3 VSPH 934/2010-P15-7
MSPH 96 INS 2351/2008 3 VSPH 934/2010-P15-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaroslava Solčianského, IČ 16090098, Praha 10-Malešice, zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, o odvolání věřitele Miroslava Procházky, Mattenstrasse 14B, Port, Švýcarská konfederace, zastoupeného Mgr. Janem Soukupem, advokátem, sídlem Konviktská 12, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2010, č.j. MSPH 96 INS 2351/2008-P15-2,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2010, č.j. MSPH 96 INS 2351/2008-P15-2, se z r u š u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.8.2010, č.j. MSPH 96 INS 2351/2008-P15-2, v bodě I. výroku rozhodl o tom, že se nepřihlíží k pohledávce věřitele č. 15 Miroslava Procházky (dále jen věřitel) ve výši 5.000.000,-Kč, v bodě II. výroku tuto pohledávku odmítl a v bodě III. výroku věřitele uvědomil o tom, že jeho účast právní mocí tohoto usnesení v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 14.11.2008 věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Ing. Jaroslava Solčianského pohledávku v celkové výši 5.000.000,-Kč. Dne 11.11.2008 se konalo přezkumné jednání, na kterém byla pohledávka věřitele č. 15 popřena insolvenčním správcem co do pravosti. Dne 8.1.2009 byla insolvenčnímu soudu doručena žaloba na určení pravosti pohledávky, kterou se věřitel domáhal rozhodnutí soudu o tom, že jeho pohledávka je po právu zjištěna. Soud tuto žalobu zamítl rozsudkem č.j. 196 Cm 1/2009-41 ze dne 3.11.2009, jenž nabyl právní moci dne 16.8.2010. Soud uzavřel, že pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty. Ustanovení § 198 odst. 1 IZ dopadá na případy, kdy incidenční žaloba není podána. Soud má zato, že v případech, kdy incidenční žaloba podána byla, ale byla zamítnuta, lze analogicky aplikovat ustanovení § 198 odst. 1 IZ, a rozhodl, že k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží. Na základě tohoto rozhodnutí aplikoval soud ustanovení § 185 IZ a přihlášku, o které vyšlo v průběhu řízení najevo, že se k ní nepřihlíží, odmítl a účast věřitele v insolvenčním řízení ukončil.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a uvedl, že odvolání doplní ve lhůtě 30 dnů, přičemž soud zároveň žádal o poskytnutí této lhůty. Věřitel totiž podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, č.j. 15 Cmo 61/2010-69 ze dne 1.7.2010, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 196 Cm 1/2009-41, ze dne 3.11.2009. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Z obsahu spisu plyne, že na přezkumném jednání dne 11.11.2008 insolvenční správce popřel co do pravosti nevykonatelnou pohledávku věřitele. Věřitel podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti pohledávky. Soud tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 3.11.2009, č.j. 196 Cm 1/2009-41, jenž nabyl právní moci dne 16.8.2010.

Popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou dlužník a insolvenční správce; jednotliví věřitelé toto právo nemají (§ 192 IZ). Pohledávku lze popřít z hlediska její pravosti nebo výše, popřípadě též v jejím pořadí nebo v uspokojení ze zajištění. Jestliže insolvenční správce popře nevykonatelnou pohledávku, věřitelé této pohledávky mohou uplatnit proti insolvenčnímu správci ve lhůtě podle § 198 IZ své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu. Žalobou se věřitel-v závislosti na obsahu popěrného procesního úkonu-domáhá určení pravosti své pohledávky (určení, že má za dlužníkem popřenou pohledávku) nebo určení výše pohledávky (určení, že jeho pohledávka za dlužníkem činí částku uvedenou v žalobě) nebo určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění (určení, že má právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění, označeného v žalobě) anebo určení pořadí pohledávky (určení, že pořadí uspokojení pohledávky se řídí dnem uvedeným v žalobě).

Spory o pravost, výši a pořadí pohledávky anebo o právo na uspokojení pohledávky ze zajištění jsou incidenčními spory. O žalobě rozhodne v meritu insolvenční soud rozsudkem, popřípadě usnesením schválí smír.

Výsledek sporu-určený pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu-insolvenční soud poznamená do upraveného seznamu pohledávek. Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou podle § 201 odst. 4 IZ účinná vůči všem procesním subjektům. Výroky těchto rozhodnutí jsou proto účinná nejen vůči účastníkům těchto incidenčních sporů (tj. pro věřitele a insolvenčního správce, popřípadě dlužníka, kteří v řízení vystupovali jako žalobci nebo žalovaní), ale vůči ostatním věřitelům a všem dalším procesním subjektům.

Pakliže insolvenční soud žalobu věřitele podanou podle § 198 IZ zamítne, nebo vyhoví-li žalobě insolvenčního správce nebo dlužníka podané podle § 199 IZ, byla-li tím definitivně popřena pravost pohledávky (popř. popřeno právo na uspokojení pohledávky za jinou osobou než dlužníkem ze zajištění poskytnutého z dlužníkova majetku, které má stejné právní následky jako popření pravosti pohledávky); právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí, aniž by zákon předpokládal jiné rozhodnutí soudu o této otázce.

Podmínky, kdy se k přihláškám nepřihlíží-následně soud odmítá přihlášku pohledávky a ukončuje účast věřitele v řízení podle § 185 IZ-insolvenční zákon stanoví jen v § 173, § 178, § 188 a § 198. Jde o případ, kdy přihláška byla podána po lhůtě, která je určena v rozhodnutí o úpadku, dále o situaci, kdy přihlášená pohledávka bude po přezkoumání zjištěna tak, že její skutečná výše činí méně než 50 % přihlášené částky, dále pokud nejsou odstraněny vady anebo o situaci, kdy žaloba podle § 198 ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nedojde.

Z uvedeného vyplývá, že v daném případě pro postup, jež zvolil soud prvního stupně, zákon nedává žádnou oporu. Insolvenční soud rozhodl v incidenčním sporu rozsudkem, jímž zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky věřitele. Právní mocí tohoto rozsudku účast věřitele v insolvenčním řízení dlužníka končí bez dalšího.

Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil bez náhrady [za přiměřené aplikace ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.] jako rozhodnutí, jehož vydání insolvenční zákon nepředpokládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 4. dubna 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová