3 VSPH 923/2013-B-14
KSPA 59 INS 29609/2012 3 VSPH 923/2013-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenní vČci dlužnice Kamily Skopalíkové, nar. 29.8.1979, bytem 562 01 Sudislav nad Orlicí 27, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, poboky v Pardubicích, .j. KSPA 59 INS 29609/2012-B-5 ze dne 5. dubna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, poboky v Pardubicích, .j. KSPA 59 INS 29609/2012-B-5 ze dne 5. dubna 2013 se z r u š u j e a vČc se vrací soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Hradci Králové, poboka v Pardubicích usnesením .j. KSPA 59 INS 29609/2012-B-5 ze dne 5.4.2013 v bodČ I. výroku schválil oddlužení dlužnice Kamily Skopalíkové (dále jen dlužnice) plnČním splátkového kalendá e a v bodČ II. výroku jí uložil, aby po dobu následujících pČti let od zaplacení první splátky, nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištČných vČ itel , platila tČmto vČ itel m prost ednictvím insolvenního správce Mgr. Vladimíra Nožky (dále jen insolvenní správce) vždy k 25. dni v mČsíci ze svých p íjm , které získá po schválení oddlužení, ástku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být p i výkonu rozhodnutí nebo p i exekuci uspokojeny p ednostní pohledávky, a to podle pomČru, který soud v tomto bodČ výroku spolu s oznaením nezajištČných vČ itel a jejich pohledávek uril. V bodČ III. výroku soud stanovil termín první splátky ke dni 25.5.2013 s tím, že bude provedena ze mzdy dlužnice, kterou pobírá od Coca-Cola HBC ýeská republika, s.r.o. Tomuto plátci mzdy soud v bodČ IV. výroku p ikázal, aby po doruení tohoto usnesení provádČl ze mzdy (i jiného p íjmu) dlužnice srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být p i výkonu rozhodnutí nebo p i exekuci uspokojeny p ednostní pohledávky, po odetení základní nepostižitelné ástky, maximálnČ však ve výši 9.200,-K, a aby takto sražené ástky poukazoval insolvennímu správci. Dlužnici souasnČ uložil, aby novému zamČstnateli i plátci jiného p íjmu, dojde-li k jeho zmČnČ, p edložila toto rozhodnutí a zajistila tak provádČní p íslušných srážek. V bodČ V. výroku soud stanovil insolvennímu správci pro dobu trvání schváleného zp sobu oddlužení odmČnu 750,-K mČsínČ a náhradu hotových výdaj 150,-K mČsínČ, kterou si vyplatí z ástek sražených z p íjm dlužnice. V bodČ VI. výroku insolvennímu správci uložil, aby si ze sražených ástek ponechal stanovenou zálohu na odmČnu a náhradu hotových výdaj (od 1.6.2013) a ze zbytku-po uspokojení p ípadných dalších pohledávek v režimu za majetkovou podstatou-vždy k 25. dni v mČsíci provedl výplaty vČ itel m dle pomČru ureného v bodČ II. výroku. SouasnČ mu soud uložil, aby po dobu trvání oddlužení plnČním splátkového kalendá e vykonával nad insolvenním ízením dohled a o své innosti pravidelnČ informoval soud a prozatímní vČ itelský výbor (bod VII. výroku); vČ itel m uložil sdČlit insolvennímu správci do 10 dn své bankovní spojení pro výplaty ástek na nČ p ipadajících (bod VIII výroku).

V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že usnesením .j. KSPA 59 INS 29609/2012-A-10 ze dne 14.2.2013 zjistil úpadek dlužnice, povolil ešení tohoto úpadku oddlužením a ustanovil insolvenního správce. P ezkumného jednání a sch ze vČ itel , konaných dne 29.3.2013, se žádný z p ihlášených vČ itel nezúastnil ani nehlasoval o zp sobu oddlužení prost ednictvím hlasovacího lístku. Proto soud podle § 402 odst. 5 insolvenního zákona (dále jen IZ) sám rozhodl o zp sobu oddlužení, a to ve formČ splátkového kalendá e, když nebyli zjištČny žádné skutenosti, které by schválení oddlužení bránily. V bodČ II. výroku soud vymezil, jak má být splátkový kalendá dlužnicí plnČn, v dalších bodech výroku stanovil termín splátky, plátci mzdy adresoval p íkaz dle § 406 odst. 3 písm. d) IZ a insolvennímu správci stanovil odmČnu a náhradu hotových výdaj dle vyhlášky . 313/2007 Sb.

Poté soud citoval § 407, § 409, § 412 a § 418 IZ a pokraoval, že dlužnice v insolvenní návrhu požádala o stanovení nižší než zákonem urené splátky, a to ve výši 5.500,-K. V žádosti uvedla, že je sama na životní náklady a plnČním splátkového kalendá e v plném rozsahu by se dostala do nezvladatelné ekonomické situace. K této žádosti se vyjád ili vČ itelé . 1 RILEX TRADERS, a.s. a . 2 EC Financial Services. Oba namítali, že dlužnice už v dobČ, kdy s nimi uzavírala smlouvy o p jení penČžních prost edk , vČdČla, že není schopna tyto své závazky hradit. Proto navrhli, aby soud návrh dlužnice na povolení oddlužení pro nepoctivý zámČr (dle § 395 IZ) zamítl. Insolvenní soud p i rozhodování o schválení oddlužení vzal tyto námitky vČ itel v úvahu. SouasnČ však p ihlédl k tomu, že dlužnice nevlastní majetek významnČjší hodnoty a že by tak v p ípadČ neschvální oddlužení a prohlášení konkursu nemohli být nezajištČný vČ itelé uspokojeni ve stejné i vyšší mí e než v rámci oddlužení provedeným formou splátkového kalendá e, jestliže se jim v nČm dostane 100 % uspokojení jejich pohledávek. Proto soud oddlužení plnČním splátkového kalendá e schválil. OhlednČ požadavku dlužnice o stanovení nižších splátek dospČl k závČru, že jsou dány podmínky k tomu, aby žádosti bylo vyhovČno, nikoli však zcela. Vycházel z toho, že zákon umož uje dlužníku, aby poskytoval plnČní svým nezajištČným vČ itel m podle splátkového kalendá e po dobu 5 let, a proto v bodČ IV. výroku stanovil dlužnici-s p ihlédnutím k jejím p íjm m-takovou výši mČsíní splátky, aby splnila 100 % svých závazk za dobu celých 5 let, nikoliv d íve, jak by tomu bylo v p ípadČ provádČní srážek v zákonem stanovené výši.

Proti tomuto usnesení, co do bodu IV. výroku p ikazujícího zamČstnavateli dlužnice provádČt z její mzdy mČsíní srážky maximálnČ ve výši 9.200,-K, se dlužnice vas odvolala. Uvedla, že urení nižší splátky maximálnČ ve výši 5.500,-K požadovala z toho d vodu, že jinak není schopna zajistit uhradit svoje základní životní náklady. Na sch zi vČ itel p itom soud informovala, že od kvČtna 2013 bude p evedena na nep etržitý provoz a její istý p íjem bude init cca 16.000,-K. P i soudem stanovené srážce by jí pak zbylo na životní náklady jen 9.000,-K. Dlužnice je sama a nemá možnost pomoci rodiny nebo p átel, aby z uvedené ástky mohla p ežít. Její náklady na bydlení iní mČsínČ 7.000,-K, takže na jídlo, telefon apod. by jí zbylo pouhých 2.000,-K. VČ itelé by takto-p i plném uhrazení nárok insolvenního správce-byli sice uspokojeni v rozsahu 73 % jejich pohledávek, ale dlužnice by se ocitla v neúnosné finanní situaci, která podle jejího názoru není v souladu se zásadou insolvenního ízení stanovenou v § 5 písm. a) IZ.

Námitky vČ itel . 1 a 2 p itom dlužnice považuje za neopodstatnČné. Z p íloh jejich p ihlášek je z ejmé, že s vČ itelem . 1 RILEX TRADERS, a.s. uzav ela smlouvu dne 11.2.2012, první splátku ve výši 1.500,-K zaplatila dne 20.3.2012 a poté až 27.11.2012 podala insolvenní návrh. VČ itel . 2 EC Financial Services nabyl pohledávku od Express cash, a.s., p iemž dlužnice podepsala smlouvu dne 3.12.2011, v 6 splátkách zaplatila celkem 13.355,-K (tj. 40 % pohledávky). Z toho je z ejmé, že dlužnice v dobČ podepsání smluv nemohla vČdČt, že bude podávat insolvenní návrh, když tak uinila až za 9-11 mČsíc . Smlouvy podepisovala s obchodním zástupcem obou spoleností panem Kamasem. Ten vČdČl o závazcích dlužnice, ale nevypsal je z toho d vodu, že jinak by dlužnice z ejmČ p jky nedostala. Jestliže pan Kamas obČma úvČrujícím spolenostem závazky dlužnice zamlel, pak to byl on, kdo se k nim zachoval nepoctivČ. Jeho prost ednictvím poté RILEX TRADERS, a.s. dlužnici kontaktovala s tím, že pokud uhradí ástku 6.000,-K, svoji pohledávku nep ihlásí a vČc tím bude vy ízena. Na to ale dlužnice reagovala odmítavČ s vysvČtlením, že po zahájení insolvenní ízení nem že nieho platit, nebo by tím daného vČ itele zvýhod ovala. Pak spolenost podala proti schválení oddlužení námitky. Ani jeden z výše uvedených vČ itel , p estože dlužnici obvinili z podvodného jednání, nepodal trestní oznámení.

Dlužnice je p esvČdena o tom, že p i posouzení její žádosti o nižší splátky soud prvního stupnČ nepostupoval spravedlivČ a bral v úvahu nepodložená fakta, ímž dlužnici znevýhodnil. Insolvenní návrh podala podle svého nejlepšího svČdomí jako jediné reálné ešení tíživé finanní situace, do níž se dostala p ecenČním svých ekonomických možností. Všechny své závazky ale v návrhu poctivČ uvedla. Z tČchto d vodu dlužnice navrhuje, aby odvolací soud vyhovČl jejímu požadavku urení mČsíní splátky do výše 5.500,-K, která umožní p i plném zaplacení náklad insolvenního správce uspokojit vČ itele ve výši 56% a dlužnici z stane ástka 10.500,-K mČsínČ, která jí postaí ke skromnému životu s pokrytím základních výdaj .

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jemu p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání je opodstatnČné.

VČcné podmínky, za nichž dlužníku (nabídnuvšímu vasný a ádný návrh, subjektivnČ k nČmu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) lze umožnit ešení jeho úpadku i hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenní soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se z etelem ke všem okolnostem lze d vodnČ p edpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý zámČr, nebo b) že hodnota plnČní, které by p i oddlužení obdrželi nezajištČní vČ itelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito vČ itelé s nižším plnČním souhlasí. Tyto podmínky p ípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se z etelem ke skutenostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenním návrhu, pop ípadČ se z etelem ke skutenostem doloženým vČ iteli), tak ve fázi insolvenního ízení následující po povolení oddlužení

(na podkladČ stávajícího skutkového stavu vČci vyplývajícího z dosavadních výsledk insolvenního ízení).

Podle § 398 odst. 3 IZ p i oddlužení plnČním splátkového kalendá e je dlužník povinen po dobu 5 let mČsínČ splácet nezajištČným vČ itel m ze svých p íjm ástku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být p i výkonu rozhodnutí nebo p i exekuci uspokojeny p ednostní pohledávky. Tuto ástku rozvrhne dlužník prost ednictvím insolvenního správce mezi nezajištČné vČ itele podle pomČru jejich pohledávek zp sobem ureným v rozhodnutí insolvenního soudu o schválení oddlužení. ZajištČní vČ itelé se uspokojí jen z výtČžku zpenČžení zajištČní; p i tomto zpenČžení se postupuje obdobnČ podle ustanovení o zpenČžení zajištČní v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plnČním splátkového kalendá e, m že v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenní soud o stanovení nižších než zákonem urených mČsíních splátek. V takovém p ípadČ musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných mČsíních splátek nebo zp sob jejich urení a vysvČtlit d vody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není doteno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formulá i; náležitosti formulá e stanoví provádČcí právní p edpis.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, m že insolvenní soud stanovit jinou výši mČsíních splátek. Uiní tak jen tehdy, lze-li se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že hodnota plnČní, které p i oddlužení obdrží nezajištČní vČ itelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnČní, na které se tito vČ itelé s dlužníkem dohodli. P itom dále p ihlédne k d vod m, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazk , k dosavadní a oekávané výši dlužníkových p íjm , k opat ením, která dlužník iní k zachování a zvýšení svých p íjm a ke snížení svých závazk , a k doporuení vČ itel . Dlužníkovým návrhem jiné výše mČsíních splátek není insolvenní soud vázán. K opoždČné žádosti insolvenní soud nep ihlíží.

VČ itelé své stanovisko ke vas podané dlužníkovČ žádosti o stanovení jiné výše mČsíních splátek p i oddlužení splátkovým kalendá em, tj. zda doporuují této žádosti vyhovČt i nikoli, zaujímají svým hlasováním na sch zi vČ itel svolané k projednání zp sobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 IZ) s tím, že se tu obdobnČ uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení sch ze vČ itel o zp sobu oddlužení uvedená v § 399 až § 402 IZ.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li d vody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenní soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak vČ itelé, vetnČ vČ itel , kte í s oddlužením nesouhlasili nebo o nČm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plnČním splátkového kalendá e, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v p ípadČ schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e stanovil nižší mČsíní splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je t eba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, s náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 2 IZ. Pokud soud prvního stupnČ dlužníkovČ žádosti jiné výše mČsíních splátek po jejím projednání (zcela) nevyhovČl, je dlužník podle § 406 odst. 4 poslední vČty IZ oprávnČn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e odvolání.

Dále považoval odvolací soud za nutné zd raznit, že ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenním ízení musí odpovídat požadavk m vymezeným v p íslušných ustanoveních obanského soudního ádu (dále jen o.s. .). Protože rozhodnutí o schválení oddlužení nebo o jeho neschválení náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenního soudu, kterými je rozhodováno ve vČci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ýR sen. zn. 29 NSýR 30/2010 ze dne 20.1.2011, uve ejnČné pod . 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), musejí být vždy od vodnČna, a to (ve smyslu § 167 odst. 2 o.s. .) zp sobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Soud proto v od vodnČní usnesení, jímž dle § 406 odst. 1 a 3 IZ schvaluje oddlužení dlužníka ve formČ splátkového kalendá e musí kromČ jiného-i ve vztahu k p ípadné žádosti o nižší než zákonem urené splátky-vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná konkrétní skutková zjištČní uinil a na jakém podkladČ, jakými úvahami se p i hodnocení tČchto zjištČní ídil a jak je právnČ posoudil. P itom dbá o to, aby od vodnČní rozhodnutí bylo p esvČdivé.

TČmto požadavk m však soud prvního stupnČ v napadeném usnesení zjevnČ nedostál, když v jeho od vodnČní žádná pro vČc podstatná skutková zjištČní nenabídl. Námitky vČ itel . 1 a 2 zpochyb ující poctivý zámČr dlužnice (podmínku p ípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a/ IZ) fakticky vy ešil jen poukazem na vyhlídku jejich lepšího uspokojení p i oddlužení splátkovým kalendá em než v p ípadČ konkursu, k nČmuž by neschválení oddlužení vedlo. P itom se však ve skutenosti nikterak nevyslovil k dostatenosti ekonomické nabídky dlužnice pro splátkový kalendá z hlediska § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tj. z hlediska splnČní p edpokladu minimálního 30 % uspokojení jejích nezajištČných vČ itel v rámci tohoto zp sobu oddlužení, jež schválil. Z celého usnesení-totiž z jeho výroku-lze seznat jen celkovou výši pohledávek nezajištČných vČ itel pojatých do splátkového kalendá e (491.895,74 K), výši p ednostních mČsíních nárok insolvenního správce a to, že dlužnice pobírá od oznaeného zamČstnavatele mzdu. Nic však soud neuvedl o tom, jaká je istá výše této mzdy, zda má dlužnice vyživovací povinnosti a jaké a kolik tedy v jejím p ípadČ iní zákonná srážka pro splátkový kalendá stanovená v § 398 odst. 3 IZ. Napadené usnesení tak neposkytuje pot ebná skutková zjištČní ani k závČru o p ípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 IZ , ani k posouzení podmínek pro rozhodnutí o žádosti na urení nižší než zákonem stanovené splátky, když výše zákonné splátky dlužnice z usnesení nijak nepodává. Pak ani není z ejmé, zda soudem urená maximální výše srážky 9.200,-K je v bec nižší než srážka zákonná.

Nadto byl soud p i rozhodování o dlužniinČ požadavku nižších splátek veden zjevnČ nesprávnou úvahou, že tyto musejí být alespo takové, aby za trvání pČtiletého splátkového kalendá e umožnily uspokojení pohledávek nezajištČných vČ itel v rozsahu 100 %. Takový náhled na vČc nerespektuje úpravu § 398 odst. 4 IZ, tj. zde stanovený minimální limit výše nižších splátek, v jehož rámci pak musejí být p ípadné nižší splátky zvažovány v korelaci s ostatními rozhodnými okolnostmi vČci. Ty vymezuje citované ustanovení s ohledem na podstatu institutu nižších než zákonem urených splátek (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 81 INS 16496/2012, 3 VSPH 321/2013-B ze dne 28.6.2013) a v tom smyslu musejí být podmínky pro nižší splátky a jejich odpovídající výše zkoumány. To však soud prvního stupnČ neuinil, když veden popsaným nesprávným právním východiskem, ponechav zcela stranou výši zákonné srážky, nepovažoval za podstatný dokonce ani rozsah nezbytných životních náklad dlužnice a ostatní její pomČry. Proto nevČnoval žádnou pozornost tomu, že z hlediska tČchto rozhodných skuteností žádost dlužnice o urení nižších splátek (již ve formulá i návrhu na povolení oddlužení nesprávnČ vtČlila do kolonky . 9) nebyla opat ena dostateným od vodnČním. K nápravČ pak nevedl dlužnici ani na sch zi vČ itel konané dne 29.3.2013, kde po ní žádná další vysvČtlení nežádal. Jinak eeno, žádosti dlužnice o urení nižších než zákonem urených splátek soud zásti vyhovČl, aniž ji posoudil a projednal, jak náleží. Toto své rozhodnutí p itom nijak nepromítl do bodu II. výroku vymezujícího rozsah postihu p íjm dlužnice pro splátkový kalendá , ale vyjád il je toliko v p íkazu plátci mzdy dlužnice.

Z tČchto d vod odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s. . zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. V nČm soud povede dlužnici k pot ebnému doplnČní její žádosti o stanovení nižších mČsíních splátek (v. doložení všech k nČmu nabídnutých rozhodných tvrzení, pokud se ze spisu jinak nepodávají), a poté (na sch zi vČ itel k tomu svolané) otázku schválení oddlužení dlužnice a jeho zp sobu spolu s žádostí o nižší splátky ádnČ-v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu-projedná a podle výsledku toho projednání o vČci znovu rozhodne.

Pouení: Proti tomuto usnesení j e dovolání p ípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání lze podat do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýě, prost ednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, poboky v Pardubicích.

V Praze dne 16. zá í 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kate ina VanČková