3 VSPH 916/2010-A-16
KSLB 76 INS 9603/2010 3 VSPH 916/2010-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Alena Kratochvílová, nar. 4.3.1956, bytem Velké Hamry 352, IČ: 68571909, místo podnikání Desná II, Krkonošská 611, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 20. září 2010, č.j. KSLB 76 INS 9603/2010-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 20. září 2010, č.j. KSLB 76 INS 9603/2010-A-11, se mění tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,--Kč ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení; jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. září 2010, č.j. KSLB 76 INS 9603/2010-A-11, uložil Aleně Kratochvílové (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že zálohu vyměřil ve výši 50.000,--Kč, neboť uvedená částka je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce k úhradě jeho odměny a hotových výdajů a není možné zatížit těmito náklady státní rozpočet. Uzavřel, že dlužnice v návrhu uvedla, že nevlastní vůbec žádný majetek, a proto jí stanovil výši zálohy odpovídající odměně insolvenčního správce, neboť jako řešení jejího úpadku přichází v úvahu toliko konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že již v návrhu uvedla, že nemá žádné prostředky, z nichž by mohla uhradit požadovanou zálohu, nemá možnost získat ani půjčku a je jí jasné, že řízení z těchto důvodů bude zastaveno. Konstatovala, že tímto způsobem dochází k porušování Listiny práv a svobod, neboť je jí postupem soudu odňat přístup k soudnímu řízení a možnost uplatňovat svá práva, a to vše za situace, kdy je proti ní vedeno několik exekučních řízení a nemůže upřednostňovat pohledávku soudu proti dřívější pohledávce. Veškeré finanční prostředky, jež jí zbývají jsou postiženy exekucemi, nehledě na to, že je v důchodu a jejím jediným příjmem jsou důchodové dávky. Uzavřela, že považuje náklady konkursu v jejím případě za nepřiměřeně vysoké s ohledem na jeho řešení jako nepatrného.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 zák. č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon, dále jen IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno, avšak z jiných důvodů.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku s tím, že předpokládá zamítnutí tohoto návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 odst. 1 IZ; současně požádala o prominutí zálohy na náklady insolvenčního řízení. Tvrdila, že podniká v oboru zprostředkovatelská činnost na základě živnostenského oprávnění, má závazky vůči 15 věřitelům ve výši cca 1 mil. Kč, nemá žádný majetek, pohledávky, peníze v hotovosti ani na bankovním účtu, ani zaměstnance. Od srpna 2008 podnikatelskou činnost neprovádí a nemá z ní příjem, pobírá pouze invalidní důchod (jehož výši neuvedla), ze kterého není schopná dluhy splácet.

Z těchto tvrzení dlužnice vyplývá, že jako podnikatelka je v úpadku předlužením dle § 3 odst. 3 IZ, a protože u dlužnice nepřichází v úvahu zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 IZ, neboť není obchodní společností zrušenou rozhodnutím soudu, na něž se toto ustanovení (při splnění dalších zde uvedených kumulativních podmínek) vztahuje, lze předpokládat, že její úpadek bude řešen konkursem, a to nejspíše nepatrným konkursem podle § 314 IZ.

V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle § 1-nejméně 45 tis. Kč, jinak se určí úvahou soudu dle § 5 téže vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že dojde k jeho zpeněžení (zpeněžením věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), jímž mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužnice (§ 207 odst. 2 IZ) z vypláceného invalidního důchodu.

S ohledem na uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s ohledem na okolnosti věci se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po dlužnici zaplacení zálohy v maximální možné výši, a k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (předpokládaného nepatrného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 30.000,--Kč. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. března 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová