3 VSPH 966/2016-B-116
KSUL 44 INS 2780/2009 3 VSPH 966/2016-B-116

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. ve věci dlužníka Jana Doksanského, nar. 27. 2. 1951, bytem Sportovní 116/18, 417 02 Dubí u Teplic, o odvolání dlužníka, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 2780/2009-B-108, ze dne 8. března 2016,

takto:

Odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem

č.j. KSUL 44 INS 2780/2009-B-108, ze dne 8. března 2016, se o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen insolvenční soud) rozhodl bodem I. výroku, že pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 880.791,26 Kč budou uspokojeny poměrně do výše 27,2356 %, což představuje částku ve výši 239.889,43 Kč a u jednotlivých věřitelů určil konkrétní částku k výplatě, bodem II. výroku uložil insolvenčnímu správci JUDr. Jiřímu Rouskovi (dále jen insolvenční správce ) proplatit částky stanovené ve výroku I. a uložil těmto věřitelům sdělit insolvenčnímu správci čísla bankovních účtů, body III. a IV. výroku uložil insolvenčnímu správci provést rozvrh do 30 dnů, podat o něm zprávu insolvenčnímu soudu a zaplatit společnosti RWE Energie, s.r.o., IČO 49903209 pohledávku za majetkovou podstatou ve výši 25.714,45 Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSUL 44 INS 2780/2009-B-106 ze dne 28. 12. 2015 schválil pravomocně konečnou zprávu a vyúčtování odměny insolvenčního správce. Podáním ze dne 15. 2. 2016 předložil insolvenční správce návrh na vydání rozvrhového usnesení. Částka určená k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele ve výši 219.809,43 Kč byla o 20.080,-Kč navýšena na částku 239.889,43 Kč. Žádné pohledávky nebyly uspokojeny v částečném rozvrhu. Jediný incidenční spor byl skončen. V průběhu řízení došlo k vyplacení výtěžku isir.justi ce.cz zpeněžení zajištěným věřitelům ve výši 1.533.712,70 Kč, z čehož pohledávka věřitele č. 1 byla uhrazena ve výši 658.522,70 Kč a pohledávka věřitele č. 3 ve výši 875.190,-Kč. Soud přezkoumal rozvrhové usnesení insolvenčního správce a dospěl k závěru, že je věcně správné a může být podkladem pro rozvrhové usnesení dle § 305, § 306 a § 307 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ).

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním. Nesouhlasí s výplatou částky 34.346,37 Kč věřiteli č. 1 BP Limited Integralis, reg. č. 255048 (dále jen věřitel č. 1), neboť věřiteli č. 1 byly vypláceny částky v insolvenčním řízení sp. zn. KSUL 70 INS 5807/2009 vedeném s dlužnicí paní Evou Hostákovou, dlužníkovou dcerou (druhé insolvenční řízení). Právní zástupce věřitele č. 1 zpětvzetím předmětné pohledávky potvrdil její úhradu a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 5807/2009-P1-7 ze dne 9. 1. 2015 vzal tento soud zpětvzetí přihlášky v druhém insolvenčním řízení na vědomí. Závěrem dlužník navrhl, aby předmětná částka byla vyplacena ve prospěch věřitele č. 5 Stavební spořitelny České republiky, a.s., IČO 60197609.

K odvolání dlužníka insolvenční správce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení odmítl jako nepřípustné, neboť dlužník se fakticky odvolává do bodu výroku II. napadeného usnesení, proti němuž mu právo odvolání nesvědčí. I kdyby odvolací soud připustil přípustnost odvolání dlužníka, muselo by být zamítnuto, neboť ze zpětvzetí pohledávky věřitelem č. 1 v druhém insolvenčním řízení vyplývá, že důvodem pro její zpětvzetí byla úhrada předmětných pohledávek z majetku spoludlužníka, jímž je v tomto případě právě dlužník.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání v souladu s § 94 odst. 2 písm. c) IZ, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není přípustné.

Odvolací soud zkoumal, zda dlužníku svědčí subjektivní legitimace k podání odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle § 14 odst. 1 IZ účastníky řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.

Podle § 7 IZ a § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí insolvenčního soudu. V citovaném ustanovení je upravena subjektivní legitimace k podání odvolání. Tu zákonná úprava přiznává jen účastníku řízení, avšak jen tomu z nich, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím,

že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní. Subjektivně legitimován k podání odvolání není účastník, který se po vyhlášení rozsudku nebo vydání usnesení vzdal práva odvolání.

V projednávané věci v napadeném usnesení nebyl dlužník nikterak zkrácen na svých právech, což by mělo za následek vznik újmy, jež by byla reparovatelná v odvolacím řízení.

Odvolání proti napadenému usnesení podal dlužník, jemuž subjektivní legitimace k jeho podání nesvědčí, neboť jím nebylo zasaženo do jeho subjektivních práv a povinností. Proto odvolací soud odvolání dlužníka podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. května 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková