3 VSPH 951/2014-A-11
KSPL 65 INS 9251/2014 3 VSPH 951/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníků Stanislavy anonymizovano , anonymizovano a Karoľa anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Karlových Varech, Foersterova 1138/6, zahájené k návrhu dlužníků s návrhem na společné oddlužení manželů, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 9251/2014-A-6 ze dne 8.dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 9251/2014-A-6 ze dne 8.dubna 2014 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníků se společným návrhem manželů na povolení oddlužení neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníků s návrhem na povolení společného oddlužení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužníci mu doručili 3.4.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení společného oddlužení na předepsaném formuláři návrhu na povolení oddlužení (Formulář). Vyšel z tvrzení dlužníků, podle nichž se domnívají, že se nachází ve stavu úpadku, neboť mají více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a nejsou schopni je plnit. Mají závazky v celkové výši 656.439,56 Kč vůči 5 nezajištěným věřitelům, z nichž 9 nejsou schopni od prosince 2013 splácet. Dále dlužníci uvedli své věřitele v seznamu závazků. Cituje ustanovení § 3 a § 103 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) insolvenční soud konstatoval, že dlužníci neuvedli takové rozhodující skutečnosti, z nichž by jejich úpadek plynul. Své věřitele řádně v insolvenčním návrhu neoznačili, a proto soud nemůže z údajů o existenci jejich věřitelů ani vycházet. Dále konstatoval, že dlužníci v insolvenčním návrhu neuvedli ani konkrétní data splatnosti jednotlivých pohledávek nezajištěných věřitelů a dále o tom, že nejsou schopni pohledávky svých věřitelů plnit. Uzavřel proto, že insolvenční návrh dlužníků není projednatelný, a proto ho postupem podle § 128 odst. 1 InsZ odmítl.

Toto usnesení napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť důvody pro odmítnutí jejich insolvenčního návrhu uvedené insolvenčním soudem zhodnotili jako nesprávné. Uzavřeli, že v insolvenčním návrhu dostatečně vylíčili rozhodující skutečnosti, jež jejich úpadek osvědčí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník (dlužníci) hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení (společného oddlužení manželů) podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení a zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečností osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen.zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti (tento požadavek byl formulován nově v novelizovaném ustanovení § 104 InsZ ve znění účinném od 1.1.2014).

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužníci podali insolvenční návrh s návrhem na povolení společného oddlužení manželů na předepsaném Formuláři, v jehož kolonce č. 7 uvedli, že mají závazky vůči 5 nezajištěným věřitelům v celkové výši 656.439,56 Kč, jež jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Uvedli své věřitele firmou a identifikačním číslem (bez uvedení sídla), výši a právní důvod jejich pohledávek a také to, že je neplní od konce roku 2013, kdy zastavili platby svým věřitelům. V seznamu závazků dlužníci řádně označili své věřitele nejen firmou a identifikačním číslem, ale také jejich sídlem a shodně jako v kolonce č. 7 Formuláře v seznamu označili výše pohledávek jednotlivých věřitelů, právní důvod těchto pohledávek a to, že jsou splatné od konce roku 2013.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužníci mají více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a z tvrzení o tom, že věřitelům zastavili platby jednotlivých splátek koncem roku 2013, plyne i závěr, nejsou schopni plnit své pohledávky ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) a b) InsZ. Insolvenční soud tak neměl důvod pro postup podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh dlužníků jako neprojednatelný odmítnout.

Odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníků má náležitosti upravené v ustanovení § 103 InsZ, kdy v něm dlužníci uvedli rozhodující skutečnosti, na jejichž základě lze dovodit, že se nachází v úpadku z důvodu platební neschopnosti a že nedostatky jejich insolvenčního návrhu (v kolonce č. 7 Formuláře) lze nahradit údaji uvedenými v seznamu závazků, jež mají zákonné náležitosti. Proto odvolací soud napadené usnesení změnil podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. tak, že se insolvenční návrh dlužníků neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15.září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová