40 ICm 1159/2010
40 ICm 1159/2010-18

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce: Mgr. Zachariáš Jan, se sídlem Trojanova 18, 120 00 Praha 2, insolvenční správce dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , Palackého 541, 252 29 Dobřichovice, proti žalované: Miczová anonymizovano , anonymizovano , bytem K Vodojemu 144, 737 01 Dolní Žukov, pr. zast. Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem, se sídlem Bělehradská 63, 120 00 Praha 2, o určení neúčinnosti darovací smlouvy,

takto:

I. Určuje se, že právní úkon-darovací smlouva ze dne 19.8.2008 uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou, kterou dlužník daroval žalované tento majetek:-pozemek parc. č. 1085/6 o výměře 15384 m2, trvalý travní porost, v katastrálním území Hradiště pod Babí horou, obci Těrlicko, zapsané na LV č. 594 vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Havířov, je právně neúčinný.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu částku 1.000,-Kč na úhradu soudního poplatku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že darovací smlouva ze dne 19.8.2008 jejichž předmětem byl bezúplatný převod nemovitostí: pozemek parc. č. 1085/6 o výměře 15384 m2, trvalý travní porost, v katastrálním území Hradiště pod Babí horou, obci Těrlicko, zapsané na LV č. 594 vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Havířov (dále jen nemovitost), uzavřená mezi

úpadcem Petrem Miczou, anonymizovano , Palackého 541, 252 29 Dobřichovice (dále jen dlužník) a žalovanou, je vůči žalobci právně neúčinná. V žalobě uvedl, že výše uvedená darovací smlouva ze dne 19.8.2008 je právní úkon bez přiměřeného protiplnění a tedy neúčinný právní úkon dle ustanovení § 240 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon, a to z následujícího důvodu. Žalobce má za to, že byly naplněny podmínky ustanovení § 235 odst. 1 insolvenčního zákona, protože předmětným úkonem dlužník zkrátil možnost uspokojení věřitelů. Z dosavadního zjišťování správce vyplývá, že dlužník nemá jiný majetek, který by mohl sloužit pro účely uspokojování pohledávek věřitelů. Zároveň byly naplněny zvláštní podmínky uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Napadanými právními úkony poskytl žalované dlužník plnění bezúplatně. Vzhledem k tomu, že předmětné právní úkony byly učiněny ve prospěch osoby blízké-dcery, má se za to, že byly učiněny v době, kdy byl dlužník v úpadku. Navíc z přezkoumaných přihlášených pohledávek věřitelů vyplývá, že už v době konání napadených úkonů měl dlužník již závazky ve výši několika milionů Kč. (věřitel č. 1 NLB Factoring, a.s.-31.604.109,59 Kč, věřitel č. 2 Komerční banka, a.s.-10.498.540,05 Kč, věřitel č. 4 VZP-43.020,-Kč, věřitel č. 5 Raiffeisenbank a.s.-1.154.915,49 Kč, věřitel č. 7 ČR-Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových-3.050.226,50 Kč). Vzhledem k tomu, že žaloba je podaná ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka a jsou napadeny právní úkony učiněné dlužníkem v době 3 let před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby blízké, je žaloba včasná dle ustanovení § 239 odst. 3 a § 240 odst. 3 insolvenčního zákona. Písemným podání ze dne 24.9.2010 pak žalobu doplnil tak, že právnímu úkonu je možné odporovat i na základě ustanovení § 242 zák. č. 162/2008 Sb. v platném znění (dále jen IZ), neboť v době učinění tohoto úkonu byli dlužníkovi známy jeho věřitelé shora uvedení a jejich nároky a je zřejmé, že došlo k úmyslnému krácení jejich budoucího uspokojení. Návrh pak ještě doplnil písemných podáním ze dne 22.10.2010, ve kterém uvedl, že dohoda o zřízení věcného břemene je nedílnou součásti darovací smlouvy a přímo s ní souvisí. Jedná se o úkon, který by nebyl učiněn, kdyby nebyla darovací smlouva uzavřena. Snižuje také hodnotu předmětné nemovitosti a tím i možnost uspokojení věřitelů a jedná se také o neúčinný úkon stejně jako předmětné darování. Žalobce na svém stanovisku setrval i po provedeném dokazování.

Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť předmětná darovací smlouva nebyla učiněna s úmyslem zkrátit práva věřitelů. V rozhodné době nebyly splněny předpoklady dané ust. § 240 IZ. V době uzavření darovací smlouvy nebyl dlužník v úpadku ve smyslu ust. § 312 IZ, neboť v době uzavření darovací smlouvy neměl více věřitelů a jeho závazky splatné až ve výjimky, které byly následně přihlášeny do insolvenčního řízení. Tyto však byly, pokud byly splatné, kryty zástavním soudcovským právem. Navrhla provést dokazování přihláškami jednotlivých věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení.

Soud provedl dokazování těmito listinami:

-usnesením Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 1239/2010-A-26 ze dne 27.5.2010 -darovací smlouva ze dne 19.8.2008 -výpis z katastru nemovitostí LV č. 594 Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, pracoviště Havířov -seznam přihlášených pohledávek -protokol z přezkumného jednání ze dne 21.7.2010.

2

Z usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 1239/2010-A-26 ze dne 27.5.2010 soud zjistil, že k návrhu jednoho z věřitelů bylo dne 11.2.2010 zahájeno insolvenční řízení a dne 27.5.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Z darovací smlouvy ze dne 19.8.2008 a z výpisu z katastru nemovitostí LV.č 549, Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Havířov, že dlužník převedl darovací smlouvou ze dne 19.8.2008 bezúplatně na žalovanou nemovitosti a dále, že tento převod byl zajištěn současně věcným břemenem doživotního bezplatného užívání nemovosti ve prospěch dlužníka, k tíži nemovitosti. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 21.7.2010 soud zjistil, že do řízení se přihlásilo celkem 7 věřitelů, přičemž přihlášky věřitelů č. 1,2,3,5 a 6 byly uznány co do pravosti, výše i pořadí a přihlášky věřitelů č. 4 a 7 byly insolvenčním správcem popřeny částečně co do pořadí pohledávek. Ze seznamu přihlášených pohledávek, které tvoří nedílnou přílohu spisu Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 1239/2010 soud zjistil, že věřitel č. 1 NLB Factoring, a.s., IČ: 47677881, přihlásil společně s insolvenčním návrhem ze dne 11.2.2010 pohledávku v celkové výši 31.604.109,59 Kč, představující rukojemský závazek na zaplacení směnky vyplacené dne 18.7.2008 společností KARIMPEX a.s., IČ: 25361082 se splatností dne 1.4.2009. Věřitel č. 2 Komerční banka, a. s., IČ: 45317054, přihlásila dne 2.6.2010 pohledávku v celkové výši 10.498.540,05 Kč představující rukojemský závazek (aval směnky k rámcové smlouvě o poskytování finančních služeb vyhotovené dne 28.2.2008 společnosti KARIMPEX a.s., IČ: 25361082 se splatností od 31.7.2009). Věřitel č. 3 Celní úřad Karviná přihlásil dne 3.6.2010 pohledávku v celkové výši Kč. 500,-. Věřitel č. 4-Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČ: 41197518, přihlásila dne 11.6.2010 celkovou částku 71.056,-Kč (vykonatelný výkaz nedoplatků č. 8740900865 ze dne 14.9.2009, dlužné pojistné ve výši 9.720,-Kč a penále ve výši 7.880,-Kč, vyúčtované penále ve výši 8.640,-Kč dle § 10 zákona č. 592/1996 Sb. v platném znění a ve výši 1.796,-Kč), obojí za období 8.9.2009 do 25.5.2010 a dále v částce 43.020,-Kč dle vykonatelného výkazu nedoplatku č. 8740700289 ze dne 16.2.2007 (za období od 17.10.2001 do 5.2.2007), to vše zjištěné pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné čj. 127 E 453/2007-10 ze dne 24.5.2007 a usnesením Okresního soudu Praha-západ čj. 23 E 35/2010-5 ze dne 23.2.2010. Věřitel č. 5-Raiffeisenbank, a.s., IČ: 49240901, přihlásila dne 16.6.2010 pohledávku v celkové výši 1.154.915,49 Kč, představující nesplacený hypoteční úvěr ve výši 1.500.000.,-Kč, splatná od 26.5.2010 č. 502/006/03/1/01 ve znění dodatků č. 1 a č. 2 ze dne 28.5.2003. Věřitel č. 6 ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433 přihlásil dne 22.6.2010 částku 18.475,-Kč. Věřitel č. 7 ČR-Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ: 69797111, přihlásil dne 26.6.2010 částku v celkové výši 2.709.907.50; Kč. Tato pohledávka vznikla na základě vyhotovení směnky dlužníkem dne 31.1.2005, dle které měl tento uhradit částku 2.080.000,-Kč dne 1.7.2005. Tento nárok pak byl potvrzen pravomocným směnečným platebním rozkazem vystaveným Krajským soudem v Praze čj. 65 Sm 80/2005-5 ze dne 21.12.2005.

Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zák.č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloby byla podána důvodně.

Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu takový, že v době uzavírání darovací smlouvy dlužník byl v úpadku, a to minimálně u věřitelů č. 4, a to ve výši 27.836,-Kč a 43.020,-Kč za období od 17.10.2001 do 5.2.2007 a dále u věřitele č. 7 ve výši 2.080,000,-Kč, a to od 1.7.2005. Dále má soud za prokázané, že v době kdy uzavíral darovací smlouvy dne 19.8.2008, si byl plně vědom existence závazků, které mu vznikly z jeho rukojemských závazků vůči věřitelům č. 1 dne 1.4.2008 a vůči věřiteli č. 2 ke

3 dni 31.7.2009. Tento stav dlužníkovi musel být znám jako zaměstnanci společnosti KARIMPEX a.s., IČ: 25361082. Dále, že žalobce uplatnil svůj nárok ve lhůtě stanovené zákonem a v souladu se zákonem.

Po právní stránce pak učinil soud tento závěr.

Odporovatelnost jako právní institut je obecně upraven v ust. § 42a zák.č. 40/1994 Sb. v platném znění (dále jen Obz.). Pro insolvenční řízení je pak použita speciální úprava v ust. § 235 a násl. IZ, kdy dle ust. § 235 IZ 1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. 2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba").

Dle ust. § 236 IZ 1) Neúčinností právního není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. 2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Dle ust. § 237 1) Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. 2) Dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do majetkové podstaty, jestliže jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám uvedeným v odstavci 1, nebo jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby dlužníku blízké. 3) Dědici mají povinnost podle odstavce 2 pouze v rozsahu své odpovědnosti za dluhy zůstavitele. Připadne-li dědictví osob uvedených v odstavci 1 státu, platí odstavec 2 obdobně. 4) Osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem. 5) Bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-Ii plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

Dle ust. § 238 IZ proti pohledávce na vydání dlužníkova plnění a neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty není přípustné započtení dle ust. § 239 IZ. 1) Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. 2) Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li

4 incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří poskytli zálohu, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Dle ust. § 240 IZ je neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění 1) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. 2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného proti plnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. 3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. 4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Dle ust. § 241 IZ je neúčinnost zvýhodněných právních úkonů. 1) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. 2) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. 3) Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.4) Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. 5) Zvýhodňujícím právním úkonem není zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-Ii za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené proti plnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po za hájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Dle ust. § 242 IZ je neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů. 1) Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. 2) Má se

5 za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. 3) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Dle ust. § 243 IZ jestliže dlužníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí žaloby rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci před právní mocí rozhodnutí o úpadku, může s domáhat toho, aby mu do výše jeho pohledávky bylo vydáno plnění tohoto neúčinného právního úkonu; toto plnění nemusí předa do majetkové podstaty.

Dle ust. § 3 IZ je dlužník v úpadku 1) jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). 2) Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. 3) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-Ii se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. 4) O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

V projednávané věci soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny podmínky odporovatelnosti dle ust. § 240 odst. 1 a 2 IZ, a to zejména na základě zjištění, že uzavřením darovací smlouvy, byly převedeny nemovitosti bezplatně a tento úkon tj. uzavření darovací smlouvy byl učiněn v době, kdy dlužník byl ji v úpadku ve smyslu ust. § 3 IZ, neboť měl více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit dle ust. § 3 odst. 2 písm. a) a b) IZ. Tedy, že v době uzavření darovací smlouvy nebyl schopen zaplatit závazky vůči věřitelům č. 4-Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČ: 41197518, a to ve výši 27.836,-Kč a 43.020,-Kč za období od 17.10.2001 do 5.2.2007 a dále vůči věřiteli č. 7 ČR-Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ: 69797111ve výši 2.080.000,-Kč od 1.7.2005 a že obě tyto pohledávky nebyly dosud uhrazeny. Dále soud považuje za prokázané, že žaloba byla podána ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 IZ, tedy ve lhůtě a dále, že se jednalo současně o právní úkon, který byl učiněn v posledních 3 letech ve smyslu ust. § 240 odst. 3 IZ. Ve prospěch žalobního petitu svědčí i skutečnost, že dlužník jako zaměstnanec společnosti KARIMPEX a.s., IČ: 25361082, si musel být vědom vystavených směnek na částku 30.000.000,-Kč, splatnou dne 1.4.2009 a na částku 60.393.955,43 Kč, splatnou dne 31.7.2009 jeho rukojemských závazků v případě nesplacení uvedených částek společnosti KARIMPEX a.s., IČ: 25361082, jakož i finanční situace této společnosti, která se dostala do úpadku, který je řešen konkursem Krajským soudem v Ostravě pod ap.z. KSOS 31 INS 3456/2008. O neúčinnosti darovací smlouvy pak zejména svědčí doživotního bezúplatného věcného břemena ve prospěch dlužníka, který si byl vědom svých závazků již shora uvedených a nemožnosti jejich úhrady s ohledem na její výši a jeho majetkové poměry. K námitce právní zástupce žalovaného týkající se zajištění splatných závazků dlužníka v době uzavření darovací smlouvy soudcovským zástavním právem, tuto námitku hodnotí jak právně nevýznamnou, neboť již uvedený úpadek dlužníka

6 byl posouzen dle ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ a nikoliv dle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, tedy ne z důvodu předlužení.

O nákladech právního rozhodl soud podle ust. § 137 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 os.ř. a ust. § 202 IZ, s tím, že žalobce i žalovaný náklady řízení nepožadovali. Vzhledem k tomu, že žalobce je osvobozen od zaplacení soudního poplatku (vl. nař. č. 549/1991 Sb. v platném znění, § 11 odst. 2 práv. zákona) byl k jejich zaplacení účastník, který nebyl ve sporu úspěšný vyzván, a to dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení (§ 80 odst. 1 a § 160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 30. března 2011

JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Helena Pýchová

7