3 VSPH 923/2011-A-14
KSPA 48 INS 3919/2011 3 VSPH 923/2011-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka ExpertIn.cz s.r.o. se sídlem Slatiňany, Jungmannova 507, IČO 27548601, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 3919/2011-A-9 ze dne 31. března 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 3919/2011-A-9 ze dne 31. března 2011 se mění tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 48 INS 3919/2011-A-9 ze dne 31. března 2011 uložil dlužníku ExpertIn.cz, s.r.o. (dále jen dlužník), k jehož insolvenčnímu návrhu bylo insolvenční řízení zahájeno, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyzval navrhovatele podle § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ), podle nějž je navrhovatel k zaplacení zálohy až do částky 50.000,-Kč povinen, je-li to nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy soud určil s přihlédnutím k tomu, že podle návrhu dlužník nemá žádné finanční prostředky v hotovosti ani na účtech a velmi pochybnou schopnost přeměny ostatních složek majetkové podstaty (kamerový systém a sedací souprava) do hotovostní formy . Insolvenční řízení však předpokládá vznik nákladů řízení, přičemž zaplacená záloha pak umožní insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka jeho aktivní činnost.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a rozhodl, že se mu neukládá zaplacení zálohy, event. se ukládá v nižší částce. Uvedl, že již v insolvenčním návrhu vznesl požadavek, aby mu nebylo uloženo zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť jeho jediným majetkem je kamerový systém a sedací souprava, veškeré hotové finanční prostředky byly spotřebovány na provoz dlužníka, jeho jednatel je rovněž bez prostředků a sám je věřitelem dlužníka z titulu půjčky a dlužné mzdy. Uzavřel, že neprovozuje žádnou činnost, z níž by bylo možné prostředky k úhradě zálohy získat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek; skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků opatřených výslovným prohlášením dlužníka, že seznamy jsou správné a úplné). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod R 91/2009 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

V projednávané věci se dlužník se v insolvenčním návrhu omezil jen na konstatování, že založil seznam závazků, majetku a obratovou předvahu, že má více věřitelů, jak uvádí v této příloze, že celkový objem jeho závazků je 1.653.421,31 Kč a nachází se v platební neschopnosti, neboť k 7.3.2011 má více věřitelů a jeho závazky jsou již po splatnosti po dobu delší než 30 dnů a tyto závazky není schopen splnit , a je též předlužen, neboť souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Dlužníkem přiložené seznamy závazků a majetku postrádají prohlášení o jejich správnosti a úplnosti a nejsou ani dlužníkem nepodepsány, věřitelé dlužníka nejsou dostatečně označeni sídlem a identifikačním číslem osoby, absentují též údaje o splatnosti jednotlivých závazků; v případě majetku odkázal dlužník na připojenou obratovou předvahu a současně označil za svůj jediný majetek kamerový systém v zůstatkové účetní ceně 21.522,--Kč a sedací soupravu nulové hodnoty. Seznam zaměstnanců dlužník rovněž nepředložil, byť v návrhu uvedl, že má dva zaměstnance, jimž dluží mzdu za několik měsíců a že jsou uvedeni v seznamu věřitelů (zřejmě závazků). V této souvislosti odvolací soud poukazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, jenž v rozhodnutí ze dne 1. března 2012 sp. zn. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62, dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výše citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že by zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 IZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 IZ.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník neuvedl v insolvenčním návrhu konkrétní údaje o svých věřitelích vyjma uvedení celkového závazku, nelze z něho zjistit nic konkrétního k jeho věřitelům ani k jejich pohledávkám, zejména jak dlouho jsou po lhůtě splatnosti. Dlužník tedy v insolvenčním návrhu nevylíčil řádně skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Tato chybějící rozhodná skutková tvrzení přitom nebyla v daném případě nabídnuta ani prostřednictvím seznamů dle § 104 IZ, neboť ty z hlediska náležitostí vyžadovaných v § 104 IZ zjevně nejsou řádné, přičemž-jak již vysvětleno výše-jiné přílohy jsou v uvedeném směru bez významu (nedostatky povinných tvrzení osvědčujících dlužníkův úpadek nahradit nemohou).

Protože je z uvedeného zřejmé, že podmínky pro to, aby insolvenční soud uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu, splněny nebyly, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

Jen pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh podal znovu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. května 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová