3 VSPH 945/2013-P8-15
KSPL 27 INS 10262/2010 3 VSPH 945/2013-P8-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice: Marie Schrottenbaumová, nar. 16.7.1944, bytem Cheb, Náměstí Jiřího z Poděbrad 1/14, o odvolání věřitele Citibank Europe, plc., reg. č. 132781, North Wall Quay 1, 16640 Dublin, Irsko, zast. JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. prosince 2010, č.j. KSPL 27 INS 10262/2010-P8-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. prosince 2010, č.j. KSPL 27 INS 10262/2010-P8-5, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) usnesením ze dne 7. prosince 2010, č.j. KSPL 27 INS 10262/2010-P8-5 rozhodl v insolvenčním řízení dlužnice Marie Schrottenbaumové (dále jen dlužnice), že přihlášení pohledávky věřitele Citibank Europe, plc., reg. č. 132781, North Wall Quay 1, 16640 Dublin, Irsko, s korespondenční adresou Sokolská 60, Praha 2 (dále jen odvolatel) ve výši 23.620,75 Kč do insolvenčního řízení se odmítá (bod I. výroku), a že právní mocí tohoto usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPL 27 INS 10262/2010-A-5 ze dne 22.10.2010 rozhodl o zjištění úpadku dlužnice a současně vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku u soudu na předepsaném formuláři. Věřitelé byli ve smyslu ustanovení § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), řádně poučeni o skutečnosti, že k opožděně podaným přihláškám soud nepřihlíží a takto opožděně uplatněné se v insolvenčním řízení neuspokojují. Pokračoval, že se věřitel domáhal přihlášení své pohledávky v insolvenčním řízení v celkové hodnotě 23.620,75 Kč podáním, které bylo soudu doručeno dne 19.11.2010 telefaxem, v elektronické podobě pak soudu došlo dne 24.11.2010. Soud cituje § 42 odst. 3 občanského soudního řádu (o.s.ř.) konstatoval, že lhůta stanovená rozhodnutím o úpadku k řádnému přihlášení pohledávek by byla zachována, pokud by přihláška pohledávky byla nejpozději dne 22.11.2010 doručena k soudu, nebo předána k poštovní či jiné přepravě. Z úředního záznamu soudu vyplývá, že dne 22.11.2010 nebylo přijato výše zmíněné podání do insolvenčního řízení, to bylo doručeno na podatelnu zdejšího soudu dne 24.11.2010 v 15:13 hod. Z uvedeného je zřejmé, že přihláška byla soudu podána až po uplynutí jím stanovené lhůty, tj. opožděně. Dále soud cituje § 185 a § 173 odst. 1 IZ , uzavřel, že v daném případě nemůže aplikovat ustanovení § 7 IZ, týkající se přiměřeného použití o.s.ř. v insolvenčním řízení, konkrétně ustanovení § 58 odst. 1 o.s.ř. o prominutí zmeškání lhůt, když podle § 83 IZ takovýto postup není přípustný. K námitkám právního zástupce věřitele nutno dodat, že dne 22.11.2010 jím bylo u soudu telefonicky urgováno potvrzení o přijetí přihlášky, což potvrdila pracovnice podatelny soudu s tím, že právnímu zástupci věřitele však řekla, že žádná přihláška v dané věci nebyla na podatelnu krajského soudu doručena. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud přihlášení pohledávky věřitele do insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 185 IZ odmítl. Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že jeho přihláška nebyla podána opožděně, neboť přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení faxovým podáním dne 19.11.2010, jež bylo 22.10.2010 doplněno elektronickou poštou, jak se podává z kopie výpisu z elektronické pošty jeho právního zástupce z 22.11.2010 odeslané v 8:39 hod. Protože neobdržel potvrzení o přijetí elektronické zprávy doplněné elektronickým podpisem, věc urgoval 24.11.2010 a současně opětovně doložil přihlášku pohledávky; přijetí této urgence již soud elektronicky potvrdil. Namítl, že napadené usnesení nebylo doručeno jeho právnímu zástupci podle § 50b odst. 1 o.s.ř., takže nelze jej považovat za platně doručené, přesto z procesní opatrnosti podává odvolání. Uzavřel, že dostál své povinnosti stanovené v § 42 odst. 3 o.s.ř. a zřejmě v důsledku technické závady se jeho podání z 22.10.2010 nedostalo k rukám soudu v zákonem stanovené lhůtě, což nemůže jít k jeho tíži. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 42 odst. 1 věta první a druhá o.s.ř. (ve znění účinném v době podání přihlášky odvolatelem) podání je možno učinit písemně nebo ústně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, telegraficky nebo telefaxem. Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem (odst. 2). V případě podání v elektronické podobě opatřeného zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2 (odst. 3). Podle § 173 odst. 1 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013, jež bude citováno v dalším textu) věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ musí rozhodnutí o úpadku mimo jiné obsahovat výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání. Podle odst. 3 citovaného ustanovení pak lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.

Podle § 89 odst. 1 není-li stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Jestliže věřitelé nepřihlásili u insolvenčního soudu svou přihlášku do doby vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, mají tuto možnost ještě ve lhůtě určené v rozhodnutí o úpadku, která nesmí být kratší než 30 dnů a delší než 2 měsíce od jeho uveřejnění v insolvenčním rejstříku. Jestliže však tuto lhůtu zmeškají, musí nést následek v tom směru, že jejich přihláška bude odmítnuta, v dalším řízení už k ní nebude přihlíženo, a nebude proto v insolvenčním řízení uspokojena.

Z obsahu spisu se podává, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 22.10.2010, č.j. KSPL 27 INS 10262/2010-A-5, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením; usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 22.10.2010. V tomto usnesení soud stanovil věřitelům-v souladu s § 136 odst. 3 IZ-třicetidenní lhůtu k podání přihlášek, a to s řádným poučením o následcích zmeškání této lhůty dle § 173 odst. 1 IZ. Ve smyslu § 57 odst. 1 o.s.ř. lhůta k podávání přihlášek počala běžet následujícího dne (23.10.2010) a její konec ve smyslu § 57 odst. 2 téhož zákona připadl na pondělí 22.11.2010 (konec lhůty připadající na neděli 21.11.2010 se posunul dle § 57 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož se jedná o lhůtu procesněprávní, je tato lhůta dle § 57 odst. 3 o.s.ř. zachována, pokud by byla přihláška věřitele nejpozději posledního dne lhůty podána u soudu či odevzdána orgánu, který má povinnost ji doručit, např. poskytovateli poštovních služeb, event. elektronickým podáním v poslední den lhůty doručeným téhož dne soudu. Jestliže by tedy odvolatel předal svou přihlášku pohledávky nejpozději dne 22.11.2010 na poštu, resp. učinil by tento úkon elektronicky poslední den lhůty, byla by jeho pohledávka uplatněna včas.

Jak však vyplývá z obsahu spisu, odvolatel přihlášku pohledávky zaslal soudu faxem dne 19.11.2010 a téhož dne i došla insolvenčnímu soudu. Z úředního záznamu insolvenčního soudu a jeho podání z 24.11.2010 zaslaného odvolateli soud konstatoval, že podání z 22.11.2010 týkající se doplnění přihlášky předložením jeho originálu soudu nedošlo, a proto k tomuto podání soud nepřihlíží. Dále se ze spisu podává, že odvolatel doručil elektronicky podání z 24.11.2010 (doručeno téhož dne soudu), v němž uvádí, že neobdržel potvrzení soudu o přijetí podání, proto ho opětovně posílá. Jím mělo být elektronické podání odeslané odvolatelem e-mailem dne 22.11.2010, jež přiložil k uvedenému opětovnému podání, a v němž měl soudu zaslat elektronickou poštou předmětnou přihlášku odeslanou faxem.

Z uvedeného je zřejmé, že nedoručil-li odvolatel nejpozději do 22.11.2010 insolvenčnímu soudu v elektronické podobě potvrzení faxové přihlášky ve smyslu § 42 odst. 2 o.s.ř. (a neučinil tak ani v písemné podobě), pak se k takovému podání, jež není podáním ve věci samé, nepřihlíží (§ 43 odst. 3 o.s.ř.). Při doručování na elektronickou adresu je průkazem doručení datová zpráva adresáta (v daném případě soudu) opatřená jeho zaručeným elektronickým podpisem, kterou by soud do tří dnů od odeslání listiny potvrdil její přijetí. Pokud takové potvrzení nebylo adresátem odesláno, nedošlo k doručení tohoto podání. Bylo na odvolateli, aby prokázal, že jím odeslané elektronické podání bylo soudu skutečně doručeno, resp. prokázal, že se tak stalo a v důsledku blíže nespecifikované technické závady (kým zapříčiněné a na které straně) se nedostalo k rukám soudu, jak namítl v odvolání.

Za doručené je třeba tedy považovat až elektronické podání přihlášky učiněné odvolatelem 24.11.2010, což se však stalo až po stanovené třiceti denní přihlašovací lhůtě. Závěr soudu o opožděnosti přihlášky odvolatele podle § 173 odst. 1 IZ ve spojení s § 185 IZ je věcně správný, a proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 1. října 2014

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová