3 VSPH 974/2013-A-27
KSLB 54 INS 32581/2012 3 VSPH 974/2013-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdlant v Čechách, Poustka 8, zahájeném k návrhu věřitele: Komerční banka, a.s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 969/33, IČO: 45317054, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 54 INS 32581/2012-A-19 ze dne 13. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 54 INS 32581/2012-A-19 ze dne 13. května 2013 se v bodech II. a IV., v části týkající se účinků prohlášení konkursu, výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (dále též insolvenční soud) usnesením ze dne 13. května 2013, č.j. KSLB 54 INS 32581/2012-A-19, v bodu I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka Josefa anonymizovano (dále jen dlužník), v bodu II. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs, v bodu III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Martina Hankeho, v bodu IV. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, a v bodech V. až XIV. výroku promítl účinky spojené s rozhodnutím o úpadku, včetně nařízení přezkumného jednání a schůze věřitelů (na 29.7.2013).

Insolvenční soud uvedl, že dne 28.12.2012 (správně 27.12.2012) mu byl doručen insolvenční návrh věřitele Komerční banka, a.s. (dále jen navrhovatel) ve věci dlužníka Josefa anonymizovano (dále jen dlužník), jímž bylo v souladu s § 97 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), zahájeno insolvenční řízení. Navrhovatel uvedl, že vůči dlužníkovi eviduje pohledávku v celkové výši 1.000.788,57 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru č. 0460605240407 ze dne 19.5.2005. Tato pohledávka je zajištěna na základě zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 19.5.2005 č. 0460605670407 nemovitým majetkem dlužníka zapsaným na LV 227 pro katastrální území Poustka u Frýdlantu. Dlužník dosud žalobci z výše uvedené pohledávky neuhradil ničeho. Navrhovatel označil jako další známé věřitele dlužníka společnosti CETELEM ČR, a.s., která za dlužníkem eviduje pohledávku ve výši 86.625,-Kč s příslušenstvím, Profidebt, s.r.o., která za dlužníkem eviduje pohledávku ve výši 7.622,83 Kč s příslušenstvím, a Citibank Europe plc, organizační složka s.r.o., která za dlužníkem eviduje pohledávku ve výši 12.703,39 Kč s příslušenstvím. Navrhovatel se domáhá zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Shora uvedení věřitelé dlužníka se k výzvě soudu vyjádřili. Existenci splatné pohledávky ve výši 106.609,-Kč vůči dlužníkovi potvrdila jednak CETELEM ČR, a.s., jež má pohledávku za dlužníkem přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem, jednak Profidebt, s.r.o., jež má pohledávku za dlužníkem ve výši 13.686,23 Kč přiznanou platebním rozkazem a taktéž pravomocným rozhodčím nálezem.

Dále soud uvedl, že dlužník byl usnesením č.j. KSLB 54 INS 32581/2013-A-5 ze dne 7.1.2013 vyzván, aby se do 7 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a dále k tomu, aby předložil seznam svého majetku, závazků a zaměstnanců. K usnesení byl zároveň přiložen insolvenční návrh. Dlužník byl rovněž poučen, že ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu může podat návrh na oddlužení. Citované usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 17.1.2013. Dlužník ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu nepodal návrh na povolení oddlužení, avšak předložil vyjádření k insolvenčnímu návrhu. V něm se ztotožnil s insolvenčním návrhem věřitele, souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, předložil seznam majetku, z něhož vyplývá, že jej tvoří výše citované (zastavené) nemovitosti, automobil Opel Omega, rok výroby 1998, a běžné vybavení domácnosti; hodnotu majetku dlužník neuvedl. Dlužník zároveň sdělil, že je zaměstnán, avšak výši svého příjmu nesdělil. Ze seznamu závazků předložených dlužníkem vyplývá, že dlužník má několik závazků vymáhaných v exekučním řízení, výši těchto závazků dlužník nesdělil.

Soud cituje § 3 odst. 1 a 2 IZ dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, proto rozhodl o zjištění úpadku dlužníka.

Současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, neboť nejsou splněny podmínky pro jiný způsob řešení.

Proti tomuto usnesení, a to bodu II. výroku, se dlužník včas odvolal a navrhl, aby jej soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že na základě usnesení ze 7.1.2013 (A-5) doručil soudu dne 25.1.2013 vyjádření a požadované seznamy a dne 28.1.2013 návrh na povolení oddlužení s uvedením nadepsaného insolvenčního soudu a spisovou značkou, pod kterou je insolvenční řízení vedeno. V kolonce 7 návrhu uvedl skutečnost, že návrh na povolení oddlužení je podán po podání insolvenčního návrhu věřitele. Přesto došlo k tomu, že tento návrh soud vedl odděleně pod sp. zn. KSLB 54 INS 2201/2013. V napadeném usnesení pak soud konstatoval, že dlužník ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu nepodal návrh na povolení oddlužení a rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku konkursem.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a došel k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka lze řešit konkursem, reorganizací nebo oddlužením (§ 4 IZ).

Podle § 389 odst. 1 IZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Podle § 390 odst. 3 téhož zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3).

Z § 149 IZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Ustanovení § 150 IZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle § 152 IZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23.3.2011, sp. zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B, uveřejněném pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ). Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.

V posuzované věci dlužník v odvolání uplatnil argument, který ve smyslu výše uvedeného zpochybňuje naplnění předpokladů k vydání napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl v režimu § 149 odst. 1 IZ o tom, že úpadek dlužníka, který zjistil, bude řešen konkursem.

Odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 27.12.2012 na základě insolvenčního návrhu navrhovatele. K výzvě soudu ze 7.1.2013 doručené dlužníku 17.1.2013, se dlužník vyjádřil podáním z 23.1.2013 doručeným soudu 24.1.2013 a dne 28.1.2013 doručil soudu návrh na povolení oddlužení z 25.1.2013 (dále jen návrh). Učinil jej na příslušném formuláři, v němž označil řádně insolvenční soud a označil spisovou značku insolvenčního řízení ve tvaru KSLB 54 INS 32581/2012-A-3 , v kolonce 01 uvedl sebe jako dlužníka, dále vyplnil kolonku 06, v níž vyznačil, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku a zároveň o povolení oddlužení a popsal okolnosti osvědčující úpadek, v kolonce 07 pak vyznačil, že návrh na povolení oddlužení je podáván po podání insolvenčního návrhu věřitele, a navrhl tedy, aby soud rozhodl o jeho úpadku a povolení oddlužení, v kolonce 08 vyznačil, že nenavrhuje způsob oddlužení, a dále pak vyplnil další kolonky tohoto formuláře.

Z insolvenčního rejstříku pak odvolací soud zjistil, že dlužníkův návrh byl skutečně zapsán jako samostatný insolvenční návrh pod sp. zn. KSLB 54 INS 2201/2013, jenž byl usnesením ze dne 1.2.2013, č.j. KSLB 54 INS 2201/2013-A-5, pravomocně odmítnut.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že dlužník v soudem stanovené lhůtě podal návrh na povolení oddlužení, jenž měl být soudem projednán. Závěr soudu, že dlužník návrh na povolení oddlužení nepodal, je tedy nesprávný, a to v důsledku chybného postupu insolvenčního soudu, jenž s ním nakládal jako se samostatným insolvenčním návrhem, s nímž byl spojen návrh na povolení oddlužení. K postupu insolvenčního soudu je třeba dodat, že vyplnil-li dlužník v návrhu kolonku 06 (nyní 07), jež je určena pro podání insolvenčního návrhu, bylo třeba na takový návrh nahlížet jako na přistoupení k řízení ve smyslu § 107 IZ.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku (s částí souvisejícím deklaratorním výrokem IV.) podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž rozhodne o dlužníkově návrhu na povolení oddlužení; v odvoláním nenapadené části (body I., III., částečně IV. a V. až XIV. výroku) zůstává usnesení nedotčeno (§ 206 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci.

V Praze dne 8. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová