3 VSPH 918/2014-A-14
KSCB 26 INS 9766/2014 3 VSPH 918/2014-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníků Miroslava anonymizovano , anonymizovano a Květoslavy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Bukové 85, 374 01 Olešnice, zahájené k návrhu dlužníků o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 9766/2014-A-8 ze dne 22. dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 9766/2014-A-8 ze dne 22. dubna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) odmítl společný insolvenční návrh dlužníků podle § 128 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 8.4.2014 insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, kterým se dlužníci domáhali rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Uvedl, že přílohy jak insolvenčního návrhu, tak návrhu na povolení oddlužení trpěly vadami, k jejichž odstranění dlužníky vyzval svým usnesením č.j. KSCB 26 INS 9766/2014-A-4 z 8.4.2014 s poučením o tom, jak tyto vady odstranit a jak doplnění provést, a to ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení s poučením o tom, že podle § 83 InsZ není prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení přípustné. Usnesení bylo doručeno dlužníkům 11.4.2014 a podáním ze 14.4.2014 dlužníci doplnili insolvenční návrh o řádný seznam majetku, jehož nedostatkem bylo, že v něm dlužníci neoznačili své dlužníky a pohledávky za nimi. S tímto nedostatkem se dlužníci vypořádali tím, že sice mají dlužníky, avšak pohledávky jsou zcela nevymahatelné, přičemž žádné soudní řízení neproběhlo. Cituje ustanovení § 128 odst. 2 InsZ insolvenční soud dospěl k závěru, že řádný seznam majetku k insolvenčnímu návrhu dlužníci nepřipojili a jeho vady neodstranili ani na základě výše uvedené výzvy. Bylo proto namístě podle citovaného ustanovení insolvenční návrh odmítnout.

Toto usnesení napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedli, že k insolvenčnímu návrhu připojili vyjma nového seznamu majetku -2-KSCB 26 INS 9766/2014 vše. Ten však obsahuje shodné údaje, neboť pro nevymahatelnost jejich pohledávek je zcela bezpředmětné se jimi zabývat; nadto nejsou podloženy písemným smlouvami a jedná se vždy o nezaplacenou práci v rámci smluvních dohod.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 97 InsZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 5).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 5 InsZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 InsZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. -3-KSCB 26 INS 9766/2014

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář), v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Tyto zákonem stanovené náležitosti musí obsahovat i insolvenční návrh podaný manželi se společným návrhem na povolení oddlužení podle ustanovení § 394a InsZ, podle něhož manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně (odst. 1), přičemž společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů (odst. 2).

Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve Formuláři projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ. -4-KSCB 26 INS 9766/2014

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 InsZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůta k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odst. 2). K postupu soudu podle § 128 odst. 2 InsZ se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod č.j. KSUL 77 INS 6209/2011, 29 NSČR 45/2011-A-20 z 21.12.2012, v němž formuloval závěr, že není-li insolvenční návrh projednatelný, je namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 InsZ a nikoli zkoumání a odstraňování vad příloh podle § 128 odst. 2 InsZ.

Z insolvenčního spisu plyne, že v kolonce č. 7 Formuláře dlužníci uvedli, že mají oba pohledávky, jež však jsou nevymahatelné, na straně druhé mají více věřitelů s peněžitými pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nejsou schopni po dobu delší 3 měsíců uspokojovat; lhůtu splatnosti by bylo lze dovodit pouze u pohledávky TBG SWIETELSKY, s.r.o. vzhledem k tvrzení o nařízené exekuci k vymožení pohledávky ve výší 370.365,-Kč. Uvedli zároveň některé ze svých věřitelů s uvedením jejich pohledávek bez uvedení lhůty jejich splatnosti a odkázali na údaje v kolonkách 16-19 obsahující označení všech jejich věřitelů a jejich pohledávek. Z připojeného seznamu závazků se podává seznam všech věřitelů dlužníků s uvedením jejich firmy, sídla a identifikačního čísla, dále jejich pohledávek s uvedením výše, druhu s tím, že takto mají dlužníci 18 závazků ve výši celkem 2.669.728,-Kč vůči 9 nezajištěným věřitelům a dále jeden závazek ve výši 920.000,-Kč vůči zajištěnému věřiteli z úvěru a žádný z nich nepopírají; lhůty splatnosti u všech jednotlivých pohledávek konkrétním datem však dlužníci neuvedli. Usnesením č.j. KSCB 26 INS 9766/2014-A-4 z 8.4.2014 insolvenční soud vyzval dlužníky k doplnění insolvenčního návrhu o řádný seznam majetku, v němž je třeba uvést výši pohledávek dlužníků a dále seznam závazků, v němž třeba uvést mimo jiné lhůty splatnosti závazků a které z nich dlužníci popírají, dále u zajištěných věřitelů majetek, kterým jsou jejich pohledávky zajištěny a zda uspokojení ze zajištění dlužníci -5-KSCB 26 INS 9766/2014 popírají a proč. Podle přiloženého seznamu majetku dlužníci mají ve svém vlastnictví běžné vybavení domácnosti nepatrné hodnoty, tři osobní vozidla a dále rodinný domek, který je předmětem zajištění. Seznamy podepsali dlužníci s prohlášením, že jsou úplné a správné.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužníci, co insolvenční soud přehlédl, v insolvenčním návrhu (kolonce č. 7 Formuláře) neuvedli konkrétní údaje o dluzích vůči čtyřem věřitelům a vyjma pohledávky jednoho z nich bez uvedení lhůty jejich splatnosti. Nedostatky tvrzení, z nichž plynul úpadek dlužníků pak nelze nahradit ani obsahem seznamu závazků, který není řádným seznamem, neboť neobsahuje lhůty splatnosti pohledávek u všech jejich věřitelů (splatnost pohledávek lze dovodit z toho, že jsou exekučně vymáhané, pouze u věřitelů TBG SWIETELSKY, s.r.o. a Kooperativy pojišťovny, a.s.).

Z uvedeného je zřejmé, že dlužníci-což insolvenční soud přehlédl-v insolvenčním návrhu neuvedli konkrétní údaje o splatnosti pohledávek svých věřitelů. V insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamu závazků, který nelze vzít v potaz, neboť není řádným seznamem) nevylíčili skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že mají vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které nejsou schopni plnit. Pokud dlužníci uvedli své majetkové poměry a jednotlivé závazky v kolonce 16 až 19 Formuláře, v nich tvrzené údaje nelze vzít v potaz jako součást insolvenčního návrhu, neboť se týkají návrhu na povolení oddlužení, jak vyloženo shora.

Neuvedli tedy rozhodné skutečnosti, jež by osvědčovaly jejich tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 InsZ (úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ u dlužníků ani nepřichází v úvahu), přestože taková skutková tvrzení jsou obligatorní náležitostí insolvenčního návrhu.

Protože insolvenční návrh dlužníka zjevně nebyl způsobilý projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, byly dány podmínky jedině k tomu, aby insolvenční soud tento návrh dle § 128 odst. 1 InsZ bez dalšího odmítl. Nebylo tedy důvodu, aby insolvenční soud vyzýval dlužníky podle § 128 odst. 2 InsZ k doplnění insolvenčního návrhu (a návrhu na povolení oddlužení) o řádné seznamy a další jeho přílohy.

Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka byly dány, a to nikoli až z toho důvodu, že dlužníci návrh v soudem stanovené lhůtě nedoplnili o řádné předepsané přílohy (§ 128 odst. 2 InsZ), ale již proto, že jeho insolvenční návrh vykazuje popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 InsZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu. -6-KSCB 26 INS 9766/2014

Proto odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal, a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení. Předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužníka návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že jeho úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 InsZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková