3 VSPH 993/2016-B-64
MSPH 89 INS 16314/2012 3 VSPH 993/2016-B-64

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrbno pod Pradědem, Nádražní 389, zahájené k návrhu navrhovatele: IT credit, s.r.o. se sídlem Praha 8, Pernerova 502/50, IČO: 26444437, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2016, č.j. MSPH 89 INS 16134/2012-B-58,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2016, č.j. MSPH 89 INS 16134/2012-B-58, s e z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně vyhověl návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění ze dne 12.2.2016 a udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 1-IT credit, s.r.o. ve výši 2,057.248,19 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že podáním ze dne 12.2.2016 správce požádal soud o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli IT credit, s.r.o., jehož pohledávka byla na přezkumném jednání zjištěna ve výši 5,275.574,87 Kč jako pohledávka zajištěná nemovitým majetkem dlužníka. Předmět zajištění (bytovou jednotku a spoluvlastnický podíl na souvisejících pozemcích) zpeněžil mimo dražbu za 2,490.000,-Kč, náklady spojené se správou a zpeněžením vyčíslil částkou 120.274,-Kč a odměnu za zpeněžení částkou 160.070,81 Kč včetně DPH. K vydání zajištěnému věřiteli proto navrhl částku 2,057.248,19 Kč. Konstatoval, že návrh isir.justi ce.cz správce byl řádně zveřejněn, věřitelé a dlužník byli poučeni o svém právu podat proti návrhu námitky. Dne 21.2.2016 dlužník podal proti návrhu správce na vydání výtěžku včasné námitky, v nichž vyjádřil nesouhlas s prodejem bytu za cenu cca o 1,000.000,-Kč nižší než činila cena podle znaleckého posudku. Namítl, že mezi náklady spojenými se správou nemovitostí je uvedena částka 456,-Kč pro společnost PRE a.s., kterou uhradil dne 24.01.2016 a nesouhlasil s vyplacením odměny ve výši 124.500,-Kč zprostředkovateli prodeje bytu s odůvodněním, že prodej měl zajistit správce sám a že odměnu nepovažuje za přiměřenou. Tyto námitky, ke kterým se nesouhlasně vyjádřil správce i zajištěný věřitel, soud prvního stupně při nařízeném jednání projednal.

Na základě toho, cituje ust. § 298 odst. 1, 2, 3, InsZ dospěl k závěru, že námitky dlužníka nejsou důvodné. Správce při prodeji bytu postupoval ve smyslu § 293 odst. 1 InsZ podle pokynů zajištěného věřitele, kterými je vázán, a ke snížení ceny bytu nepochybně vedlo jednání dlužníka, který se z něj odstěhoval až v říjnu 2015. Zajištěný věřitel, který má pohledávku zajištěnou jako první v pořadí, způsob zpeněžení a dosažený výtěžek schválil dne 12.2.2016. Odměna zprostředkovatele prodeje bytu ve výši 5 % z realizované kupní ceny, je obvyklá a zajištěný věřitel s touto odměnou souhlasil. Částka 456,-Kč pro PRE a.s. byla uvedena mezi náklady oprávněně, neboť podle § 246 odst. 1 InsZ přecházejí prohlášením konkursu oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou na správce, včetně povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Protože předmětná částka představuje vyúčtování za energie spotřebované v bytě za rok 2015, jedná se o pohledávku za majetkovou podstatou, k jejíž úhradě je podle § 203 a násl. InsZ povinen správce. Pokud tak v době do vypracování návrhu na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění ze dne 12.2.2016 neučinil, zahrnul ji do nákladů oprávněně. Vzhledem k tomu, že neshledal žádný důvod, pro který by návrhu neměl vyhovět a námitky dlužníka vyhodnotil jako nedůvodné, s vydáním výtěžku zpeněžení věci vyslovil souhlas. Zajištěnému věřiteli proto náleží částka odpovídající výtěžku zpeněžení této věci v částce 2,490.000,-Kč po odečtení nákladů na správu a zpeněžení věci a částky připadající na odměnu správce.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítl, že správce prodal předmět zajištění za velmi nízkou cenu, o cca 1,000.000,-Kč nižší, než je cena uvedená ve znaleckém posudku z 28.2.2014, čímž poškodil dlužníka i ostatní věřitele. Částka 456,-Kč není v nákladech spojených se správou nemovitosti (dluh vůči PRE a.s.) zahrnuta oprávněně, neboť byla dlužníkem dne 24.1.2016 zaplacena. Není důvod k výplatě odměny ve výši 124.500,-Kč zprostředkovateli, který se na prohlídky se zájemci několikrát nedostavil, čímž prodej bytu komplikoval.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 298 odst. 1, 2, 3, 4, 7 InsZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví. Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu. Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

Z citovaného ustanovení plyne, že zajištěný věřitel má v zásadě právo na úhradu své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty bez omezení. Z povahy věci je zřejmé, že k plnému uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení nemůže dojít jen v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek nedosahuje výše zajištěné pohledávky. V takovém případě zajištěný věřitel je povinen strpět jen částečné uspokojení své zajištěné pohledávky s tím, že v rozsahu neuspokojené pohledávky bude v insolvenčním řízení sdílet postavení nezajištěných věřitelů. Naopak tam, kde zbylý výtěžek zpeněžení převyšuje zajištěnou pohledávku a postačuje k úhradě odměny správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v zákonem stanoveném rozsahu (popř. ve větším rozsahu, s nímž zajištěný věřitel souhlasil), má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku odpovídajícího výši jeho zajištěné pohledávky; zůstatek výtěžku bude jako součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu sledovaných nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2009, sp.zn. MSPH 79 INS 2373/2008, 2 VSPH 594/2009-B-60, a dále ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. KSUL 46 INS 3149/2008, 1 VSPH 692/2009-B-37).

Není pochyb o tom, že insolvenční soud je při rozhodování o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle § 298 InsZ povinen z úřední povinnosti zkoumat správnost a účelnost nákladů, které insolvenční správce vynaložil v souvislosti se správou a zpeněžením zajištěného majetku. V odůvodnění rozhodnutí vyslovujícím souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli musí insolvenční soud (v souladu s § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.) také řádně ozřejmit, zda ve vztahu k předmětu zajištění vznikly nějaké náklady spojené s jeho správou a zpeněžením, tedy takové přímé a opodstatněné náklady spojené pouze s tímto majetkem, které dle § 298 odst. 2 a 4 InsZ (ve zde uvedených maximálních limitech) lze od dosaženého výtěžku zpeněžení odečíst. Soud musí uvést, z jakých skutkových zjištění a právních úvah v tom směru vycházel. V závislosti na těchto závěrech pak soud činí závěr o vyúčtované částce připadající na odměnu insolvenčního správce dle § 1 odst. 2 vyhlášky, jež představuje další položku z dosaženého výtěžku odečítanou (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.3.2013, sp. zn. KSUL 69 INS 8701/2011, 2 VSPH 1000/2012-B-49 a usnesení téhož soudu ze dne 17.6.2011, sp.zn. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1078/2010-B-1164).

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál a jeho rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné (§ 157 odst. 2 o.s.ř.).

Do svého rozhodnutí totiž převzal údaje o celkových nákladech spojených se zpeněžením a správou z vyúčtování insolvenčního správce, aniž by jakkoliv vysvětlil, z jakých skutkových zjištění při stanovení výše těchto nákladů vycházel. Závěr soudu o správnosti těchto nákladů tudíž nemůže obstát. Nepřezkoumatelný je v tomto směru i jeho dílčí názor o tom, že částka 456,-Kč (vyúčtování nedoplatku za elektřinu dodanou dlužníku ze strany PRE a.s. za rok 2015) byla do nákladů spojených se správou zahrnuta oprávněně. K přijetí takového závěru totiž úvaha o tom, že se jedná o dluh vzniklý po prohlášení konkursu na majetek dlužníka, resp. o pohledávku za podstatou bez dalšího nepostačuje. Nehledě na to, že není pochyb o tom, že tato částka byla dlužníkem uhrazena, postrádá odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečná skutková zjištění (a jejich právní posouzení) k tomu, aby bylo možno tuto pohledávku skutečně považovat za pohledávku za majetkovou podstatou. Není přitom na místě odkaz na ustanovení § 246 odst. 1 InsZ s tím, že oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou přešlo prohlášením konkursu na majetek dlužníka na správce včetně povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Případné závazky dlužníka ze smlouvy uzavřené s PRE a.s. jsou ve vztahu k bytu, do kterého byla elektrická energie dodávána, zcela samostatné a úprava obsažená v ustanovení § 246 odst. 1 InsZ na ně bez dalšího nedopadá. Nárok na zaplacení do bytu patřícího do majetkové podstaty dlužníka dodané elektrické energie za dobu po prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být ve smyslu § 253 a § 168 odst. 2 InsZ (ve znění účinném do 31.12.2013-konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen 7.6.2013) pohledávkou za majetkovou podstatou, ale s ohledem na konkrétní okolnosti věci tomu tak být také nemusí (např. mělo-li by se mít za to, že od smlouvy bylo dle § 253 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 odstoupeno).

Správnost správcem vypočtené výše částky připadající na jeho odměnu (jakožto další položky odečítané z dosaženého výtěžku) není v odůvodnění napadeného rozhodnutí hodnocena vůbec.

Vedle toho je nepřezkoumatelný i závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky dlužníka co do nízké ceny, za kterou byl předmět zajištění zpeněžen. Úvaha o tom, že správce postupoval podle § 293 odst. 1 InsZ v souladu s pokyny zajištěného věřitele není jednak podepřena žádnými skutkovými zjištěními, z nichž by takový závěr vyplýval, a jednak se nikterak nevypořádává s tím, zda byl (za stavu, kdy předmět zajištění zajišťoval pohledávky i jiných zajištěných věřitelů než navrhovatele) dodržen také postup podle druhého odstavce téhož ustanovení zákona, který upravuje

řešení možných konfliktů při udělení pokynu ke zpeněžení zajištění zajištěným věřitelem s prvním pořadím pravidlem o obdobném použití § 230 odst. 3 až 5 InsZ.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně odůvodnění výroku svého rozhodnutí formuloval nepřezkoumatelným způsobem, odvolací soud nemá na jakém podkladě vystavět a formulovat své úvahy o věci a přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí. Proto napadené usnesení podle § 7 a § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková