3 VSPH 962/2015-A-16
KSUL 45 INS 34330/2014 3 VSPH 962/2015-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Flipově 175, 407 53 Jiříkov, zahájené k návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 34330/2014-A-11 ze dne 3. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 34330/2014-A-11 ze dne 3. dubna 2015 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) uložil dlužníkovi ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč na účet soudu k označenému variabilnímu symbolu, nebo hotově do pokladny soudu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 18.12.2014 insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel z dlužníkových tvrzení, podle kterých má dlužník čistý příjem 14.190,-Kč a majetek nepatrné hodnoty. Na straně druhé má tři věřitele s pohledávkami o celkové výši 357.274,-Kč po lhůtě splatnosti, a to Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky s pohledávkou 62.076,-Kč, Okresní soud v Karlových Varech s pohledávkou 7.900,-Kč a Gabrielu Hazuchovou s pohledávkou 287.298,-Kč, přičemž pohledávky soudu a Gabriely Hazuchové vznikly v souvislosti s trestnou činností dlužníka a ta větší z nich představuje pohledávku z náhrady anonymizovano , již takto dlužník Gabriele Hazuchové (poškozená) způsobil (rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech č.j. 16 C 214/2010-36 ze 16.3.2011. Z uvedených důvodů vyzval dlužníka usnesením z 27.2.2015 (dok. A-9) doručeným dlužníkovi 27.2.2015 k doložení navýšení své nabídky nezajištěným věřitelům na základě pomoci třetích osob (darovací smlouvy) minimálně ve výši 1.650,-Kč tak, aby z ní byly uspokojeny pohledávky věřitelů v rozsahu 100%, aby mohl zvážit postup podle § 395 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ). Poté, co zjistil, že dlužník nedoložil svou nabídku nezajištěným věřitelům za pomoci třetí osoby, cituje § 108, § 395 a § 396 InsZ dospěl k závěru, že lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem, resp. nepatrným konkursem s ohledem na to, že pohledávky jeho věřitelů souvisí s trestnou činností dlužníka. Pohledávka ve výši 287.298,-Kč představující náhradu anonymizovano poškozené a svou výší 80% celkové výše pohledávek, svým rozsahem podle § 138 trestního zákona představuje větší škodu. Dovodil, že řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře by nebylo s ohledem na nepoctivý dlužníkův přístup vhodné, neboť by poškozená byla zkrácena o zákonné úroky. Konstatoval, že při řešení úpadku konkursem činí podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška) při výtěžku zpeněžení do 500.000,-Kč odměna insolvenčního správce 25 % výtěžku, podle § 1 odst. 5 Vyhlášky nejméně 45.000,-Kč. Protože dlužník nemá prakticky žádný majetek (mobilní telefon), nelze očekávat, že by došlo ke zpeněžení majetkové podstaty, a proto je namístě uložit zálohu alespoň v uvedené minimální výši, z níž bude možné hradit odměnu insolvenčnímu správce a jeho hotové výdaje.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a povolil řešení jeho úpadku povolením oddlužení. Akcentoval, že při podání insolvenčního návrhu nesledoval nepoctivý záměr a že pokud insolvenční soud postavil své závěry na tom, že v případě povolení oddlužení by poškozená Gabriela Hazuchová byla poškozena mimo jiné o úroky z prodlení vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pak namítl, že při povolení oddlužení nemůže být poškozená, neboť případné osvobození od nesplacených pohledávek podle § 414 InsZ se nedotýká pohledávek uvedených v ustanovení § 416 InsZ, tj. i pohledávky z náhrady anonymizovano způsobené úmyslný porušením právní povinnosti.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu neloze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jeho insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit (odst. 3).

Podle § 395 InsZ zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí

(odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Podle § 405 odst. 1 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle § 416 odst. 1 InsZ osvobození podle § 414 a § 415 InsZ se nedotýká mimo jiné pohledávek na náhradu anonymizovano způsobené úmyslným porušením právní povinnosti.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že lze-li bez zbytečného odkladu očekávat vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí samém, a to jen ve formě záloh. K otázce nepoctivého záměru se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sen. zn. 29 NSČR 14/2009 publikovaném pod číslem 14/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž vyložil ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) InsZ jako právní normu s relativně neurčitou hypotézou a která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám tuto hypotézu ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností; závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Osvobození od placení zbytku neuspokojených pohledávek zahrnutých do splátkového kalendáře a od pohledávek, jež věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, se netýká pohledávek z odpovědnosti dlužníka za škodu způsobenou úmyslným porušením právní povinnosti.

Z insolvenčního spisu plyne, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech č.j. 16C 214/2010-36 ve znění opravného usnesení č.j. 16 C 214/2010-47 byl a k žalobě poškozené uložena dlužníkovi povinnost žalobkyni zaplatit 300.000,-Kč společně s úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 36.384,-Kč a dále České republice soudní poplatek ve výši 8.000,-Kč s tím, že se jedná o dlužníkovu odpovědnost za škodu, na základě trestněprávní jednání, pro něž byl odsouzen Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 94/2009 a poškozená byla odkázána se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Dlužník má tři nezajištěné věřitele s pohledávkami o celkové výši 357.274,-Kč, jeho příjem dosahuje v průměru 14.190,-Kč čistého a jinak je nemajetný.

Insolvenční soud postavil své závěry o očekávaném řešení dlužníkova úpadku konkursem na tom, že v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře by pohledávka poškozená nebyla zcela uspokojena. Odvolací soud však s odkazem na ustanovení § 416 InsZ tento závěr insolvenčního soud nesdílí a nepovažuje schválení oddlužení dlužníkova úpadku plněním splátkového kalendáře za překážku uspokojení pohledávky poškozené včetně úroků z prodlení. Jiný důvod nepoctivého záměru při podání návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud neshledal. Odvolací soud tak uzavřel, že nebylo doloženo, že by dlužník byl veden nepoctivým záměrem při podání návrhu na povolení oddlužení.

Předpokladem dlužníkova oddlužení plněním splátkového kalendáře je, že uspokojí alespoň 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů, tj. 107.182,20 Kč a jeho nabídka mu pro splnění tohoto předpokladu má obsahovat ještě odměnu insolvenčního správce a paušální náhradu jeho hotových výdajů ve výši 65.340,-Kč včetně DPH (podle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 Vyhlášky) tj. za 60 měsíců trvání plnění splátkového kalendáře 170.722,20 Kč. Na straně druhé nabídka dlužníka za uvedené období představuje 322.920,-Kč (5.382x60), tj. více než 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Za uvedené situace je zjevné, že dlužník bude s to za dobu trvání splátkového kalendáře uspokojit pohledávky svých nezajištěných věřitelů za podmínek ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) a § 398 odst. 3 InsZ a že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. srpna 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková