3 VSPH 985/2013-B-43
KSHK 40 INS 8078/2009 3 VSPH 985/2013-B-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Přátelství 153, 507 11 Valdice, o odvolání JUDr. Leoše Materny, bytem Podhradí 14, 506 01 Jičín, pracoviště Zahradní 999, 507 11 Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 8078/2009-B-38 ze dne 28. března 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 8078/2009-B-38 ze dne 28. března 2013 se v bodě V. výroku ohledně zamítnutí návrhu insolvenčního správce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů v celkové výši 5.562,-Kč p o t v r z u j e , a ve zbytku se m ě n í tak, že se insolvenčnímu správci odměna a náhrada hotových výdajů za měsíce únor a březen 2013 v paušální výši 2 x 750,-Kč a 2 x 150,-Kč, s navýšením o DPH, nepřiznává.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 8078/2009-B-38 ze dne 28.3.2013 v bodě I. výroku vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Vladimíra Ulricha (dále jen dlužník), v bodě II. výroku schválil vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce JUDr. Leoše Materny (dále jen insolvenční správce) s tím, že v průběhu oddlužení do konce poslední splátky v měsíci lednu 2013, kdy plnění činilo 100 %, byly insolvenčnímu správci dlužníkem náklady a odměna zcela uhrazeny, v bodě III. výroku zprostil insolvenční správce jeho funkce a v bodě IV. výroku rozhodl o osvobození dlužníka od placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli, a konstatoval, že osvobození se vztahuje i a ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. V bodě V. výroku soud zamítl návrh insolvenčního správce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů v celkové výši 5.562,-Kč a přiznal mu odměnu a hotové výdaje za měsíce únor a březen 2013 v paušální výši, tj. 2 x 750,-Kč a 2 x 150,-Kč, to vše s navýšením o DPH.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 18.11.2009 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení a že usnesením č.j. KSHK 40 INS 8078/2009-A-12 ze dne 12.1.2010 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením č.j. KSHK 40 INS 8078/2009-B-8 dne 4.3.2010 pak schválil dlužníkovo oddlužení plněním splátkového kalendáře. V něm dlužníku uložil, aby po dobu 5 let od právní moci usnesení platil nezajištěným věřitelům vždy ke každému 1. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky a to v určeném poměru podle výše zjištěných pohledávek. Nad řádným průběhem oddlužení vykonával dohled insolvenční správce, který o tom soudu podával zprávy.

Dne 25.2.2013 došlo soudu oznámení insolvenčního správce o splnění oddlužení splátkovým kalendářem s tím, že ke dni 25.1.2013 dlužník splnil všechny své povinnosti vyplývající ze schváleného splátkového kalendáře, všechny platby řádně a včas uskutečnil a hodnota plnění dosahuje 100 % pohledávek zahrnutých do oddlužení. K tomu předložil přehled plateb, podle kterého dlužník věřitelům Komerční banka, a.s., Česká spořitelna, a.s., Home Credit, a.s. a Home Credit Finance 1 B.V. zaplatil celkem 403.263,47 Kč, insolvenčnímu správci zaplatil na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů celkem 39.978,-Kč.

Soud odkázal na § 413 a § 414 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že dlužník v průběhu oddlužení uhradil 100 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto soud-upustiv od slyšení dlužníka-vzal na vědomí splnění oddlužení a dlužníka osvobodil od placení pohledávek uvedených v bodu IV. výroku, neboť nezjistil žádné skutečnosti, pro které by mu takové osvobození přiznat neměl. Zároveň v bodě III. výroku zprostil insolvenčního správce jeho funkce a v bodech II a V. výroku rozhodl o jeho odměně a náhradě hotových výdajů s tím, že mu z toho titulu náleží 750,-Kč na odměnu a 150,-Kč na náhradu hotových výdajů za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen prováděcí vyhláška).

Proti rozhodnutí pod bodem V. výroku tohoto usnesení se insolvenční správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, resp. aby je změnil tak, že mu za období po splnění oddlužení přizná odměnu ve výši 4.000,-Kč navýšenou o DPH a hotové výdaje (jízdné) ve výši 822,-Kč, tedy celkem 5.662,-Kč. Namítal, že podáním ze dne 20.3.2013 vyúčtoval svoji odměnu a náklady za období po splnění oddlužení v celkové výši 5.662,-Kč, a to za 5 hodin po 800,-Kč (kdy tuto hodinovou sazbu vypočítal ze svých příjmů dosahovaných jako OSVČ za uplynulé zdaňovací období) plus 21% DPH, tedy celkem 4.840,-Kč), a na doložené cestovní náhrady ve výši 822,-Kč (ze cestu osobním vozem z Jičína do Hradce Králové a zpět, což je trasa 106 km po 7,76 Kč). V dané věci splátkový kalendář probíhal do ledna 2013, kdy bylo věřitelům uhrazeno 100 % jejich pohledávek, přičemž insolvenčnímu správci podle § 3 odst. 2 prováděcí vyhlášky náleží odměna stanovená paušální částkou 750,-Kč jen za dobu trvání splátkového kalendáře. Podle § 5 téže vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. V dané věci insolvenční správce v žádosti rozsah své činnosti i její časovou náročnost doložil. Podle § 7 odst. 1 prováděcí vyhlášky se výše náhrady cestovních nákladů řídí zvláštnímu právními předpisy. Insolvenční správce uvedl počet ujetých kilometrů, náhradu za 1 kilometr (paušál 3,60 Kč a spotřebu PHM) a předložil kopii technického průkazu vozu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodě V. výroku i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel odvolací soud z rozhodného znění příslušných ustanovení IZ a prováděcí vyhlášky platných do 31.12.2013, a to ve smyslu přechodných ustanovení obsažených v čl. II. zákona č. 294/2013 Sb., jímž byl s účinností ode dne 1.1.2014 novelizován IZ, a přechodných ustanovení obsažených v čl. II. bodu I. vyhlášky č. 398/2013 Sb., jíž byla s účinností ode dne 1.1.2014 novelizována prováděcí vyhláška.

Podle § 38 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 3 písm. b) prováděcí vyhlášky činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho

činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně poté, co usnesením č.j. KSHK 40 INS 8078/2009-A-12 ze dne 12.1.2010 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, usnesením č.j. KSHK 40 INS 8078/2009-B-8 ze dne 4.3.2010 schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tímto usnesením dlužníku v bodě I. výroku uložil, aby po dobu následujících pěti let z příjmů, které získá po schválení oddlužení, prostřednictvím insolvenčního správce platil čtyřem označeným nezajištěným věřitelům vždy k 30. dni měsíce (počínaje první splátkou stanovenou ke dni 30.4.2010) částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení stálých plateb insolvenčnímu správci ve výši 900,-Kč + DPH měsíčně (měsíční odměny ve výši 750,-Kč + DPH a náhrady hotových výdajů ve výši 150,-Kč + DPH přiznaných správci v bodě VI. výroku), a aby tuto částku insolvenční správce rozděloval mezi nezajištěné věřitele v soudem určeném poměru. Nato soud usnesením č.j. KSHK 40 INS 8078/2009-B-20 dne 27.5.2011 přiznal insolvenčnímu správci za období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícího schválení oddlužení splátkovým kalendářem odměnu ve výši 3 x 750,-Kč + DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 3 x 150,-Kč + DPH.

V dané věci není sporu o tom, že schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo ještě před dovršením jeho pětiletého plánu předčasně splněno dnem 25.1.2013, kdy se nezajištěným věřitelům pojatým do splátkového kalendáře dostalo 100% uspokojení jejich pohledávek v celkové výši 403.263,47 Kč. To s tím, že dlužník v rámci splátkového kalendáře uhradil i přednostní nároky insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, a to-ve smyslu výše uvedených rozhodnutí soudu B-8 a B-20-jak za dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tak za dobu od rozhodnutí o úpadku dlužníka (a povolení oddlužení) do schválení daného oddlužení.

Okolnost, že insolvenční soud vzal splnění oddlužení na vědomí až pozdějším rozhodnutím (bod I. výroku napadeného usnesení), s jehož právní mocí je formálně spojeno ukončení (celého) insolvenčního řízení (§ 413 IZ), nic nemění na tom, že oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo splněno již dnem, kdy pohledávky nezajištěných věřitelů zahrnuté do splátkového kalendáře byly plně uspokojeny, tj. dnem 25.1.2013.

Odvolací soud ve vztahu k aplikované právní úpravě platné do 31.12.2013 v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení č.j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27 ze dne 19.5.2011) zdůraznil, že paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky jsou kryty jen správcovy nároky na odměnu a náhradu hotových výdajů ve vztahu k jeho činnosti, jež představuje realizaci splátkového kalendáře (již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí). Protože těmito paušálními částkami není insolvenčnímu správci poskytována odměna a náhrada hotových výdajů za činnost konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem

(jež zahrnuje mj. vždy zjišťování a soupis majetkové podstaty a přezkoumání přihlášených pohledávek), odvolací soud dovodil, že také za toto období předcházející schválení oddlužení splátkovým kalendářem má insolvenční správce právo na odměnu, již mu soud určí v přiměřené výši dle § 5 prováděcí vyhlášky, a na náhradu svých hotových výdajů, již mu soud přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.

Je zřejmé, že jakmile je oddlužení plněním splátkového kalendáře splněno (ať již uplynutím standardní pětileté doby jeho trvání, nebo dříve úplným uspokojením nezajištěných věřitelů, jak je tomu v dané věci), insolvenční správce již neplní žádné povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře, neboť jeho trvání skončilo a pominuly tak i s ním spojené účinky, včetně povinností dlužníka a insolvenčního správce směřujících k provedení daného způsobu oddlužení. Za této situace insolvenční správce provede jen úkony, jež s ukončením oddlužení souvisí, tj. oznámí (doloží) soudu jeho splnění a vyúčtuje svoji odměnu a hotové výdaje (s uvedením rozsahu, v jakém mu již byly zapraveny), popř. se zúčastní jednání k rozhodnutí dle § 413 IZ, jestliže je k tomu soud nařídí.

Proto není nikterak odůvodněno, aby insolvenčnímu správci-jak v projednávané věci požaduje-byla přiznána (k tíži dlužníka) jakákoli odměna a náhrada hotových výdajů za období následující po splnění (ukončení) oddlužení plněním splátkového kalendáře. V případě završení dlužníkova insolvenčního řízení uvedeným způsobem jsou nároky insolvenčního správce za dobu výkonu jeho funkce kompletně saturovány jeho odměnou a náhradou hotových výdajů určenou mu v souvislosti s činností konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem a týmiž nároky náležejícími správci paušálními částkami za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení tohoto oddlužení.

Takový náhled na věc ostatně podporuje i výše zmíněná změna prováděcí vyhlášky zavedená s účinností od 1.1.2014, která-v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4-pro oddlužení ve formě splátkového kalendáře (jestliže bylo rozhodnutí o povolení oddlužení vydáno po dni nabytí účinnosti této novely) konstituje insolvenčnímu správci jeho odměnu a náhradu hotových výdajů nově tak, že má právo na jejich úhradu v příslušných paušálních částkách za každý započatý kalendářní měsíc již od rozhodnutí o povolení oddlužení až do skončení plnění splátkového kalendáře. Zřejmým smyslem této změny bylo upravit pro daný způsob oddlužení správcovy nároky komplexně (se zřetelem na výše uvedenou judikaturu), tj. i za správcovu činnost v době předcházející schválení oddlužení až do jeho skončení. S žádnými nároky správce za období po skončení oddlužení splátkovým kalendářem tak zákonodárce nadále zjevně nepočítá.

Soud prvního stupně tudíž rozhodl správně, když zamítl požadavek insolvenčního správce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za období následující poté, co v lednu 2013 došlo ke splnění oddlužení splátkovým kalendářem, ovšem současně mu nesprávně přiznal nárok na paušální částky odměny a náhrady hotových výdajů (dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky) i za následující měsíce únor a březen 2013, kdy již účinky schváleného oddlužení netrvaly.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí pod bodem V. výroku v zamítavé části podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil a ve zbytku je podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona změnil, jak uvedeno shora.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 15. ledna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková