3 VSPH 95/2013-A-11
MSPH 96 INS 24613/2012 3 VSPH 95/2013-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenčním řízení dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brandlova 1561/11, 149 00 Praha 4, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 24613/2012-A-6 ze dne 18. prosince 2012, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 24613/2012-A-6 ze dne 18. prosince 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 24613/2012-A-6 ze dne 18.12.2012 uložil dlužníku Ladislavu Moravcovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem domáhal zahájení insolvenčního řízení, zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Dále citoval § 108 odst. 1, 2 a 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že insolvenční návrh shledal důvodným. Z návrhu na povolení oddlužení zjistil, že dlužník má nezajištěné závazky ve výši cca 1.016.842,16 Kč a zajištěné závazky ve výši 305.249,-Kč. Svůj příjem ve výši 8.087,-Kč dlužník hodlá dlužník navýšit o 5.800,-Kč na základě smlouvy o důchodu od Aleny Doležalové. V případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře by z dlužníkova příjmu (po odečtení odměny insolvenčního správce) připadla na nezajištěné věřitele částka cca 390,-Kč, při navýšení o částku ze smluvního důchodu by se mezi ně rozdělilo cca 6.190,-Kč, což by za 5 let činilo cca 370.400,-Kč, což představuje uspokojení dlužníkových nezajištěných závazků v rozsahu větším než 30 %. Zajištění věřitelé by byli uspokojeni z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka sloužícího k zajištění, který má dle jeho tvrzení hodnotu 1.170.000,-Kč; zbytek tohoto výtěžku by byl pravděpodobně rozdělen mezi nezajištěné věřitele jako mimořádná splátka.

Soud prvního stupně vycházel z toho, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení soud ukládá navrhovatelovi vždy, kdy to považuje vzhledem k povaze dané věci za nezbytné, a to ve výši odpovídající jejímu účelu, tj. k zajištění proveditelnosti insolvenčního řízení a k zajištění úhrady alespoň minimálních předpokládaných nákladů řízení (nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty včetně nákladů na její zjištění). Tato povinnost je navrhovateli ukládána ve fázi řízení, kdy není možné s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje z podstaty si vyžádá činnost správce po zjištění úpadku a do doby rozhodnutí o jeho odměně v případě schválení oddlužení splátkovým kalendářem.

Soud proto vyměřil dlužníku zálohu ve výši 25.000,-Kč, která má zajistit, aby správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky nezbytné k výkonu jeho funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Do majetkové podstaty dlužníka náleží nemovitost a pravděpodobně dojde i k jejímu zpeněžení, což si vyžádá náklady související prodejem. Přitom v dané fázi řízení není ani jasné, zda dojde k povolení oddlužení (když bez příspěvku třetí osoby je srážky z dlužníkova příjmu nedostatečná), přičemž v případě řešení úpadku dlužníka konkursem je záloha určena ke krytí nákladů při zjišťování či zajišťování jeho majetku a ke krytí správcovy odměny v případě nedostatku prostředků v majetkové podstatě.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu bude uložena povinnost zaplatit zálohu je ve výši do 5.000,-Kč. Zálohu v soudem stanovené výši pokládá za nepřiměřenou a neodpovídající zálohám v jiných insolvenčních řízení. Budoucí výdaje správce v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo i prodejem majetkové podstaty nepovažuje za natolik vysoké, aby bylo nutné zaplatit zálohu vyšší než do 5.000,-Kč. Dále uvedl, že úvěr, který mu poskytl zajištěný věřitel, splácí pravidelně a řádně již 5 a půl roku Alena Doležalová a hodlá tak činit nadále. Je tedy možné, že zajištěný věřitel ani nebude mít zájem zpeněžit zajišťující nemovitost, a tudíž zatím nelze uvažovat s výtěžkem ze zpeněžení zajištění, který by byl určen k výplatě pro nezajištěné věřitele. Od 1.2.2013 dlužník odchází z předčasného do řádného starobního důchodu a na úhradu zálohy tudíž nemá dostatek finančních prostředků. Případný splátkový kalendář hodlá plnit společně s A. Doležalovou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ-jak správně vystihl soud prvního stupně -je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srov. § 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž jako zdroj úhrady těchto nákladů opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010 nebo (k očekávanému oddlužení ve formě splátkového kalendáře) usnesení sp. zn. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B ze dne 19.5.2010 či usnesení sp. zn. KSLB 76 INS 6489/2012, 3 VSPH 615/2012-A ze dne 10.12.2012. V posuzovaném případě dlužník s insolvenčním návrhem spojil návrh na povolení oddlužení podaný na předepsaném formuláři; oddlužení navrhl provést ve formě splátkového kalendáře. Podle návrhů a jejich příloh má dlužník vůči 13 věřitelům nezajištěné závazky v celkové výši 1.016.842,31 Kč a vůči 4 věřitelům zajištěné závazky ve výši 305.249,-Kč. Nemá manželku ani žádné vyživovací povinnosti, pobírá starobní důchod ve výši 8.087,-Kč. K návrhu dlužník připojil řádnou smlouvu o důchodu ze dne 11.9.2012 (s ověřenými podpisy obou stran), kterou se mu Alena Doležalová zavázala poskytovat po dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem pravidelné finanční plnění ve výši 5.800,-Kč měsíčně.

Podle předloženého seznamu majetku dlužník vlastní běžné vybavení domácnosti zanedbatelné hodnoty a nemovitostí, jež nabyl dědictvím v roce 1985. Dlužník je výlučným vlastníkem objektu bydlení č.p. 32 na pozemku parc. č. 70 a pozemku parc.č. 1299, zapsaných na LV 36 pro obec Všechlapy, k.ú. Všechlapy nad Blanicí, a dále je-v rozsahu 3/4-spoluvlastníkem nemovitostí parc. č. 733, 734, 737 a pozemků ve zjednodušené evidenci parc. č. 732, 752/6, 753/7 a 757/3 zapsaných na LV 184 pro obec Všechlapy, k.ú. Všechlapy nad Blanicí a pozemku parc. č. 1152/17 zapsaného na LV č. 852 pro obec a k.ú. Divišov u Benešova . Jejich současnou cenu odhadl dlužník u nemovitostí na LV 36 částkou 1.000.000,-Kč, u nemovitostí na LV 184 částkou 150.000,-Kč a u nemovitostní na LV 852 částkou 20.000,-Kč. Podle seznamu závazků předmětné nemovitosti (na základě k nim zřízených zástavních práv) slouží k zajištění závazků dlužníka, a to ve výši 82.690,-Kč vůči věřiteli Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. (nemovitosti na LV 36), ve výši 91.000,-Kč vůči EOS KSI Česká republika, s.r.o. (nemovitosti na LV 184), ve výši 82.400,-Kč vůči

FINPOMOC.CZ, s.r.o. (nemovitosti na LV 184 a 852) a ve výši 49.159,-Kč vůči Matco, s.r.o. (nemovitosti na LV 852).

Soud prvního stupně však zjevně přehlédl, že jakkoli je z hlediska předepsaných zákonných náležitostí (§ 103 odst. 1 a 2 IZ) řádný dlužníkův insolvenční návrh, a to i do co jeho povinných příloh-seznamů majetku a závazků dle § 104 odst. 2 až 4 IZ, není řádný jeho návrh na povolení oddlužení, neboť pro účely tohoto návrhu seznam majetku předepsané náležitosti postrádá. Dlužník totiž nepředložil ocenění aktuální obvyklé hodnoty jeho nemovitostí (spoluvlastnických podílů) provedené soudním znalcem, jímž musí být podle § 392 odst. 3 IZ odhad obvyklé ceny nemovitostí dlužníka (i kdyby nesloužily k zajištění) vždy podložen. Není-li taková vada povinné přílohy návrhu na povolení oddlužení-seznamu majetku-zhojena ani přes výzvu insolvenčního soudu dle § 393 odst. 2 IZ, musí být tento návrh dle § 393 odst. 3 téhož zákona-jako nezpůsobilý projednání-odmítnut. S takovým rozhodnutím je pro případ zjištění dlužníkova úpadku dle § 396 IZ vždy spojeno řešení dlužníkova úpadku konkursem. Soud prvního stupně ale dosud dlužníka k doplnění jeho návrhu na povolení oddlužení o seznam majetku opatřený příslušným znaleckým oceněním obvyklé hodnoty jeho nemovitostí (spoluvlastnických podílů) nevedl.

Za takovéto situace nelze dlužníkův návrh na povolení oddlužení věcně posoudit, tj. zkoumat, zda dlužník splňuje věcné podmínky přípustnosti oddlužení vymezené v § 395 IZ, zda lze očekávat minimální míru uspokojení jeho nezajištěných věřitelů jen při oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 2 IZ), které navrhl, nebo též při oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty (§ 398 odst. 3 IZ), a jakou formu oddlužení (je-li pro obě dlužníkova ekonomická nabídka dostatečná) lze nejspíše očekávat. Nutno vycházet z toho, že o způsobu oddlužení rozhodují-bez ohledu na návrh dlužníka v tom směru-svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 5 IZ). Pro takový jejich úsudek jsou zásadním skutkovým podkladem též předepsané přílohy návrhu na povolení oddlužení, včetně seznamu majetku opatřeného znaleckým ocenění dlužníkových nemovitostí (či jiného předmětu zajištění jeho závazků). K tomu viz též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.4.2008, sp. zn. KSUL 46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008-A.

K úvahám soudu prvního stupně považoval odvolací soud za nutné dodat, že na rozdíl od konkursu a oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, kdy předmět zajištění je vždy zpeněžen a z jeho výtěžku pohledávka zajištěného věřitele (postupem dle § 298 a § 299 IZ) uspokojena, v případě oddlužení splátkovým kalendářem (jelikož tato forma oddlužení není postavena na zpeněžení majetku podstaty, ale pouze na postihu příjmů dlužníka) dojde ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině pokud o to zajištěný věřitel podle § 409 odst. 3 IZ výslovně požádá. Pokud ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění dojde, lze z něj náklady insolvenčního řízení hradit jen z části (v limitech § 298 odst. 3 IZ náklady spojené se správou a zpeněžením předmětů zajištění a část odměny insolvenčního správce příslušející mu dle § 1 odst. 2 vyhlášky), zbytek náleží vydat zajištěnému věřiteli. Vznikne-li po úplném uspokojení pohledávky zajištěného věřitele přebytek výtěžku ze zpeněžení zajištění (hyperocha), lze jej užít k uspokojení ostatních (nezajištěných) věřitelů jen v případě konkursu či oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V případě oddlužení ve formě splátkového kalendáře se však hyperocha vydá dlužníkovi do jeho volné dispozice. Nelze ji totiž-jak nesprávně dovozoval soud prvního stupně-považovat za mimořádný příjem, s nímž by dlužník byl povinen naložit způsobem uvedeným v § 412 odst. 1 písm. b) IZ, tedy použít ho-prostřednictvím insolvenčního správce-k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře (byť mu nic nebrání, aby tak dobrovolně učinil). K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B-30 ze dne 28.2.2012 a jeho usnesení sp. zn. KSCB 25 INS 159/2012, 3 VSPH 1127/2012 ze dne 22.10.2012.

Lze tedy uzavřít, že pro popsané nedostatky seznamu majetku co obligatorní přílohy návrhu na povolení oddlužení, k jejichž odstranění ovšem soud dlužníka nevyzval, nelze zatím činit definitivní závěry o skutečnostech, které jsou pro rozhodnutí o uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a posouzení přiměřenosti její výše podstatné, tedy o tom, zda dlužníkův úpadek bude možno řešit jím navrženým oddlužením (a jakou jeho formou), anebo konkursem, jaké-zálohou sledované-náklady si tento způsob patrně vyžádá a do jaké míry mohou být tyto náklady z majetku dlužníka uhrazeny.

Protože z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení prozatím nejsou dány, postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 9. července 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová