3 VSPH 995/2016-A-10
KSHK 45 INS 7966/2016 3 VSPH 995/2016-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka: Blanka anonymizovano , anonymizovano , bytem Dvůr Králové nad Labem, Macharova 2091, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. dubna 2016, č.j. KSHK 45 INS 7966/2016-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. dubna 2016, č.j. KSHK 45 INS 7966/2016-A-5, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Odkazuje na ustanovení § 3, § 103, 104, 106, 128 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), vyšel z toho, že dlužník svůj návrh řádně neodůvodnil, když tento postrádá vylíčení všech rozhodných skutečností, které jeho úpadek osvědčují. Konstatoval, že návrh neobsahuje konkrétní údaje o všech věřitelích, o době splatnosti jednotlivých závazků, o výši měsíčních výdajů dlužníka, údaje o tom, na co byly půjčené peněžní prostředky použity. Návrh také postrádá zákonem stanové přílohy-seznam závazků, potvrzení o příjmech a listiny dokládající úpadek. Proto dospěl k závěru, že návrh, jehož vady nelze odstranit dle § 43 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), je třeba odmítnout.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Je-li mu vytýkáno, že návrh neobsahuje všechny přílohy, poukázal na to, že nebyl vyzván k jejich doplnění. Údaje o věřitelích jsou obsaženy v předchozích návrzích. Prostředky z čerpaných půjček a úvěrů byly použity na zařízení bytu a k uspokojení životních potřeb.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 97 odst. 1 a 5 InsZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. isir.justi ce.cz

Podle § 3 odst. 1, 2 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 103 odst. 2, 3 InsZ v insolvenčním návrhu musí být (vedle obecných náležitostí podání a označení insolvenčního navrhovatele, dlužníka a popřípadě jejich zástupců dle § 103 odst. 1 InsZ) uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny (vyjma povinných příloh podle § 104 InsZ) však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek, či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (coby jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že zjištění soudu prvního stupně, ze kterých ve svém rozhodnutí vychází, jsou správná. Dlužník svůj návrh, z něhož není zřejmé ani to, zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku řádně neodůvodnil. Kolonka č. 7 formuláře, za jehož použití byl návrh podán, vyhrazená pro uvedení skutečností, které podání insolvenčního návrhu odůvodňují, zůstala nevyplněna. Konkrétní údaje, jimiž dlužník svůj návrh odůvodňuje přitom nelze zjistit ani ze seznamu závazků, neboť ten k návrhu nebyl připojen. Obsahuje-li návrh některé údaje o věřitelích dlužníka a jeho závazcích vůči nim toliko v návrhu na povolení oddlužení, je taková okolnost z hlediska posuzování projednatelnosti insolvenčního návrhu bez významu.

Z uvedeného plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, tj. skutečnosti rozhodné pro osvědčení úpadku ve smyslu § 3 InsZ. K odmítnutí návrhu pro absenci zákonem předepsaných náležitostí tudíž došlo dle § 128 odst. 1 InsZ důvodně.

Namítá-li dlužník, že k doplnění v návrhu chybějících příloh nebyl vyzván, není taková okolnost jakkoli významná. Předpokladem toho, aby mohla být zkoumána úplnost zákonem stanovených příloh, je především to, aby samotný návrh byl projednatelný. Tak tomu však v dané věci není. Nic na tom nemění skutečnost, že povinnost řádně odůvodnit insolvenční návrh lze splnit tím, že rozhodné skutečnosti, neobsažené v návrhu samotném, budou obsaženy v přiložených seznamech majetku a závazků. Nejsou-li tyto seznamy k návrhu přiloženy, jde taková okolnost zcela k tíži dlužníka. Jak uvedeno, vyzvat dlužníka k doplnění neúplného návrhu (co do jeho odůvodnění) zákon soudu neumožňuje.

Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto i kdyby dlužník k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení svůj návrh o chybějící údaje doplnil, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost mu nebrání k podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž bude splňovat všechny zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. května 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková