3 VSPH 974/2014-A-12
KSUL 71 INS 6180/2014 3 VSPH 974/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem J. A. Komenského 510, 434 01 Most, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 6180/2014-A-6 ze dne 21. března 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 6180/2014-A-6 ze dne 21. března 2014 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 6180/2014-A-6 ze dne 21.3.2014 uložil dlužníku Jiřímu Honsovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 7.3.2014 doručen insolvenční návrh dlužníka, k němuž připojil seznamy svého majetku a závazků dle § 104 IZ. Na základě tohoto návrhu soud ve smyslu § 132 insolvenčního zákona (dále jen IZ) shledal úpadek dlužníka osvědčeným s tím, že má více věřitelů, jejichž pohledávky splatné déle než 30 dnů není schopen plnit, neboť již nemá žádné finanční prostředky, majetek, ani zaměstnance, podnikatelskou činnost ukončil. S ohledem na uvedené se jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka jeví být konkurs.

Na to soud-odkázav na § 108 IZ-vysvětlil, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V případě řešení úpadku dlužníka konkursem bude odměna insolvenčního správce ze zpeněžení činit minimálně 45.000,-Kč (s navýšením o DPH, je-li správce jejím plátcem). Navíc lze předpokládat, že v souvislosti s přezkumem přihlášených pohledávek, jakož i se zjišťováním a zajišťováním majetku dlužníka vzniknou správci hotové výdaje (na cestovné, poštovné, poplatky apod.) minimálně v řádech tisíců korun. Dlužník přitom podle návrhu nemá žádné finanční prostředky, ani movitý či nemovitý majetek.

Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že je namístě požadovat po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši, neboť dlužník se musí alespoň částečně podílet na počátečních nákladech insolvenčního správce a není možné, aby náklady řízení o jeho úpadku nesl (pouze) stát. Jde jedině k tíži dlužníka, jestliže svůj úpadek neřešil dle zákona řádně a včas, tedy v době, kdy ještě měl prostředky alespoň k úhradě zálohy na náklady řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud změnil tak, že výši zálohy na náklady insolvenčního řízení přiměřeně sníží. Dlužník uvedl, že svůj úpadek neměl možnost řešit dříve, neboť neměl zaměstnání a tedy ani dostatek finančních prostředků. Musel hledat zaměstnání s takovým příjmem, se kterým by po případném ukončení konkursu mohl požádat o oddlužení a uhradit svým věřitelům více než 30 % z celkové dlužné částky. Vzhledem k výši dluhů bylo nutno opatřit si příjmy výrazně nadprůměrné, což nebylo jednoduché. Nakonec se dlužníku v březnu 2014 podařilo získat dobře placenou práci v SRN a ihned poté začal svůj úpadek řešit, učinila tak i jeho manželka. Ze svých zatímních příjmů ale není schopen soudem stanovenou zálohu uhradit, když povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč soud uložil jak jemu, tak manželce (v jejím řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 6181/2014).

Dlužník dodal, že by s manželkou vzhledem k výši jejich zadlužení nebyli schopni své závazky uhradit ani za 20 let. Díky revizní novele IZ, která od 1.1.2014 umožňuje řešit dluhy z podnikatelské činnosti oddlužením poté, co projdou konkursem, naskytla se jim naděje, že budou schopni svým závazkům, alespoň částečně dostát. Věří, že v oddlužení, o které budou po skončení případného konkursu usilovat, uhradí svým věřitelům cca 50 % z celkové dlužné částky. Všechen jejich majetek byl již dávno rozprodán k částečné úhradě závazků a exekuční řízení byla proto vedena neúspěšně. Dlužník s manželkou tak nevlastní téměř žádný majetek a případný konkurs tudíž nebude finančně náročný.

Vrchní soud v Praze nejprve zkoumal, zda (přípustné) odvolání dlužníka (předané k poštovní přepravě dne 30.4.2014) bylo podáno včas. Dospěl k závěru, že toto odvolání je včasné, avšak nikoli proto, že by napadené usnesení A-6-jak uvedl soud prvního stupně v předkládací zprávě-bylo dlužníku doručeno dne 22.4.2014, nýbrž proto, že dlužníku lhůta k podání odvolání proti napadenému usnesení A-6 dosud nezačala běžet. Běh této lhůty se totiž odvíjí až od doručení usnesení zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ), a k takovému doručení dlužníku doposud nedošlo. Napadené usnesení mu soud prvního stupně doručoval správně zvlášť, a to-při absenci datové schránky dlužníka-prostřednictvím poštovního doručovatele, prostou zásilkou v režimu § 50 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), na adresu dlužníkova bydliště (trvalého pobytu) v Mostě, J. A. Komenského 610 uvedeného v jeho insolvenčním návrhu. Na této adrese ale doručující orgán dlužníka nezastihl ani nemohl písemnost (usnesení) zanechat v jeho domovní schránce, protože tu žádná nebyla nalezena; proto (zanechav o tom v místě doručení oznámení) dne 2.4.2014 nedoručenou písemnost soudu vrátil. Za této situace bylo povinností soudu dokončit doručování postupem dle § 50 odst. 2 o.s.ř., tedy vyvěšením doručovaného usnesení na své úřední desce s oznámením o této události a s poučením, že nevyzvednutá písemnost se bude považovat za doručenou desátým dnem po jejím vyvěšení. Jen takovým postupem mohl soud účinků doručení předmětného usnesení A-6 (totiž jeho náhradního doruční) docílit. Takto však soud nepostupoval. Usnesení dlužníku znovu doručoval stejným způsobem jako poprvé, nově však do Komenského ulice na č.p. 510, které odpovídá adrese evidovaného trvalého pobytu dlužníka a které ten posléze uvedl i v odvolání (jím původně uvedené č.p. 610 zřejmě bylo jen chybou v psaní). I toto nové doručování nicméně proběhlo se stejným výsledkem-vrácením usnesení, které se doručujícímu orgánu (14.4.2014) ze stejných důvodů jako předešle doručit nepodařilo. Ani tehdy soud nedokončil doručování dle § 50 odst. 2 o.s.ř., toliko je dne 22.4.2014 bez dalšího (znovu) zveřejnil v insolvenčním rejstříku (A-7). Jestliže soud toto nové zveřejnění usnesení považoval za náhradní způsob jeho doručení vyhláškou dle § 80 IZ (ve spojení s § 71 téhož zákona), pak nutno konstatovat, že k takovému postupu nebyly dány podmínky. Jak již vysvětleno, nešlo tu o případ, kdy by na doručovací adrese dlužníka nebylo možno postupem dle příslušných ustanovení o.s.ř. doručení docílit, a tudíž jiným způsobem-vyhláškou dle 80 IZ-nemohly být účinky doručení nastoleny. (Totéž by platilo i pro případné doručování do vlastních rukou v režimu § 49 o.s.ř.). Jen z těchto důvodů-pro popsaný nesprávný postup soudu prvního stupně při zvláštním doručení-nemůže být dlužníkovo odvolání opožděné.

Proto odvolací soud na základě odvolání dlužníka dle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka podle § 104 IZ zejména seznam majetku dlužníka včetně jeho pohledávek s uvedením jeho dlužníků (seznam majetku), seznam jeho závazků s uvedením jeho věřitelů (seznam závazků) a seznam jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 7.3.2014 došel soudu insolvenční návrh dlužníka, jimž se domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem.

Dlužník však-což soud prvního stupně přehlédl-nesplnil povinnost stanovenou § 104 IZ, když ke svému insolvenčnímu návrhu nepřipojil řádný seznam majetku. Předložil sice listinu takto označenou, v ní však ponechal zcela nevyplněny (bez jakéhokoli vepsaného údaje) všechny předepsané kolonky o svém majetku, který není předmětem zajišťovacích práv, o majetku, který je předmětem zajišťovacích práv, o svých pohledávkách a o stavu bankovních účtů, jakož i ostatní předepsané kolonky o vyživovacích povinnostech a zaměstnancích (které ovšem do seznamu majetku nenáležejí). K tomu dlužník dodal prohlášení (z hlediska seznamu majetku zcela nepřípadné), že není podnikatelem, ale jeho závazky vznikly v důsledku podnikatelské činnosti. Listinu pak završil prohlášením, že dle jeho nejlepšího vědomí a svědomí je podaný přehled správný a úplný, ačkoli v dané listině žádné údaje (pozitivní ani negativní) nevyplnil a tedy jejím prostřednictvím žádný přehled (o svém majetku ani o ostatních v listině avizovaných okolnostech) nepředložil. K tomu nutno dodat, že dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek, tedy i takový, který sám považuje za málo hodnotný nebo nezpeněžitelný (pokud nejde o věci nejnutnější denní osobní potřeby, jako je běžné ošacení, hygienické a zdravotní potřeby apod.).

Za této situace bylo povinností soudu prvního stupně vyzvat dlužníka dle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby svůj insolvenční návrh o jeho obligatorní přílohu-řádný seznam majetku-doplnil, poskytnout mu poučení, jak má doplnění provést a poučit ho o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. To však soud neučinil a místo toho dlužníku napadeným usnesením uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z uvedeného je zřejmé, že v řízení dosud nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby bylo po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť jeho insolvenční návrh pro popsaný nedostatek, k jehož odstranění zatím dlužník nebyl soudem veden, není způsobilý projednání.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a napadené usnesení změnil tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu neukládá.

Pro potřeby řádného průběhu dalšího řízení bude namístě, aby soud prvního stupně vyzval dlužníka k zadání jeho funkční korespondenční adresy, na které se skutečně zdržuje a na které tedy může soudní písemnosti přebírat.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. října 2014

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková