401 NS 15713/2016
USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Petry Švamberkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci navrhovatelů: a) Petra anonymizovano , anonymizovano bytem Adamovská 7, 140 00 Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Petrem Řehákem sídlem Domažlická 1256/1, 130 00 Praha 3 b) Jakub anonymizovano , anonymizovano bytem Na Dvorcích 184/3, 140 00 Praha 4 dlužnice: Edl a partneři, v.o.s., v likvidaci, IČO 24203319 sídlem Na Zahrádkách 268/18, 503 41 Hradec Králové zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným sídlem Karlovo náměstí 671, 110 00 Praha 1 o odvolání navrhovatelkjf a) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2017, č. j. KSI IK 401NS 15713/2016 A 37, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2017, č. j. KSI IK 40 INS

15713/2016-A-37, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl insolvenční návrh navrhovatelkjr a) Petry anonymizovano (dále jen navrhovatelka), jímž se domáhala zjištění úpadku dlužnice Edl a partneři, v.o.s., vlikvidaci (dále jen dlužnice; bod 1. výroku), a uložil navrhovatelce povinnost zaplatit na soudním poplatku 2 000 Kč (bod Il. výroku) a zaplatit dlužníci na nákladech řízení 33 715,94 Kč (hod III. výroku). Po vydání tohoto rozhodnutí přistoupil k řízení navrhovatel b) jakub anonymizovano (dále jen navrhovatel), jehož návrh byl soudu doručen dne 30. 6. 2017.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že mu byl dne 1. 7. 2016 doručen insolvenční návrh, v němž navrhovatelka tvrdila, že má za dlužníci pohledávku z titulu dlužné mzdy a odstupného ve výši 137117 Kč splatnou nejpozději v září 2015, a že za dalšího věřitele označila Mgr. jiřího Neví-ela s pohledávkou z titulu dlužného nájemného ve výši 126 371 Kč splatnou nejpozději v srpnu 2015, Komerční banku, a.s. s pohledávkou ve výši 100 000 Kč z titulu neoprávněné platební transakce splatnou dne 9. 8. 2014 a Mgr. Ing. Petru Hýskovou

Shodu s prvopisern potvrzuje Petr Vojta.

Annual += |v.n..h1-h_f J.UJA Jllf BULL.:

4 VSPH 1074/2017

(dále též bývalá společnice) s pohledávkou z titulu vypořádacího podílu splatnou v průběhu roku 2014, jejíž výši navrhovatelka není schopna vyčíslit. Dále uvedla, že byla u dlužnice zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2012, že pracovní poměr skončil výpovědí ze dne 25. 6. 2015, že výpovědní doba uplynula dne 31. 8. 2015, a že v pracovní smlouvě byla stanovena měsíční hrubá mzda ve výši 8 000 Kč a odměna, jejíž výše byla vždy stanovena v závislosti na pracovních výkonech zaměstnance. Za období do 31. 12. 2013 ji pak mzda byla zcela uhrazena, avšak v průběhu roku 2014 jí vznikl nárok na mzdu včetně odměny ve výší 206 785 Kč, přičemž uhrazeno bylo jen 69 850 Kč; dále jí za rok 2015 vznikl nárok na mzdu včetně odměny a odstupného ve výši 136 657 Kč, na který však bylo uhrazeno pouze 76 475 Kč s tím, že v průběhu roku 2016 bylo na dlužnou mzdu uhrazeno 60 000 Kč. Ke dni 31. 5. 2016 tak dlužnice dluží navrhovatelce na mzdě včetně odměny a odstupného 137 117 Kč. Na jednání konaném dne 7. 9. 2016 předložila navrhovatelka dodatek č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 1. 8. 2013, jímž došlo ke zvýšení měsíční hrubě mzdy na 12 000 Kč.

Soud I. stupně zjistil z pracovní smlouvy, že ji za dlužníci podepsal její společník PhDr. Mgr. Michal Edl, MBA, že v čl. VI smlouvy je upravena povinnost mlčenlivosti s tím, že zaměstnanec je povinen zachovávat mlčenlivost o veškerých důvěrných informacích. Zaměstnanec se zejména zavazuje, že neposkytne, nezpřístupní či jakkoliv neumožní získat důvěrné informace jakékoliv třetí osobě, s výjimkou případů, kdy poskytnutí takových informací vyžadují příslušné právní předpisy nebo na základě a v mezích právních předpisů příslušný orgán veřejné správy čí soud; v takovém případě se zaměstnanec zavazuje bez zbytečného odkladu informovat zaměstnavatele o rozsahu a povaze informací, které byl či bude podle zákona povinen sdělit příslušným orgánům či jiným subjektům, zaměstnanec se rovněž zavazuje, že důvěrné informace nepoužije ve svůj prospěch nebo ve prospěch třetí osoby . Z. dodatku č. 1 k pracovní smlouvě zjistil, že jej za dlužníci podepsala Mgr. Ing. Petra Hýsková v době, kdy byla ještě společnicí dlužnice (její účast na společnosti skončila ke dni 31. 12. 2013). K tomu dlužnice uvedla, že jí tento dodatek nebyl znám, a že se může jednat o listinu dodatečně vyhotovenou právě proto, aby vznikl dluh. Soud I. stupně konstatoval, že dodatek byl vyhotoven v době, kdy vztahy společníků dlužnice byly hluboce rozvráceny, a je možné, že dlužnice o dodatku vědět nemusela, nicméně soud posoudil dodatek jako platnou listinu, jež byla podepsána osobou k tomu oprávněnou. Dále zjistil, že navrhovatelce byla předána výpověď ze dne 25. 6. 2015 z organizačních důvodů dle $ 52 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, že tak vzhledem k délce trvání pracovního poměru měla navrhovatelka nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, že výpovědní doba skončila 31. 8. 2015, a že splatnost odstupněho tedy nastala v září 2015; výpověd byla navrhovatelce dána bývalou společnicí dlužnice. K tomu dlužnice namítala, že k výpovědí nebyla bývalá společnice oprávněna, jelikož její účast ve společnosti skončila dne 31. 12. 2013. V této době však, jak soud I. stupně zjistil, jednala bývalá společnice na základě předběžného opatření Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2014, č. ] 28 Cm 62/2013 242, jímž jí bylo přiznáno oprávnění jednat za dlužníci v rozsahu nezbytném pro její obchodní činnost a pro řádný výkon funkce insolvenčního správce, přičemž podání výpovědí považoval soud za činnost, kterou mohla učinit, když výpovědí zaměstnance došlo ke snížení nákladů dlužnice.

Dlužnice dále pro případ, že by soud vyhodnotil pohledávku navrhovatelky za nespornou, vznesla námitku započtení pro její pohledávku z titulu smluvních pokut sjednaných v pracovní smlouvě dle čl. VI. s tím, že navrhovatelka nejméně 53; porušila svou povinnost mlčenlivosti, když zpřístupnila informace o údajném závazku vůči Mgr. Jiřímu Nevřeloví a informace o údajně neoprávněné platební transakcí, jakož i zpřístupnila dopis Komerční banky, a.s. ze dne 7. 8. 2014 adresovaný dlužníci s označením Výzva k vrácení platby a dále informace o údajném vypořádacím podílu bývalé společnice včetně údajného výpisu z deníku přijatých faktur ze dne 21. 6. 2016, přičemž tento výpis, i kdyby byl pravý a platný, což ovšem není, měl

Shodu s prvopísem potvrzuje Petr Vojta. pocházet z období nastalého až po údajném formálním zániku pracovního poměru navrhovatelky a navrhovatelka se k němu tedy nemohla dostat legální cestou. jednotlivá porušení mlčenlivosti pak nelze považovat za jednání nezbytné k vymožení údajného nároku navrhovatelky, nebot v případě, že by se navrhovatelka domáhala svého údajného nároku cestou klasického sporného řízení a nezneužívala insolvenční řízení pro účely, kterému neslouží, tak by pro jeho vymožení nemusela vůbec povinnost mlčenlivosti porušit, nebot by shora uvedená tvrzení a důkazy, jimiž tuto povinnost porušila, nemusela k prokázání svého nároku vůbec činit. Dále dlužnice uvedla, že považuje insolvenční návrh za zcela nedůvodný a šikanozní, že se jedná o aktuálně poslední útok bývalé společnice, neboť je zde úzký vztah navrhovatelky (bývalé zaměstnankyně) a bývalé společnice, že dlužnou mzdu navrhovatelka nijak nevymáhala, a že insolvenční návrh podala v době, kdy bylo vrchním soudem rozhodnuto o společenských vztazích společníků ve prospěch stávajícího společníka a likvidátora. Stejně se dlužnice vyjádřila i k ostatním tvrzeným věřitelům, tedy že mají úzký vztah k bývalé společnicí. Soud I. stupně k tomu uvedl, že ustanovení čl. VI pracovní smlouvy (sankce za porušení mlčenlivosti) neznamená, že by navrhovatelka nemohla podat insolvenční návrh vůči svému bývalému zaměstnavateli, že taková klauzule ve vztahu k insolvenčnímu zákonu (dále jen IZ) by dlužníci (správně navrhovatelku) diskriminovala a bránila by jí v podání insolvenčního návrhu vůči bývalému zaměstnavateli, a že není možné, aby se taková klauzule dotkla práv, která upravuje zákon í Ústava ČR. Soud proto vyšel z práva podat insolvenční návrh ?: důvodu, že není placena mzda, a v rámci toho je možné použít nezbytně nutné informace od zaměstnavatele, aniž by za to byl takový pracovník sankcíonován. Nadto by takové započtení neodpovídalo zákonu, nebot podle Š 144a odst. 4 zákoníku práce, smí být započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu. Dále soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že v daném případě není bývalá společnice navrhovatelkou a není dosud ani přihlášenou věřitelkou, nepovažuje insolvenční návrh bývalé zaměstnankyně (navrhovatelky) za šikanozní. Pokud tedy zaměstnavatel dluží zaměstnanci výplatu, musí počítat s tím, že se jí bude dožadovat.

Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že navrhovatelka sice úspěšně prokázala, že má pohledávku více než 30 dnů po splatnosti, že tuto pohledávku nelze započíst na smluvní pokutu z titulu porušení závazku mlčenlivosti oproti právu podat insolvenční návrh, že je tedy její pohledávka ezistentní a navrhovatelka je tak ve věci aktivně legitimována, že osvědčila i mnohost věřitelů dlužnice s tím, že pohledávky těchto věřitelů jsou po dobu delší 30 dnů po době splatnosti, ale že však třetí podmínka pro zjištění úpadku spočívající v neschopnosti dlužnice své závazky plnit splněna nebyla, nebot? dlužnice doložila usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2016, č. j. KSPH 42 INS 20304/2012 B451, jímž jí byla přiznána odměna ve výši 503 290 Kč a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2016, č. j. KSBR 26 INS 30325/2012 13-61, kde odměna činí 505 934,06 Kč a samostatným rozhodnutím bude rozdělena mezi správce, přičemž nárok na odměnu ve výši 65 932,55 Kč plyne též z konečné zprávy Mgr. Davida Gregora. Z. tohoto dovodil, že dlužnice má lehce dobytné pohledávky v minimální výši 569 272,55 Kč, že dosud přihlášené pohledávky činily na jistině 340 588 Kč, přičemž dlužnice má v rámci likvidace povinnost 2 peněženích prostředků (z přiznaných odměn v min. výši 569 272,55 Kč) nejprve zaplatit závazky vůči věřitelům, a že je tedy schopna své závazky splnit, a to buď po obdržení odměn, nebo již nyní jejich postoupením, a věřitel tak může dosáhnout uspokojení své pohledávky výkonem rozhodnutí. Dodal, že s ohledem na uvedené závěry nehodnotil důkazy, které provedl o dalších věřitelích.

K domněnce úpadku dlužnice podle Š 3 odst. 2 d) IZ (nesplnění povinnosti předložit seznamy uvedené v Š 104 odst. 1 IZ), na niž navrhovatelka poukazovala, soud I. stupně uvedl, že dlužnice prokázala, že potřebné listiny nemá, že vyzývala jak navrhovatelku, tak i bývalou

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

10.

11.

12.

4 VSPH 1074/2017 společníci k doložení listin, a žádala soud, aby v rámci dohledu uložil bývalé společníci předložit účetnictví a další listiny. Při jednání pak dokládala, že k doložení listin vyzývala i věřitele. Soud nepochyboval o tom, že dlužnice má ve svém vlastnictvi nějaký drobný majetek, a že mohla sepsat alespoň to, o čem ví, ale že presumpce úpadku je v tomto případě zejména vzhledem k vztahovým problémům mezi bývalou společnicí a současným společníkem a likvidátorem příliš tvrdá.

O. náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle 9 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že ve věci úspěšně dlužníci přiznal jejich náhradu toliko v účelně vynaložené výši za 8 úkonů právní služby podle & 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s $ 7, $ 9 odst. 4 a Ši 14b vyhlášky v celkové výši 28 798 Kč včetně DPH a náhradu za promeškaný čas a cestovní náhrady ve výši 4 917,94 Kč, celkem tedy 33 715,94 Kč včetně DPH.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala (JK 38) a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že závěr soudu o tom, že dlužnice není v úpadku, nebot má několik pohledávek z odměny insolvenčního správce, z nichž by mohla své dluhy uhradit, nelze z dlužníci předložených usnesení bez dalšího dovodit, když není nijak postaveno na jisto, že dlužníci tvrzené pohledávky jsou ke dni rozhodnutí soudu existentními, přičemž je na první pohled patrno, že vyplývají 2 usnesení vydaných v roce 2016 a nelze vyloučit, že pohledávky již zanikly splněním a peněžní prostředky z nich pocházející již nejsou v majetku dlužnice. Dále uvedla, že soud I. stupně zcela rezignoval na předložení seznamů majetku dlužnice, ačkoli jí tuto povinnost uložil, že zde tedy nastala presumpce úpadku dlužnice právě z důvodu nedoložení seznamu majetku, a že soud s ohledem na svůj závěr o neexistenci úpadku dlužnice ani neprovedl dokazování ohledně dalších dluhů dlužnice.

TJrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízeni jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Dlužník je podleš 3 odst. 1 a 4 IZ vúpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopnosti (insolvenCi) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytně.

Ustanovení Š 3 odst. 2 IZ. vymezuje vyvratitelně právni domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatně části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v Š 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu Š 3 odst. 1 IZ.

Podle Š 143 IZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel aalespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo

Shodu s prvopísem potvrzuje Petr Vojta.

13.

14.

15.

16.

17.

18. po zahájení insolvenčního řízeni (odst. 2). Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědči-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků (odst. 3). Je li dlužníkem právnická osoba, insolvenční soud zamítne insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, jestliže stát nebo vyšší územní samosprávný celek po zahájení insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně zaručil (odst. 4).

Z posledně citovaného ustanovení jsou zřejmě důvody, pro něž insolvenční soud insolvenční návrh zamítne; samozřejmým předpokladem pro takový postup je, že skutkový stav věcí byl zjištěn správně a úplné.

Podle '$ 86 IZ v insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány.

Citované ustanovení je projevem vyšetřovací zásady (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009; zn. a 14/2011), jež sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojici povinnost tvrzení, jež stíhá insolvenčního navrhovatele, a jejíž aplikace neznamená povinnost insolvenčního soudu pátrat po skutečnostech, které mají (mohou) být dokazovány (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. MSPH 88 INS 11483/2010, 3 VSPH 1007/2010 A), nicméně pokud insolvenční navrhovatel navrhne k osvědčení nebo prokázání jím tvrzeného úpadku dlužníka relevantní důkaz, nelze jej neprovést a insolvenční návrh poté zamítnout z důvodu, že úpadek dlužníka nebyl osvědčen. Ostatně pokud by insolvenční soud insolvenčnímu navrhovateli předem nepředestřel, že neunesl břemeno svého tvrzení o úpadku dlužníka (Š 103 odst. 2 IZ), a nepodal mu poučení ve smyslu 5118a odst. 1 o.s.ř., bylo by zamítnutí jeho insolvenčního návrhu pro účastníky řízeni (nepřípustně) překvapivě a nepředvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 1. US 2014/10). Poučení podle 5 118a odst. 1 o.s.ř. se nepodává, jen pokud by podle stavu řízení o insolvenčním návrhu věřitele bylo zřejmé, že dokazováním sporných skutečností by insolvenční soud (nepřípustně) nahrazoval sporně řízení o pohledávce insolvenčního navrhovatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu CR ze dne 16. 3. 2015, sen. zn. 29 NSC1118/2015).

Napadené usnesení je vystavěno na tom, že navrhovatelka doložila splatné pohledávky za dlužníci a že existence dalších věřitelů se splatnými pohledávkami za dlužníci byla rovněž osvědčená, avšak dlužnice prokázala svoji platebni schopnost, tedy to, že není v úpadku.

Odvolací soud se shoduje se soudem I. stupně toliko v tom, že navrhovatelka zejména pracovní smlouvou ze dne 1. 8. 2012 a dodatkem č. 1 ze dne 1. 8. 2013 k ní (A 10/11), výpovědí z organizačních důvodů ze dne 25. 6. 2015 a rekapitulacemi plateb (tyto důkazy založené povětšinč na A-3 byly provedeny na jednání konaném dne 7. 9. 2016; 13-10) doložila své splatné mzdové nároky za dlužníci, pro něž podala insolvenční návrh.

Pokud jde o existenci dalšich věřitelů se splatnými pohledávkami za dlužníci, neobsahuje odůvodnění napadeného usnesení žádná skutková zjištění a právní závěry soudu I. stupně, jejichž správnost by bylo lze přezkoumat v odvolacím řízení, ačkoli na jednání konaném dne 7. 9. 2016 (A. 10/ 7) byly provedeny důkazy přihláškami P2 a P3 a na jednání konaném dne 10. 3. 2017 (rl-35) avizoval soud 1. stupně provedení či neprovedení celé řady dalších důkazů. Soud I. stupně postupoval nesprávně, když primárně nijak neověřoval ezistenei známých věřitelů dlužnice, které navrhovatelka řádně označila vinsolvenčním návrhu (fi 1), a když neučinil žádné relevantní závěry z toho, že dlužnice na jeho výzvu ze dne 11. 7. 2016 (A 4) učiněnou podle Š 128 odst. 3 IZ na předložení seznamů uvedených v Š 104 odst. 1 IZ

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

19.

20.

21.

4 VSPH 1074/2017 požadované seznamy majetku, závazků a zaměstnanců v určené lhůtě nepředložila. Konstatování soudu I. stupně, že presumpce úpadku je v tomto případě příliš tvrdá zejména vzhledem k vztahovým problémům mezi bývalou společnicí a současným společníkem alikvidátorem je věcně nesprávné, nebot? vnitřní poměry dlužnice (problémy mezi jejími společníky) nemohou jít ktíži jejich věřitelů (nemají navenek žádných účinků vůči třetím osobám). Lze tedy shrnout, že závěr soudu I. stupně o úpadku dlužnice není přezkoumatelný pro vady řízení, pro nedostatek důvodů a pro neúplně zjištěný skutkový stav.

Pokud jde o to, že dlužnice prokázala svoji platebni schopnost předložením dvou rozhodnuti různých insolvenčních soudů a jednou konečnou zprávou, v nichž je uvedena výše odměn, na něž má dlužnice nárok, zastává odvolací soud názor, že uvedené listiny nevypovídají bez dalšího šetření ničeho o neexistenci úpadku dlužnice spočívajícího dle soudu I. stupně na úsudku, že dlužník má lehce dobytné pohledávky, které mu byly přiznány jako odměny vinsolvenčnieh řízeních a vzhledem k tomu, že je vlikvidaci (dle výpisu z OR je dlužník v likvidaci od 1. 8. 2016), má povinnost z těchto peněžních prostředků nejprve zaplatit závazky vůči věřitelůmíí, přičemž na platební schopnost dlužnice nelze usuzovat ani z toho, že soudem I. stupně zjištěné odměny činí minimálně 569 272,55 Kč, přihlášené pohledávky na jistině činí 340 558 Kč . Takový (zatim předčasný) úsudek by bylo lze učinit až za situace, kdyby tyto odměny byly připsány na účet dlužnice a dlužnice by s nimi mohla volně disponovat. Jestliže však soudu I. stupně není známo ničeho o tom, zda těmito prostředky dlužnice skutečně disponuje, nelze uzavřít, že úpadek dlužnice nebyl osvědčen. Konstatování soudu I. stupně o lehce dobytných pohledávkách dlužnice a o povinnosti dlužnice, která je vlikvidaci, nejprve zaplatit závazky vůči věřitelům je za popsaného stavu jen další neopodstatněnou spekulací. Ostatně tomu, že dlužnice patrně nebude reálně disponovat ani částkami představujícimi odměnu za výkon funkce insolvenčního správce nasvědčují četná podání dlužnice (A-9, A-18, A 19, A-20, A-25 nebo A 33), z nichž plynou hluboké rozpory mezi jejími společníky, jejichž důsledkem je to, že dlužnice nemá přístup ke svému účetnictví, k daňovým přiznáním, kvýpisům bankovním účtům, k poště nebo ke smlouvám a zřejmě též ke svým peněžním prostředkům, což jde výlučně k tíži dlužnice; za takového stavu nelze uzavřít, že dlužnice je solventní.

V souvislosti s tím, je třeba připomenout právní závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009; zn. R 30/2011), dle nichž není-li dlužník schopen využit pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení $ 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výší těchto pohledávek. Dle názoru odvolacího soudu, má takto formulovaný závěr zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na odměny, na něž měla (před rokem a půl) dlužnice nárok a které vznikly z její činnosti insolvenční správkyně. Převedeno na posuzovanou věc to znamená, že při zkoumání úpadku dlužnice projevujícího se její platební neschopnosti nelze bez dalšího přihlížet k výši příznaných odměn, ohledně nichž není (vůbec) jistota, zda takové prostředky (dříve) došly na účet dlužnice, event. zda se na nich (ještě) reálně nalézají.

Odvolací soud dodává, že dlužnice vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu Š 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědči nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelskěm insolvenčním návrhu za osvědčené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010; R 83/2012). To se dle odvolacího soudu-na rozdíl od mínění soudu I. stupně dlužnici vřízení dosud osvědčit nepodařilo, když její obranu založenou zejména na výši dříve příznaných odměn považuje odvolací soud za nedůvodnou.

Shodu s pri- opisem potvrzuje Petr Vojta.

22.

23.

Na základě těchto svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usneseni soudu I. stupně nemůže obstát ze všech shora vyložených důvodů, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Proto postupoval podle Š 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o.s.ř., napadené usnesení jako celek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení, v němž se soud ]. stupně po doplnění dokazování-přitom nepřehlédne další insolvenční návrh Jakuba anonymizovano , jenž mu byl doručen dne 30. 6. 2017 a který je třeba ještě doručit dlužníci k vyjádření-bude znovu zabývat úpadkem dlužnice, resp. tím, zda dlužnice vyvrátila již existující domněnky svého úpadku. Pokud se to dlužníci nepodaří, pak soud I. stupně bez zbytečného odkladu rozhodne o jejím úpadku podle Š 136 odst. 1 IZ.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (Š 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí kNejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praze dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (Š 237, $ 239 a Š 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku ($ 71 odst. 2 12), lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (5 74 odst. 2 IZ).

Praha 22. ledna 2018

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Petr V jt .