40 ICm 1897/2010
40 ICm 1897/2010-44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce: Ing. Černý anonymizovano , anonymizovano , bytem Lžovická 574, 281 26 Týnec nad Labem, právně zast. JUDr. Martinem Horčicem, advokátem, se sídlem Politických vězňů 27, 280 02 Kolín IV., proti žalovanému: Ing. Louda Lee, insolvenční správce dlužnice Hany anonymizovano PROBYT, IČ: 12561444, se sídlem Vodičkova 41, 110 00 Praha 1, pr. zast. JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem, se sídlem V Jámě 1, 110 00 Praha 1, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 3 žalobce, jako věřitele č. 41, v žalovaným popřené částce 1,897.663,50 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení, vedeného Krajským soudem v Praze pod čj. KSPH 40 INS 4940/2010 ve věci dlužníka Hany anonymizovano PROBIT, nar. 5.4.19S2, IČ 12561444,

je po právu.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení v celkové výši 13.921,-Kč včetně 20 % DPH, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 20.11.2010 se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky č. 3 jako věřitele č. 41, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 40 INS 4940/2010 ve věci dlužnice Hany anonymizovano -PROBYT, anonymizovano , IČ 12561444, bytem a místem podnikání Školská 281, 280 02 Kolín IV. (dále je dlužník). Při přezkumném jednání konaném dne 27.10.2010 u KS v Praze byla žalovaným popřena přihlášená pohledávka č.3 žalobce jako věřitele č. 41( přihlášená v částce 2,108.515,-Kč), a to do pravosti a výše do částky 1,897.663,50 Kč. Žalovaný jako insolvenční správce uvedl jako důvod popření jen tvrzení dlužníka. Žalovaný oznámil výsledek přezkumného jednání a popření pohledávky dopisem ze dne 29.10.2010, který byl doručen zástupci žalobce dne 1.11.2010. Uvedl, že půjčil dlužníku k jeho žádosti, vzhledem k tehdejším přátelským vztahům, finanční prostředky, které získal z úvěru od ČS, a.s., když k zajištění tohoto úvěru zřídil zástavní právo ke svým nemovitostem v Kolíně. Dlužník měl splácet dluh nejméně ve výši splátek úvěru, což však řádně nečinil a splátky proto byly hrazeny žalobcem. Tato pohledávka žalobce byla uznána jako pohledávka č.1, byť byla z celkové částky 1,465.000,-Kč žalovaným popřena částka 78.000,-Kč. Popřená část pohledávky č.3 je smluvní pokutou. Dlužník, když nebyl schopen splácet žalobci dluh, uznal dluh písemně dne 30.12.2007.

V lednu 2008 žádal dlužník žalobce o další půjčku v částce 800.000,-Kč, s tím, že v případě jejího poskytnutí bude schopen uhradit své další závazky tak, aby byl schopen plnit žalobci na úhradu dluhu. Žalobce byl připraven další půjčku poskytnout, ale to za podmínky, že dlužník uzná dluh a uznání bude obsahovat závazek dlužníka uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně, na jejíž výši se žalobce a dlužník dohodli, a že potomci dlužníka převezmou ručitelský závazek za uhrazení půjčky původní i půjčky další, včetně smluvních pokut. Úpadce měl pravdivě sdělit žalobci veškeré své závazky a dle smlouvy o půjčce 800.000,-Kč mělo být plněno jen na jasně specifikovaný účel. V lednu 2008 došlo k více jednáním mezi dlužníkem a právním zástupcem žalobce JUDr. Martinem Horčicem. Dlužník dne 14.1.2008 zaslal zástupci žalobce elektronicky údaje ke svým rodinným příslušníkům pro vypracování smlouvy. Dlužník dne 15.1.2008 zaslal zástupci žalobce elektronicky žádost o dořešení půjčky s ohledem na exekuci. Žalobce půjčil dlužníku 17.1.2008 částku 100.000,-Kč (uznaná pohledávka č.4). Žalobce pak odjel pracovně do zahraničí. Dne 1.2.2008 zaslal zástupce žalobce elektronicky dlužníku návrh smlouvy o půjčce a návrh uznání dluhu, který obsahoval smluvní pokutu ve výši dle dohody. Dlužník dne 11.2.2008 zaslal zástupci žalobce elektronicky připomínky ke smlouvě. Dlužník ničeho nenamítal proti obsahu návrhu uznání dluhu a smluvní pokutě. Dlužník navrhl úpravy ve smlouvě o půjčce tak, že odmítl, aby byla zajištěna kontrola žalobce nad použitím půjčených prostředků a odmítl čl. V. návrhu smlouvy (kterým měla být zajištěna žalobci kontrola nad nakládáním s majetkem). Dlužník odmítl předložit předem prohlášení o svých závazcích. Protože bylo nepochybné, že dlužník tajil žalobci existenci svých dalších závazků, tak k uzavření smlouvy o půjčce částky 800.000,-Kč nedošlo. Žalobce pak upozornil dlužníka na to, že podá žalobu, nebude-li dluh uhrazen ve lhůtě do 31.3.2008, jak se dlužník zavázal uznáním ze dne 30.12.2007. Dlužník pak sám o své vůli vystavil uznání dluhu označené datem 1.3.2008, opatřené ověřeným podpisem dlužníka ze dne 21.3.2008, toto předal žalobci a požádal žalobce o to, aby žalobu nepodával. Žalobce proto žalobu nepodal, vyčkával, když opět uvěřil dlužníku, že se mu podaří dluhy uhradit, poskytl dlužníku i další pomoc, zejména v tom, že mu umožnil užívání svého domu od 1.7.2009 do 31.5.2010 na adrese Kolín IV., Táboritská 405. Tvrzení dlužníka o tom, že byla uzavřena ústní smlouva, podle které měla činit smluvní pokuta 0,02% denně z dlužné částky je nepravdivé. Tvrzení dlužníka o tom, že uznání dluhu označené datem 1.3.2008, opatřené ověřeným podpisem dlužníka ze dne 21.3.2008, bylo podepsáno v době vážné nemoci a pod

2 vlivem léků, což mělo vést k přehlédnutí dlužníka ohledně v uznání uvedené výše smluvní pokuty, je účelové a nepravdivé. Uznání dluhu učinil dlužník sám o své vůli, bez účasti a vědomí žalobce, když použil návrh obsahující dohodu dlužníka a žalobce ohledně výše smluvní pokuty. Důvodem vystavení tohoto uznání byla snaha dlužníka zabránit podání žaloby o zaplacení dluhu. Uznání dluhu je jednostranným, konkrétním a obsahově jasným úkonem dlužníka. Vzhledem k datu 1.3.2008 došlo neplněním splátky v měsíci březnu 2008 ke ztrátě výhody splátek a od 1.4.2008 proto nastala splatnost smluvní pokuty. K prokázání návrhu pak odkázal na důkazy označené v žalobě. Na uplatněných návrzích v žalobě setrval i po provedeném dokazování.

Žalovaný ve svém písemné podání uvedl, že navrhuje žalobu v plném rozsahu zamítnout, neboť smluvní pokuta pro případ prodlení z dlužné částka byla sjednána ve výši 0,02 % denně a nikoliv 0,2 % z dlužné částky denně, jak uvádí žalobce. Pro případ, že by soud uvěřil tvrzení žalobce namítl rozpor výše sjednané pokuty s dobrými mravy a namítl neplatnost takového ujednání dle ust § 39 obč. zák. Na svém stanovisku setrval i po provedeném dokazování.

Soud provedl dokazování těmito listinami:

-přihláška pohledávky žalobce ze dne 21.7.2010 -protokol z přezkumného jednání ze dne 27.10.2010 -uznání dluhu z 1.3.2008 -uznání dluhu z 1.2.2008 -uznání dluhů z 30.12.2007 -návrh smlouvy o půjčce vypracovaný právním zástupcem žalobce ze dne 1.2.2008 -e-mail podání právního zástupce žalobce ze dne 1.2.2008 -e-mail podání ze dne 11.2.2008 zaslané p. anonymizovano -e-mail podání od p. Hany anonymizovano ze dne 9.1.2008 -dopis p. Hany anonymizovano v televizi NOVA ze dne 2.10.2008 -e-mail právního zástupce žalobce ze dne 23.2.2010 + příloha uznání dluhu + prohlášení ručitelů

Dále provedl dokazování výslechem dlužnice p. Hany anonymizovano , anonymizovano -z usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 4940/2010-A-16 ze dne 22. června 2010 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka, byl prohlášen konkurs na jeho osobu a insolvenčním správcem byl jmenovaný žalovaný. -Z přihlášky žalobce ze dne 21.7.2010 ve znění doplnění ze dne 11.8.2010, že tento přihlásil do insolvenčního řízení celkově 3.933.537,63 Kč, a to v pěti přihlášených pohledávkách. -Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 27.10.2010, že přihláška žalobce je vedená pod. č. 41 a byl přezkoumána takto: Pohledávka č. 1 přihlášená ve výši 1.456.,000,-Kč z toho popřeno 78.000,-Kč, co do pravosti a výše. Pohledávka č. 2 uznána co do pravosti výše i pořadí ve výši 224.817,36 Kč. Pohledávky č. 3-2 přihlášená v částce 2.108.515,-Kč z toho popřeno 1.897.663,50 Kč co do pravosti a výše. Pohl. č. 4 118.773,27 Kč uznána co do výše pravosti i pořadí Pohledávka č. 5 ve výši 16.432,-Kč popřeno co do pravosti a výše, přičemž předmětem tohoto sporu je toliko popření pohledávky č. 3, jak výše uvedeno.

3

-Z listiny označené jako uznání dluhu ze dne 1.3.2008 soud zjistil, že dlužnice si půjčila od žalobce částku 1.000.000,-Kč (jedenmilionkorunčeských), bylo dohodnuto, že dluh bude splacen v měsíčních splátkách po nejméně 12.350,-Kč pod ztrátou úhrady splátek, dále byla dohodnuta výše úročení a v případě prodlení s úhradou splátek, či konečnou splátkou úhrady dluhu se dlužník zavazuje uhradit smluvní pokutu ve výš 0,2 % za každý den prodlení z každé jednotlivé dlužné částky od prvního dne prodlení. Tato listina dále obsahuje uznání dluhu co do důvodu i výše a závazek k úhradě i veškerého příslušenství úrok ve výši 7 % p.a. od 1.1.2008 do zaplacení a smluvní pokutu nejpozději do 31.3.2013. Tato listina je podepsána dlužnicí dne 1.3.2008 a následně byla ověřena dne 21.3.2008 JUDr. Jiřím Noskem, notářem v Kolíně. Z listiny označené jako uznání dluhu ze dne 1.2.2008 vyplývá, že v tomto návrhu je sjednána, pro případ prodlení, smluvní pokuta ve výši 0,2 % za každý den prodlení každé jednotlivé částky a obsahově totožné listiny předložené dlužníkem, že v této listině je uvedena pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,02 % za každý den prodlení z každé jednotlivé částky. Obě listiny byly předloženy soudu ve fotokopiích a nejsou podepsány dlužníkem. -Z předložené e-mail korespondence mezi dlužníkem a právním zástupcem žalobce v měsících leden-únor 2008, že strany se dohadovali o obsahu další smlouvy o půjčce na Kč 800.000,-(osmsettisíckorunčeských), avšak že k uzavření takovéto smlouvy mezi žalobce a dlužníkem nedošlo. -Z výslechu dlužnice soud zjistil, že tato odmítla možnost manipulace o výši smluvní pokuty z její strany. Uvedla, že uznání dluhu na částku 1.465.000,-Kč, že tuto listinu podepsala, rovněž tak, že podepsala uznání dluhu ze dne 1.3.2008, s tím, že výše smluvní pokuty v tomto uznání uvedené zřejmě přehlédla, s tím, že v rozhodné době měla osobní problémy a krizi obchodní a používala sedativa a prášky. K dotazu pak uvedla, že v rozhodné době v pracovní neschopnosti nebyla, neboť si to jako podnikatelka nemohla dovolit.

Při zhodnocení shora navržených a provedených důkazů soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 132 zák.č. 99/163 v platném znění (dále jen o.s.ř.) hodnotí každý důkaz jednotlivě a následně všechny důkazy v vzájemné souvislosti, a to s ohledem na rozsah sporných tvrzení stran ve vazbě na rozsah tvrzení o kterých není sporu a dospěl k závěru, že žaloba v tomto případě byla podána důvodně.

Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu takový, že insolvenční správce popřel při přezkumném jednání pohledávku žaloba pod přihláškou P-3 co do pravosti a výše 1.897.663,50 Kč z celkově přihlášené pohledávky 2.108.518,-Kč Jako důvod popření uvedl, že dle tvrzení dlužnice byla sjednána výše smluvní pokuty 0,02 % z dlužné částky za každý den prodlení a nikoliv 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení. Na základě tohoto tvrzení pak insolvenční správce při přezkumném jednání uznal z přihlášené částky pouze částku odpovídající výpočtu 0,02 % za každý den prodlení a popřel ve zbytku přihlášenou pohledávku do výše 0,18 % z dlužné částky za každý den prodlení. Další námitky při přezkumném jednání nebyly vzneseny.

Soud tedy uzavírá, že v tomto řízení je předmětem toliko pravost a výše přihlášené pohledávky do výše popření insolvenčním správcem, tedy zda mezi žalobcem a dlužnicí byla sjednána výše smluvní pokuty ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení, či částka 0,02 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále se zabýval i námitkou uvedenou v písemném vyjádření žalovaného, týkající se neplatnosti uznání výše smluvní pokuty 0,2 % denně z dlužné částky pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 obč. zákoníku, dále pak, že žaloba byla podána v souladu se zákonem a ve lhůtě.

4

Právně soud daný případ posoudil takto:

Předmětem přezkumného jednání je přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem ve znění insolvenčního zákona v platném znění do 30. března 2011.

U pohledávek, které popírá, to správce výslovně uvede.

Dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit. Věřitel může až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky, dokud jeho pohledávka není zjištěna nebo účinně popřena, měnit důvod vzniku přihlašované pohledávky, její výši nebo pořadí.

Výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Dle ust. § 37 odst. 1 obč.zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně a srozumitelně, jinak je neplatný.

§ 39 obč. zák. uvádí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo se příčí dobrým mravům.

§ 38 obč. zák. pak upravuje neplatnost právního úkonu pro případ nezpůsobilosti k právním úkonům a jednání v duševní poruše.

Nejde-li o případ oddlužení schváleného soudem, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník

5 popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.V případě schváleného oddlužení má popírací úkon dlužníka stejné účinky jako popření správcem. Dlužník v případě vykonatelných pohledávek může pouze tvrdit, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Pro dlužníka běží 30denní lhůta. Nevykonatelná pohledávka je zjištěna a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce b) jestliže insolvenční správce, který ji popřel, vezme své popření zpět, nebo c) rozhodnutím insolventního soudu ve sporu o určení její pravosti, výše nebo pořadí.

Vykonatelná pohledávka je zjištěna, nebyla-li včas podána žaloba podle § 198 nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé.

Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům.

Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Dle ust. § 174 IZ odst. 1),2),3) a 4)

1) Přihlášky pohledávek a jejich pohledávky se podávají dvojmo a stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud.

2) Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

3) Jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky. ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Dle ust. § 177 IZ k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává.

Dle ust. § 188 IZ odst. 1) a 2)

1) Insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu: Dále výzva dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout.

(2) Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce, věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné: opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a

6

řádně doplněny, nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být poučen.

Smlouva o půjčce představuje tzv. reálný kontrakt. To znamená, že k uzavření takové smlouvy je zapotřebí, aby byl odevzdán předmět půjčky věřitelem dlužníkovi; přitom k odevzdání předmětu spočívajícího v peněžitém plnění může dojít např. fyzickým předáním peněz nebo např. bezhotovostním způsobem (bankovním převodem peněžité částky z účtu věřitele na účet dlužníka). Podle ust. § 544 odst. 1 občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odst. 2 citovaného ustanovení smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

V daném případě soud nemá pochybnosti o existenci závazků vyplývajících dlužnici o uznání dluhů ve výši 1.465.000,-Kč (jedenmiliónčtyřistašedesátpětisíckorunčeských), jakož i době splatnosti dluhu, rovněž tak o uznání dluhu ve výši 1.000.000,-Kč (jedenmiliónkorunčeských) ze dne 1.3.2008 a sjednané sankci pro případ prodlení s úhradou a splacením dluhu (v daném případě sjednané výše pokuty 0,2 % za každý den prodlení). Předmětné uznání dluhu bylo učiněno v souladu s ustanovením § 37 obč. zákoníku a následně byl dne 21.3.2008 ověřen i podpis dlužnice notářem v Kolíně JUDr. Jiřím Noskem. Sjednaní jiné výše smluvní pokuty (0,02 % za každý den prodlení) z dlužné částky nebyl prokázán. Předložená listina dlužnicí ze dne 1.2.2008 není podepsána dlužnicí. Sjednaná výše smluvní pokuty jí uváděná nebyla, dále dalším důkazem potvrzeno. Jedná se pouze o tvrzení dlužníka, kterému soud neuvěřil, neplatnost úkonu ve smyslu ust. § 38 obč. zákoníku rovněž nebyly soudem zjištěna. Sama dlužnice uvedla, že nebyla v rozhodné době v pracovní neschopnosti a jí uvedené okolnosti nemohou být k tíži žalobce. Dále se soud zabýval i námitkou neplatnosti sjednané výše smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně dle ust. § 39 obč. zákoníku z důvodu, že ujednání se příčí dobrým mravům a dospěl k závěru, že z tohoto důvodu nelze námitkám žalovaného vyhovět. Pokud jde o výši sjednané smluvní pokuty je třeba mít na mysli, že se jednalo o poskytnutí další půjčky žalobcem a za situace, kdy nebyly splaceny ještě dřívější závazky dlužníka, které byly v době uznání dluhu již v prodlení s úhradou závazků. Při posouzení výše sjednané pokuty soud vyšel ze závěrů pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě čj. 57 Co 177/2005-94 ze dne 16.11.2005 a usnesení Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Odo 872/2006-138 ze dne 12.2.2009, z kterých vyplývá, že smluvní ujednání o výši pokuty 0,2 % z dlužné částky považuje za platné, neboť bylo sjednáno v souladu s ust. § 544 obč. zák. a takovéto ujednání není neplatné dle ust. § 37 obč. zák. a nepříčí se dobrým mravům ve smyslu ust. § 39 obč. zák.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 137 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 os.ř. a ust. § 202 IZ, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení k uplatňování práva nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch měl. V tomto případě se jedná o náhradu nákladů řízení, a to náhradu nákladů právního zastoupení v celkové výši 13.921,-Kč včetně 20 % DPH, a to pak Kč dle § 8 vyhl. č. 48 Sb. v platném znění a 4x režijní paušál po á 300,-Kč + 20 % DPH dle vyhl č. 177/1 Sb. v platném znění, náhrady za zmeškaný čas 6.100,-Kč + 20 % DPH a cestovné 130 km x 6,47 Kč = 841,-Kč včetně DPH, automobil TOYOTA LAND CRUISER 120, reg. značka 7S11333, objem 2.982 cm3, průměrná spotřeba dle EHK 9,0 litrů/100 km, nafta, za trasu Kolín-Praha a zpět.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho

7

Doručení (§ 80 odst. 1 a § 160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 30. března 2011 JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Helena Pýchová

8