3 VSPH 915/2013-A-13
KSPH 38 INS 12790/2013 3 VSPH 915/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice: Antonín anonymizovano , anonymizovano , bytem Benešov, Křižíkova 405, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 12790/2013-A-8 ze dne 16. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 12790/2013-A-8 ze dne 16. května 2013 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 38 INS 12790/2013-A-8 ze dne 16.5.2013 odmítl insolvenční návrh dlužníka Antonína anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že 6.5.2013 bylo insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení zahájeno insolvenční řízení dlužníka, který se domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením s tím, že není schopen dostát všem svým závazkům.

Soud citoval § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a odkázal na skutkovou podstatu úpadku ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 a úpadku ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ s tím, že podle § 103 odst. 1 a 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu mimo jiné uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, a musí v něm být označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává k prokázání skutečností a okolností o úpadku na straně dlužníka a čeho se domáhá. Dále je insolvenční navrhovatel povinen připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává, jež však nejsou součástí insolvenčního návrhu. Pokud je insolvenční návrh spojen s návrhem na povolení oddlužení, musí obsahovat i předepsané náležitosti pro tento návrh, a musí k němu být přiloženy další pro ně požadované přílohy (§ 106 IZ).

Soud konstatoval, že je-li návrh na povolení oddlužení dlužníka podán současně jako insolvenční návrh, je v takovém případě nutné, aby kolonka 06 návrhu na povolení oddlužení, týkající se popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, obsahovala všechny zákonné náležitosti insolvenčního návrhu tak, jako by se jednalo o samostatný insolvenční návrh, neboť se jedná o dva samostatné návrhy.

V daném případě dlužník mimo toho, že má závazky u více věřitelů, které není schopen splácet, neuvedl v návrhu, resp. kolonce 06 žádné rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, tj. vedle výše těchto závazků i jejich splatnost a identifikaci věřitelů, výši měsíčního příjmu, výši měsíčních splátek, výši měsíčních výdajů, a hlavně důvody, jak se ocitl v tvrzeném úpadku atd. Taková tvrzení však neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku podle ust. § 3 odst. 1 IZ (ve formě platební neschopnosti), neboť k tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že má nejméně dva věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po splatnosti, a že tyto závazky není schopen plnit, chybí v insolvenčním návrhu, popř. v seznamu závazků jakékoli konkrétní údaje o výši jednotlivých závazků, o splatnosti těchto závazků, jakož i bližší identifikace vyjmenovaných věřitelů.

Soud uzavřel, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje všechny náležitosti, je neurčitý a neumožňuje soudu řádné posouzení dlužníkova stavu a jeho požadavku stran formy řešení úpadku. Proto jeho insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 IZ odmítl. Současně dlužníka poučil, že po právní moci tohoto usnesení může podat nový-řádný insolvenční návrh.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítl, že uvedl veškeré požadované skutečnosti, ze kterých jeho úpadek vyplývá, neboť označil více svých věřitelů, konkrétně dva, čímž prokázal, že má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti k datu vyhotovení insolvenčního návrhu, tj. k 25.4.2013, uvedl, že tyto závazky není schopen plnit a neplatí déle než 3 měsíce. Uzavřel, že údaje o výši jeho příjmů, měsíčních splátek, měsíčních výdajů a údaje o důvodech, jak se ocitl v úpadku, nejsou obligatorními údaji, které mají sloužit ke zjištění úpadku, resp. je zákon nevyžaduje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Pokud dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz. K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (ve formuláři platném do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že takové skutečnosti může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soudu prvního stupně došlo dne 6.5.2013 podání dlužníka ze dne 25.4.2013 na shora uvedeném formuláři Návrhu na povolení oddlužení (dále jen formulář). V kolonce 06 tohoto návrhu, jenž je určen pro podání insolvenčního návrhu, dlužník vyznačil, že insolvenční návrh je podáván s návrhem na povolení oddlužení, a navrhl, aby soud rozhodl o jeho úpadku a o povolení oddlužení. Dále uvedl, že úpadek opírá o skutečnost, že mají s manželkou závazky u více věřitelů déle než 30 dní po lhůtě splatnosti a tyto závazky nejsou schopni plnit, když některé z nich neplatí déle než 3 měsíce. Jedná se např. o závazek věřitele Home Credit, a.s., IČO: 26978636, ze smlouvy č.SUA12/004022, který byl splatný ke dni 30.10.2012, dluh po splatnosti činí 92.440,-Kč, nebo o závazek u věřitele ESSOX, s.r.o., IČO: 26764652, ze smlouvy č. 0101843760, jenž byl co do částky 1.254,23 Kč splatný k 15.11.2012, splatnost celého závazku nastala ke dni 6.4.2013, dluh po splatnosti pak činí 56.366,48 Kč; ostatní závazky viz pole 18 tohoto návrhu, jež jsou prokázány listinami viz příloha č. 5. K insolvenčnímu návrhu připojil seznam majetku, v němž uvedl pouze běžné vybavení domácnosti s nepatrnou hodnotou (převážně zastaralé) s tím, že jiný majetek nemá, seznam dlužníků, v nichž řádně označil 5 svých věřitelů s 12 závazky, uvedl důvod vzniku těchto závazků (ve všech případech se jedná o úvěr), výši těchto závazků, jejichž součet činí 1.457.174,71 Kč, splatnost jednotlivých závazků neuvedl, seznamy opatřil doložkou, že údaje v nich uvedené jsou úplné a správné, k seznamu závazků připojil též prohlášení, že žádné zaměstnance nemá. Současně navrhl spojit své řízení s insolvenčním návrhem podaným též jeho manželkou Anežkou anonymizovano (vedeno pod sp. zn. KSPH 38 INS 12787/2013). Oba návrhy jsou zcela shodné, obsahují shodná tvrzení o závazcích obou manželů a též jsou shodné seznamy závazků a majetku. Z kolonky 09 formuláře se pak podává, že čistý měsíční příjem manželky ze mzdy činí cca 9.400,-Kč a jeho 19.600,-Kč, přičemž mají vzájemnou vyživovací povinnost. Oba dlužníci svým podpisem potvrdili, že souhlasí s oddlužením druhého a shodně navrhli, aby jejich insolvenční návrhy byly projednány společně v jediném insolvenčním řízení.

Odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu má za to, že lze ze skutečností, jež dlužník uvedl v kolonce č. 6 formuláře a připojeném seznamu, byť v něm není u jednotlivých věřitelů uvedena splatnost závazků, resp. je tato splatnost zřejmá u dvou z nich (Home Credit, a.s., a ESSOX, s.r.o.), dovodit, že má více věřitelů se lhůtou splatnosti déle než 30 dnů po lhůtě a není je schopen plnit po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, takže jeho tvrzení jsou dostatečná pro závěr o tom, že se nachází v úpadku a nebrání insolvenčnímu soudu v pokračování v insolvenčním řízení, v němž bude namístě postupovat podle § 128 odst. 2 IZ a vyzvat dlužníka k doplnění povinného seznamu závazků ve smyslu § 104 odst. 3 IZ.

Z těchto důvodů odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu nabídl dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, a tudíž tento návrh nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by jej bylo namístě dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Pro posouzení odvolání je pak též podstatné, že dlužník podal svůj insolvenční návrh společně s manželkou a že v samostatně podaných insolvenčních návrzích oba požádali o společné projednání jejich úpadku. V obou těchto insolvenčních návrzích je obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a je připojen jeho podpis. Tím dali oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů (SJM), že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, a že mají závazky, které z tohoto majetku mají být uspokojeny (mají majetek a závazky spadající do jejich SJM ve smyslu § 143 odst. 1 ObčZ). Dlužníci netvrdili, že by jejich závazky vznikly nebo majetek byl nabyt ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM, nebo že došlo k nějakým změnám v rozsahu jejich SJM (§ 143a ObčZ). Dlužník v insolvenčním návrhu výslovně uvedl, že všechny vykázané závazky jsou jejich společnými závazky. Ani ohledně závazků, ani ohledně majetku dlužníků tak nebyla ničím vyvrácena zákonná domněnka (§ 144 ObčZ), že náležejí do jejich SJM.

Za takovéto procesní situace bude třeba, aby soud samostatně podané návrhy obou manželů (jejich insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení) posoudil a projednal společně. Vrchní soud dovodil v usnesení z 19.4.2011 sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B závěr, podle něhož podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak svědčí-li výsledky jejich insolvenčního řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich SJM, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, tj. podle § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tj. při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich (společný úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků; má-li jít o oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud schválí oběma dlužníkům-manželům jediný společný splátkový kalendář.

Odvolací soud má za to, že u insolvenčních návrhů manželů spojených s jejich návrhy na povolení oddlužení, podaných samostatně do 31.12.2013, je třeba postupovat ve smyslu IZ účinného do 31.12.2013 potud, že tyto insolvenční věci lze výjimečně spojit ke společnému projednání za výše uvedených předpokladů, přestože podle přechodných ustanovení k novele IZ (provedené zák. č. 294/2013 Sb.-dále novela) účinné od 1.1.2014 nové znění IZ platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti a podle § 83a, není-li stanoveno jinak, není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení, což znamená, že co dosud spojeno ke společnému řízení nebylo, od 1.1.2014 ke společnému řízení spojit nelze.

Dosavadní právní úprava totiž nedovolovala manželům podat společný návrh na povolení oddlužení. Takovou možnost mají až podle nového ust. § 394a IZ s tím, že buď manželé takový společný návrh na povolení oddlužení podají, a pak na ně bude pohlíženo jako na jediného dlužníka a všechen jejich majetek bude považován za majetek náležející do SJM, nebo takový společný návrh nepodají, ovšem potom ve smyslu nového ust. § 83a IZ nebude možno jejich věci (jako věci různých dlužníků) spojit ke společnému řízení, a budou tudíž projednány samostatně. Zmíněný (nový) zákaz spojení věcí různých dlužníků je ve vztahu k návrhům manželů korigován právě novelizovanou právní úpravou, jež manželům možnost společného návrhu na povolení oddlužení dává a tedy nechá na nich, zda jí využijí, avšak s tím, že se uplatní nevyvratitelná právní domněnka, že všechen jejich majetek a závazky patří do SJM. Za předchozí právní úpravy se manželé takto zachovat nemohli, a tudíž nelze dovodit, že by jejich návrhy na povolení oddlužení spojené s jejich samostatně podanými insolvenčními návrhy nebylo výjimečně možné spojit ke společnému řízení přes výše uvedenou zásadu tam, kde závěr o tom, že jejich všechen majetek a závazky spadají do SJM, není postaven na domněnce upravené v § 394a IZ, nýbrž plyne z faktického stavu, jak tomu je v případě dlužníka a jeho manželky.

K tomu považuje odvolací soud za potřebné dodat, že v případě oddlužení dlužníků (manželů, kteří mají majetek a závazky náležející do SJM) formou splátkového kalendáře má být ustaven jen jeden insolvenční správce, jemuž náleží zásadně jen jedna paušální odměna podle § 3 písm. b) vyhlášky 313/2007 Sb. a jen jedna paušální náhrada hotových výdajů podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky ve znění vyhl. č. 398/2013 Sb. účinném od 1.1.2014.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 10. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová