3 VSPH 954/2013-A-34
KSPL 56 INS 6328/2013 3 VSPH 954/2013-A-34

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka PhysioCare medical, s.r.o. se sídlem Průmyslová 922, 348 15 Planá u Mariánských Lázní, IČO 25225561, zast. Dr. Stephanem Heidenhainem, advokátem se sídlem Vodičkova 37/701, Praha 1-Nové Město, vedeném na základě návrhu navrhovatele a) Rašelina, a.s. se sídlem Na Pískách 488, 392 18 Soběslav, IČO 60071214, zast. Mgr. Davidem Paškem, advokátem se sídlem Pražská 5, 301 14 Plzeň, a navrhovatele b) Česká spořitelna, a.s. se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČO 45244782, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 6328/2013-A-21 ze dne 24. dubna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 6328/2013-A-21 ze dne 24. dubna 2013 se v bodě XI. výroku m ě n í jen tak, že navrhovatel a) Rašelina, a.s. se sídlem Na Pískách 488, 392 18 Soběslav, IČO 60071214, a navrhovatel b) Česká spořitelna, a.s. se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČO 45244782, jsou každý povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč s tím, že navrhovatel b) již tuto svoji povinnost splnil.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v usnesení č.j. KSPL 56 INS 6328/2013-A-21 ze dne 24.4.2013, jímž na základě insolvenčního návrhu České spořitelny, a.s. (dále jen navrhovatel b) rozhodl o zjištění úpadku dlužníka PhysioCare medical, s.r.o., v bodě IX. výroku rozhodl, že insolvenční navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto výroku na označený účet Krajského soudu v Plzni soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč. Učinil tak s odůvodněním, že povinnost navrhovatelů zaplatit soudní poplatek vyplývá z § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích (dále jen SoudP), že výši tohoto poplatku určuje položka 4 písm. c) sazebníku soudních poplatků a že povinnost zaplatit tento poplatek vznikla více poplatníkům, pročež jsou podle § 2 odst. 2 SoudP povinni zaplatit jej společně a nerozdílně.

Proti rozhodnutí pod bodem IX. výroku tohoto usnesení se včas odvolal insolvenční navrhovatel Rašelina, a.s. (dále jen navrhovatel a) s požadavkem, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby je změnil tak, že soudní poplatek je povinen zaplatit pouze navrhovatel b). Namítal, že podáním ze dne 13.3.2013 vzal zpět svůj insolvenční návrh ze dne 7.3.2013 a soud prvního stupně z toho důvodu usnesením č.j. KSPL 56 INS 6328/2013-A-9 ze dne 18.3.2013 rozhodl, že insolvenční řízení se ve vztahu k navrhovateli a) zastavuje a jeho účast v insolvenčním řízení právní mocí tohoto rozhodnutí končí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4.4.2013 a tím okamžikem navrhovatel a) přestal být účastníkem daného insolvenčního řízení. Podle § 2 odst. 1 písm. a) SoudP je poplatníkem poplatku před soudem prvního stupně navrhovatel (navrhovatelé), přičemž podle § 4 odst. 1 písm. d) téhož zákona poplatková povinnost v insolvenčním řízení vzniká uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu. V dané věci bylo ale o insolvenčním návrhu rozhodnuto až usnesením o úpadku dlužníka ze dne 24.4.2013, kdy již navrhovatel a) účastníkem insolvenčního řízení nebyl. Proto mu povinnost zaplatit soudní poplatek nemohla být uložena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodu XI. výroku i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno, a že ovšem napadené rozhodnutí je z jiných důvodů zčásti nesprávné.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 7.3.2013 na základě insolvenčního návrhu navrhovatele a), který ale svůj návrh vzal zpět a insolvenční řízení proto bylo ve vztahu k němu zastaveno usnesením č.j. KSPL 56 INS 6328/2013-A-9 ze dne 18.3.2013, jež nabylo právní moci dnem 5.4.2013, kterým také skončila účast navrhovatele a) v tomto insolvenčním řízení. Předtím ale insolvenčním návrhem došlým soudu dne 18.3.2013 přistoupil k řízení navrhovatel b), na základě jehož návrhu pak soud prvního stupně usnesením ze dne 24.4.2013 rozhodl o úpadku dlužníka. Současně soud v tomto usnesení rozhodnutím, jež navrhovatel a) napadl, uložil oběma navrhovatelům dle § 4 odst. 1 písm. e) SoudP povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši stanovené v § 4 písm. c) sazebníku poplatků, a to jako povinnost solidární s odkazem na § 2 odst. 2 téhož zákona.

Navrhovatel a) se mýlí v úvaze, že pokud v důsledku zpětvzetí jeho insolvenčního návrhu bylo vůči němu insolvenční řízení zastaveno a o úpadku dlužníka pak bylo rozhodnuto jen na základě insolvenčního návrhu b), poplatková povinnost ho nestíhá.

Již v usnesení č.j. MSPH 60 INS 21742/2011, 1 VSPH 295/2012-A-35 ze dne 14.3.2012 Vrchní soud v Praze objasnil důvody svého závěru, že poplatková povinnost v insolvenčním řízení vzniká i v souvislosti s rozhodnutím soudu o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu podaného jinou osobou než dlužníkem. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. e) SoudP má zjevně na mysli jakékoli rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu, tedy i nemeritorní; to plyne i z porovnání se zněním textu § 4 odst. 1 písm. i) SoudP, který poplatkovou povinnost v ostatních případech (v jiných řízeních než insolvenčních) výslovně váže na rozhodnutí soudu o věci samé. Podle § 6a odst. 4 SoudP se přitom poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá (poplatková povinnost nevzniká), jen pokud soud návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítne.

Soud prvního stupně tudíž správně dovodil, že poplatkovou povinnost mají dle § 4 odst. 1 písm. e) SoudP oba insolvenční navrhovatelé (a dle § 7 odst. 1 téhož zákona správně určil i splatnost soudního poplatku). Chybně však dospěl k závěru, že oba mají společně a nerozdílně povinnost k zaplacení jednoho soudního poplatku stanoveného v § 4 písm. c) sazebníku poplatků ve výši 2.000,-Kč. Navrhovatel a) a navrhovatel b) podali samostatné insolvenční návrhy, na jejichž základě se také stali samostatnými účastníky daného insolvenční řízení. Proto je každý z nichž zvlášť povinen uhradit v souvislosti s rozhodnutími soudu týkajícími se jejich insolvenčních návrhů příslušný soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč. Navrhovatel b) ovšem již svoji poplatkovou povinnost splnil, neboť podle záznamu účtárny Krajského soudu v Plzni (A-26) na jeho účet dne 30.4.2013 soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč zaplatil.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení v odvolání dotčeném bodě IX. výroku změnil, jak uvedeno výše.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 20. prosince 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková