3 VSPH 982/2011-A-24
KSPL 54 INS 8670/2010 3 VSPH 982/2011-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Štědrá 62, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 8670/2010-A-19 ze dne 7. července 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 8670/2010-A-19 ze dne 7. července 2011 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 8670/2010-A-19 ze dne 7.7.2011 uložil dlužnici Veronice anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že mu byl dne 2.8.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice, na jehož základě bylo téhož dne zahájeno insolvenční řízení. Protože z insolvenčního návrhu a jeho příloh nelze usoudit, že majetek dlužnice je postačující ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť má splatné závazky vůči více věřitelům a vlastní movité věci uvedené v seznamu majetku , soud rozhodl o povinnosti dlužnice složit zálohu na náklady tohoto řízení. Konstatoval, že z obsahu insolvenčního zákona vyplývá, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jiným způsobem, než-li konkursem, v němž náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45 tis. Kč. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za postavené najisto, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení , a proto přiměřenou se tak soudu jeví záloha ve výši 30.000,-Kč. Soud uzavřel, že účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 zák. č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon, dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud rozhodl o prominutí nákladů na insolvenční řízení , neboť požadované finanční prostředky nemá k dispozici, zejména za situace, kdy je matkou-samoživitelkou dvou dětí. Proto není schopna zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť se nechce více zadlužovat případnou půjčkou na složení uvedené zálohy, jež by ji ani nebyla s ohledem na její úpadkovou situaci poskytnuta.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení nedostál. Žádná skutková zjištění a právní závěry, které jsou ve smyslu výše uvedeného pro věc podstatné, soud neuvedl, přičemž bez dalšího vycházel z toho, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, aniž objasnil, z jakého důvodu nepřichází v úvahu řešit úpadek dlužnice jinak než konkursem, tedy zda v tom směru dlužnice jiný návrh (návrh na povolení oddlužení) podala a proč nelze předpokládat, že by mu bylo možno vyhovět. Soud neuvedl žádná konkrétní zjištění o majetkových poměrech dlužnice ani o jejích příjmech co dalším potenciálním zdroji placení nákladů insolvenčního řízení a bez dalšího uzavřel, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh nelze usuzovat na dostatečnost majetku dlužnice ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Soud tedy nijak nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je jí zapotřebí právě ve stanovené výši.

K tomu odvolací soud konstatuje, že shodné závěry v projednávané věci učinil již v rozhodnutí sp. zn. KSPL 54 INS 8670/2010, 3 VSPH 844/2010-A-12 ze dne 28.2.2011, kdy rozhodoval o odvolání dlužnice proti usnesení z 24.8.2010 (A-7) v souvislosti s uložením zálohy dlužnici ve výši 10 tis. Kč za situace, kdy insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení byl podán též Jiřím Švecem, bývalým manželem dlužnice, a kdy z obsahu obou návrhů (a jejich příloh) vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do společného jmění manželů (dále jen SJM) ve smyslu § 143a občanského zákoníku. Odvolací soud uložil insolvenčnímu soudu, aby (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že insolvenční soud usnesením z 21.3.2011 (A-16) spojil podle jeho pokynu ke společnému řízení obě věci, avšak usnesením z 20.5.2011 (A-17) rozhodl, že ze spojeného insolvenčního řízení dlužníků Jiřího Švece a Veroniky anonymizovano vedeného pod sp.zn. KSPL 54 INS 8668/2010 se vylučuje insolvenční řízení dlužnice Veroniky anonymizovano , jež nadále bude vedeno samostatně pod sp. zn. KSPL 54 INS 8670/2010, a to z důvodů, že podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 10.1.2011, č.j. 19 C 171/2010-10, bylo manželství obou dlužníků rozvedeno. Z insolvenčního rejstříku pak odvolací soud zjistil, že dlužnice do něj založila dohodu uzavřenou s bývalým manželem o vypořádání společného jmění manželů, v němž společně určili, který majetek připadá do výlučného vlastnictví každého z nich a jak si rozdělili společné závazky vůči věřitelům. Uvedené okolnosti soud prvního stupně vůbec nezmínil a není patrné, že by se jimi jakkoli zabýval, když vůbec žádné skutkové a právní závěry o majetkové situaci dlužnice neuvedl.

Odvolací soud proto napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 19. dubna 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová