3 VSPH 950/2014-A-17
MSPH 77 INS 2382/2014 3 VSPH 950/2014-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka GLOBUS CAR-SERVICE, spol. s r.o., IČO 27367509, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 2382/2014-A-8 ze dne 6.března 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 2382/2014-A-8 ze dne 6.března 2014 se mění jen tak, že se výše zálohy na náklady insolvenčního řízení stanoví ve výši 25.000,--Kč.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozhodnutí bezhotovostně na uvedený bankovní účet soudu k označenému variabilnímu symbolu, nebo v hotovosti v pokladně soudu na pracovišti v Praze 2, Slezská 9.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že jediným majetkem dlužníka je vozový park v počtu cca 70 automobilů, rok výroby 2001-2009. Konstatoval, že k výzvě dlužník nedoplnil cenu těchto automobilů ani neuvedl další majetek. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), insolvenční soud dospěl k závěru, že nelze vést insolvenční řízení bez toho, že by byly zajištěny prostředky k úhradě jeho nákladů. Uvedl, že s ohledem k předpokládané náročnosti insolvenčního řízení a vzhledem k dlužníkem uváděné struktuře jeho majetku, jehož zpeněžení s ohledem na data pořízení je v insolvenčním řízení nejisté, je třeba uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil ve výši uložené zálohy s ohledem na to, že disponuje majetkem, tj. vozovým parkem, jehož hodnota činí 1.480.000,--Kč. Vzhledem k uvedenému dlužník označil uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení za nepřiměřené, neboť je bude možné hradit z výtěžku zpeněžení jeho vozidel.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odst. 4).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ).

Z výchozí koncepce zákona vyplývající z § 1 InsZ se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu. Jedinou výjimkou-byť nesystémovou-z této koncepce je ustanovení § 144 InsZ, které připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže.

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Uvedl, že má pohledávky vůči 5 věřitelům s pohledávkami ve výši 1.447.443,--Kč, 536.237,39 Kč, 2.964.005,50 Kč, 981.654,--Kč a 2.301,--Kč, s uvedením lhůt splatnosti, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti s tím, že je není schopen uspokojovat. Uvedl ke svým majetkovým poměrům (prostřednictvím připojeného seznamu majetku), že je vlastníkem cca 70 automobilů tvořících jeho vozový park. Usnesením č.j. MSPH 77 INS 2382/2014-A-6 z 5.2.2014 insolvenční soud vyzval dlužníka k doplnění seznamu majetku o odhadní cenu jednotlivých automobilů, o uvedení finančních prostředků na pokladně a bankovních účtech ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho doručení; výzva byla doručena dlužníkovi 16.2.2014. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 11.3.2014 požádal dlužník o prodloužení stanovené lhůty a podáním doručeným insolvenčnímu soudu 10.4.2014 uvedl, že hodnota jeho majetku (automobily) činí 1.480.000,--Kč, v pokladně nemá žádné finanční prostředky, na bankovním účtu 0,45 Kč. Ze založeného seznamu plyne, jaký majetek dlužník vlastní, a dále prohlášení, že nemá žádné pohledávky a své dlužníky; seznam je opatřen prohlášením o správnosti a úplnosti seznamu a dlužníkovým podpisem.

Z tvrzení předložených dlužníkem tak plyne, že je patrně předlužen, neboť v jeho jmění převažují pasiva nad aktivy. Insolvenční soud správně dospěl k závěru, že je třeba uložit dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, jež jsou mimo jiné tvořeny vždy hotovými výdaji a odměnou insolvenčního správce, která, bude-li dosaženo relevantního výtěžku zpeněžení, činí podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,--Kč a podle § 2a téže vyhlášky dále odměna, nedošlo-li ke zpeněžení majetku dlužníka z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek (za každou 1.000,--Kč), nejméně 45.000,--Kč. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován ze zpeněžení majetku dlužníka. Odvolací soud má za to, že je třeba zajistit prostředky zejména na úhradu nákladů insolvenčního správce pro období od jeho ustanovení do funkce do doby, než přikročí ke zpeněžování majetkové podstaty. Vzhledem k výše uvedenému majetku představujícímu dlužníkem uvedené automobily, z jejich zpeněžení bude lze hradit náklady insolvenčního řízení poté, co insolvenční správce přikročí k jejich zpeněžování, odvolací soud považuje za přiměřenou zálohu ve výši 25.000,--Kč, jež si zejména vyžádají správcovy úkony ke zjištění hodnoty dlužníkem uváděného majetku, než bude získán zdroj k jejich další úhradě, tj. výtěžek zpeněžení dlužníkova majetku.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm.a) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že dlužníkovi stanovil zálohu na insolvenční řízení v částce podstatně nižší.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 11.září 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová