3 VSPH 964/2013-B-17
KSPH 37 INS 30387/2012 3 VSPH 964/2013-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Tlestky 8, 270 33 Drahouš, adresa k doručování: Dr. Steinera 34, 272 01 Kladno, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 30387/2012-A-16 ze dne 27. března 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 30387/2012-A-16 ze dne

27. března 2013 se v bodech II. a IV. výroku zrušuje a věc se vrací v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužnice (bod I. výroku), prohlásil na její majetek konkurs, který bude řešit jako konkurs nepatrný (body II. a IV. výroku), ustanovil jí insolvenčního správce (bod III. výroku) a do dalších bodů výroku (V.-XVI.) promítl povinné náležitosti rozhodnutí podle § 136 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl k podání insolvenčního návrhu navrhovatele Hypoteční banky, a.s., že insolvenční navrhovatel osvědčil svou pohledávku za dlužnicí a že úpadek dlužnice je osvědčen ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů s pohledávkami déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, jež není schopna uspokojovat. Současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, neboť u ní jiné řešení nepřipadá v úvahu za situace, kdy nenavrhla, aby byl její úpadek řešen oddlužením, a zároveň nejsou splněny podmínky pro reorganizaci. Rozhodl, že konkurs projedná jako konkurs nepatrný podle § 314 odst. 1 InsZ, neboť dlužnice je fyzickou osobou, která není podnikatelem, s tím, že zjistí-li insolvenční správce, že podmínky pro tento postup dány nejsou, tuto skutečnost mu oznámí.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud v bodu II. výroku (bodu IV. výroku) zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, podle kterého od dubna 2010 nebydlí na adrese Tlestky 8, 270 33 Drahouš, nemá možnost přístupu do domu a nemá možnost na této adrese přebírat poštu. Vysvětlila, že v dubnu 2010 ji otec i s nezletilým Tomášem, který se narodil 7.9.2009, vyhodil z domu poté, co si našel přítelkyni, a proto se nastěhovala ke své babičce na adresu Kladno, Švédská 2502. Doplnila, že dům č.p. 8 sice je v jejím vlastnictví, ale její otec chtěl dům koupit a ona podepsala smlouvu o hypotečním úvěru, ač tomu nerozuměla a podepsala vše, co jí bylo předloženo; kupní smlouva byla uzavřena 20.3.2009. Změnu adresy bydliště sdělila úřadu práce v Kladně. V důsledku uvedených skutečností jí nebyl nikdy doručen do jejích rukou insolvenční návrh insolvenčního navrhovatele Hypoteční banky, a.s., ani usnesení č.j. KSPH 37 INS 30387/2012-A-8 z 5.12.2012 (v níž byla dlužnice vyzvána k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a k založení seznamů podle § 128 odst. 3 InsZ a upozorněna podle § 390 InsZ-usnesení A-8) a napadené usnesení (usnesení A-16). Dovozovala, že z logiky věci plyne, že nemohlo dojít k doručení obou usnesení fikcí, neboť měla právo se s insolvenčním návrhem fyzicky seznámit a k němu se vyjádřit, a pokud se to nepodařilo, bylo namístě, aby jí insolvenční soud ustanovil pro probíhající insolvenční řízení opatrovníka. V případě, že by usnesení A-8 obdržela, podala by návrh na povolení oddlužení. Zároveň dlužnice navrhla, aby insolvenční soud z výše uvedených důvodů podle § 50d odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) vyslovil neúčinnost doručení uvedených usnesení.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno bez ohledu na to, zda insolvenční soud vysloví nebo nevysloví neúčinnost doručení výše uvedených usnesení A-8 a A-16.

Podle § 389 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1).

Podle § 390 InsZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen (odst. 1). Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala (odst. 2).

Dle právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dát dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 InsZ obsaženou mezi jinými ustanoveními insolvenčního zákona (bez uvedení obsahu ustanovení). Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne.

Z odvolání dlužnice je zřejmé, že její námitky nesměřují proti rozhodnutí o zjištění jejího úpadku, ale výhradně proti rozhodnutí o způsobu jeho řešení konkursem, o němž insolvenční soud rozhodl, maje za prokázané, že dlužnice, ač jí bylo usnesení A-8 doručeno, ve lhůtě návrh na povolení oddlužení nepodala.

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením A-8 byla dlužnice vyzvána, aby se vyjádřila ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho doručení písemně k připojenému insolvenčnímu návrhu (bod I. výroku), dále insolvenční soud dlužnici vyzval, aby v téže lhůtě předložila seznam svého majetku včetně pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam závazků a seznam zaměstnanců vždy s uvedením jejich zákonných náležitostí (bod II. výroku) a upozornil dlužnici na to, že o jejím úpadku rozhoduje k návrhu insolvenčního věřitele a že může podat návrh na oddlužení ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu s tím, že formuláře, vzory a pokyny k jejich vyplnění jsou zveřejněny na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti (bod III. výroku). V odůvodnění tohoto usnesení insolvenční soud zopakoval citaci ustanovení § 390 odst. 1 InsZ, dále citoval ustanovení § 391 a § 392 InsZ a upozornil dlužnici na to, že oddlužení je přípustné pouze u dlužníků, kteří nejsou podnikateli, resp. nepodnikají, a jejichž dluhy nepocházejí z podnikání. Dlužnici zároveň poučil o tom, že odvolání proti usnesení přípustné není a že je doručeno okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, avšak lhůta k plnění začíná běžet ode dne, kdy adresátu bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení.

Odvolací soud ve shodě s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu má za to, že pouhá citace ustanovení § 390 odst. 1 InsZ obsažená v usnesení A-8 nebyla dostatečným poučením dlužnice o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, neboť prostou citací tohoto ustanovení se podoba řádného poučení nevyčerpává a neúplné je především z toho důvodu, že postrádá poučení o následku nepodání návrhu na oddlužení ve stanovené lhůtě.

Napadené usnesení o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem je tedy předčasné, neboť neúplné poučení podle § 390 InsZ nemohlo způsobit procesní následek, tj. běh lhůty 30 dnů k podání návrhu na povolení oddlužení. Lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení dlužnici tak dosud nezačala běžet bez ohledu na to, zda bude či nebude vyslovena neúčinnost doručení usnesení A-8 obsahující nedostatečné poučení podle § 390 InsZ.

Proto odvolací soud napadené usnesení v bodu II. a navazujícím bodu IV. výroku podle § 219a odst. 1 písm.a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Řádného poučení se dlužnici dostalo v odůvodnění tohoto rozhodnutí, a proto zákonná lhůta 30 dnů k podání návrhu na povolení oddlužení poběží dlužnici ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. listopadu 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová