3 VSPH 973/2014-A-12
KSUL 71 INS 6181/2014 3 VSPH 973/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem SNP 1902/7, 434 01 Most, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 6181/2014-A-6 ze dne 21. března 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 6181/2014-A-6 ze dne 21. března 2014 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 6181/2014-A-6 ze dne 21.3.2014 uložil dlužnici Michaele anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 7.3.2014 doručen insolvenční návrh dlužnice, k němuž připojila seznamy svého majetku a závazků dle § 104 IZ. Na základě tohoto návrhu soud ve smyslu § 132 insolvenčního zákona (dále jen IZ) shledal úpadek dlužnice osvědčeným s tím, že má více věřitelů, jejichž pohledávky splatné déle než 30 dnů není schopna plnit, neboť již nemá žádné finanční prostředky, majetek, ani zaměstnance, podnikatelskou činnost ukončila. S ohledem na uvedené se jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice jeví být konkurs.

Na to soud-odkázav na § 108 IZ-vysvětlil, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V případě řešení úpadku dlužnice konkursem bude odměna insolvenčního správce ze zpeněžení činit minimálně 45.000,-Kč (s navýšením o DPH, je-li správce jejím plátcem). Navíc lze předpokládat, že v souvislosti s přezkumem přihlášených pohledávek, jakož i se zjišťováním a zajišťováním majetku dlužnice vzniknou správci hotové výdaje (na cestovné, poštovné, poplatky apod.) minimálně v řádech tisíců korun. Dlužnice přitom podle návrhu nemá žádné finanční prostředky, ani movitý či nemovitý majetek.

Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že je namístě požadovat po dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši, neboť dlužník se musí alespoň částečně podílet na počátečních nákladech insolvenčního správce a není možné, aby náklady řízení o jeho úpadku nesl (pouze) stát. Jde jedině k tíži dlužnice, jestliže svůj úpadek neřešila dle zákona řádně a včas, tedy v době, kdy ještě měla prostředky alespoň k úhradě zálohy na náklady řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud změnil tak, že výši zálohy na náklady insolvenčního řízení přiměřeně sníží. Dlužnice uvedla, že svůj úpadek neměla možnost řešit dříve právě kvůli nedostatku finančních prostředků. Podnikání bylo ztrátové a proto s manželem začali hledat zaměstnání, ve které by dosahovali takových příjmů, aby po případném ukončení konkursu mohli požádat o oddlužení a uhradit svým věřitelům více než 30 % z celkové dlužné částky. Jelikož ale oba získali zaměstnání až v březnu 2014 (u manžela jde o dobře placenou práci v SRN), nejsou schopni ze svých zatímních příjmů uhradit soudem stanovenou zálohu, když povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč soud uložil jak dlužnici, tak jejímu manželovi (v jeho řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 6180/2014).

Dlužnice dodala, že by s manželem vzhledem k výši jejich zadlužení nebyli schopni své závazky uhradit ani za 20 let. Díky revizní novele IZ, která od 1.1.2014 umožňuje řešit dluhy z podnikatelské činnosti oddlužením poté, co projdou konkursem, naskytla se jim naděje, že budou schopni svým závazkům, alespoň částečně dostát. Věří, že v oddlužení, o které budou po skončení případného konkursu usilovat, uhradí svým věřitelům cca 50 % z celkové dlužné částky. Všechen jejich majetek byl již dávno rozprodán k částečné úhradě závazků a exekuční řízení byla proto vedena neúspěšně. Dlužnice s manželem tak nevlastní téměř žádný majetek a případný konkurs tudíž nebude finančně náročný.

Vrchní soud v Praze nejprve zkoumal, zda (přípustné) odvolání dlužnice (předané k poštovní přepravě dne 30.4.2014) bylo podáno včas. Dospěl k závěru, že toto odvolání je včasné, avšak nikoli proto, že by napadené usnesení A-6-jak uvedl soud prvního stupně v předkládací zprávě-bylo dlužnici doručeno dne 25.4.2014, nýbrž proto, že dlužnici lhůta k podání odvolání proti napadenému usnesení A-6 dosud nezačala běžet. Běh této lhůty se totiž odvíjí až od doručení usnesení zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ), a k takovému doručení dlužnici doposud nedošlo. Napadené usnesení jí soud prvního stupně doručoval správně zvlášť, a to-při absenci datové schránky dlužnice-prostřednictvím poštovního doručovatele, prostou zásilkou v režimu § 50 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), na adresu dlužničina bydliště (trvalého pobytu) v Mostě, ulice SNP 1902/7 uvedeného v jejím insolvenčním návrhu (jinou svoji doručovací adresu ani později nezadala). Na uvedené adrese ale doručující orgán dlužnici nezastihl ani nemohl písemnost (usnesení) zanechat v její domovní schránce, protože tu žádná nebyla nalezena; proto (zanechav o tom v místě doručení oznámení) dne 2.4.2014 nedoručenou písemnost soudu vrátil. Za této situace bylo povinností soudu dokončit doručování postupem dle § 50 odst. 2 o.s.ř., tedy vyvěšením doručovaného usnesení na své úřední desce s oznámením o této události a s poučením, že nevyzvednutá písemnost se bude považovat za doručenou desátým dnem po jejím vyvěšení. Jen takovým postupem mohl soud účinků doručení předmětného usnesení A-6 (totiž jeho náhradního doruční) docílit. Takto však soud nepostupoval. Usnesení dlužnici znovu doručoval stejným způsobem jako poprvé, s týmž průběhem a výsledkem-vrácením usnesení, které se doručujícímu orgánu (15.4.2014) ze stejných důvodů jako předešle doručit nepodařilo. Ani tehdy soud nedokončil doručování dle § 50 odst. 2 o.s.ř., toliko je dne 25.4.2014 bez dalšího (znovu) zveřejnil v insolvenčním rejstříku (A-7). Jestliže soud toto nové zveřejnění usnesení považoval za náhradní způsob jeho doručení vyhláškou dle § 80 IZ (ve spojení s § 71 téhož zákona), pak nutno kontovat, že k takovému postupu nebyly dány podmínky. Jak již vysvětleno, nešlo tu o případ, kdy by na adrese dlužnicí udané nebylo možno postupem dle příslušných ustanovení o.s.ř. doručení docílit, a tudíž jiným způsobem-vyhláškou dle 80 IZ-nemohly být účinky doručení nastoleny. (Totéž by platilo i pro případné doručování do vlastních rukou v režimu § 49 o.s.ř.). Jen z těchto důvodů-pro popsaný nesprávný postup soudu prvního stupně při zvláštním doručení-nemůže být odvolání dlužnice opožděné.

Proto odvolací soud na základě odvolání dlužnice dle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka podle § 104 IZ zejména seznam majetku dlužníka včetně jeho pohledávek s uvedením jeho dlužníků (seznam majetku), seznam jeho závazků s uvedením jeho věřitelů (seznam závazků) a seznam jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 7.3.2014 došel soudu insolvenční návrh dlužnice, jimž se domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem.

Dlužnice však-což soud prvního stupně přehlédl-nesplnila povinnost stanovenou § 104 IZ, když ke svému insolvenčnímu návrhu nepřipojila řádný seznam majetku. Předložila sice listinu takto označenou, v ní však ponechala zcela nevyplněny (bez jakéhokoli vepsaného údaje) všechny předepsané kolonky o svém majetku, který není předmětem zajišťovacích práv, o majetku, který je předmětem zajišťovacích práv, o svých pohledávkách a o stavu bankovních účtů, jakož i ostatní předepsané kolonky o vyživovacích povinnostech a zaměstnancích (které ovšem do seznamu majetku nenáležejí). K tomu dlužnice dodala prohlášení (z hlediska seznamu majetku zcela nepřípadné), že není podnikatelem, ale její závazky vznikly v důsledku podnikatelské činnosti. Listinu pak završila prohlášením, že dle jejího nejlepšího vědomí a svědomí je podaný přehled správný a úplný, ačkoli v dané listině žádné údaje (pozitivní ani negativní) nevyplnila a tedy jejím prostřednictvím žádný přehled (o svém majetku ani o ostatních v listině avizovaných okolnostech) nepředložila. K tomu nutno dodat, že dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek, tedy i takový, který sám považuje za málo hodnotný nebo nezpeněžitelný (pokud nejde o věci nejnutnější denní osobní potřeby, jako je běžné ošacení, hygienické a zdravotní potřeby apod.).

Za této situace bylo povinností soudu prvního stupně vyzvat dlužnici dle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby svůj insolvenční návrh o jeho obligatorní přílohu-řádný seznam majetku-doplnila, poskytnout ji poučení, jak má doplnění provést a poučit ji o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. To však soud neučinil a místo toho dlužnici napadeným usnesením uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z uvedeného je zřejmé, že v řízení dosud nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby bylo po dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť její insolvenční návrh pro popsaný nedostatek, k jehož odstranění zatím dlužnice nebyla soudem vedena, není způsobilý projednání.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a napadené usnesení změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu neukládá.

Pro potřeby řádného průběhu dalšího řízení bude namístě, aby soud prvního stupně vyzval dlužnici k zadání její funkční korespondenční adresy, na které se skutečně zdržuje a na které tedy může soudní písemnosti přebírat.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. října 2014

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková