3 VSPH 932/2012-B-39
KSLB 76 INS 15065/2011 3 VSPH 932/2012-B-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice: Milena anonymizovano , anonymizovano , bytem Svojkov 13, zast. JUDr. Danuší Koldovskou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, nám. T.G. Masaryka 169, o odvolání insolvenční správkyně Ing. Soni Aubrechtové se sídlem Most, Bělehradská 3347/7, zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Děčín 1, Masarykovo nám. 3/3, a věřitele LEASING-STAR, spol. s r.o. se sídlem Praha 1, Krakovská 1346/15, IČO: 41324536, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 15065/2011-B-19 ze dne 4.června 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 15065/2011-B-19 ze dne 4. června 2012 se v bodu I. výroku mění tak, že se Ing. Soňa Aubrechtová se sídlem v Mostě funkce insolvenčního správce nezprošťuje, a v bodu II. výroku se mění tak, že se insolvenčním správcem neustanovuje IREKON, v.o.s. se sídlem v Turnově.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (insolvenční soud) zprostil insolvenční správkyni Ing. Soňu Aubrechtovou (dále též jen insolvenční správkyně) se sídlem Most, Bělehradská 3347/7 funkce insolvenčního správce (bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem IREKON, v.o.s. se sídlem Turnov, Palackého 211 (bod II. výroku) a uložil insolvenční správkyni povinnost bez zbytečného odkladu řádně informovat nového insolvenčního správce (IREKON) o své dosavadní činnosti a předat mu všechny doklady souvisící s výkonem funkce insolvenčního správce (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že k návrhu věřitele LEASING-STAR, spol. s r.o. (dále jen Věřitel) rozhodl o úpadku dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem jmenoval KOPPA, v.o.s. (dále též původní správkyně), jež Věřitelovu přihlášenou pohledávku přezkoumanou jako nevykonatelnou v celkové výši 216.324,56 Kč uznala do částky 157.137,48 Kč, ve zbývající části ji popřela, dále popřel smluvní úrok z prodlení a uznal zákonný úrok z prodlení, rovněž popřel náklady rozhodčího řízení z důvodu neplatné sjednané rozhodčí doložky a část smluvní pokuty ve výši 15.000,-Kč; takto pohledávku popřela i dlužnice. Po schůzi věřitelů navazující na přezkumné jednání, jíž se zúčastnil jako jediný Věřitel, jenž je současně zástupcem věřitelů s největší pohledávkou, odvolal Věřitel správkyni KOPPA, v.o.s. a jmenoval insolvenční správkyní Ing. Aubrechtovou. Ta zaslala 13.3.2012 soudu podání, jímž vzala popření pohledávky (zřejmě správkyní KOPPA, v.o.s.) Věřitele ve výši 59.407,52 Kč podle § 201 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), zpět s odůvodněním, že se tak rozhodla na základě doplňujícího vysvětlení Věřitele. Soud konstatoval, že z tohoto podání není zřejmé, které dílčí pohledávky dodatečně uznala a z jakého důvodu, takže byla uznána pohledávka ve výši 216.545,-Kč a popřena zůstala pohledávka ve výši 156.917,04 Kč, přičemž popřený věřitel incidenční žalobu nepodal. Pokračoval, že usnesením z 30.3.2012 vyzval insolvenční správkyni, aby se k důvodům, které soud shledal jako důvody pro její zproštění z funkce, vyjádřila, a sdělila též důvod dodatečného uznání části pohledávky Věřitele. Nato reagovala insolvenční správkyně přípisem z 10.4.2012, že může zcela svobodně popírat nebo uznávat pohledávky a soud nemůže její rozhodnutí ovlivňovat. K dodatečnému uznání částky 59.407,52 Kč uvedla, že původní správkyně omylem započetla do smluvních úroků z prodlení i částku 44.407,52 Kč představující běžný úrok a částku 15.000,-Kč představující část smluvní pokuty, neboť ji považuje za mravnou, jelikož Věřiteli mohla vzniknout škoda, když dlužnice neoznámila zahájení exekučního řízení prodejem nemovitostí, čímž porušila svou povinnost. Dále soud uvedl, že Věřitel přihlásil v přihlášce pohledávek mimo jiné smluvní úrok z prodlení ve výši 138.439,09 Kč a v doplnění přihlášky pak 37.855,36 Kč; Věřitelem přihlášený smluvní úrok 0,266 % denně (zřejmě z jistiny) tak činí 176.257,33 Kč, jež původní správkyně popřela. Tvrzení insolvenční správkyně o tomto zápočtu je dle soudu účelový a nepravdivý, rovněž považuje za zcela nepřijatelné její hodnocení smluvní pokuty za mravnou a důvodnou. Naopak, soud ji hodnotí za nemravnou sjednanou pouze s cílem Věřitele, jenž je rovněž zajištěným věřitelem, nepřiměřeně navýšit svoji pohledávku právě pro účely výkonu rozhodnutí nebo insolvence na úkor jiných věřitelů. Věřitel jako zajištěný věřitel je v případě výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí vždy exekučním soudem či exekutorem včas informován, neboť mu je ze zákona dle § 336f o.s.ř. zaslána dražební vyhláška a takový věřitel pak může svůj nárok s pořadím dle dne vzniku zajištění v exekuci přihlásit, a proto není závislý na tom, zda jej dlužník informuje či nikoliv, takže smluvní pokuta neplní zajišťovací funkci.

Soud cituje § 32 odst. 1 a § 36 odst. 1 IZ dospěl k závěru, že insolvenční správkyně jednala v rozporu se společnými zájmy věřitelů a nejspíš jako odměnu zajištěnému věřiteli, za to, že ji ustanovil do funkce, uznala část pohledávky bez zjevného důvodu, aby takový věřitel získal uznání pohledávky v rozsahu převyšujícím 50 % přihlášené pohledávky a eliminovala tak případnou možnost, že tento věřitel v souladu s ust. § 178 IZ ztratí možnost uspokojení i v nepopřené výši. Skutečnost, že insolvenční správkyně jednala po dohodě s Věřitelem, vyplývá jednak z rychlosti jejího úkonu, kdy k popření došlo 15.2.2012, usnesení potvrzení schůze věřitelů bylo doručeno 17.2.2012 a zpětvzetí popření bylo učiněno 13.3.2012, jednak z neuvedení důvodu, proč k dodatečnému uznání došlo, a z následného odůvodnění insolvenční správkyně vyplývá, že žádný objektivní důvod k tomu neměla. Tomu nasvědčuje i to, že výše dodatečně uznané pohledávky byla taková, aby převýšila 50 % uznaného nároku. Soud dovodil, že postupovala-li insolvenční správkyně při přezkumu pohledávky zajištěného a největšího věřitele v rozporu se zájmy ostatních věřitelů, nelze očekávat, že při zpeněžování nemovitostí bude postupovat v souladu s jejich zájmy. Uzavřel, že insolvenční správkyně nepostupovala s odbornou péčí a svědomitě, neboť uznala část pohledávky Věřitele bez zjevného důvodu, a v případě pochybností mohla vyčkat rozhodnutí soudu v incidenčním řízení, proto k jejímu odvolání (zproštění) přistoupil po jejím slyšení písemnou formou dle § 32 IZ.

Toto usnesení napadla v zákonem stanovené lhůtě insolvenční správkyně a zástupce věřitelů, jímž je shora označený Věřitel, odvoláním.

Insolvenční správkyně navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Namítla, že v insolvenčním řízení je popěrné právo primárně svěřeno insolvenčnímu správci a vedle toho i věřitelům a event. dlužníkům, nikoliv však insolvenčnímu soudu, jenž nemůže jakkoliv hodnotit provedení přezkumu pohledávek insolvenčním správcem, a nelze takové oprávnění dovozovat ze skutečnosti, že projednává incidenční spory o pravost, výši nebo pořadí pohledávek, jež jsou zahajovány na návrh. Pokračovala, že ke zpětvzetí popření správcem není potřebný souhlas insolvenčního soudu, což rovněž dokládá, že insolvenčnímu soudu nepřísluší nijak zasahovat do popěrného práva a v důsledku toho ani hodnotit výsledky přezkumu prováděné insolvenčním správcem ani ke vztahu k otázce řádného plnění povinností nebo výkonu jeho funkce s odbornou péčí. Chybné popření pohledávky insolvenčním správcem nemůže zakládat ani důvod pro jeho zproštění podle § 32 odst. 1 IZ soudem, jenž v daném případě vybočil ze zákonných mezí insolvenčního zákona. Namítla, že ani v případě chybného postupu při zpětvzetí popření Věřitelovy přihlášky, jež považuje za správné, není dán důvod pro její zproštění, a pro případ nepopření pohledávky, jež zde není a měla být popřena, je zde primárně popěrné právo věřitelů a sekundárně jejich právo na náhradu škody způsobené správcem ve smyslu § 37 odst. 1 IZ; odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1101/2010-B-49. Doplnila, že zpětvzetím popření pohledávky lze zamezit incidenčním sporům. Insolvenční správkyně dále zdůraznila, že závěry insolvenčního soudu jsou ryze spekulativní, přičemž se soud řádně neseznámil s přihláškou Věřitele, neboť by musel zjistit, že původní správkyně nepopřela toliko zákonný úrok z prodlení, přestože Věřitel přihlásil i úrok ve výši 24 % p.a. sjednaný v úvěrové smlouvě s dlužnicí, na nějž mu vznikl nárok, a proto v této části vzala popření pohledávky zpět, přičemž úvěrová smlouva byla založena u přihlášky Věřitele a soudu nebránilo nic v tom, aby si ujednání o úroku ověřil. Závěry soudu o nedůvodnosti zpětvzetí popření tedy neobstojí a nejsou důvodem k jejímu zproštění z funkce správce s tím, že tabulku s výpočtem řádného úroku přikládá. Insolvenční správkyně odmítla i závěr soudu o údajné rychlosti zpětvzetí popření, neboť mezi doručením usnesení o potvrzení schůze věřitelů a zpětvzetím pohledávky uběhlo 25 dní a z toho nelze ničeho dovozovat. Rovněž nesouhlasila s dalším závěrem soudu o neodůvodněnosti zpětvzetí popření, neboť není povinna tyto důvody uvádět, a pokud by je měl insolvenční soud požadovat v rámci své dohlédací činnosti, pak svou povinnost splnila přípisem z 10.4.2012. Uzavřela, že soud fakticky spekuluje o její nepodjatosti k Věřiteli, jež nemůže být založena okolností jejího zvolení do funkce hlasy konkrétného věřitele nebo ji zakládat na výsledku a průběhu přezkumu pohledávek, a proto podjatost či pochybnost o ní se musí zakládat na faktickém vztahu ke konkrétní osobě a nikoliv na základě řádného a důvodného užívání procesních institutů upravených insolvenčním zákonem.

Věřitel navrhl rovněž zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť postupem insolvenční správkyně došlo k odstranění pochybení původní správkyně; ostatní důvody zproštění funkce insolvenční správkyně shledal jako spekulativní, účelové a nepravdivé.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání insolvenční správkyně a Věřitele jsou opodstatněna.

Podle § 32 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1 (odst. 2).

Podle § 36 IZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob (odst. 1). Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce (odst. 2).

Podle § 37 odst. 1 věta prvá IZ insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem (např. prodej majetku z majetkové podstaty bez toho, aby majetek byl předtím sepsán nebo prodej majetku bez vyslovení souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu). Jedná se o taková porušení povinností, jež mají nepříznivý dopad do průběhu insolvenčního řízení, např. na jeho rychlost, a může vést k ohrožení cíle insolvenčního řízení, jímž je uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů při dodržování zásad insolvenčního řízení (§ 1 a § 5 IZ); jedná-li se však o pochybení méně závažné, omezuje se soud na to, že ke zjednání nápravy využije svého oprávnění uložit insolvenčnímu správci dle § 81 odst. 2 IZ pořádkovou pokutu.

Východiska pro závěr, zda svým postupem insolvenční správkyně porušila závažně své povinnosti a že tu jsou důvody pro její zproštění funkce podle § 32 IZ, shledává odvolací soud v odpovědi na otázku, zda insolvenční správkyně dodatečným částečným zpětvzetím popření pohledávky Věřitele původní insolvenční správkyní postupovala s odbornou péčí a svědomitě v rozporu s § 36 IZ a neporušila své povinnosti správce, jak dovodil soud prvního stupně. Odvolací soud konstatuje, že je plně v kompetenci a odpovědnosti insolvenčního správce, jaké zaujme stanovisko k jednotlivým přihlášeným pohledávkám, a že jej může přehodnotit tím způsobem, že popření vezme zpět, jak umožňuje § 192 odst. 1 IZ. Není pochyb o tom, že vezme-li insolvenční správce zpět své popření, je pohledávka ve smyslu § 201 odst. 1 písm. c) IZ zjištěna. Insolvenční správce může účinně vzít zpět popření nevykonatelné pohledávky podle tohoto ustanovení jen po dobu, po kterou se podle insolvenčního zákona k takto popřené pohledávce v insolvenčním řízení přihlíží. K účinnému zpětvzetí popření pravosti nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem tak může dojít do doby, než marně uplyne lhůta stanovená věřiteli popřené pohledávky k podání incidenční žaloby u insolvenčního soudu, a podá-li věřitel včas žalobu o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky, pak do doby, než rozhodnutí insolvenčního soudu o této žalobě nabude právní moci (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. MSPH 88 INS

3697/2008, 29 NSČR 18/2009 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 64/2010). Z tohoto vyplývá, že po uplynutí uvedených lhůt pak jakékoliv zpětvzetí popření pohledávky insolvenčním správcem nemůže mít účinky.

Odvolací soud z vyjádření insolvenční správkyně z 10.4.2012 (B-14), jímž reagovala na usnesení insolvenčního soudu z 30.3.2012 (B-13) k vysvětlení jejího postupu při dodatečném zpětvzetí popření části Věřitelovy pohledávky, zjistil, že v něm namítla porušení § 5 odst. a) a b) IZ, neboť se přezkumného jednání zúčastnila namísto původní správkyně advokátní koncipientka, a že písemné vyrozumění původní správkyně o částečném popření Věřitelovy pohledávky považuje za zmatečné, když sdělila Věřiteli, že nebyl přítomen přezkumnému jednání, ačkoliv se ho zúčastnil jako jediný věřitel dlužnice, a stanovila mu lhůtu k podání vylučovací žaloby, jež je s ohledem na jeho osobní účast při přezkumném jednání nepřípustná. Dále insolvenční správkyně podrobně zdůvodnila, proč vzala zpět popření úroku ve výši 44.407,52 Kč, jak uvedla i v odvolání, a proč neshledala nemravnou Věřitelovu pohledávku v části smluvní pokuty ve výši 15.000,-Kč. Závěrem odmítla jakékoliv pochybnosti o své podjatosti ve vztahu k Věřiteli.

Odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční správkyně svým zpětvzetím popření pohledávky v rozsahu 59.407,52 Kč nijak neporušila své povinnosti, neboť insolvenční zákon jí umožňuje takto postupovat. Okolnost, že insolvenční soud má jiný názor na existenci a výši závazků dlužníka, zejména pokud se týká přezkumného jednání, resp. revizi jeho výsledků, není důvodem pro zproštění insolvenční správkyně funkce správce. Insolvenční soud při posuzování důvodnosti návrhu dle § 32 IZ nezkoumá, zda insolvenční správkyně postupovala správně, když konkrétní pohledávku Věřitele uznala, resp. vzala popření své předchůdkyně částečně zpět; tím však není vyloučen případný nárok dlužnice na náhradu škody ve smyslu § 37 IZ. Odvolací soud pak považuje závěry soudu prvního stupně o tom, že insolvenční správkyně uznala část pohledávky Věřitele nejspíše jako odměnu za to, že byla ustanovena správkyní k návrhu Věřitele a že s ním jednala ve vzájemné dohodě, za spekulativní, neboť nemají podklad v jakémkoliv skutkovém zjištění soudu prvního stupně, ani se nepodávají z obsahu spisu.

Vrchní soud v Praze v rozhodnutí č.j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38 ze dne 21. června 2013 mimo jiné vyslovil, že v insolvenčním řízení může veřejná obchodní společnost vykonávat činnost (funkci) insolvenčního správce výhradně prostřednictvím svého ohlášeného společníka; jen takovou osobu může soud podle § 24 odst. 2 IZ oznámit jako společníka, který bude jejím jménem ve funkci insolvenčního správce konat, a že úkony činěné za veřejnou obchodní společnost co ustanoveného insolvenčního správce jiným než jejím ohlášeným společníkem nemají účinky úkonů insolvenčního správce, které s nimi zákon jinak spojuje.

Odvolací soud z protokolu o přezkumném jednání ze dne 14.2.2012 (B-7) zjistil, že se ho za původní správkyni zúčastnila Mgr. Jana Velhartická (zda byla zplnomocněna k tomuto jednání, se z obsahu elektronického spisu nepodává), jež za původní správkyni Věřitelovu pohledávku v části 216.324,56 Kč popřela. Při tomto přezkumném jednání tedy za původní správkyni jednala jiná osoba, než jakou sdělila insolvenčnímu soudu podáním z 21.12.2011 (B-3), že ve smyslu § 24 odst. 2 IZ bude jejím jménem vykonávat funkci insolvenčního správce Mgr. Ing. Vlastislav Vlček (ohlášený společník). Je tedy zřejmé, že se tento ohlášený společník původní správkyně osobně přezkumného jednání nezúčastnil, a že ani k účinnému popření části Věřitelovy pohledávky nedošlo.

Odvolací soud z vyrozumění původní správkyně o popření pohledávky ze 16.2.2012 zaslané Věřiteli zjistil, že přezkoumala Věřitelem přihlášenou nevykonatelnou pohledávku ve výši 351.506,68 Kč, již popřel co do pravosti a výše v částce 216.324,56 Kč s tím, že popírá na příslušenství pohledávky smluvní úrok z prodlení ve výši 0,266 % denně z dlužné částky (176.257,33 Kč), uznává nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 13.836,77 Kč, smluvní úrok z prodlení byl tedy popřen v celkové výši 124.565,20 Kč, neboť danou sazbu považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům, a z těchto důvodů popírá i smluvní pokutu ve výši 15.000,-Kč, co do částky 30.000,-Kč ji uznává, a rovněž popírá náklady rozhodčího řízení ve výši 38.904,-Kč. Jak se podává z obsahu insolvenčního spisu (seznamu přihlášených pohledávek B-5 a upraveného seznamu B-8), byla předmětem přezkumu Věřitelova pohledávka ve výši 373.642,04 Kč. Je tedy zřejmé, že samotné vyrozumění o popření pohledávek trpí vadami, neboť z něj není zřejmé, co bylo skutečně předmětem přezkumu, ani není zřejmé, co bylo skutečně popřeno (součet popřených částek 124.565,20 Kč, 15.000,-Kč a 38.904,-Kč nečiní celkově popřenou částku 216.324,56 Kč). Takové vyrozumění nemohlo založit jakékoliv účinky pro běh lhůt k podání incidenční žaloby Věřitelem.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal důvody pro zproštění Ing. Soni Aubrechtové funkce insolvenční správkyně, neboť její činnost nelze hodnotit jako nesvědomitou a vykonávanou nikoliv s odbornou péčí, ani nebylo prokázáno, že by upřednostňovala své vlastní zájmy nebo jiných osob před zájmy všech věřitelů dlužníka. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal odvolání obou odvolatelů za důvodné a napadené usnesení podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. září 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová