3 VSPH 97/2012-A-15
KSPA 56 INS 19715/2011 3 VSPH 97/2012-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , bytem v Semaníně 25, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem v České Třebové, Čechova 396, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 14. prosince 2011, č.j. KSPA 56 INS 19715/2011-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 14. prosince 2011, č.j. KSPA 56 INS 19715/2011-A-10, se m ě n í tak, že dlužníku se ukládá uhradit do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč; jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (insolvenční soud), uložil dlužníkovi ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho doručení zaplatit na označený účet a variabilní symbol 15.000,--Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení.

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužník podal 30.10.2011 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V insolvenčním návrhu uvedl, že vlastní movité věci-vybavení domácnosti v hodnotě cca 10.500,--Kč, dále má spoluvlastnický podíl na nemovitostech zapsaných pro kat. úz. Semanín, obec Semanín na listu vlastnictví č. 61 u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, oceněné ve výši 1.150.000,--Kč, a jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 8.718,60 Kč. Má vyživovací povinnosti ke dvěma nezletilým dětem, nezajištěné závazky v celkové výši 446.408,53 Kč. Z uvedených skutečností insolvenční soud dovodil, že dlužník bude schopen v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře zaplatit pouze 29.160,--Kč a při odměně insolvenčního správce ve výši 64.800,--Kč včetně DPH vzhledem k výši závazků dlužníka by tak uspokojil minus 7,98% závazků. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), uzavřel, že dlužník nebude schopen nabídnout svým věřitelům uspokojení jejich pohledávek alespoň v rozsahu 30 %, a proto lze očekávat řešení dlužníkova úpadku prohlášením konkursu. Uvedl, že v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně částku 45.000,--Kč, resp. 54.000,--Kč, bude-li insolvenční správce plátcem DPH a další náklady budou tvořeny hotovými výdaji správce a náklady na správu a údržbu majetkové podstaty. Doplnil, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, a proto nelze zvažovat osvobození dlužníka od jejího zaplacení. Shrnul, že nelze požadovat po insolvenčním správci, aby při řešení úpadku dlužníka případným konkursem nesl tyto výdaje on sám a následně, aby je hradil stát, a proto shledal podmínky pro uložení zálohy. Při stanovení její výše přihlédl k majetkovým poměrům dlužníka za přiměřenou shledal zálohu ve výši 15.000,--Kč.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu záloha na náhradu nákladů insolvenčního řízení neukládá. Namítl, že z předložených dokladů je zjevné, že vedle pravidelného příjmu pobírá tzv. diety, neboť pracuje jako řidič z povolání, a jež tvoří převážnou část jeho příjmu, což také zohlednil opatrovnický soud při stanovení výživného. Nadto uvedl, že v kolonce č. 23 formuláře návrhu na povolení oddlužení se za něho zaručila jeho matka do výše 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek věřitelů, a namítl, že její prohlášení je jedním ze způsobů, jak pro účely oddlužení doplnit chybějící postižitelný příjem dlužníka, který je zcela rovnocenný darovacím smlouvám nebo smlouvám o důchodu. Uzavřel, že za uvedených podmínek splňuje podmínky pro oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než dlužníkem uváděných důvodů.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ). Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení, zahájeného návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení insolvenční soud vždy přihlíží k tomu, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a zda jeho majetkové a výdělečné poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí cestou pravidelných měsíčních splátek (blíže R 22/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Nejedná se o soudní poplatek podle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a proto nelze osobu, jíž byla povinnost zálohu uložena, od ní osvobodit podle § 138 o.s.ř.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 InsZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení (odst. 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (odst. 3).

Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let, zatímco pro povolení oddlužení zpeněžení majetkové podstaty je zásadním předpokladem existence dlužníkova majetku spadajícího do majetkové podstaty, z výtěžku jehož zpeněžení lze uspokojit pohledávky jeho věřitelů v rozsahu alespoň 30 %.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, není ženatý, má vyživovací povinnosti ke dvěma nezletilým dětem stanovené rozhodnutím soudu ve výši 1.500,--Kč a 1.300,--Kč měsíčně a má tři věřitele se čtyřmi pohledávkami ve výši celkem 446.409,--Kč, je podílovým spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných pro kat. úz. Semanín, obec Semanín na listu vlastnictví č. 61 u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí v rozsahu 50 %, jehož obvyklou cenu vzhledem k podílovému spoluvlastnictví více osob k těmto nemovitostem určil znalec částkou ve výši 460.000,--Kč. Za splnění oddlužení dlužníka se zaručila Hana anonymizovano , nar. 23.5.1945, bytem v Semaníně 25 do výše 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je ovšem vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek alespoň ve třicetiprocentním rozsahu (§ 395 odst. 1 písm. b/ InsZ), přičemž z vlastního příjmu nelze nabídnout věřitelům více, než by mohlo být z něho sraženo při výkonu rozhodnutí nebo exekuci srážkami ze mzdy na uspokojení přednostní pohledávky (§ 276 a násl. o.s.ř.).

Mzdou se podle ustálené judikatury rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci (§ 109 odst. 2 zák. práce). Do mzdy se započítávají mzda za práci přesčas, mzda za práci ve svátek, mzda za noční práci, mzda za práci ve ztíženém pracovním prostředí, mzda za práci v sobotu a v neděli, mzdové příplatky, naturální požitky apod. Předmětem exekuce srážkami ze mzdy jsou i náhrady mzdy (§ 299). Výkonu rozhodnutí podléhají též peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty z jiné závislé činnosti, která plní funkci mzdy, a jsou povinnému jako pravidelně se opětující odměňování vykonané práce vyplácena jinou fyzickou nebo právnickou osobou. Předmětem výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy není jednorázová odměna za práci, náležející povinnému na základě dohody o provedení práce. Do mzdy se nezapočítávají náhrady výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (§ 151 zák. práce). Jde o cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště (§ 156 a násl. zák. práce), náhrady při přeložení (§ 165 zák. práce), cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě (§ 166 a násl. zák. práce) a náhrady při výkonu práce v zahraničí (§ 172 zák. práce). Tzv. stravné či zahraniční stravné je ve smyslu citovaných ustanovení cestovní náhradou při pracovní cestě, a tedy nepodléhá srážkám ze mzdy. Z toho ve smyslu § 398 odst. 3 InsZ plyne, že stravné, které je dlužníku vypláceno jeho zaměstnavatelem, nelze pro účely oddlužení uvažovat, jak se mylně domnívá dlužník, neboť je příjmem nepostižitelným.

K ustanovení § 392 odst. 3 InsZ je namístě zdůraznit, že smyslem institutu ručení za splnění oddlužení je nabídnout pojistku dosažení minimální zákonné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka v rámci schváleného způsobu oddlužení pro případ, že by se v průběhu oddlužení ukázala být dlužníkova vlastní ekonomická nabídka nedostatečnou. Ručení za splnění oddlužení tedy představuje nikoli primární, ale náhradní zdroj plnění pohledávek pojatých do oddlužení. Proto pro případ oddlužení splátkovým kalendářem ručení nemůže vyřešit situaci dlužníka, který sám žádné příjmy nemá, anebo jeho příjmy nejsou z hlediska zákonného požadavku minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b/ InsZ) dostatečné. Jinak řečeno, pokud je stávající ekonomická nabídka dlužníka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře nedostatečná, nemá významu ručení za splnění oddlužení, když tu od počátku předpoklad jeho plnění dlužníkem v minimálním zákonném rozsahu není dán. Jestliže je tu třetí osoba, která hodlá užít svých finančních možností k tomu, aby dlužníku ke splnění oddlužení pomohla, může za popsané situace-namísto ručení-nabídnout jinou relevantní formu pomoci dlužníku, a to přistoupení k závazkům dlužníka (spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 větě první InsZ), anebo nabídnout jako zdroj příjmů dlužníka určité pravidelné finanční plnění (peněžitý důchod), který se mu zaváže po dobu oddlužení poskytovat. Takový závazek je nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. příslušnou smlouvou o poskytování plnění uzavřenou mezi dlužnicí a třetí osobou a opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy.

Insolvenční soud postavil své závěry o povinnosti uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,--Kč na závěru, podle něhož nemůže dlužník dosáhnout oddlužení plněním splátkového kalendáře, opomněl se však zabývat touto otázku z hlediska oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužník je podílovým spoluvlastníkem nemovitostí v rozsahu 50 %, jehož cenu znalec ocenil částkou 460.000,--Kč, a je odůvodněný závěr, že by pohledávky dlužníkových věřitelů v rozsahu 30 %, tj. 133.922,55 Kč při započtení vyživovací povinnosti dlužníka k nezletilým dětem ve výši celkem 2.800,--Kč měsíčně a odměny insolvenčního správce ve výši 45.000,--Kč, resp. 54.000,--Kč včetně DPH, mohly být z výtěžku zpeněžení spoluvlastnického podílu uspokojeny. Z tohoto důvodu závěr insolvenčního soudu o tom, že nelze očekávat řešení dlužníkova úpadku povolením oddlužení není namístě a odvolací soud považuje v takovém případě za dostatečnou zálohu ve výši 5.000,--Kč, jež by pokryla náklady insolvenčního správce do zpeněžení uvedeného spoluvlastnického podílu.

Pro rozhodování o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a určení výše zálohy je vždy určující způsob řešení úpadku, který lze v projednávané věci očekávat. Soud prvního stupně správně dovodil, že v dané věci dlužníkovy příjmy, které jsou pro plnění oddlužení ve formě splátkového kalendáře použitelné (postižitelné), a do nichž nepatří pobírané diety , nedávají předpoklad uspokojení jeho nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %. Předmětem srážek při splátkovém kalendáři tak může být jen dlužníkova mzda výši 8.712,--Kč čistého měsíčně, které odpovídá srážka 1.914,--Kč měsíčně umožňující za 5 let trvání splátkového kalendáře plnění v celkové výši 114.800,--Kč. Ze splátek je ale třeba nejprve hradit přednostní nároky (pohledávky za majetkovou podstatou), kterými jsou odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce v celkové výši 64.800,--Kč (900,-Kč měsíčně + DPH) a dále soudem určené výživné na dlužníkovy nezletilé dětí ve výši celkem 2.800,--Kč měsíčně, tj. za dobu 5 let celkem 168.000,--Kč. Po úhradě těchto nároků by ze splátek nezbývala žádná částka k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 % jejich pohledávek (tj. alespoň ve výši 133.923,--Kč) zjevně nepostačuje a předpoklad takové míry uspokojení nezajištěných pohledávek by byl dán jen pro případ dlužníkova oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, jak uvedeno výše.

Podle dosavadních výsledků řízení ovšem projevila ochotu pomoci dlužníku při splnění předpokladů pro oddlužení jeho matka Hana anonymizovano , nar. 23.5.1945. Zatím tak učinila ručením a tedy způsobem, který současnou nedostatečnost dlužníkových příjmů vyřešit nemůže, nicméně není vyloučeno, že mu namísto ručení bude ochotna nabídnou jinou, relevantní formu pomoci-závazkem pravidelného peněžitého plnění, s nímž budou dlužníkovy srážky pro předpoklad minimální míry uspokojení jeho nezajištěných pohledávek při splátkovém kalendáři dostatečné. Jelikož tak za této situace nelze vyloučit, že po potřebném poučení dlužník-ve lhůtě, kterou mu k tomu insolvenční soud určí-doplní svoji ekonomickou nabídku pro oddlužení splátkovým kalendářem sjednáním potřebné finanční pomocí od třetí osoby, považuje odvolací soud za předčasný závěr, že úpadek dlužníka bude možno řešit povolením oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty a nikoliv oddlužením ve formě splátkového kalendáře, jehož se domáhá.

Jakkoli při řešení úpadku dlužníka oddlužením ve formě splátkového kalendáře, které v daném případě zatím nelze vyloučit, jsou nároky insolvenčního správce hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu přiměřené správcovy odměny a náhrady jeho hotových výdajů (či případných dalších nákladů insolvenčního řízení) řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení v uvedené formě. K zajištění úhrady těchto nákladů insolvenčního řízení považuje odvolací soud v dané fázi řízení za postačující požadovat po dlužníkovi zaplacení zálohy jen ve výši shodné jako pro případ řešení dlužníkova úpadku povolením oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Z uvedených důvodů bude na insolvenčním soudu, aby dlužníka vyzval k doložení příslibu další finanční výpomoci v relevantní formě, pokud bude usilovat o řešení svého úpadku plněním splátkového kalendáře, jakkoliv o způsobu povolení oddlužení rozhodují jeho věřitelé, resp. insolvenční soud.

Na základě uvedených závěrů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. října 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva