3 VSPH 98/2012-A-24
KSPA 56 INS 20044/2011 3 VSPH 98/2012-A-24

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Rostislav anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně-Vinohradech, Bořetická 4140/1, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem v České Třebové, Čechova 396, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 14. prosince 2011, č.j. KSPA 56 INS 20044/2011-A-19,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 14. prosince 2011, č.j. KSPA 56 INS 20044/2011-A-19, se m ě n í tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,--Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (insolvenční soud), uložil dlužníkovi ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho doručení zaplatit na označený účet a variabilní symbol zaplatil 15.000,--Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení.

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužník podal 2.11.2011 insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel ze zjištění, že dlužník vlastní pouze věci osobní spotřeby a osobní automobil FIAT PUNTO, rok výroby 1999, který je neprodejný, má finanční majetek k 25.11.2001 ve výši 5.002,91 Kč, jak vyplývá ze zůstatku finančních prostředků dlužníka na jeho běžném účtu, jeho čistý měsíční příjem činí 8.888,50 Kč (za období srpen až září 2011). Dlužník má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a závazky vůči věřitelům v celkové výši 260.264,17 Kč. Z uvedeného insolvenční soud dovodil, že dlužník bude schopen v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře zaplatit pouze 89.160,--Kč (z toho odměna insolvenčního správce ve výši 64.800,--Kč, bude-li plátcem daně z přidané hodnoty), což vzhledem k výši jeho závazků představuje 9,36 %. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), uzavřel, že dlužník nebude schopen nabídnout svým věřitelům uspokojení jejich pohledávek alespoň v rozsahu 30 %, a proto lze očekávat řešení dlužníkova úpadku prohlášením konkursu. Uvedl, že v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,--Kč, resp. 54.000,--Kč bude-li insolvenční správce plátcem DPH. Doplnil, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, a proto nelze zvažovat osvobození dlužníka od jejího zaplacení. Shrnul, že nelze požadovat po insolvenčním správci, aby v případě řešení úpadku dlužníka případným konkursem nesl tyto výdaje sám a následně, aby je hradil stát, a proto shledal podmínky pro uložení zálohy. Uvedl, že zaplacená záloha by měla umožnit aktivní činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a to zejména při zjišťování rozsahu majetkové podstaty a zpeněžování dlužníkova majetku. Při stanovení její výše přihlédl k majetkovým poměrům dlužníka a k očekávatelnému výnosu zpeněžení majetkové podstaty, z něhož by bylo lze hradit náklady insolvenčního řízení; za přiměřenou pak shledal zálohu ve výši 15.000,--Kč.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu záloha na náhradu nákladů insolvenčního řízení neukládá. Namítl, že z předložených dokladů je zjevné, že vedle pravidelného příjmu ve výši 8.459,--Kč pobírá tzv. diety, neboť pracuje jako řidič z povolání a jež tvoří převážnou část jeho příjmu, což také zohlednil opatrovnický soud při stanovení výživného. Nadto uvedl, že v kolonce č. 23 formuláře návrhu na povolení oddlužení se za něho zaručila jeho družka do výše 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek věřitelů a namítl, že její prohlášení je jedním ze způsobů, jak pro účely oddlužení doplnit chybějící postižitelný příjem dlužníka, který je zcela rovnocenný darovacím smlouvám nebo smlouvám o důchodu. Uzavřel, že za uvedených podmínek splňuje podmínky pro jeho oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než dlužníkem uváděných důvodů.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení, zahájeného návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, insolvenční soud vždy přihlíží k tomu, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a zda jeho majetkové a výdělečné poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí cestou pravidelných měsíčních splátek (blíže R 22/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Nejedná se o soudní poplatek podle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a proto nelze osobu, jíž byla povinnost uhradit zálohu uložena, od ní osvobodit podle § 138 o.s.ř.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 odst. 3 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu-o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let. Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, není ženatý a má vyživovací povinnost k nezl. anonymizovano , anonymizovano ve výši 2.000,--Kč, podle rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 24 Nc 21/2006-18, má 5 věřitelů se 6 pohledávkami v celkové výši 260.264,25 Kč, jeho čistý měsíční příjem činí 8.459,--Kč, a kromě věcí osobní potřeby je vlastníkem osobního vozidla značky Fiat PUNTO, rok výroby 1999. Za plnění oddlužení dlužníka se zaručila Miloslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Švermová 255/8.

Předmětem srážek při výkonu rozhodnutí nebo exekuci přednostních pohledávek je mzda, jíž se podle ustálené judikatury rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci (§ 109 odst. 2 zák. práce). Do mzdy se započítávají mzda za práci přesčas, mzda za práci ve svátek, mzda za noční práci, mzda za práci ve ztíženém pracovním prostředí, mzda za práci v sobotu a v neděli, mzdové příplatky, naturální požitky apod. Předmětem exekuce srážkami ze mzdy jsou i náhrady mzdy (§ 299). Výkonu rozhodnutí podléhají též peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty z jiné závislé činnosti, která plní funkci mzdy, a jsou povinnému jako pravidelně se opětující odměňování vykonané práce vyplácena jinou fyzickou nebo právnickou osobou. Předmětem výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy není jednorázová odměna za práci, náležející povinnému na základě dohody o provedení práce. Do mzdy se nezapočítávají náhrady výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (§ 151 zák. práce). Jde o cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště (§ 156 a násl. zák. práce), náhrady při přeložení (§ 165 zák. práce), cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě (§ 166 a násl. zák. práce) a náhrady při výkonu práce v zahraničí (§ 172 zák. práce). Tzv. stravné či zahraniční stravné je ve smyslu citovaných ustanovení cestovní náhradou při pracovní cestě, a tedy nepodléhá srážkám ze mzdy. Z toho ve smyslu § 398 odst. 3 InsZ plyne, že stravné, které je dlužníku vypláceno jeho zaměstnavatelem, nelze pro účely oddlužení uvažovat, jak se mylně domnívá dlužník, neboť je příjmem nepostižitelným.

K ustanovení § 392 odst. 3 InsZ je namístě zdůraznit, že smyslem institutu ručení za splnění oddlužení je nabídnout pojistku dosažení minimální zákonné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka v rámci schváleného způsobu oddlužení pro případ, že by se v průběhu oddlužení ukázala být dlužníkova vlastní ekonomická nabídka nedostatečnou. Ručení za splnění oddlužení tedy představuje nikoli primární, ale náhradní zdroj plnění pohledávek pojatých do oddlužení. Proto pro případ oddlužení splátkovým kalendářem ručení nemůže vyřešit situaci dlužníka, který sám žádné příjmy nemá, anebo jeho příjmy nejsou z hlediska zákonného požadavku minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ) dostatečné. Jinak řečeno, pokud je stávající ekonomická nabídka dlužníka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře nedostatečná, nemá význam ručení za splnění oddlužení, když tu od počátku předpoklad jeho plnění dlužníkem v minimálním zákonném rozsahu není dán. Jestliže je tu třetí osoba, která hodlá užít svých finančních možností k tomu, aby dlužníku ke splnění oddlužení pomohla, může za popsané situace-namísto ručení-nabídnout jinou relevantní formu pomoci dlužníku, a to přistoupení k závazkům dlužníka (spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 větě první InsZ), anebo nabídnout jako zdroj příjmů dlužníka určité pravidelné finanční plnění (peněžitý důchod), který se mu zaváže po dobu oddlužení poskytovat. Takový závazek je nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. příslušnou smlouvou o poskytování plnění uzavřenou mezi dlužnicí a třetí osobou a opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy.

Pro rozhodování o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a určení výše zálohy je vždy určující způsob řešení úpadku, který lze v projednávané věci očekávat. Insolvenční soud správně dovodil, že v dané věci dlužníkovy příjmy, které jsou pro plnění oddlužení ve formě splátkového kalendáře použitelné (postižitelné), a do nichž nepatří pobírané diety , nedávají předpoklad uspokojení jeho nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %. Předmětem srážek při splátkovém kalendáři tak může být jen dlužníkova mzda výši 8.459,--Kč čistého měsíčně, které odpovídá srážka 1.745,--Kč měsíčně umožňující za 5 let trvání splátkového kalendáře plnění v celkové výši 104.700,--Kč. Ze splátek je ale třeba nejprve hradit přednostní nároky (pohledávky za majetkovou podstatou), kterými jsou odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce v celkové výši 64.800,--Kč (900,-Kč měsíčně + DPH) a dále soudem určené výživné na nezletilého dlužníkova syna ve výši 2.000,--Kč měsíčně, tj. za dobu 5 let celkem 120.000,--Kč. Po úhradě těchto nároků by ze splátek nezbývala žádná částka k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 % jejich pohledávek (tj. alespoň ve výši 78.079,--Kč). Předpoklad takové míry uspokojení nezajištěných pohledávek zjevně není dán ani pro případ oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužník vedle věcí osobní potřeby vlastní jen staré osobní vozidlo, jehož zpeněžením zjevně nemůže být dostatečného výtěžku dosaženo.

Podle dosavadních výsledků řízení ovšem projevila ochotu pomoci dlužníku při splnění předpokladů pro oddlužení jeho družka Miloslava anonymizovano . Zatím tak učinila ručením a tedy způsobem, který současnou nedostatečnost dlužníkových příjmů vyřešit nemůže, nicméně není vyloučeno, že mu namísto ručení bude ochotna nabídnou jinou, relevantní formu pomoci-závazkem pravidelného peněžitého plnění, s nímž budou dlužníkovy srážky pro předpoklad minimální míry uspokojení jeho nezajištěných pohledávek při splátkovém kalendáři dostatečné. Jelikož tak za této situace nelze vyloučit, že po potřebném poučení dlužník-ve lhůtě, kterou mu k tomu insolvenční soud určí-doplní svoji ekonomickou nabídku pro oddlužení splátkovým kalendářem sjednáním potřebné finanční pomocí od třetí osoby, považuje odvolací soud za předčasný závěr, že úpadek dlužníka bude možno řešit jedině konkursem (nepatrným konkursem dle § 314 a § 315 InsZ), nikoli oddlužením ve formě splátkového kalendáře, jehož se domáhá.

Jakkoli při řešení úpadku dlužníka oddlužením ve formě splátkového kalendáře, které v daném případě zatím nelze vyloučit, jsou nároky insolvenčního správce hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu přiměřené správcovy odměny a náhrady jeho hotových výdajů (či případných dalších nákladů insolvenčního řízení) řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení v uvedené formě. K zajištění úhrady těchto nákladů insolvenčního řízení považuje odvolací soud v dané fázi řízení za postačující požadovat po dlužníkovi zaplacení zálohy jen ve výši 5.000,--Kč.

Pokud dlužník v určené lhůtě svoji ekonomickou nabídku pro oddlužení v potřebném rozsahu nedoplní a závěr o očekávaném řešení jeho úpadku konkursem (nepatrným konkursem) se tak stane definitivním, může mu insolvenční soud uložit povinnost k zaplacení další zálohy na náklady insolvenčního řízení tak, aby zajistila očekávané náklady insolvenčního řízení (nepatrného konkursu), jejichž úhradu majetková podstata neskýtá. Pro ten případ odvolací soud pro úplnost poznamenává, že v případě, že nebude v konkursu dosaženo žádného výtěžku zpeněžení (protože tu nebylo zpeněženého majetku sloužícího k zajištění a nejsou tu finanční prostředky podstaty, ať již získané zpeněžením majetku podstaty či představované dlužníkovými finančními prostředky v hotovosti nebo na jeho účtech, nebo tyto postačují jen k uspokojování pohledávek za podstatou dle § 168 InsZ), jde o situaci, kdy nelze odměnu insolvenčního správce určit dle § 1 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), ale o situaci, kdy ji určí insolvenční soud úvahou podle § 5 Vyhlášky, podle kriterií v tomto ustanovení uvedených; v takovém případě však nelze uvažovat o tom, že odměna insolvenčního správce bude vždy 45 tis. Kč, jak dovodil soud prvního stupně. Dále pak je třeba přihlédnout k tomu, že do příjmů majetkové podstaty dlužníka budou náležet i jeho příjmy v rozsahu stanoveném v § 207 odst. 2 InsZ.

Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. října 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva