40 ICm 1352/2013
Číslo jednací: 40 ICm 1352/2013-129 (KSHK 40 INS 30831/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Šáfrovou v právní věci žalobce: JUDr. Pavel Čížkovský, insolvenční správce dlužníka AK TOP-INSTAL s. r. o., IČ 252 94 962, se sídlem Trutnov, Zahradní 75, PSČ 541 01, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Růžičkou, Korunní 810/104, Vinohrady, 101 00 Praha 10, proti žalovanému: Mgr. Vítězslav Javůrek, Čechova 1100, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Bytový dům Mladé Buky s. r. o., v likvidaci, IČ 272 41 335, se sídlem Trutnov-Střední Předměstí, Horská 922, PSČ 541 01, zastoupenému advokátem: JUDr. Pavlem Jelínkem Ph.D. AK Jelínek a partneři s.r.o., Pardubice, Dražkovice 181, PSČ 533 33, o vyloučení bytových jednotek z majetkové podstaty dlužníka

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vyloučit z majetkové podstaty dlužníka Bytový dům Mladé Buky s. r. o. v likvidaci, IČ 272 41 335, se sídlem Trutnov-Střední Předměstí, Horská 922, PSČ 541 01, bytové jednotky č. 53/4, 53/5, 53/6, 53/7, 53/8, 53/9, 53/10 a 53/11, včetně příslušných spoluvlastnických podílů na společných částech domů č. p. 50, 52, 53 a pozemků st. parcela 80/1 a 80/3 nacházející se v obci Mladé Buky, katastrální území Mladé Buky, okres Trutnov, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému za jeho zastoupení částku 35.052 Kč a zaplatit ji na účet advokáta JUDr. Pavla Jelínka Ph.D., do tří dnů od právní moci rozsudku. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou, žaloba byla doručena soudu 11. 4. 2013, oznámení o soupisu s výzvou podat vylučovací žalobu bylo doručeno žalobci 13. 3. 2013. Žalobce požadoval vyloučit z majetkové podstaty dlužníka ve výroku bodu I. bytové jednotky. V žalobě tvrdil, že se dozvěděl o soupisu bytových jednotek do majetkové podstaty dlužníka, žalobce však nabyl tyto jednotky řádnou kupní smlouvou dne 15. května 2012, když dlužník vypořádal pohledávky žalobce v celkové výši 4.071.333,00 Kč, a to započtením těchto pohledávek žalobce na kupní cenu. V další části kupní ceny ve výši 4.197.917,00 Kč bylo dohodnuto, že tato část je uhrazena převzetím zatížení jednotek zástavním právem k jednotkám, které jsou předmětem kupní smlouvy, ve prospěch Raiffeisenbank a. s. jako zajištění úvěru podle úvěrové smlouvy ze dne 1. 3. 2010. Žalobce tvrdil, že ve smlouvě se nezavázal k převzetí dluhu z uvedené úvěrové smlouvy a že kupní cena zohledňovala fakt, že žalobce se stává zástavcem a podstupuje tak riziko spojené s uplatněním zástavního práva. Další část kupní ceny byla dohodnuta na částku 225.750,00 Kč a 1.193.500,00 Kč, kdy bylo požadováno uhradit tyto částky na účet správce daně, a to z titulu platby daně z převodu nemovitostí a daně z přidané hodnoty. Žalobce dále tvrdil, že smlouva nesplňovala náležitosti daňového dokladu a žalobce vyžadoval pro účely realizace těchto smluvních podmínek řádný daňový doklad. Ten po urgencích nikdy nedostal. Žalobce dále v žalobě uvádí, že od smlouvy o převodu vlastnictví bylo odstoupeno dopisem ze dne 2. ledna 2013, a to žalovaným. V odstoupení bylo uvedeno, že důvodem je, že nedošlo k převzetí zatížení jednotek tj. k převzetí poměrné části úvěru prodávajícího u Raiffeisenbank a. s. a dále, že nedošlo k úhradě části kupní ceny přímo správci daně. Žalobce argumentoval s tím, že ve smlouvě nebylo dohodnuto odstoupení od smlouvy. Odkázal se na ust. § 261, odst. 6 Obchodního zákoníku. Žalovaný od smlouvy nemohl odstoupit, protože nebyla porušena smluvní povinnost kupujícího a k převzetí části úvěru žalobce dotčená smlouva nezavazovala. Tedy nelze konstatovat prodlení žalobce s plněním jeho neexistující smluvní povinnosti a dále nelze konstatovat, že by žalobce byl v prodlení, neboť neměl řádný daňový doklad. Žalobce má za to, že odstoupení od smlouvy o převodu vlastnictví jednotek ze dne 15. 5. 2012 je neplatné a požadoval vyloučení těchto bytových jednotek z majetkové podstaty.

Žalovaná strana se vyjádřila k žalobě při jednání 28. 1. 2015 tak, že likvidátor odstoupil od smlouvy oprávněně, neboť chyběly úhrady 3. a 4. splátky kupní ceny. To, že nebyl vyhotoven daňový doklad, nemá žádnou relevanci, uvedl, že druhá část kupní ceny je nesrozumitelná, týká se převzetí zatížení a převzetí zatížení neznamená platbu na kupní cenu. Žalovaná strana uvedla, že má za to, že toto ujednání je neplatné, protože nelze sjednat platbu částí kupní ceny tak, že je placeno převzetím rizikovosti zatíženosti zástavním právem. Jediná možnost výkladu je ta, že se strany dohodly na tom, že kupující strana převezme závazky, pro které bylo zatížení zástavním právem vytvořeno. Žalovaný dodal, že žalobce měl dostatečnou dobu pro plnění, tj. půl roku, a právo odstoupit od smlouvy žalovaný opírá o ust. § 346 OZ.

Rozsudek pod čj. 40 Icm 1352/2013-64 ze dne 2. února 2015 byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze čj. 102 VSPH 494/2015-92 ze dne 10. dubna 2017. Odvolací soud oproti závěru prvoinstančního soudu o neplatnosti kupní smlouvy ohledně ujednání v kupní ceně pod bodem II./2) učinil závazný právní závěr o tom, že kupní smlouva je platná, a to i s platně uzavřenou kupní cenou, když dovodil, že se jedná o oddělitelné ujednání od ostatního obsahu Smlouvy a nezpůsobilo by, i pokud by se obsah tohoto ujednání nepodařil dokazováním interpretovat, neplatnost celé Smlouvy.

Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Hanušová.

Ke dni 9.3.2016 byl prohlášen konkurz na AK Top Instal s.r.o. a správcem byl ustanoven JUDr. Pavel Čížkovský.

Soud provedl tyto důkazy:

Ze soupisu majetkové podstaty v insolvenčním spise bylo zjištěno, že všechny uvedené bytové jednotky jsou správcem sepsány. Dále soud provedl důkaz z insolvenčního spisu, že soupis byl doručen 13. 3. 2013, žaloba byla doručena 11. 4. 2013.

Ze smlouvy o převodu vlastnictví jednotek bylo zjištěno, že Bytový dům Mladé Buky s. r. o. převedl na žalobce předmětné bytové jednotky (uvedené ve výroku I.) smlouvou ze dne 15. 5. 2012. Bytové jednotky jsou uvedeny v předmětu smlouvy pod bodem I. smlouvy. Pod bodem II. je ve smlouvě dohodnutá cena takto: Dohodnutá celková kupní cena včetně DPH je 9.718.500,00 Kč. Způsob úhrady byl dohodnut tak, že první část kupní ceny ve výši 4.071.333,00 Kč bude uhrazen započtením na kupní cenu pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2012. Tuto první část kupní ceny nikdo ze stran nerozporoval.

Druhá část kupní ceny do výše 4.197.917,00 Kč byla dohodnuta tak, že bude uhrazena převzetím zatížení jednotek zástavním právem k jednotkám, které jsou předmětem kupní smlouvy, ve prospěch Raiffeisenbank a. s. jako zajištění úvěru dle ve smlouvě uvedené úvěrové smlouvy. Po zrušujícím usnesení Vrchním soudem v Praze účastníci shodně při jednání dne 25.10.2017 do protokolu uvedli, že touto druhou částí ceny se myslela kompenzace kupní ceny za to, že kupující převezme zástavní práva, tedy že tímto ujednáním došlo ke snížení kupní ceny.

Třetí část kupní ceny byla dohodnuta ve výši 255.750,00 Kč a kupující ji poukáže přímo správci daně na úhradu daně z převodu nemovitosti, na číslo účtu a variabilní symbol-ve smlouvě je to uvedené, nejpozději do 31. 8. 2012. Čtvrtá část kupní ceny ve výši 1.193.500,00 byla dohodnuta tak, že ji kupující poukáže přímo správci daně na úhradu DPH na konkrétní číslo účtu s konkrétním variabilním symbolem-ve smlouvě přímo uvedené, a to nejpozději do 25. 7. 2012. Dále je uvedeno, že na jednotkách vázne zástavní právo ve prospěch Raiffeisenbank pro pohledávku věřitele až do výše 13.000.000,00 Kč. Z bodu III. smlouvy bylo zjištěno, že předmět převodu přejímá ve smyslu § 501 OZ a při podpisu kupní smlouvy přebírá listiny-smlouvu o úvěru ze dne 1. 3. 2010, čtyři její dodatky a smlouvu o zřízení zástavního práva a ostatní listiny.

Z bodu 4 . zjištěno, že zbývající čtvrtou část kupní ceny 1.193.500 Kč měl kupující poukázat správci daně, když byl uveden účet a datum splatnosti-nejpozději do 25.7.2012.

Ze závěrů odvolacího soudu pak podepsaný soud se měl zabývat právním hodnocením důvodnosti odstoupení od Smlouvy a soupisu majetku.

Právním důvodem soupisu majetku bylo právě odstoupení od kupní smlouvy likvidátorem společnosti AK TOP-INSTAl s.r.o. v likvidaci JUDr. Leošem Maternou, a to v době před prohlášením konkurzu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Hanušová.

Jak soud zjistil z listiny adresované AK TOPu ze dne 2. 1. 2013 zástupcem likvidátora JUDr. Janem Malým, likvidátor tímto dopisem odstoupil od kupní smlouvy uzavřené dne 15. 5. 2012, jejímž předmětem byl převod bytových jednotek, a to z důvodu, že nedošlo k převzetí zatížení jednotek, tj. k převzetí poměrné části úvěru u Raiffeisenbank a.s. vzniklé na základě úvěrové smlouvy. K tomu soud poznamenává, že při jednání byla interpretace žalovaného již jiná-že se jednalo o slevu, tedy nikoli o to, že měl žalobce převzít úvěr po původním vlastníkovi. Ve druhém bodě odstoupení je uvedeno, že nedošlo k úhradě části kupní ceny přímo správci daně. Jak soud zjistil dotazem k účastníkům, oba shodně uvedli, že na položku 3. a 4. kupní ceny skutečně nebylo uhrazeno ničeho.

Z dopisu podepsaného zástupcem AK TOPu Mgr. Martinem Růžičkou dne 14. 1. 2013 soud zjistil, že odstoupení se skutečně dostalo do dispozice AK TOPu dne 4. 1. 2013, tímto podáním zástupce AK TOPu rozporuje důvod odstoupení, když druhou stranou nebyl vydán daňový doklad, aby následně mohl být uplatněn daňový odpočet. Tvrdí v dopise, že i předchozí žádosti jeho klienta o vyhotovení daňového dokladu zůstaly bez odezvy. Z těchto důvodů nejsou splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy. V posledním odstavci je příslib uhrazení zbývající části kupní ceny tedy po součinnosti prodávajícího ( jak z obsahu vyplývá-vyhotovení daňového dokladu).

Při jednání namítl žalobce, že odstoupení postrádá kvalifikaci tak, jak ji při jednání uvedl žalovaný -tedy podle ust. § 346 a 350 OBCHZ, namítl, že k takovému odstoupení byla zapotřebí aktivita ze strany žalované-tedy určit dodatečný termín k plnění.

Žalovaná strana potvrdila, že dodatečný termín nebyl dán, současně argumentoval a ust. § 350 odst. 1 OBCHZ, že v podstatě žalobce nikdy neplnil a do dnešního dne nesplnil, odstoupení považuje za platné. Na jednání dne 1. listopadu 2017 žalovaná strana doplnila, že k odstoupení od smlouvy nedošlo bez zbytečného odkladu, jak uvádí ust. § 345 odst.1 OBCHZ, protože k odstoupení od smlouvy ze dne 15.5.2012 došlo až 2.1.2013, poslední část kupní ceny měla být uhrazena nejpozději do 31.8.2012 , z toho usuzuje, že došlo k nepodstatnému porušení smlouvy.

Na to namítal žalobce, že ani neví, k jakému datu žalovaný stanovuje právní účinky odstoupení, splnění závazku však dál vázal na vyhotovení daňového dokladu tak, aby mohl dotčenou DPH uplatnit odpočtem a daň z převodu nemovitostí považovat za daňově uznatelnou. Za podstatné tvrzení považoval to, že k odstoupení došlo po podání insolvenčního návrhu na žalovaného. K tomuto tvrzení soud uvádí, že insolvenční návrh na žalovaného došel dne 6.12.2012 a podal jej likvidátor žalovaného.

Teprve ke konci jednání u soudu v rámci tohoto řízení dne 1.11.2017 vyšlo ze strany žalobce najevo, že mezi správcem a žalobcem, v té době ještě před jeho úpadkem a prohlášením konkurzu na jeho majetek, docházelo k vzájemným intenzivním jednáním, jehož výsledkem byla Dohoda o narovnání uzavřená dne 19.5.2014.

Z dohody o narovnání bylo soudem zjištěno, že s dohodou souhlasil zajištěný věřitel dlužníka Bytový dům Mladé Buky s.r.o. v likvidaci, tj. Consulting Group a.s., který, jak je tvrzeno v bodě 9, současně uzavřel s AK TOP Dohodu o uvolnění zástavních práv. V čl. 11 soud zjistil, že předně mělo dle Dohody dojít ke zrušení exekuce, vedené pod čj. 108EX 05544/13-029 ze strany

Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Hanušová. společnosti SYSTHERM, o čemž měla být s AK TOP a touto společností sepsána a doložena smlouva o smlouvě budoucí, po zrušení exekuce měl AK TOP do 3 dnů vyrozumět insolvenčního správce dlužníka Mladé Buky, ten měl podle II./1.1 do 7 dnů vydat daňový doklad, jehož součástí bude i částka 1.449.250 Kč, což představuje splátku 3.části kupní smlouvy a č. 4.této kupní smlouvy ( tj. částka odpovídající dani z převodu nemovitosti a částka odpovídající DPH). Kupující se pak zavázal zaplatit tuto částku do 14 dnů ode dne doručení daňového dokladu. V dalším bodu II. Dohody o narovnání /2. bylo dohodnuto, že za podmínky splnění dle bodu 1.2 pak vlastnické právo kupujícího k jednotkám je nesporné a dlužníkem učiněné odstoupení od kupní smlouvy je neplatné.

Aniž by se soud zabýval námitkou žalované strany uplatněné podáním ze dne 30.11.2017, kdy namítala, že vzhledem ke koncentraci řízení žalobce takový důkaz jako je Dohoda o narovnání, teprve žalobcem zmíněná při jednání dne 1. 11. 2017 nemůže již soudu předložit, soud uvádí, že zjistil shodným vyjádřením obou účastníků, že Dohoda o narovnání nebyla dosud splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy. Soud k tomu dodává, že Insolvenční správce AK TOPu do 30 dnů od prohlášení konkurzu se nevyjádřil tak, že smlouvu splní, v insolvenčním spise žalobce, jak soud zjistil, není nikde takové sdělení insolvenčního správce žalobce podle ust. § 253 IZ učiněno, pak podle ust. § 253 odst. 2 IZ, který se týká smluv o vzájemném plnění, platí, že odmítl plnění.

Ust. § 253 IZ upravuje smlouvy o vzájemném plnění :

(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění. (2) Jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění. Samotná kupní smlouva mezi podnikateli se řídí občanským zákoníkem, další práva a povinnosti, které z kupní smlouvy mohou vzniknout, se už řídí obchodním zákoníkem. Odstoupení od kupní smlouvy mezi podnikateli se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Ustanovení § 344 uvádí, že od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon. Podle ust. § 365 OBCHZ dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. V Obchodním zákoníku Ust. § 345 stanoví, co se týče odstoupení od smlouvy toto:

(1) Znamená-li prodlení dlužníka (§ 365) nebo věřitele (§ 370) podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla.

(2) Pro účely tohoto zákona je porušení smlouvy podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu

Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Hanušová. smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.

K tomu soud poznamenává, že v tomto případě nedošlo k odstoupení od smlouvy podle odst. 1, protože tady nedošlo k odstoupení bez zbytečného odkladu. Od kupní smlouvy podepsané dne 15. 5. 2012 odstoupil likvidátor až dne 2. 1. 2013-od poslední části splátky splatné nejpozději do 31. 8. 2012 uplynula doba 4 měsíců. Proto se jedná o nepodstatné porušení smluvní povinnosti.

Podle ust. § 346 odst. (1) znamená-li prodlení dlužníka nebo věřitele nepodstatné porušení smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy v případě, že strana, která je v prodlení, nesplní svou povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která jí k tomu byla poskytnuta.

Podle ust. § 349 odst. 1 OBCHZ odstoupením od smlouvy smlouva zaniká, když v souladu s tímto zákonem projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně.

Doručení bylo prokázáno reakcí Mgr. Martina Růžičky, zástupce AK TOP-Instal ze dne 14. 1. 2013, kde v dopise uvádí, že jim odstoupení bylo doručeno 4. 1. 2013.

Podle ust. § 350 OBCHZ odst.(1), je-li dodatečná lhůta poskytnutá k plnění nepřiměřená a oprávněná strana odstoupí od smlouvy po jejím uplynutí, nebo oprávněná strana odstoupí od smlouvy bez poskytnutí dodatečné lhůty pro plnění, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, jež měla být poskytnuta k plnění povinností. K tomu soud dodává, že dlužník, který má povinnost platit, měl od 15. 5. 2012 dostatečně dlouhý čas (splatnost byla stanovena nejpozději do ), aby splátku 3. a 4. mohl od této doby nejpozději však do 25. 7. a 31. 8. 2012 splatit. Od 15. 5. 2012 až do odstoupení od kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2013 měl žalobce na zaplacení dostatečně dlouhou lhůtu. Po uplynutí přiměřeně dlouhé doby od počátku splatnosti do dne odstoupení uběhla doba 7 měsíců.

Při tak dlouhé, tedy rozhodně přiměřené lhůtě, protože dlužník měl s přípravou splacení dluhu započít hned po uzavření smlouvy, podle judikatorního rozhodnutí NS ČR spis. zn. 30 CDo 1641/2006 ze dne 31. 10. 2006, je věřitel od smlouvy oprávněn odstoupit, aniž by předtím musel dlužníka upomínat o splnění, či mu sdělit délku dodatečné lhůty ke splnění dluhu. Soud má za to, že účinky odstoupení nastaly doručením odstoupení-tj. ke dni 4. 1. 2013.

Podle § 351 odst.(1) odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy.

K námitkám žalobce, že nemůže být v prodlení, a proto odstoupení nebylo učiněno po právu, když mu žalovaný nepředal ani po urgencích daňový doklad, na základě něhož by mohl uplatnit u finančního úřadu daňové odpočty, soud uvádí, že podkladem pro placení byla právě smlouva, nikoli daňový doklad. Žalobce měl zaplatit, a pokud by mu žalovaný daňový doklad nevydal, měl

Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Hanušová. se ho domáhat např. i soudně. Prodlení věřitele nenastalo, věřitel neporušil žádné závazkové vztahy ze smlouvy, dlužník měl platit podle smlouvy. Ostatně soud projednal několik sporů žalobce, na žalobce prohlásil konkurz a ví, že žalobce už v té době měl problémy se splácením. Nedlouho před konkurzem vzal na sebe podle názoru soudu nesplnitelný závazek.

K námitce žalobce, že v odstoupení nebyla uvedena právní kvalifikace odstoupení, soud uvádí, že neuvedení právní kvalifikace odstoupení nemá žádný vliv na odstoupení, odstoupení netrpí pro nedostatek uvedení paragrafu žádnou vadou.

K námitce žalobce, že 3. část kupní ceny-daň z převodu nemovitostí, že by se ani neuplatnila, protože šlo o první převod, soud uvádí, že touto částkou byla tvořena kupní cena, pro případ, že by ji finanční úřad vrátil, pak by tato částka měla patřit žalovanému a měla být připsána na jeho účet jako dohodnutá část kupní ceny.

Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142, odst. 1 o. s. ř., žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto mu byly přiznány veškeré náklady. Soud přiznal žalované straně za 8 úkonů po 3.100,00 Kč a 8 režijních paušálů po 300,00 Kč, 2x jízdné Pardubice-Dražkovice-Hradec Králové a zpět-2x30 km-386 Kč ( jednání dne 25. 10. 2017 a 1. 11. 2017 ), dále jízdné na jednání dne 31. 1. 2018-397 Kč, náhrada za ztrátu času-6 půlhodin 600 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného doložil doklad, že je plátcem DPH, přiznává se k tomu 21 % DPH, tj. 6 083,49 Kč, tedy celkem 35 052,49 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

Hradec Králové 2. února 2015

Mgr. Věra Šáfrová v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Hanušová.