3 VSPH 998/2015-B-16
KSPH 62 INS 15005/2014 3 VSPH 998/2015-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Radek anonymizovano , anonymizovano , bytem Školní 261, 277 42 Obříství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 15005/2014-B-10 ze dne 29. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 15005/2014-B-10 ze dne 29. dubna 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) zrušil schválené oddlužení dlužníka Radka anonymizovano (bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs, jenž bude projednán jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku), vyzval věřitele, kterým vznikla škoda v důsledku odstoupení insolvenčního správce od smlouvy o vzájemném plnění (§ 253 insolvenčního zákona) a od smlouvy nájemní, podnájemní nebo o výpůjčce (§ 258 insolvenčního zákona), aby uplatnili náhradu škody přihláškou ve lhůtě 30 dnů ode dne odstoupení od smlouvy (bod IV. výroku) a dále uložil insolvenčnímu správci povinnosti ve lhůtě 1 měsíce od uplynutí lhůty uvedené v bodu IV. výroku a podával mu a věřitelskému orgánu pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku).

V odůvodnění konstatoval, že usnesením č.j. KSPH 62 INS 15005/2014-B-7 (z 3.10.2014, dále jen Usnesení) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, přičemž současně rozhodl o poměru, v jakém mají být z příjmů dlužníka uspokojováni nezajištění věřitelé. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 22.4.2015 (dokument B-8) vyplývá, že dlužník za dobu schválení oddlužení (říjen 2014-duben 2015-tedy za 7 měsíců) uspokojil nezajištěné věřitele pouze v poměrné výši 1,98%. Za 7 měsíců bylo poukázáno nezajištěným věřitelům 8.064,-Kč a 7.623,-Kč bylo uhrazeno insolvenčnímu správci. Výše celkových srážek za 7 měsíců je tedy ve výši 15.687,-Kč. Insolvenční správce dlužníka upozornil na následky neplnění schváleného oddlužení. Dlužník za dobu 7 měsíců řádně neplnil, svůj příjem si nezvýšil, ať za pomoci daru od třetí osoby, či novou prací, popřípadě jinou k té stávající.

Cituje § 418 ods.t 1 až 3, § 314 odst. 1 a 2 a § 315 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku na způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), insolvenční soud dospěl k závěru, že je nutné zrušit schválené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásit konkurs, neboť dlužník řádně neplní povinnosti, když jeho měsíční splátky nedosahují uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň ve výši 30 %.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že se schválené oddlužení neruší. Namítl, že rozhodnutí považuje za nepřiměřeně tvrdé, neboť jsou zde omluvitelné skutečnosti, jež zapříčinily, že v době od ledna 2015 do února neplnil předepsané splátky, takže se jedná o výpadek pouhých dvou splátek. Důvodem byla jeho pracovní neschopnost, což dokládá lékařským potvrzením, a dále péče o nemocnou dceru, což rovněž dokládá potvrzením. Z uvedených důvodů jeho měsíční příjem klesl na 8.000,-Kč a na splátky mu již nezbylo, nemá nikoho, kdo by mu event. vypomohl darem. Pokračoval, že o celé situaci informoval insolvenčního správce a z rozhovoru s ním nabyl dojmu, že uvedený výpadek splátek by mohl být v budoucnu dorovnán s tím, aby nadále platil stanovené měsíční splátky. Vzniklou situaci začal napravovat tím, že na účet insolvenčního správce vložil dne 20.5.2015 jednorázově 3.065,-Kč a od března 2015 již pravidelně plní splátky a z jeho čistého měsíčního příjmu cca 16.000,-Kč je schopen plnit podmínky oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného usnesení.

Insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 (§ 406 odst. 1 IZ).

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2). Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1).

Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4).

Z uvedeného plyne, že § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Proto dospěje-li insolvenční soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1). Jestliže poznatek o nepřípustnosti oddlužení vyjde najevo až po schválení oddlužení, soud je povinen k němu (i bez návrhu věřitele) přihlédnout z hlediska posouzení, zda tu nejsou důvody pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 IZ.

Jak již Vrchní soud v Praze opakovaně zdůraznil, důvodem pro zrušení oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. b) IZ nemůže být bez dalšího momentální zhoršení příjmové situace dlužníka, jež mu v daném okamžiku neumožňuje poskytovat věřitelům pojatým do splátkového kalendáře plnění v rozsahu potřebném pro jeho celkové řádné splnění. Aby bylo možno uzavřít, že úspěšné završení oddlužení objektivně vzato nelze předpokládat, musí jít o situaci, kdy je zcela zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen či ochoten současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, anebo kdy se dlužníku ani v rozumném časovém horizontu nepodařilo dosáhnout potřebných lepších výdělků či dalších příjmů, jež předpokládal, a není reálná naděje na změnu.

K projednání těchto podstatných okolností věci slouží jednání předepsané v § 418 odst. 4 IZ, při němž soud-na základě vyjádření dlužníka, insolvenčního správce a věřitelského výboru, v intencích výše uvedeného-zkoumá důvody momentálního nedostatečného plnění splátkového kalendáře i dlužníkovy možnosti hrozbu nesplnění oddlužení odvrátit. Dříve, než rozhodne o zrušení oddlužení, musí insolvenční soud nařídit jednání a teprve na základě jeho výsledku rozhodne, zda existují důvody pro zrušení schváleného oddlužení (blíže usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 28 INS 4750/2008, 2 VSPH 426/2010-B).

Z insolvenčního spisu plyne, že Usnesením bylo schváleno oddlužení dlužníka a že na základě zprávy insolvenčního správce insolvenční soud, jehož interpretaci, jak uvedeno shora, převzal insolvenční soud do odůvodnění napadeného rozhodnutí, aniž by vyzval dlužníka k vyjádření se k této zprávě, či ke sdělení, jakým způsobem hodlá plnit schválený splátkový kalendář, rozhodl o zrušení schváleného oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud vydal napadené usnesení, aniž by zrušení Usnesení projednal ve smyslu § 418 odst. 4 IZ nejen s dlužníkem, nýbrž i s insolvenčním správcem při jednání, jež však ani nenařídil. Tímto procesním postupem zatížil insolvenční řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení, v němž nařídí řádné jednání, při němž projedná otázky související s neplněním splátkového kalendáře.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 17. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková