3 VSPH 952/2010-A-21
KSUL 70 INS 8325/2010 3 VSPH 952/2010-A-21

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Ilony anonymizovano , anonymizovano , bytem v Krupce, Alejní 451/8, identifikační číslo 70690804, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 8325/2010-A-16 ze dne 24. září 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 8325/2010-A-16 ze dne 24. září 2010 se mění tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 70 INS 8325/2010-A-16 ze dne 24.9.2010 uložil dlužnici Iloně anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila na uvedený účet soudu nebo hotově do jeho pokladny zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 26.7.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice na základě jejího insolvenčního návrhu, v němž požadovala, aby soud rozhodl o jejím úpadku a o jeho řešení konkursem, popř. konkursem nepatrným. Usnesením ze dne 29.7.2010 soud dlužnici vyzval k doplnění jejího insolvenčního návrhu o doložení znaleckého ocenění nemovitosti v k.ú. Krupka, kterou vlastní spolu s manželem, jenž rovněž podal insolvenční návrh. Podáním ze dne 11.8.2010 dlužnice požadovaný znalecký posudek předložila. Po tomto doplnění shledal soud insolvenční návrh dlužnice perfektním. Při posouzení podmínek pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud vyšel z toho, že závazky dlužnice dosahují celkové výše 272.446,50 Kč a většina z nich pochází z její podnikatelské činnosti. Dlužnice také sama navrhla řešení svého úpadku konkursem. Do majetkové podstaty náleží běžné vybavení domácnosti (starší věci bez předpokladu jejich zpeněžitelnosti v konkursu) a nemovitost zapsaná na LV č. 1442 v k.ú. Krupka, jejíž obvyklá cena byla znalcem odhadnuta na 1,6 mil. Kč. V případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice by došlo k zániku společného jmění manželů (dále jen SJM) a jeho vypořádání. Pokud by toto SJM bylo vypořádáno mezi manžely rovným dílem, pak z výtěžku prodeje zmíněné nemovitosti by po zapravení nákladů na správu nemovitosti a odměny insolvenčního správce (jež činí v konkursu dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45 tis. Kč) mohla pro uspokojení věřitelů zůstat částka cca 750 tis. Kč. I když by takový výtěžek postačoval k úplnému uspokojení pohledávek věřitelů, soud považoval za nutné zajistit pokrytí prvotních nákladů insolvenčního správce v insolvenčním řízení, a proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

Toto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadla dlužnice včasným odvoláním. Uvedla, že je v tíživé finanční situaci a nemá finanční prostředky potřebné k zaplacení požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Veškeré své prostředky použila na úhradu dluhů. Přitom vlastní společně s manželem nemovitost v odhadní ceně 1,624.760,-Kč. Nyní pracuje jako obchodní zástupce pro Českou spořitelnu, a.s. Z těchto důvodů se dlužnice domnívá, že náklady řízení bude možno uspokojit z výtěžku prodeje nemovitosti nebo z jejího příjmu. Proto žádá, aby soud od požadavku zaplacení zálohy upustil, anebo aby snížil její výši na 3 tis. Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 IZ, tj. zejména seznamem dlužníkova majetku včetně jeho pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznamem jeho závazků s uvedením věřitelů a seznamem jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice se insolvenčním návrhem podaným dne 26.7.2010 domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Nesplnila však řádně povinnost stanovenou § 104 IZ, neboť seznam majetku a seznam závazků, které k návrhu připojila, předepsaným náležitostem těchto seznamů nevyhovují. V seznamu závazků (které dlužnice vyčíslila v celkové výši 272.446,50 Kč a o nichž v návrhu uvedla, že náleží do SJM) neoznačila řádným způsobem žádného ze svých věřitelů (v rozporu s § 104 odst. 4 ve spojení s § 103 odst. 1 IZ uvedla toliko jejich neúplná jména nebo neúplné názvy či obchodní firmy, bez adres a identifikačních čísel). Obdobné nedostatky vykazuje i seznam majetku, v když v něm uvedená nemovitost není vůbec identifikována-je označena jen jako rodinný dům.

Odvolací soud zjistil, že také manžel dlužnice Josef Kříž podal dne 26.7.2010 insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem (insolvenční věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 70 INS 8326/2010). Z insolvenčních návrhů dlužnice a jejího manžela a z příloh těchto návrhů se podává, že do jejich SJM náleží nemovitosti (pozemky a objekt bydlení ) zapsané na LV č. 1442 pro k.ú. Krupka, které slouží jako předmět zajištění hypotečního úvěru poskytnutého dlužnici a jejímu manželu Hypoteční bankou, a.s. (úvěrová pohledávka se zajištěním posléze postoupena REST HOLDING, s.r.o.). Závazek vůči tomuto věřiteli ve výši 224.401,-Kč-označený jako zajištěný, avšak bez jakékoli specifikace tohoto zajištění-uvedl v seznamu závazků jen manžel dlužnice, ačkoli podle všeho jde o společný závazek obou manželů (závazek náležející do jejich SJM). Předmět zajištění tohoto závazku (rodinný dům) naopak uvedla v seznamu majetku jen dlužnice. Jelikož oba manželé v insolvenčních návrzích tvrdili, že jejich závazky uvedené v předložených seznamech (u J. Kříže v celkové výši 1,605.573,-Kč) náleží do jejich SJM, a jelikož každý z těchto seznamů obsahuje výčet zcela jiných závazků, nelze mít tyto seznamy dlužníků za správné a úplné, jak o nich prohlásili. Nejenže v seznamu majetku dlužnice absentuje společný dluh z hypotečního úvěru, ale i ve zbytku je nutno za dané situace pochybovat o tom, že každý z dlužníků uvedl v předloženém seznamu všechny své dluhy, tedy i společné dluhy, které tvoří jejich SJM. Totéž se týká i seznamů majetku obou dlužníků, které se v žádné majetkové položce neshodují (včetně nemovitosti-domu, který uvedla jako svůj majetek pouze dlužnice); přitom žádný z dlužníků-manželů netvrdí, že zákonný rozsah jejich SJM doznal nějakých změn, ani neuvádí jiné důvody, pro které jimi vykázaný majetek nepatří do SJM (tedy do jejich společného vlastnictví), nýbrž do jejich vlastnictví výlučného. Úplnost seznamu závazků obou dlužníků přitom zpochybňuje i konfrontace s poznatky vyplývajícími z dosavadních přihlášek pohledávek do jejich insolvenčního řízení (v případě dlužnice byla již přihlášena i vykonatelná pohledávka Mgr. Davida Koncze, již v seznamu neuvedla).

Za této situace bylo povinností soudu prvního stupně vyzvat dlužnici dle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby insolvenční návrh o jeho obligatorní přílohy-o řádné seznamy majetku a závazků-doplnila, poskytnout jí poučení, jak má doplnění provést, a poučit ji o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. To však soud prvního stupně neučinil. Protože dlužnice dosud potřebné doplnění insolvenčního návrhu neprovedla, a soudem prvního stupně k němu dle § 128 odst. 2 IZ ani nebyla vyzvána, je zřejmé, že v řízení nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby po ní bylo zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť její insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž není způsobilý projednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

Pro potřeby dalšího řízení považoval odvolací soud za vhodné dodat, že při rozhodování o požadavku zálohy na náklady insolvenčního řízení a její výši-jak správně usuzoval soud prvního stupně-je v případě očekávaného řešení úpadku dlužníka konkursem (popř. nepatrným konkursem) zejména rozhodné, jaký výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty lze předpokládat. V tom směru předně nelze přehlédnout specifika věci odvíjejí se od toho, že zjištění úpadku a prohlášení konkursu se domáhají jako dlužníci oba manželé s majetkem a závazky tvořícími podle všeho SJM, které prohlášením konkursu zaniká a které musí být vypořádáno jen pokud nejde o předlužené SJM (viz § 274 IZ). Současně nelze pouštět ze zřetele, že majetek sloužící k zajištění závazků dlužníka (či obou dlužníků-manželů) může sloužit k úhradě nákladů insolvenčního řízení (včetně odměny insolvenčního správce) jen v omezeném rozsahu (k tomu viz § 298 IZ a usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 69 INS 11477/2010, 3 VSPH 996/2010-A ze dne 10.11.2010), a že do majetkové podstaty, vedle majetku dlužníka (který není z majetkové podstaty vyloučen-§ 207 odst. 1 IZ), náleží i postižitelná část příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ). Tato východiska soud prvního stupně při svém rozhodování zjevně nevzal dostatečně v úvahu; pro jejich aplikaci ovšem při absenci řádného seznam majetku a závazků dlužnice neměl potřebného podkladu, a ani ho po dlužnici nežádal, ačkoli pro tento nedostatek v insolvenčním řízení pokračovat nelze.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25. března 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová