3 VSPH 943/2012-A-16
KSCB 26 INS 10083/2012 3 VSPH 943/2012-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem 391 43 Hlasívko 5, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 10083/2012-A-9 ze dne 5. června 2012,

takto :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 10083/2012-A-9 ze dne 5. června 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění :

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 26 INS 10083/2012-A-9 ze dne 5.6.2012 odmítl insolvenční návrh dlužnice Evy Vaňkové (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 25.4.2012 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud odkázal na zákonné náležitosti insolvenčního návrhu dle § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že dlužnice k insolvenčnímu návrhu nepřipojila seznam majetku a seznam závazků. V návrhu rovněž neuvedla osoby, ke kterým má vyživovací povinnost, nepředložila listiny dokládající její příjmy za poslední 3 roky, nedoložila výpis z rejstříku trestů a odhad obvyklé ceny svých nemovitostí provedený znalcem ke dni pořízení seznamu majetku. Soud proto dlužnici usnesením č.j. KSCB 26 INS 10083/2012-A-6 ze dne 25.4.2012 vyzval k doplnění návrhu ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení s poučením, jak má doplnění provést, a s poučením o tom, že insolvenční návrh odmítne, nebude-li ve stanovené lhůtě doplněn, a že podle § 83 IZ prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné. Usnesení dlužnice převzala dne 27.4.2012 a lhůta k doplnění návrhu tak skončila dnem 4.5.2012.

Až po uplynutí stanovené lhůty, dne 31.5.2012, dlužnice k doplnění svého návrhu předložila vedle výpisu z rejstříku trestů také seznam majetku a seznam závazků. Tyto seznamy však nesplňují zákonné náležitosti, když v seznamu majetku neuvedla dobu jeho pořízení a pořizovací cenu, a v seznamu závazků neoznačila řádně své věřitele, neuvedla datum splatnosti jejich jednotlivých pohledávek závazků, které z nich popírá co do důvodu nebo co do výše a proč a neuvedla zvlášť zajištěné věřitele s údajem o tom, co je předmětem zajištění a zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Rovněž návrh nedoplnila o údaj o vyživovaných osobách a nedoložila veškeré své příjmy za uplynulé 3 roky. Proto soud postupoval podle § 128 odst. 2 IZ insolvenční návrh bez dalšího odmítl.

Toto usnesení napadla dlužnice včasným odvoláním. Namítala, že důvodem odmítnutí jejího insolvenčního návrhu je nedostatečné vylíčení skutečností, ze kterých vyplývá její úpadek, a že s tím nesouhlasí, neboť v kolonce č. 6 návrhu uvedla své věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 občanského soudního řádu-o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Připojené seznamy dle § 104 IZ v tomto případě slouží jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 391 odst. 1 písm. a) IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník opatřit seznam majetku i údaj o pořizovací ceně a o současné obvyklé hodnotě majetku, která v případě nemovitostí a jakéhokoli majetku sloužícího k zajištění musí být stanovena znaleckým oceněním-§ 392 odst. 2 IZ).

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu viz judikaturu Nejvyššího soudu-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka proto nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice podala soudu dne 25.4.2012 insolvenční návrh spojený návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené k podání insolvenčního návrhu vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku, co do vylíčení rozhodujících skutečností, jež její úpadek osvědčují, však pouze uvedla, že má 9 věřitelů a celková dlužná částka činí 1.293.395,-Kč, většina závazků je po splatnosti více než 30 dnů. Proto žádá soud o oddlužení, které navrhuje provést formou splátkového kalendáře.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétně ničeho o svých majetkových a příjmových poměrech, ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačila své víceré věřitele. Dlužnice tak v insolvenčním návrhu nevylíčila skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Tato chybějící tvrzení nenabídla dlužnice ani prostřednictvím seznamu majetku a závazků, když ty k insolvenčnímu návrhu nepřipojila. Při zjištění, že insolvenční návrh dlužnice postrádá vylíčení skutečností osvědčujících její úpadek, a že tedy ve smyslu § 103 odst. 3 IZ vykazuje vady bránící pokračovat v řízení, nebylo důvodu k tomu, aby soud prvního stupně-jak to učinil usnesením č.j. KSCB 26 INS 10083/2012-A-6 ze dne 25.4.2012-vyzýval dlužnici dle § 128 odst. 2 IZ k doplnění tohoto návrhu o předložení předepsaných příloh (seznamu majetku a závazků), a rovněž k doplnění návrhu na povolení oddlužení. Za této situace měl soud insolvenční návrh dlužnice-aniž by jí určil lhůtu k jeho doplnění-dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Nutno konstatovat, že dlužnice-ač byla ve výzvě o náležitostech požadovaných seznamů soudem poučena-vskutku ani následným doplňujícím podáním doručeným soudu dne 18.5.2012 insolvenční návrh požadovaným způsobem nedoplnila, když předložila seznam majetku a seznam závazků, které zjevně nejsou řádné. Tyto seznamy totiž dlužnice nepodepsala a neopatřila je prohlášením o jejich správnosti a úplnosti, přičemž v seznamu závazků neoznačila své věřitele způsobem předepsaným v § 103 odst. 1 IZ, jak vyžaduje § 104 odst. 4 (uvedla jen jejich neúplné názvy), a neuvedla údaje o splatnosti jejich jednotlivých pohledávek. Nadto lze pochybovat o správnosti a úplnosti těchto seznamů za situace, kdy v návrhu na povolení oddlužení dlužnice v kolonce č. 17 zmínila jako svůj majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, i nemovitost označenou jen jako RD 2+1 , s tím, že jde o zástavu, přičemž v seznamu majetku žádnou nemovitost neuvedla a ani v seznamu závazků nevyznačila, že by některý z nich byl zajištěn zástavou (žádného svého zajištěného věřitele se specifikací jeho zajištění neuvedla). V dlužníkově seznamu závazků ovšem musejí být uvedeni odděleně všichni věřitelé, kteří proti němu mají (uplatňují) právo na uspokojení ze zajištění, tedy zajištění věřitelé. Těmi jsou nejen přímí věřitelé dlužníka, jejichž pohledávka za dlužníkem je zajištěna (některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. f/ IZ) jeho majetkem, ale i věřitelé, kteří mají takto zajištěnu pohledávku směřující vůči jiné osobě. Ti mají vůči dlužníku z titulu uhrazovací funkce věcného zajištění (v rozsahu tohoto zajištění) majetkové právo-právo na uspokojení své pohledávky za třetí osobou z majetku dlužníka poskytnutého k jejímu zajištění. Takové právo může být jeho věřitelem-co zajištěným věřitelem-do insolvenčního řízení přihlášeno (§ 166 IZ), podléhá přezkumu (srovnej § 196 odst. 2 IZ) a bude-li zjištěno, může být (dle zvoleného způsobu řešení úpadku) ze zajištění uspokojeno. Proto je-li dlužníkův majetek předmětem uvedených zajišťovacích práv, musí být v seznamu jeho závazků (odděleně) uvedeni věřitelé, jimž toto právo svědčí (i kdyby dlužník toto jejich právo popíral), tedy jak věřitelé, kteří mají takto zajištěnu pohledávku za dlužníkem, tak ti věřitelé, jejichž pohledávka je uspokojitelná pouze z tohoto zajištění váznoucího na dlužníkově majetku. Současně je dlužník povinen toto zajištění řádně specifikovat, tedy uvést jeho druh, předmět a důvod vzniku.

Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice byly dány, a to nikoli až z toho důvodu, že dlužnice návrh v soudem stanovené lhůtě nedoplnila o předepsané přílohy (§ 128 odst. 2 IZ), ale již proto, že insolvenční návrh vykazuje popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala, a aby spolu s ním podala na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení. Předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 odst. 1 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. ledna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva