3 VSPH 98/2010-P153-7
MSPH 59 INS 578/2009 3 VSPH 98/2010-P153-7

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka CDC-Credit and Development Company, a.s. se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1233/22, identifikační číslo 25635441, o odvolání Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem v Plzni, Lidická 76, zast. JUDr. Zdeňkem Polankou, advokátem se sídlem v Plzni, Borská 13, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 578/2009-P153-2 ze dne 12. ledna 2010

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 578/2009-P153-2 ze dne 12. ledna 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka CDC-Credit and Development Company, a.s. (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 59 INS 578/2009-P153-2 ze dne 12.1.2010 rozhodl, že přihláška pohledávky věřitelky Marie anonymizovano (dále jen odvolatelka) se odmítá, a že právní mocí tohoto usnesení účast odvolatelky v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením č.j. MSPH 59 INS 578/2009-A-44 ze dne 21.10.2009 rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a vyzval věřitele, kteří dosud pohledávky proti dlužníku do insolvenčního řízení nepřihlásili, aby tak učinili do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Lhůta pro podání přihlášek uplynula dnem 20.11.2009. Protože přihlášku pohledávky (doručenou soudu dne 23.12.2009) podala odvolatelka prostřednictvím pošty až dne 22.12.2009, a tedy opožděně, postupoval soud ve smyslu § 173 podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a aby rozhodl o tom, že její pohledávka bude v insolvenčním řízení uspokojena. V odvolání namítala, že o rozhodnutí o úpadku nebyla nijak informována, že se jedná o zajištěnou pohledávku představující značnou část jejího majetku a že z důvodu rekonstrukce kanceláře nemohl její právní zástupce v rozhodném období sledovat příslušné portály na internetu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (§ 136 odst. 3 IZ), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 4 IZ).

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z obsahu spisu vyplývá, že v daném případě soud prvního stupně v rozhodnutí o úpadku ze dne 21.10.2009, jež bylo dne 22.10.2009 zveřejněno v insolvenčním rejstříku (a tím okamžikem nabylo dle § 89 odst. 1 IZ účinnosti), stanovil věřitelům (v souladu s § 136 odst. 3 IZ) třicetidenní lhůtu k podání přihlášek, a to s řádným poučením o následcích zmeškání této lhůty dle § 173 odst. 1 IZ. Podle § 57 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) počala tato lhůta běžet dnem následujícím po zveřejnění rozhodnutí o úpadku, tj. dne 23.10.2009, a protože její poslední den připadl na sobotu 21.11.2009, byl dle § 57 odst. 2 téhož zákona posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí 23.11.2009.

Vzhledem ke skutečnosti, že lhůta k podání přihlášek stanovená dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ v rozhodnutí o úpadku je lhůtou procesněprávní, je dle § 57 odst. 3 o.s.ř. zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Z obsahu spisu plyne, že odvolatelka svoji přihlášku odevzdala k poštovní přepravě až dne 22.12.2009, a tedy po uplynutí lhůty, již soud v rozhodnutí o úpadku stanovil.

Závěr soudu prvního stupně o opožděném podání odvolatelčiny přihlášky je tedy věcně správný, a odvolatelka ostatně tento skutkový závěr ani nezpochybňovala. Namítala pouze, že o rozhodnutí o úpadku nebyla nijak zpravena, a že v době běhu přihlašovací lhůty tímto rozhodnutím stanovené nemohl její advokát pro rekonstrukci kanceláře nahlížet do insolvenčního rejstříku. Takováto argumentace však nemá pro posouzení věci významu.

Nutno vyjít z toho, že koncepce insolvenčního zákona je nově založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu. Proto i zahájení insolvenčního řízení, od nějž počíná běžet lhůta pro podávání přihlášek (§ 110 IZ), oznamuje insolvenční soud dle § 101 IZ pouze vyhláškou dle § 71 téhož zákona, jež spočívá ve vyvěšení písemnosti (oznámení o zahájení řízení) na úřední desce insolvenčního soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se dle § 74 odst. 1 IZ pojí i účinky doručení písemnosti. V daném případě byla vyhláška oznamující zahájení insolvenčního řízení (s níž soud spojil i výzvu k podávání přihlášek dle § 110 odst. 2 IZ) zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 6.2.2009. Zvlášť soud vyhlášku o zahájení řízení doručuje jen stávajícím účastníkům řízení a dle § 430 IZ známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska), a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v § 102 IZ. Obdobně i rozhodnutí o úpadku, jímž je stanovena konečná lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, soud doručuje pouze vyhláškou (dle § 71 IZ), zvlášť je dle § 138 IZ doručuje pouze dlužníku, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli, osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení) a zahraničním věřitelům dle § 430 IZ, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v § 139 IZ.

Je tedy zřejmé, že pokud se odvolatelka či její právní zástupce s řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou určující konečnou lhůtu k přihlášení pohledávek včas neseznámili, jde tato okolnost v insolvenčním řízení jen k tíži odvolatelky. Případné závady při právním zastupování odvolatelky advokátem, jež vedly ke zmeškání lhůty k jejímu procesnímu úkonu, mohou mít důsledky jen z hlediska vnitřního mandátního vztahu právního zástupce a zastoupené osoby, tj. z pohledu odpovědnosti advokáta za řádné poskytování právních služeb jeho mandantu. Je přitom zcela v poměrech advokáta, aby řádný výkon těchto služeb zajistil. Jelikož prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není ve smyslu § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že odvolatelčina přihláška podaná po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty nenastolila procesní účinky zákonem s ní spojené, není předmětem daného insolvenčního řízení a nemůže v něm být tedy ani přezkoumána a uspokojována.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že ohledně přihlášky odvolatelky nastal dle § 173 odst. 1 IZ následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a byly tak dány důvody k odmítnutí této přihlášky dle § 185 IZ. Proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 3. března 2010

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová