40 ICm 1909/2010
40 ICm 1909/2010-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce: Ing. Novotný anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Michovkách 670, 252 43 Průhonice, právně zast. JUDr. Pavlem Florianem, advokátem, se sídlem Václavkova 297/10, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Ing. Valečka Václav, Havraní 173, 251 01 Říčany, insolvenční správce dlužníka NOVO SAN, sanace vlhkého zdiva, s.r.o., IČ: 60467584, se sídlem Na Michovkách 670, 252 43 Průhonice, za účasti Krajského státního zastupitelství zast. Mgr. Václavem Kotasem, o vyloučení pohledávky z majetkové podstaty,

takto:

I. Žaloba na určení povinnosti žalovaného vyloučit z majetkové podstaty dlužníka NOVO-SAN, sanace vlhkého zdiva, s.r.o., IČ: 604 67 584, se sídlem Průhonice, Na Michovkách 670, PSČ 252 43, pohledávku za žalobcem ve výši 89.454,78 Kč,

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 30.11.2010 se žalobce domáhal vyloučení pohledávky za dlužníkem ve výši 89.454,78 Kč, kterou žalovaný jako insolvenční správce zařadil do soupisu konkursní podstaty dlužníka, o čemž vyrozuměl žalobce dopisem ze dne 3.11.2010. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. září 2009 čj. KSPH 40 INS 5431/2009-A-10 byl zjištěn úpadek dlužníka NOVO-SAN, sanace vlhkého zdiva, s.r.o., IČ: 60467584, se sídlem Průhonice, Na Michovkách 670, PSČ 252 43, zároveň byl tímto usnesením prohlášen konkurs na majetek dlužníka NOVO-SAN, sanace vlhkého zdiva, s.r.o. a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Václav Valečka, se sídlem Havraní 173, 251 01 Říčany-Pacov. Předmětná pohledávka v době zahájení insolvenčního řízení neexistovala, a to s odůvodněním uvedeným v žalobním návrhu. Na svém stanovisku žalobce setrval i po provedeném dokazování, s tím, že pokud jde o námitku aktivní legitimace žalobce k podání této žaloby, není dosud ustálená judikatura v insolvenčním řízení, a to zejména u vyšších soudů.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že zřejmě dosud nedisponuje s veškerými dokumenty, které mohly vést k vysvětlení některých operací dlužníka, což se projevilo v dodatcích soupisu majetkové podstaty, což se týká i pohledávky ve výši 89.454.78 Kč. Dále upozornil na situaci s předáváním účetnictví žalobcem, které vyústilo podáním trestního oznámení ze spáchání trestních činů ze dne 23.9.2010. Účetnictví se jeví jako zjevně nekompletní a úmyslně zkreslované a dosud předložené účetní materiály svědčí o tom, že je účetnictví vedeno tak, aby byly skryty přesuny majetku z firmy dlužníka v úpadku do firmy SABEMA-sanace vlhkých objektů s. r. o., IČ:485 91 343, kde je ing. Novotný jak jediným společníkem, tak také jediným jednatelem. Na svém stanovisku žalovaný setrval i po provedeném dokazování, s tím, že odkázal na provedené dokazování. Současně již netrval na výslechů svědků, které navrhl ve svém podání ze dne 12.1.2011.

Krajské státní zastupitelství v Praze navrhlo žalobu zamítnout a ve svém písemném podání uvedlo, že podle § 225 odst 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové.podstaty. Ze skutkových tvrzení žaloby, jakož i ze soupisu majetkové podstaty vyplývá, že žalovaný jako insolvenční správce zapsal do majetkové podstaty pohledávku za žalobcem patrně z titulu náhrady škody. Žalobci z pohledávky zapsané do majetkové podstaty zjevně nesvědčí žádné právo, ale toliko povinnost, která je mezi účastníky sporná. anonymizovano soud ve svém rozhodnutí ze dne 17.1.2002, sp.zn. 13 Cm 265/2000, k aktivní věcné legitimaci žalobce v excindačním sporu dovodil, že dlužník není osobou oprávněnou k podání žaloby na vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty (§ 19 odst 2 zákona ¨č. 328/1991 Sb .ve znění pozdějších předpisů). K obdobnému závěru dopěla i současná soudní praxe pokud jde o aplikaci § 225 odst 1 IZ (srovnej Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.5.2010. č.j. 195 Cm 18/2009-24, rozsudkem ze dne 3.5.2010, č.j. 195 Cm I 19/2009-25, rozsudkem ze dne 3.5.2010, č.j. 195 Cm 20/2009-25, a to v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. 95 INS 1178/2009), tj. že žalobce jako dlužník insolvenčního dlužníka není oprávněn k podání žaloby o vyloučení sporné pohledávky. Na zamítavém stanovisku pak KSZ v Praze setrvalo i ve své závěrečné řeči.

Soud provedl dokazování těmito listinami:

-usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 5431/2009-A-10 z 1.9.2011

2

-soupis majetkové podstaty ve znění dodatku č. 3 ze dne 27.10.2010 a dodatku č. 2 ze dne 1.6.2010 -dopis ze dne 3.11.2010-výzva k vydání majetku do konkursní podstaty -žaloba sp.zn.ze dne 30.11.2010, doručená zdejšímu soudu 3.12.2010, tedy ve lhůtě -předávací protokol z 7.10.2009 -oznámení podezření ze spáchání trestných činů ze dne 23.9.2010 -ekonomický rozbor zůstatků pohledávek vykázaných v hlavní knize společnosti úpadce vypracované Ing. Alenou Šerou ze dne 10.8.2010 -vyjádření k předloženým důkazům-pohledávka 63.788,-Kč vypravované Ing. Alenou Šerou ze dne 3.1.2011.

Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že usnesením Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 5431/2009-A-10 z 1.9.2011 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na dlužníka NOVO-SAN, sanace vlhkého zdiva, s.r.o., IČ: 60467584, se sídlem Na Michovkách 670, 252 43 Průhonice (dále jen dlužník), a do funkce insolvenčního správce byl soudem ustanoven žalovaný. Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ve znění dodatků č. 1 až 3, že insolvenční správce do majetkové podstaty zahrnul i částku 89.454,78 Kč, k jejichž vydání do majetkové podstaty vyzval žalobce dopisem ze dne 3.11.2010 a že žalobou ze dne 30.11.2010 se domáhá žalobce vyloučení pohledávky z majetkové podstaty dlužníka ve lhůtě k podání žaloby. Dále má soud za prokázané, a to z výpisů z obchodních rejstříků vedených Městským soudem v Praze, že jediným vlastníkem a jednatelem dlužníka je žalobce. Na základě výše uvedeného zjištění se soud zabýval nejdříve aktivní legitimací žalobce k podání této žaloby a učinil tento závěr o skutkovém stavu takový, že žalobce se žalobou ze dne 30.11.2010 došlou soudu dne 3.12.2010 domáhá proti žalovanému vyloučení svého dluhu ve výši 89.454,75 Kč z majetkové podstaty dlužníka, s odůvodněním, že zařazení pohledávky do soupisu je nesmyslné a nedůvodné. Dále, že žalobce je jediným společníkem a jednatelem dlužníka a že z tohoto důvodu s ohledem na níže uvedené právní závěry není aktivně legitimován k podání takového žaloby.

Při posouzení uplatněného návrhu se soud plně ztotožnil se závěry v této věci juditovaných NS ČR sp.zn. 29 Odo 305/2006 ze dne 28.2.2007 a NS ČR sp.zn. 29 Odo 52/2002 ze dne 30.6.2004 a dále se závěrů pravomocných rozsudků MS v Praze čj. 195 Cm 18/2009-24 ze dne 3.5.2010 a čj. 195 Cm 20/2009-25 ze dne 3.5.2010, které se zabývaly obdobnou problematikou a které platí v plném rozsahu i pro tento posuzovaný případ.

Z předmětných rozsudků soud považuje za podstatné tyto právní závěry. Podle ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "IZ") se mohou osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle ustanovení § 225 odst. 2 IZ musí být žaloba podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Podle ustanovení § 204 odst. 2 IZ věřitelé, kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou učinit jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona.

3

Vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu (excindační žalobě) lze při splnění následujících předpokladů: 1. správce zahrnul majetek do soupisu, 2. excindační žaloba byla podána včas, 3. excindační žaloba byla podána proti správci, 4. v době rozhodováni soudu trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (zjištěním úpadku, prohlášením konkursu) a majetek je stále zapsán v soupisu (nebyl ze soupisu vyňat či vyloučen), 5. osoba žalobce odlišná od dlužníka prokáže, že majetek neměl být do soupisu zahrnutý a zároveň že právo, pro které neměl být majetek zařazený do soupisu, svědčí jí, tedy osobě žalobce (např. z titulu práva vlastnického, oprávněné držby atd.). V daném případě považuje soud za splněné čtyři prvně jmenované podmínky, neboť žalovaný zapsal spornou pohledávku do soupisu, žalobci podali včas excindační žalobu proti správci (o zahrnutí pohledávky do soupisu nebyli žalobci žalovaným vyrozuměni dle § 224 IZ) a v době rozhodování zdejšího soudu probíhá nadále insolvenční řízení, v jehož rámci je řešen dlužníkův úpadek konkursem, a sporná pohledávka je stále zapsána do soupisu. Soud tedy dále zkoumal, zda žalobcům coby dlužníkovým dlužníkům svědčí tvrzené právo, které by vylučovalo možnost zahrnutí sporné pohledávky do podstaty, respektive, zda jsou žalobci osobami legitimovanými ve smyslu IZ k podání vylučovací žaloby.

Vzav v potaz ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, pokud jde o otázku věcné legitimace dlužníkových dlužníků, soud nejprve považuje za nutné citovat z usnesení jmenovaného soudu sp.zn. 29 Odo 305/2006 ze dne 28.2.2007: "V usnesení ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 734/2006, k jehož závěrům se znovu přihlásil i v usnesení ze dne 11. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 1367/2006, Nejvyšší soud výslovně uzavřel, že typickým příkladem, kdy vylučovací žaloba podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, musí být pro absenci uvedeného předpokladu zamítnuta, je právě situace, ve které se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že věřitelkou pohledávky je ona sama, nýbrž osoba, která je povinna úhradou sepsané pohledávky (úpadcův dlužník). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky. Není též vyloučeno, aby se dlužník, který má za to, že svůj závazek vůči věřiteli splnil, že tento závazek zanikl jiným ze zákonem předvídaných způsobů nebo že není dlužníkem konkrétní osoby, v případě nejistoty o svém právním postavení domáhal vyjasnění příslušné právní otázky odpovídajícím způsobem formulovanou určovací žalobou dle § 80 písmo c) OSŘ." Je tedy zřejmé, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně publikoval závěry, dle nichž se dlužníkův (dříve úpadcův) dlužník nemohl domáhat vyloučení svého (byť neexistujícího) závazku ze soupisu excindační žalobou ve smyslu zákona upravujícího úpadkovou problematiku. K problematice eventuálního rozšíření okruhu osob oprávněných domáhat se vyloučení majetku z podstaty v důsledku případné vůle zákonodárce zahrnout dle IZ nově dlužníkovy dlužníky mezi persóny legitimované k podání excindační žaloby si soud dovoluje citovat z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. dubna 2006 sp.zn. PI ÚS 5/05: "K otázce napětí mezi doslovným a teleologickým výkladem zákona zde Ústavní soud zopakoval, že neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jazykového výkladu; jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupu, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Ústavní soud připomněl jako zásadu, že soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je však nutno se vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci."

4

Veden citovanými myšlenkami, učinil soud historický exkurs a z dikce zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2007 (dále jen "ZKV") zjistil, že tato norma umožňovala osobám zpochybňujícím zařazení majetku do podstaty iniciovat excindační proceduru následujícím způsobem. Podle ustanovení § 19 odst. 1 ZKV jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu. Dle odstavce 2 citovaného paragrafu soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti podstatě. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně. Z uvedeného plyne, že i předchozí úprava úpadkového práva (procesu řešícího dlužníkův úpadek) výslovně poukazovala na .jiné důvody", které zpochybňovaly zařazení majetku do soupisu (tehdy konkursní podstaty). Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky tak měla možnost vycházet z posuzování totožných příčin, na jejichž podkladě byla zpochybňována oprávněnost zapsání majetku do soupisu. Za řečeného stavu srovnáním dikcí obou norem (§ 225 IZ a § 19 ZKV) je tedy vůle zákonodárce zřejmá a současná úprava je aplikovatelná zcela v intencích předchozí judikatury. Vycházeje nejen z jazykového, nýbrž též teleologického výkladu obou citovaných paragrafů dospěl soud k závěru, že úmyslem zákonodárce bylo neodchýlení se od ustálených postupů při "vyjímání" majetku ze soupisu na základě vylučovací žaloby. Je tedy evidentní, že dlužníkův dlužník má možnost obrany proti zahrnutí obligace do soupisu buď ve sporu o plnění (při správcově uplatnění dlužníkovy pohledávky za žalobcem) anebo (jak tomu může být právě v případě daných žalobců) v rámci určovací žaloby iniciované žalobci dle § 80 písmo c) OSŘ. Za situace, kdy žalobci zpochybňují existenci svého závazku odpovídajícího správcem zahrnuté pohledávce dlužníka (sporné pohledávky), žalobci nepochybně prokáží naléhavý právní zájem vedoucí k rozhodnutí o existenci, respektive neexistenci dlužníkova práva. Popsané řízení však není incidenčním sporem ve smyslu IZ, a jeho iniciace tak zcela podléhá úpravě OSŘ.

Shrnuto uvedené, soud uzavírá, že žalobci jako dlužníkovi dlužníci nejsou oprávněni k podání žaloby o vyloučení sporné pohledávky, tedy závazku žalobců, a to ani v případě, že uvedená obligace by nebyla po právu. Za tohoto stavu soud pro nadbytečnost neprovedl žádné další žalobci navrhované důkazy týkající se existence sporné pohledávky. Na základě zjištěného skutkového stavu ubíraje se zmíněnými úvahami a názory tak soud žalobu pro nedostatek legitimace zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

S ohledem na výše uvedené závěry pak soud rozhodl v této věci tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. - O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 137 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 os.ř. a ust. § 202 IZ, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení k uplatňování práva nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch měl. V tomto případě však úspěšný účastník řízení náklady řízení nepožadoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení (§ 80 odst. 1 a § 160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

5

V Praze dne 6. dubna 2011

JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Helena Pýchová

6