3 VSPH 981/2016-B-23
KSPA 44 INS 17677/2014 3 VSPH 981/2016-B-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Ervín anonymizovano , anonymizovano , IČO 88602354, bytem 561 68 Lichkov 203, o odvolání insolvenčního správce Insolvency Project, v.o.s., se sídlem Hradec Králové, Dukelská třída 15/16, Pražské předměstí, IČO 28860993, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 17677/2014-B-18, ze dne 2. května 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, č.j. KSPA 44 INS 17677/2014-B-18, ze dne 2. května 2016, se m ě n í jen tak, že insolvenčnímu správci se přiznává odměna ve výši 54.450,-Kč, která mu bude v částce 38.269,40 Kč zaplacena Českou republikou-Krajským soudem v Hradci Králové po právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (insolvenční soud), rozhodl v bodě I. výroku, že schvaluje konečnou zprávu včetně vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce t a k t o :

-příjmy majetkové podstaty 11.795,60 Kč, -záloha na náklady insolvenčního řízení 5.000,-Kč, -hotové výdaje insolvenčního správce 615,-Kč, -odměna insolvenčního správce včetně DPH 30.000,-Kč, -k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v rozvrhu 0,-Kč.

V bodě II. výroku rozhodl, že odměna insolvenčního správce ve výši 13.819,40 Kč bude hrazena z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Hradci Králové.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesením A-12 z 18.9.2014 zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs (zřejmě povolil oddlužení -viz zdůvodnění níže o neschválení oddlužení) a insolvenčním správcem ustanovil Insolvency Project, v.o.s. (dále jen správce). Pokračoval, že dne 10.11.2011 (zřejmě 2014) mu byly doručeny do datové schránky soupis majetkové podstaty dlužníka isir.justi ce.cz neobsahující žádný majetek (vyjma zůstatku na penzijním připojištění u ING penzijní společnosti), zpráva o hospodářské situaci dlužníka a přezkumné listy k přihlášeným pohledávkám včetně jejich seznamu (13 věřitelů s pohledávkami o objemu 2.747.391,15 Kč). Dne 24.11.2014 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na níž dlužníkovi uložil povinnost předložit jeho pracovní či jiné smlouvy dokládající předpokládaný výdělek, přičemž tuto povinnost měl dlužník splnit do 15.12.2014. Pro nečinnosti dlužníka jej usnesením z 13.2.2015 znovu vyzval, aby mu do 5.3.2015 doložil aktuální příjmy. Nadále dotazoval správce, poté urgoval i samotného dlužníka, aby doložil své příjmy, což neučinil. Proto 10.2.2016 vydal usnesení, jímž neschválil oddlužení dlužníka a zároveň na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

Insolvenční soud dále uvedl, že 31.3.2016 správce předložil konečnou zprávu a vyúčtování jeho odměny a výdajů, již postupem podle § 304 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ) přezkoumal a uvědomil o ní účastníky řízení zveřejněním vyhlášky v insolvenčním rejstříku s poučením, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy mohou proti ní podat námitky. V daném případě byla konečná zpráva zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 4.4.2016, avšak nebyly vzneseny žádné námitky. S ohledem na hospodárnost insolvenčního řízení v souladu § 304 odst. 5 IZ vydal rozhodnutí o schválení předložené konečné zprávy bez nařízení jednání.

V konečné zprávě správce vyúčtoval odměnu ve výši 45.000,-Kč, resp. 54.450,-Kč včetně DPH, hotové výdaje vyčíslil ve výši 615,-Kč. V daném případě správce provedl soupis majetkové podstaty (neobsahující žádný majetek), předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníka a přezkoumal přihlášky 13 věřitelů, z nichž všechny uznal. Nedošlo k prodeji žádného majetku, ani k podání incidenčních žalob. Dále správce kontaktoval dlužníka telefonicky po urgenci soudu a předložil zprávu o své činnosti z 23.2.2016, návrh na zrušení konkursu a konečnou zprávu.

Insolvenční soud vysvětlil, že odměnu správce určil v souladu s § 38 IZ a § 1 odst. 5 ve spojení s § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů v platném znění (dále jen vyhláška). Dle § 38 odst. 1 IZ se v případě konkursu výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení, dle § 1 odst. 5 vyhlášky činí odměna insolvenčního správce v případě konkursu nejméně 45.000,-Kč a dle § 5 vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o její výši insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. Při určení odměny správce se řídil zejména úvahou, že na vyhlášku je třeba nahlížet v intencích § 38 odst. 1 IZ a z dikce jeho věty druhé se ve spojení s § 1 odst. 4 vyhlášky podává jednoznačný posun v určování odměny při řešení dlužníkova úpadku konkursem potud, že odměna má být (je) určována z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele, tedy z částky, kterou mají (zjednodušeně řečeno) věřitelé skutečně obdržet. I za použití jazykového výkladu lze dovodit, že samozřejmým předpokladem pro výpočet odměny insolvenčního správce pro případ, že způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, je vlastní proces zpeněžování majetkové podstaty (bez zpeněžení majetkové podstaty nebo její části nelze hovořit ani o výtěžku zpeněžení určeném k rozdělení mezi věřitele). Jakkoli dikce § 1 odst. 5 vyhlášky sama o sobě nepodmiňuje přiznání minimální výše odměny insolvenčního správce v konkursu (45.000,-Kč) zpeněžením (tento výraz není v textu použit), je zjevné, že odstavec 5 navazuje na předchozí odstavce daného paragrafu a doplňuje úpravu obsaženou v ustanoveních § 1 odst. 2 a 3 vyhlášky, jež se zpeněžováním počítají.

S odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6.1.2014, sp. zn. KSPA 44 INS 32059/2013-A-12, 1 VSPH 2299/2013, a Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010 v případě, že by v konkursu nebylo dosaženo žádného výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele anebo určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, určí se odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 5 vyhlášky, a to podle kritérií v něm stanovených, tj. zpravidla v nižší výši než 45.000,-Kč. Insolvenční soud uzavřel, že vzhledem k délce řízení (s působností správce od září 2014 do dubna 2016, přičemž však v průběhu roku 2015 nečinil správce významnějších úkonů) a jeho náročnosti, ke skutečnosti, že nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty a s přihlédnutím k nízkému počtu úkonů v řízení, přiznal správci odměnu ve výši 30.000,-Kč včetně DPH, neboť vycházel zejména z počtu přezkoumaných přihlášek, z délky řízení a aktivity správce; náhradu nákladů správci přiznal v plné výši.

Uvedené nároky správce budou hrazeny ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč spolu s celkovým příjmem majetkové podstaty ve výši 11.795,60 Kč a zbylá část odměny a nákladů správce v celkové výši 13.819,40 Kč z rozpočtových prostředků soudu, takže k uspokojení věřitelů v rámci rozvrhového usnesení nedojde.

Toto usnesení napadl insolvenční správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud co do výše přiznané odměny změnil tak, že tato činí 45.000,-Kč + DPH. Má za to, že insolvenční soud při svém rozhodování nerespektoval úpravu obsaženou v § 2a vyhlášky účinné od 1.1.2014, podle které platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč. Argumentace insolvenčního soudu rozhodnutím Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu se však týká právní úpravy vyhlášky účinné do 31.12.2013.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 38 odst. 1, 2, 3 a 6 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 1 vyhlášky (ve znění účinném od 1.1.2014) pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odst. 1). V odstavci 2 je uveden způsob stanovení výše odměny insolvenčního správce určený z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna a v odstavci 3, je pak upravena odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení nezajištěným věřitelům. Pro účely této vyhlášky se výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou (odst. 4). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč (odst. 5).

Podle § 2a vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku též konkurs, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000,-Kč, nejvýše však 1.000.000,-Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč.

Podle § 5 vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že úpadek dlužníka byl řešen konkurzem poté, co insolvenční soud usnesením z 18.9.2014 (A-12) zjistil úpadek dlužníka a povolil jej řešit oddlužením, avšak usnesením z 10.2.2015 (B-9) neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Ke zpeněžení majetkové podstaty došlo, neboť příjmem majetkové podstaty dlužníka (ve smyslu § 286 IZ) byly přeplatek příspěvku na sociální zabezpečení zaslaný okresní správou sociálního zabezpečení ve výši 1.670,-Kč a zůstatek běžného účtu dlužníka ve výši 10.125,60 Kč, celkem tedy 11.795,60 Kč. Z tohoto výtěžku však věřitelům uvedeným v § 1 odst. 4 vyhlášky nebylo rozděleno ničeho, zajištěné věřitele dlužník nemá.

Z uvedeného je zřejmé, že odměnu správce nelze určit podle § 1 vyhlášky, neboť žádnému z věřitelů se nedostalo výtěžku zpeněžení, avšak správci přísluší odměna podle § 2a vyhlášky, neboť přezkoumal 13 přihlášek pohledávek, takže mu přísluší odměna minimálně ve výši 45.000,-Kč.

Z vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce plyne, že svou odměnu stanovil částkou 45.000,-Kč + DPH. Vzhledem k tomu, že tato částka odpovídá co do své výše citované úpravě obsažené v § 38 odst. 6 IZ a § 2a vyhlášky a z obsahu napadeného rozhodnutí ani z obsahu insolvenčního spisu se nepodává žádný důvod pro snížení odměny insolvenčního správce dle § 38 odst. 3 IZ, ani není dán důvod, že by nebylo lze určit odměnu ve smyslu § 5 vyhlášky, odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není správné.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí v části, ve které bylo rozhodnuto o odměně insolvenčního správce podle § 7 IZ a § 220 odst. 1. písm. a) a § 167 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), změnil tak, jak uvedeno ve výroku. Správci proto přiznal odměnu v minimální výši stanovené v § 2a vyhlášky, která spolu s částkou odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 9.450,-Kč, již je insolvenční správce jako plátce této daně povinen z odměny odvést podle zák. č. 235/2004 Sb., činí celkem 54.450,-Kč. Společně s hotovými výdaji 615,-Kč, jež byly správci přiznány, tedy činí nároky insolvenčního správce celkem 55.065,-Kč. Vzhledem k tomu, že do majetkové podstaty dlužníka patří shora uvedený výtěžek zpeněžení 11.795,60 Kč a dlužníkem byla složena záloha 5.000,-Kč, bude tento příjem a záloha, tj. 16.795,60 Kč použity na náhradu odměny a hotových výdajů správce, takže zbývá k úhradě částka 38.269,40,-Kč (55.065-16.795,60) představující nezaplacenou odměnu správce, neboť hotové výdaje jsou hrazeny z uvedeného příjmu a zálohy.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 10. listopadu 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková