3 VSPH 951/2015-B-34
KSLB 87 INS 18529/2012 3 VSPH 951/2015-B-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužnice: Zdeňka Vilímová, nar. 24. srpna 1956, bytem Česká Lípa, Československé armády 1472/20, o odvolání Mgr. Jany Luštíkové, insolvenční správkyně dlužnice se sídlem Hradec Králové, třída Karla IV. 634/25, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 87 INS 18529/2012-B-27 ze dne 23. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 87 INS 18529/2012-B-27 ze dne 23. dubna 2015, se m ě n í tak, že se řízení o návrhu Mgr. Jany Luštíkové, insolvenční správkyni dlužnice Zdeňky Vilímové na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za její činnost před rozhodnutím o schválení oddlužení dlužnice nezastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením rozhodl, že se řízení o návrhu Mgr. Jany Luštíkové, insolvenční správkyni dlužnice Zdeňky Vilímové (dále jen správkyně ) na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za činnost insolvenčního správce před rozhodnutím o schválení oddlužení dlužnice zastavuje.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 4. 10. 2012 rozhodl o úpadku dlužnice a ustanovil Mgr. Janu Luštíkovou správkyní, a že usnesením ze dne 3. 1. 2013 schválil oddlužení dlužnice ve formě plnění splátkového kalendáře. Správkyně požádala ve své zprávě k přezkumnému jednání o přiznání odměny ve výši 750,-Kč za každý měsíc a náhrady hotových výdajů ve výši 150,-Kč, včetně DPH za její činnost v období od ustanovení do funkce do účinnosti rozhodnutí o schválení oddlužení a také o zaslání složené zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Soud pokračoval, že usnesením ze dne 3. 1. 2013, č.j. KSLB 76 INS 18529/2012-B-6, rozhodl o vydání zálohy na náklady insolvenčního řízení zaplacené dlužnicí ve výši 3.000,-Kč a současně zamítl žádost správkyně; usnesení nabylo právní moci dne 8. 1. 2013, resp. dne 6. 2. 2013.

Soud dále uvedl, že správkyně podáním ze dne 11.3.2015 požádala znovu o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za období od ustanovení do funkce insolvenčního správce dlužnice do rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Cituje § 7 insolvenčního zákona (IZ), § 167 odst. 2 a § 159a odst. 4 občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud dospěl k závěru, že přestože již jednou rozhodl o žádosti správkyně o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za požadované období, vznikla zde překážka řízení, která brání novému projednání návrhu správkyně ve stejné věci. Rozhodnutí o odměně insolvenčního správce nepředstavuje rozhodnutí, kterým by se upravovalo vedení řízení, proto je jím vázán. Správkyně ve svém dalším návrhu ze dne 11. 3. 2015 neuvedla nové skutečnosti, které by umožňovaly nové projednání její žádosti již dříve jako předčasně zamítnuté s tím, že tyto nároky jí budou přiznány v rozhodnutí podle § 413 IZ. Na této skutečnosti nemění ničeho ani správkyní citované rozhodnutí odvolacího soudu v jiné věci, neboť změnou rozhodovací praxe soudů není překážka věci pravomocně rozhodnuté odstraněna (soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 15/2008 ze dne 26. 2. 2008). Podstatnou změnou není ani skutečnost, že správkyně uplatnila ve své žádosti z 11. 3. 2015 nově rovněž náhradu cestovních výdajů, neboť se stále jedná o náhradu hotových výdajů ve smyslu § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška).

Soud uzavřel, že o uvedené žádosti správkyně nelze v tuto chvíli rozhodnout, neboť existuje překážka věci rozsouzené, a proto podle § 104 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o zastavení řízení o žádosti správkyně, neboť o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů rozhodne až v souvislosti s ukončením insolvenčního řízení v závislosti na jeho průběhu.

Proti tomuto usnesení se správkyně včas odvolala a namítla, že se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť podle § 38 odst. 4 IZ může insolvenční soud o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů správci rozhodnout v průběhu insolvenčního řízení i opětovně. Z uvedených důvodů nemůže tedy existovat překážka věci rozsouzené a není namístě zastavení řízení o jejím návrhu na přiznání odměny a hotových výdajů za činnost před rozhodnutím o schválení oddlužení dlužnice. Zdůraznila, že v důsledku závěru soudu prvního stupně o překážce věci rozsouzené by nebylo možné o těchto jejích nárocích rozhodnout ani v souvislosti s ukončením insolvenčního řízení. Uzavřela, že navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a vyslovil souhlas k čerpání zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku dlužnice v celkové výši 5.131,97 Kč (požaduje odměnu za čtyři měsíce po 750,-Kč, náhradu hotových výdajů po 150,-Kč měsíčně za uvedené období a cestovné 641,30 Kč včetně DPH), případně aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k závěru, že je opodstatněné.

Podle § 7 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřená ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 159a o.s.ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 3). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (odst. 4). V uvedeném ustanovení je upravena překážka věci rozsouzené, jež brání o věci rozhodnout znovu, jedná se o negativní procesní podmínku řízení (překážka rei iudicatae), a pokud taková překážka existuje, procesní soud podle § 104 o.s.ř. řízení zastaví.

Podle § 167 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Odvolací soud shodně s odvolatelkou konstatuje, že rozhodnutí insolvenčního soudu o náhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce není rozhodnutím ve věci samé, tedy nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené. Lze souhlasit s námitkou odvolatelky, že by v důsledku takového závěru již nebylo možné rozhodnout o nárocích insolvenčního správce podle § 413 IZ. Vzhledem k tomu, že insolvenční zákon umožňuje hradit insolvenčnímu správci zálohu na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů v průběhu insolvenčního řízení (§ 38 odst. 4), jež se uspokojují podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku v plné výši, nebrání právní úprava tomu, aby insolvenční správce i opakovaně požádal o tyto náhrady, o nichž je soud povinen rozhodnout.

K tomu odvolací soud poznamenává, že k otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře (ve znění insolvenčního zákona a vyhlášky účinných do 31.12.2013) se Vrchní soud v Praze vyslovil v usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, a poté opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2011), v nichž konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu, již mu soud určí v přiměřené výši dle § 5 vyhlášky (tj. s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti), a na náhradu svých hotových výdajů, již mu soud přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky. V případě završení dlužníkova insolvenčního řízení splněním oddlužení ve formě splátkového kalendáře jsou tak nároky insolvenčního správce za dobu výkonu jeho funkce saturovány jeho odměnou a náhradou hotových výdajů určenou mu v souvislosti s činností konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem a týmiž nároky náležejícími správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení tohoto oddlužení určené paušálními částkami.

Z uvedených důvodů nebylo tedy na místě rozhodnout o zastavení řízení podle § 104 o.s.ř., neboť překážka věci rozsouzené dalšímu postupu v řízení nebrání, a proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby o požadovaných nárocích správkyně rozhodl, dojde-li k závěru, že má od ní dostatečné podklady pro rozhodnutí, event. si od ní vyžádá příslušné doplnění, a poté o nich rozhodne. Přiznaná odměna správkyně-jestliže nemůže být uhrazena jednorázově ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení, která již byla správkyni vydána-se promítne co přednostní pohledávka do splátkového kalendáře, stejně jako náhrada hotových výdajů za totéž období, bude-li správkyni přiznána.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c ,v . r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková