy, z nichž zjistil, že při přezkumném jednání skutečně došlo k popření vykonatelné částky tak, jak správce v žalobě uvedl.

Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 7. 2008 pod č. 3796079853 zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem Vladimírem Vaňkem, ve smlouvě je označen se svým rodným číslem a s trvalým pobytem. Dále ze smlouvy bylo zjištěno, že se úvěr poskytuje bez sledování účelu, dále bylo zjištěno ze smlouvy, že v bodě 7 byly dohodnuty úroky z prodlení podle roční úrokové sazby dle smlouvy zvýšené o 10% p. a.. Pod bodem 9 dále soud zjistil, že se klient zavázal platit úvěr s úrokem podle úrokové sazby ve výši 14,03% p. a..

Z exekutorských zápisů soud zjistil, že dlužník svůj závazek uznal, zavázal se jej zaplatit a podepsal dohodu o vykonatelnosti tohoto exekutorského zápisu.

Soud po provedených důkazech věc posoudil nikoliv podle ust. § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ., nýbrž použil občanský zákoník a to ust. § 517 odst. 2 OZ. Smlouvu totiž uzavřela fyzická osoba, úvěr nebyl účelový, ale bezúčelový, za jménem fyzické osoby je uvedeno pouze rodné číslo, nikoliv IČ a ust. § 517 OZ má kogentní povahu, od které se nelze odchýlit. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 2005 pod sp. zn. 33 Odo 1117/2003 a uvádí, že pokud si strany dohodly jiný úrok z prodlení, je takový úrok zcela neplatný. Žalovaná strana se pak v rámci tohoto řízení nemůže domáhat jiného úroku-úroku řádného. Krom toho žalovaná ve své přihlášce tuto pohledávku přihlásila jako pohledávku vykonatelnou právě z důvodu exekutorského zápisu.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.. Náklady se skládají ze čtyř úkonů-jeden úkon 3 100,-Kč + 300,-Kč režijní paušál + 21% DPH.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Hradci Králové dne 23. října 2013

Mgr. Věra Šáfrová,v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Bažantová