3 VSPH 960/2010-A-13
KSCB 25 INS 10714/2010 3 VSPH 960/2010-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka AVEX Praha, spol. s r.o., IČ 60850744, Branišovská 54, 370 05 České Budějovice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2010, č.j. KSCB 25 INS 10714/2010-A-5,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2010, č.j. KSCB 25 INS 10714/2010-A-5, se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30.9.2010, č.j. KSCB 25 INS 10714/2010-A-5, uložil společnosti AVEX Praha, spol. s r.o. (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužník domáhal zjištění úpadku, který navrhuje řešit nepatrným konkursem. Dlužník nemá žádné finanční prostředky, ale vlastní dobře zpeněžitelný majetek, ze kterého bude možné pokrýt náklady insolvenčního řízení, žádal proto, aby mu nebyla stanovena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Soud konstatoval, že prostředky získané zpeněžením majetkové podstaty insolvenční správce v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže. Soud proto s odkazem na § 108 IZ dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení; s ohledem na stav majetku dlužníka nepožadoval zaplacení zálohy v plné výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že soudem stanovenou částku považuje za nepřiměřeně vysokou a žádal o její snížení na 20.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 IZ, tj. zejména seznamem dlužníkova majetku včetně jeho pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznamem jeho závazků s uvedením věřitelů a seznamem jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek (jejich důvodem a výší) a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník se v insolvenčním návrhu ze dne 16.9.2010 domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V insolvenčním návrhu tvrdil, že jeho hlavním předmětem podnikání bylo provozování čerpací stanice LPG. Z důvodu hospodářské krize došlo v polovině roku 2008 ke zhoršení provozních a ekonomických výsledků dlužníka, jeho situace se zkomplikovala i dlouhodobou hospitalizací a následnou léčbou jediného jednatele a společníka dlužníka. Dlužník byl nucen čerpací stanici ke dni 15.1.2010 uzavřít. Dlužník žádal, aby mu nebyla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť čerpací stanice LPG představuje majetek, který lze zpeněžit.

V insolvenčním návrhu dlužník ovšem neoznačil žádné věřitele, pouze odkázal na seznam závazků opatřený prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. Dlužník u věřitele Vitogas ČR neuvedl identifikační číslo a k návrhu nepřipojil seznam zaměstnanců spolu s prohlášením o jeho správnosti a úplnosti. V insolvenčním návrhu dlužník sice tvrdil, že již žádné zaměstnance nemá, avšak prohlášení o správnosti a úplnosti chybí. Dlužník k insolvenčnímu návrhu připojil pouze kopie znaleckých posudků z r. 2006 o ceně technologie čerpací stanice a o ceně stavební části čerpací stanice. Jiné přílohy dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil; zejména nepřipojil listiny, které dokládají jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 104 IZ).

Za této situace bylo povinností soudu prvního stupně vyzvat dlužníka dle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby insolvenční návrh doplnil o řádný (úplný) seznam závazků, o prohlášení o správnosti a úplnosti seznamu zaměstnanců a doložil listiny, které dokládají jeho úpadek, a současně dlužníka poučil o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. To však soud prvního stupně neučinil a namísto toho požadoval po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z uvedeného je zřejmé, že v řízení nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby bylo po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť insolvenční návrh pro popsané nedostatky (k jejichž odstranění ovšem dosud soudem prvního stupně vyzván nebyl) není způsobilý projednání. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 3 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužníku neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. února 2011 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová