40 ICm 1086/2011
Na všech podáních v této věci uveďte: Číslo jednací: 40 ICm 1086/2011-52 KSBR 40 INS 2652/2011-C2-16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Mozgovou v insolvenční věci dlužníka: Jana anonymizovano , anonymizovano , 623 00 Brno, Voříškova 404/15, o žalobě žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., 110 00 Praha 1, Jindřišská 24/941, IČO: 61 860 069, adresa pro doručování: 530 02 Pardubice, Nábřeží Závodu míru 2739, proti žalovanému: Mgr. Haně Hřebenářové, advokátce, AK Brno, Šumavská 35 insolvenční správkyně dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , 623 00 Brno, Voříškova 404/15

o určení výše pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že popřená pohledávka žalobce za dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 40 INS 2652/2011 na majetek dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , 623 00 Brno, Voříškova 404/15, ve výši Kč 38.357,48 je po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou, doručenou insolvenčnímu soudu dne 3. 5. 2011, se žalobce domáhal určení, že část jeho pohledávky přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem KSBR 40 INS 2652/2011-C2-16 v Brně pod sp.zn. KSBR 40 INS 2652/2011 na majetek dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , 623 00 Brno, Voříškova 404/15, která byla žalovaným popřena ve výši Kč 38.357,48 je po právu. Žalobu odůvodnil tím, že přihláškou ze dne 7. 3. 2011 přihlásil u insolvenčního soudu do insolvenčního řízení tři pohledávky v celkové výši Kč 63.732,-. Pohledávka č. 1 představuje nedoplatek na nominální hodnotě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100291614 ve výši Kč 15.226,-a nedoplatek na smluvní pokutě z téže smlouvy ve výši Kč 139,-. Pohledávka č. 2 představuje nedoplatek na nominální hodnotě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100376450 ve výši Kč 31.484,-a nedoplatek na smluvní pokutě z téže smlouvy ve výši Kč 194,-. Pohledávka č. 3 představuje nedoplatek na nominální hodnotě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100291756 ve výši Kč 16.550,-a nedoplatek na smluvní pokutě z téže smlouvy ve výši Kč 139,-. Pohledávka č. 1 byla žalovaným popřena co do částky Kč 8.009,58, pohledávka č. 2 byla popřena co do částky Kč 21.530,-. Pohledávka č. 3 byla popřena co do částky Kč 8.817,90.

Žalobce argumentoval tím, že sjednané odměny za poskytnutí úvěru a vyčíslení smluvních pokut odpovídá smlouvám a bylo přiměřené. Tvrdil, že se s dlužníkem dohodl dle článku 5 a článku 10 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, že dlužníku poskytne úvěr v nominální hodnotě Kč 23.832 za odměnu ve výši Kč 13.832,-(pohledávka č. 1); Kč 33.336,-za odměnu ve výši Kč 21.336,-(pohledávka č. 2); Kč 23.832,-za odměnu ve výši Kč 13.832,-(pohledávka č. 3), s tím, že smluvní odměna představovala jednorázovou částku sloužící žalobci na krytí nákladů v souvislosti s poskytnutím úvěru, která se již nijak nenavyšovala. Žalobce zdůraznil, že u všech tří úvěrových smluv se jedná o odměnu za poskytnutí finančních prostředků na dobu 36 měsíců, v níž nesl veškeré riziko v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků. Žalobce argumentoval i tím, že dlužník znal náklady na úvěr a svobodně se rozhodl, že smlouvu o úvěru uzavře. Žalobce uvedl, že vyplacená částka již nebyla úročena běžícím úrokem, ale byla navýšena toliko o odměnu za poskytnutí úvěru v předem známé výši, což neodporuje zákonu, je transparentní a dlužník od okamžiku uzavření smlouvy o úvěru přesně věděl, kolik je povinen za úvěr zaplatit. Žalobce dále argumentoval i tím, že výše odměny odpovídá situaci na trhu se spotřebitelskými úvěry, jakož i riziku, které je s poskytováním úvěrů spojeno. Žalobce dále namítal, že smluvní odměna byla započtena a proto ji není možné popírat, když přihlášena byla toliko jistina úvěru. V této souvislosti žalobce poukázal na článek 10.1 smluvních ujednání smlouvy o úvěru s tím, že dle smlouvy o úvěru byla odměna započtena oproti nároku dlužníka na vyplacení úvěru a zbývající částka byla dlužníkovi vyplacena, tudíž smluvní odměna již byla započítána na částku úvěru, z čehož vyplývá, že popřena byla úvěrová jistina a nikoliv smluvní odměna. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že dlužník byl seznámen se všemi podmínkami poskytnutí úvěru a jeho splácení a na zásadu autonomie vůle.

Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 24. 6. 2011, ve kterém uvedl, že ačkoli žalobce tvrdí, že dlužníku poskytl úvěry v tvrzené výši, skutečná výše úvěru byla nižší právě o sjednanou smluvní odměnu, když tu dlužník uhradil tak, že došlo k zápočtu pohledávky dlužníka na poskytnutý úvěr a nároku věřitele na zaplacení smluvní odměny. Žalobce tedy dle žalovaného odvozuje své nároky ze smlouvy o úvěru, ovšem smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje poskytnout dlužníkovi na jeho požádání finanční prostředky v jeho prospěch a dlužník se zavazuje tyto prostředky věřiteli vrátit a uhradit mu úroky. Poskytnuté finanční prostředky jsou jistinou úvěru, cokoliv nad tuto jistinu je nutné posuzovat jako odměnu věřitele. Úroky je dlužník povinen hradit právě za poskytnuté finanční prostředky, za jejich užívání. Dle ust. 503 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění (dále jen ObchZ ) je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Dle odst. 2 pak hradí-li se úvěr ve splátkách, KSBR 40 INS 2652/2011-C2-16 jsou v den splatnosti splátky, splatny i úroky. V daném případě žalobce v podstatě navodil stav, kdy si dlužník půjčoval prostředky na úhradu jeho odměny. Takovýto způsob je však dle žalovaného v rozporu s účelem úpravy úvěrové smlouvy a obchází tak zákon. V konečném důsledku pak také žalobce obchází ust. § 170 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ).

Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř. ) insolvenční soud ústní jednání v dané věci nenařizoval.

Podle ust. § 198 odst. 1 a 2 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2).

Podle ust. § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

Podle ust. § 262 odst. 4 ObchZ ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ust. § 497 ObchZ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ust. § 503 ObchZ závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají (odst. 1). Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky (odst. 2).

Podle ust. § 39 OZ je neplatný první úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům. KSBR 40 INS 2652/2011-C2-16

Podle ust. § 55 OZ smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst.1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).

Podle ust. § 56 odst. 1 OZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ust. § 451 odst. 2 OZ bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle ust. § 457 OZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

Insolvenční soud zjistil následující skutkový stav.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce podal včas a na předepsaném formuláři svoji přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 40 INS 2652/2011. Rovněž tak nebylo mezi účastníky sporu o tom, že pohledávka žalobce byla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek dlužníka jako nevykonatelná pohledávka v celkové výši Kč 63.732,-a přezkoumána na přezkumném jednání konaném dne 6. 4. 2011. Rovněž o včasnosti podané incidenční žaloby nebylo sporu.

Z přihlášky pohledávky ze dne 7.3.2011 doručené insolvenčnímu soudu dne 8. 3. 2011 insolvenční soud zjistil:

k pohledávce č. 1-žalobce přihlásil za dlužníkem pohledávku ve výši Kč 15.365,- vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 9100291614 ze dne 9.11.2009, jistinu vyčíslil částkou Kč 15.226,-a smluvní pokutu ve výši Kč 139,-;

k pohledávce č. 2-žalobce přihlásil za dlužníkem pohledávku ve výši Kč 31.678,- vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 9100376450 ze dne 25.10.2010, jistinu vyčíslil částkou Kč 31.484,-a smluvní pokutu ve výši Kč 194,-;

k pohledávce č. 3-žalobce přihlásil za dlužníkem pohledávku ve výši Kč 16.689,- vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 9100291756 ze dne 7.1.2010, jistinu vyčíslil částkou Kč 16.550,-a smluvní pokutu ve výši Kč 139,-.

Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100291614 uzavřené dne 9. 11. 2009 (dále také jen jako smlouva ) a jejího dodatku ze dne 10.11.2009 mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem na straně druhé insolvenční soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout úvěr ve výši Kč 23.832,-. Ve smlouvě byla dále sjednána úhrada částky označené jako smluvní odměna za poskytnutí úvěru Kč 13.832,-. Výše každé jednotlivé splátky činila Kč 662,-měsíčně a měla být placena v 36 splátkách splatných vždy k 16. dni v měsíci, RPSN mělo činit 93,34 %. Dlužníku byla vyplacena částka Kč 10.000,-. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dlužníkem bylo na smlouvě uhrazeno Kč 8.606,-. KSBR 40 INS 2652/2011-C2-16

Nedílnou součástí výše uvedené úvěrové smlouvy je listina označená jako Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT CZECH , A.S. V01012009 . Odst. 1.6 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru obsahuje údaj o tom, že dlužník výslovně prohlašuje, že bere na vědomí a souhlasí, že výše žalobcem poskytnutého úvěru dlužníkovi může být po posouzení dlužníkovi bonity nižší (přičemž toto své rozhodnutí nemusí žalobce zdůvodnit) než maximální výše úvěru uvedená v bodě IV. smlouvy o revolvingovém úvěru, a že dlužník tímto prohlašuje, že má zájem o úvěr a přijímá tento úvěr i v případě, že výše úvěru akceptovatelná a přijatá žalobcem bude nižší, než maximální výše úvěru uvedená v bodě IV. smlouvy, ve znění nedoplněném o ujednání obsažená v dodatku dle článku 2, odst. 2.5 smluvních ujednání a v této souvislosti se zavazuje respektovat takovou výši úvěru jako konečnou a závaznou. Podle dalšího údaje zde uvedeného dlužník bere na vědomí a souhlasí s tím, že v případě, kdy mu bude žalobcem zaslán návrh dodatku podle článku 2 odst. 2.5 smluvních ujednání, nemůže na základě smlouvy o revolvingovém úvěru na žalobci uplatňovat poskytnutí úvěru v jiné výši a za jiných podmínek, než dle dodatku podle článku 2 odst. 2.5 smluvních ujednání. Za poskytnutí úvěru se dlužník zavázal zaplatit žalobci smluvní odměnu (článek 5) s tím, že sjednaná výše smluvní odměny je v případech uvedených v článku 2 odst. 2.4 smluvních ujednání uvedena v bodě IV. smlouvy o revolvingovém úvěru a v případech stanovených v článku 2 odst. 2.5 bude konečná výše smluvní odměny uvedena v dodatku dle článku 2, odst. 2.5 a je splatná ke dni poskytnutí úvěru. Dále se smluvní strany této smlouvy dohodly na započtení vzájemných nároků (článek 10) vyplývajících z této smlouvy o revolvingovém úvěru ke dni poskytnutí úvěru, a to nároku dlužníka na poskytnutí úvěru ve výši dle článku 2, odst. 2.7 smluvních ujednání oproti nároku žalobce na smluvní odměnu dle článku 5 odst. 5.1 smluvních ujednání s tím, že rozdíl bude ke dni poskytnutí úvěru uhrazen žalobcem na bankovní účet dlužníka uvedený ve smlouvě o revolvingovém úvěru. Pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky úvěru byly ve smluvních ujednáních dohodnuty tři samostatné smluvní pokuty (článek 13.1. a 13.4), v bodě 13.3 smluvních ujednání byly sjednány podmínky, za nichž se k výzvě žalobce stávají okamžitě splatnými všechny dosud nesplacené závazky dlužníka.

Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100376450 uzavřené dne 25. 10. 2010 (dále také jen jako smlouva ) a jejího dodatku ze dne 27. 10. 2010 mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem na straně druhé insolvenční soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout dlužníku úvěr ve výši Kč 33.336,-. Ve smlouvě byla dále sjednána úhrada částky označené jako smluvní odměna za poskytnutí úvěru Kč 21.336,-. Výše každé jednotlivé splátky činila Kč 926,-měsíčně a měla být placena v 36 splátkách splatných vždy k 16. dni v měsíci, RPSN mělo činit 132,39 %. Dlužníku byla vyplacena částka Kč 12.000,-. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dlužníkem bylo na smlouvě uhrazeno Kč 1.852,-. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky uvedené v listině označené jako Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT Czech, A.S. V15102010 , jejíž obsah je v uvedených článcích shodný jako u smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100291614, jak bylo uvedeno výše.

Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100291756 datované dne 7. 1. 2010 (dále také jen jako smlouva ) mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem na straně druhé insolvenční soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout úvěr ve výši Kč 23.832,-. Ve smlouvě byla dále sjednána úhrada částky označené jako smluvní odměna za poskytnutí úvěru Kč 13.832,-. Výše každé jednotlivé splátky činila Kč 662,-měsíčně a měla být placena v 36 splátkách splatných vždy k 16. dni v měsíci, RPSN mělo činit 95,13 %. Dlužníku byla vyplacena částka Kč 10.000,-. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dlužníkem bylo na smlouvě uhrazeno Kč 7.282,-. Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru KSBR 40 INS 2652/2011-C2-16 jsou obchodní podmínky uvedené v listině označené jako Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT CZECH , A.S. V01012009 , jejíž obsah je shodný jako u smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100291614, jak bylo uvedeno výše.

Právní posouzení věci.

Smlouva o úvěru dle ust. § 497 ObchZ se podle ust. § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ řídí bez ohledu na povahu účastníků obchodním zákoníkem. Po právním posouzení obsahu výše uvedených úvěrových smluv (dále také jen jako úvěrová smlouva ) dospěl insolvenční soud k závěru, že úvěrové smlouvy jsou smlouvami spotřebitelskými, neboť byly uzavřeny mezi žalobcem jednajícím v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem, neboť při uzavírání úvěrové smlouvy tento nejednal v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti. Na uzavřené smlouvy vzhledem k době uzavření dopadají rovněž ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31.12.2010 a ve spojení s ust. § 262 odst. 4 ObchZ také ust. § 52 až § 57 OZ a také ust. § 39 OZ.

Právním důvodem přihlášených pohledávek je kromě nároku na smluvní pokutu nárok žalobce na smluvní odměnu, byť byla označena žalobcem v přihlášce pohledávky jako nedoplatek na nominální hodnotě úvěru z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Výše úvěru ze smlouvy č. 91100291614 (pohledávka č. 1) činila pouze Kč 10.000,-, u smlouvy č. 9100376450 činila pouze 12.000,-a u úvěru ze smlouvy č. 9100291756 (pohledávka č. 3) činila pouze Kč 10.000,-, přičemž o této skutečnosti není pochyb, neboť pouze tato částka byla dlužníkovi poskytnuta, zbývající prostředky nad rámec uvedených částek představují onu smluvní odměnu. V souzené věci je sporné, jaká je povaha sjednané smluvní odměny, neboť ta není úrokem za poskytnutí prostředků dle ust. § 497 ObchZ, avšak ani neplní účel úplaty podle ustanovení § 499 ObchZ, neboť k žádné rezervaci prostředků pro dlužníka nedošlo, když finanční prostředky byly dlužníku vyplaceny při podpisu smlouvy.

Insolvenční soud dospěl k závěru, že toto ujednání o smluvní odměně (vtělené do všech tří úvěrových smluv) je neplatné, neboť se jedná o obcházení zákonné úpravy smluvních úroků.

Jak vysvětlil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 1583/2000 ze dne 10. 4. 2001, soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře.

V této souvislosti se insolvenční soud dále zabýval otázkou přiměřenosti výše této sjednané smluvní odměny a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní odměna je současně smluvní odměnou nepřiměřeně vysokou, neboť při poskytnutí úvěru ve výši Kč 10.000,-(pohledávka č. 1 a 3.) činila odměna Kč 13.832,-a při úvěru Kč 12.000,-činila Kč 21.336,-, a to i při zohlednění skutečnosti namítané žalobcem, totiž, že úvěr byl dlužníku poskytnut na 36 měsíců a nebyl již dále navyšován. Takové ujednání je podle ust. § 39 OZ pro rozpor s ustanovením § 56 odst. 1 OZ neplatné, neboť znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran spotřebitelské smlouvy. KSBR 40 INS 2652/2011-C2-16

Je třeba dále zdůraznit, že i zásada autonomie vůle namítaná žalobcem má své meze dané právě úpravou obsaženou v občanském zákoníku spočívající v ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany (srov. např. nález sp.zn. I. ÚS 342/09 a nález sp.zn. II. ÚS 2877/10, či sp.zn. I. ÚS 1930/11).

Lze tedy konstatovat, že smlouvy o revolvingovém úvěru jsou absolutně neplatnými, v důsledku čehož by měl žalobce nárok na vrácení pouze toho, co dlužníku poskytl, tedy na tu část pohledávky, která odpovídá rozdílu mezi skutečně poskytnutými finančními prostředky a vrácenou částkou.

Žalobce dlužníku v případě pohledávky č. 1 skutečně poskytl částku Kč 10.000,-, dlužníkem mělo být ke dni podání přihlášky pohledávky uhrazeno Kč 8.606,-a žalobce by měl tedy právo na vrácení zbytku jistiny, a to Kč 1.394,-. Vzhledem k tomu, že na přezkumném jednání žalovaný uznal částku Kč 7.355,42 Kč je tímto rozhodnutím insolvenční soud vázán. Pohledávka č. 1 je tak zjištěna ve výši Kč 7.355,42. V případě pohledávky č. 2 bylo poskytnuto Kč 12.000,-, dlužníkem mělo být ke dni podání přihlášky pohledávky uhrazeno Kč 1.852,-a žalobce by měl tedy právo na vrácení zbytku jistiny, a to Kč 10.148,-. Tato částka byla rovněž žalovaným na přezkumném jednání zjištěna. V případě pohledávky č. 3 byla poskytnuta částka Kč 10.000,-, dlužníkem mělo být ke dni podání přihlášky pohledávky uhrazeno Kč 7.282,-a žalobce by měl tedy právo na vrácení zbytku jistiny, a to Kč 2.718,-. Vzhledem k tomu, že na přezkumném jednání žalovaný uznal částku Kč 7.871,10 Kč je tímto rozhodnutím insolvenční soud vázán. Pohledávka č. 3 je tak zjištěna ve výši Kč 7.871,10.

O nákladech řízení insolvenční soud rozhodl podle ust. § 142 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a měl by proto právo na náhradu nákladů řízení, jelikož mu však žádné náklady řízení nevznikly, nemohly mu být insolvenčním soudem ani přiznány.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Krajský soud v Brně dne 24. října 2012

Mgr. Pavla Mozgová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Daniela Křížová