3 VSPH 96/2013-B-31
MSPH 78 INS 8077/2012 3 VSPH 96/2013-B-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka S W STEEL, s.r.o. se sídlem Praha 5, Na Cihlářce 8, IČO 25089013, zast. Helenou Dvornou, advokátkou, sídlem Praha 4, Hurbanova 11, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 8077/2012-B-12 ze dne 11. prosince 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 8077/2012-B-12 ze dne 11. prosince 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 78 INS 8077/2012-B-12 ze dne 11.12.2012 prohlásil konkurs na majetek dlužníka S W STEEL, s.r.o. (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. MSPH 78 INS 8077/2012-A-39 ze dne 18.9.2012 rozhodl o úpadku dlužníka. Odkázal na § 149 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku se konala dne 11.12.2012, že dlužník je právnickou osobou-podnikatelem, a proto dle § 389 IZ není možné řešit jeho úpadek oddlužením. V řízení nebyla využita ani možnost řešit úpadek dlužníka reorganizací (§ 316 a násl. IZ), když návrh na povolení reorganizace dlužník nebo žádný z přihlášených věřitelů nepodal. Za takové situace je možno řešit úpadek dlužníka pouze konkursem, na čemž se usnesla i první schůze věřitelů. Proto soud bez zbytečného odkladu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka rozhodl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že celé řízení je vedeno na nesprávném základě, neboť návrh byl podán osobou k tomu neoprávněnou. Zmocnění k podání návrhu totiž podepsala osoba, která k tomu neměla oprávnění. Proto je předčasné rozhodovat o způsobu řešení úpadku. Dále dlužník poukázal na to, že jsou nedořešeny soudní spory a že uplatněné pohledávky popírá.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z § 149 IZ vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Ustanovení § 150 IZ pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle § 152 IZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 316 odst. 2 IZ reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2).

Podle ustanovení § 316 IZ dále platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odstavec 1). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5).

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 158 IZ před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud i bez návrhu, že dlužník není v úpadku, zjistí-li, že a) ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo b) zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny (odstavec 1).

Před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud, že dlužník není v úpadku, též na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly (odstavec 2).

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23.3.2011, sp.zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B, uveřejněném pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ). Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.

Z dlužníkova odvolání je zřejmé, že jeho námitky, založené na zpochybnění oprávnění věřitele AKNEL GROUP, a.s. k podání insolvenčního návrhu a na zpochybnění pohledávek dalších věřitelů, ve skutečnosti vůbec nemíří ke splnění podmínek pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (prohlášení konkursu na jeho majetek), o němž soud napadeným usnesením rozhodl, ale směřují výhradně proti rozhodnutí o úpadku, o němž soud prvního stupně na základě návrhu výše uvedeného navrhovatele rozhodl usnesením č.j. MSPH 78 INS 8077/2012-A-39 ze dne 18.9.2012. Toto usnesení bylo k odvolání dlužníka Vrchním soudem v Praze přezkoumáno a jeho usnesením č.j. MSPH 78 INS 8077/2012, 1 VSPH 1408/2012-A-58 ze dne 29.11.2012 jako věcně správné potvrzeno. Dlužník tedy nikterak nezpochybnil, že po rozhodnutí o jeho úpadku byly dány předpoklady k tomu, aby soud rozhodl o řešení tohoto úpadku konkursem; žádné okolnosti vyvracející správnost napadeného usnesení se nepodávají ani z obsahu spisu.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že s rozhodnutím o úpadku dlužníka soud prvního stupně nespojil rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dle § 148 IZ a rozhodoval o něm-v režimu § 149 odst. 1 IZ-samostatným usnesením. Při jeho vydání soud prvního stupně správně vycházel z toho, že dlužník je podnikatelem, takže řešení jeho úpadku oddlužením-i kdyby návrh na povolení oddlužení podal (což se nestalo)-je u něj dle § 389 odst. 1 IZ vyloučeno. Protože z obsahu spisu neplyne, že dlužník splňuje kriteria přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ (nic takového ani v odvolání netvrdil), a protože v zákonem stanovených lhůtách nebyl návrh na řešení dlužníkova úpadku reorganizací podán, ani nebyl dlužníkem předložen jeho schválený reorganizační plán dle § 316 odst. 5 IZ, kterým by nepřípustnost své reorganizace mohl prolomit, stal se nezvratným závěr, že jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs. Ve smyslu výše citovaného R 96/2011 pak soud prvního stupně ani nebyl vázán požadavkem vyčkat skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (§ 149 odst. 1 IZ), neboť ta by usnesení o způsobu řešení úpadku dlužnice reorganizací přijmout nemohla, resp. takovým jejím případným rozhodnutím by nebyl insolvenční soud vázán (srov. § 152 IZ). Za popsané situace pro soud nebylo závazné dokonce ani schůzí přijaté usnesení o tom, že způsobem řešení úpadku dlužníka má být konkurs. I bez něj soud musel konkurs na jeho majetek prohlásit, což napadeným usnesením také učinil.

Přijetí rozhodnutí o prohlášení konkursu přitom nebylo v kolizi ani s úpravou § 158 IZ, neboť zjevně nebyly dány podmínky k tomu, aby namísto tohoto rozhodnutí (o způsobu řešení úpadku dlužníka) bylo vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku. Dlužník nedal soudu návrh dle § 158 odst. 2 IZ, ani nebyly splněny podmínky stanovené v § 158 odst. 1 IZ, za nichž může insolvenční soud i bez návrhu rozhodnout, že dlužník není v úpadku (nebyly tu takové nové okolnosti nastalé po rozhodnutí o úpadku, které by vyvracely v něm přijatý-a odvolacím soudem posléze potvrzený-závěr, že dlužníkův úpadek byl osvědčen).

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. března 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová