3 VSPH 912/2012-A-17
KSCB 26 INS 13119/2012 3 VSPH 912/2012-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Vltavice 13, zast. JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou se sídlem 1. máje 144, Vimperk, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 13119/2012-A-10 ze dne 20. června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 13119/2012-A-10 ze dne 20. června 2012 se v bodech II. a III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 26 INS 13119/2012-A-10 ze dne 20.6.2012 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka Jana anonymizovano (dále jen dlužník ), v bodě II. výroku odmítl návrh na povolení oddlužení dlužníka, v bodě III. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs, v bodě V. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Pavla Vlčka a v bodě XII. výroku konstatoval, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V dalších bodech výroku pak soud promítl účinky rozhodnutí o úpadku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky a insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužnice, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, insolvenčnímu správci určil lhůtu k předložení seznamu přihlášených pohledávek a zprávy o své dosavadní činnosti a oznámil, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku a na své úřední desce.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 30.5.2012 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Odkázav na § 3 odst. 1 a 2, § 132 a § 136 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) soud uzavřel, že dlužník údaji obsaženými v insolvenčním návrhu a předloženými listinami osvědčil, že u něho nastal stav úpadku podle § 3 odst. 1 IZ, když má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit. Proto soud rozhodl o zjištění dlužníkova úpadku.

Dále soud citoval § 104 odst. 1 a 2, § 392 odst. 1 a 2 a § 393 odst. 1, 2 a 3 IZ s tím, že dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení přiložil seznam majetku i seznam závazků, nepředložil však listiny dokládající jeho příjmy za poslední 3 měsíce před podáním návrhu a nedoložil, zda má nějakou vyživovací povinnost. Proto ho soud usnesením č.j. KSCB 26 INS 13119/2012-A-6 ze dne 30.5.2012 vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení svůj návrh o tyto listiny doplnil. Dlužník byl poučen o tom, že nebude-li návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě řádně doplněn a v řízení o něm nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud návrh na povolení oddlužení podle § 393 odst. 3 IZ odmítne a současně podle § 396 odst. 1 IZ téhož zákona rozhodne o řešení úpadku dlužníka konkursem. Usnesení bylo právní zástupkyni dlužníka doručeno dne 4.6.2012 a lhůta k doplnění uplynula dne 11.6.2012.

Protože dlužník do dne rozhodování soudu svůj návrh řádně nedoplnil, soud dle cit. ustanovení zákona jeho návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

K tomu soud dodal, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení by pravděpodobně musel být zamítnut dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ z důvodu, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr. Podáním doručeným soudu dne 6.6.2012 totiž jeden z věřitelů sdělil, že 13.7.2011 byla dlužníku poskytnuta půjčka ve výši 25.000,-Kč, přičemž před podpisem smlouvy-v žádosti o poskytnutí úvěru-dlužník nepravdivě uvedl, že má pouze jeden peněžitý závazek. Z jeho insolvenčního návrhu však vyplývá, že má celkem 10 peněžitých závazků.

Proti tomuto usnesení co do bodu II. a III. výroku se dlužník včas odvolal. Předeslal, že považuje rozhodnutí o odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení a o prohlášení konkursu na jeho majetek za nedůvodné a nepřiměřeně přísné. Nemá právní znalosti a při uzavírání smluv o půjčce či úvěru bohužel neporozuměl všem jejich ujednáním. Nedokázal si tak spočítat, jak vysoké úroky a smluvní pokuty mu hrozí v případě prodlení či podání návrhu na oddlužení. Dlužník se ocitl ve finančních problémech a v důsledku toho došlo k zesplatnění úvěrů. Tím se dluhy navýšily tak, že jej již dlužník nebyl schopen ze své mzdy zcela zaplatit. Proto má eminentní zájem o povolení oddlužení, které je jedinou možností řešení jeho svízelné finanční situace. Pro ten účel je ochoten přijít i o byt, který si zakoupil. Dlužník je přesvědčen o tom, že by soud měl při svém rozhodování zvážit všechny okolnosti věci a přihlížet i k obsahu jednotlivých smluv o půjčce či úvěru, které podepsal.

K soudem vytýkaným nedostatkům návrhu na povolení oddlužení dlužník uvedl, že v předloženém seznamu majetku a závazků výslovně zmínil, že nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Soud ho vyzval, aby tuto negativní skutečnost doložil, což však samozřejmě není možné. Proto takový doklad soudu nepředložil. Požadavku soudu na dodatečné doložení příjmů za poslední 3 měsíce před podáním návrhu dlužník vyhověl, když soudu zaslal výplatní pásky za leden až duben 2012, které od zaměstnavatele vyžádal a v červnu 2012 obdržel. Soudu bylo toto doplnění sice doručeno až po stanovené lhůtě, nicméně ještě předtím, než napadené usnesení vydal. Tedy není pravdivé tvrzení soudu, že požadované listiny od dlužníka neobdržel.

Dlužník přitom nesouhlasí ani se závěrem soudu o tom, že oddlužením sleduje nepoctivý záměr, pokud jednomu věřiteli v žádosti o úvěr v roce 2011 neuvedl veškeré své závazky. Dlužník si sice již přesně nevybavuje všechny okolnosti věci, neboť vše se odehrálo velmi rychle, jak to u podobných věřitelů bývá, nicméně je přesvědčen o tom, že i kdyby nebyl výčet jeho závazků v žádosti o úvěr úplný, nelze dovozovat, že návrh na oddlužení podaný více než rok po takové události je provázen jeho nepoctivým záměrem. Podstatná je podle dlužníka skutečnost, že v insolvenčním řízení předložil seznamy, ve kterých veškerý svůj majetek i všechny své závazky uvedl. Chce se totiž skutečně řádně a poctivě oddlužit, nikoli riskovat odmítnutí svého návrhu. Soud přitom nevzal v úvahu ani okolnost, že v rámci konkursu se věřitelům dostane menšího uspokojení než v rámci navrženého oddlužení. Proto se domnívá, že za daného stavu věci by řešení jeho úpadku konkursem nevyhovovalo zásadám insolvenčního řízení vyjádřeným v § 5 písm. a) IZ.

Z těchto důvodů dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v uvedeném rozsahu zrušil a rozhodl v tom smyslu, že povolí jeho oddlužení zpeněžením bytové jednotky a plněním splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ).

Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (§ 23 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona-dále jen vyhláška ) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Z hlediska ustanovení § 41 odst. 1 občanského soudního řádu, jež se tu užije přiměřeně (§ 7 IZ), jde o zvláštní právní úpravu předepsané formy procesního úkonu, která je výjimkou ze zásady, že účastníci mohou provádět své procesní úkony jakoukoliv formou. Formulář návrhu na povolení oddlužení pak ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6.

Obsahové náležitosti návrhu na povolení oddlužení stanoví § 391 IZ (ve spojení s § 23 vyhlášky), jeho povinné přílohy vymezuje § 392 IZ (ve spojení s § 24 vyhlášky).

Podle § 391 odst. 1 písm. c) IZ musí návrh na povolení oddlužení obsahovat též údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Proto podle § 392 odst. 1 písm. b) IZ musí dlužník k tomuto návrhu připojit listiny, které údaje o jeho příjmech za poslední 3 roky dokládají.

Podle § 393 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odstavec 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).

Podle § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Jak vyložil Vrchní soud v Praze např. již ve svém usnesení sp. zn. KSUL 46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008 ze dne 4.4.2008, uveřejněném pod č. 60/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v ustanoveních § 391 a § 392 IZ vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popř. soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ má být oddlužení provedeno. Proto zákon určuje jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník ke svému návrhu na povolení oddlužení ze dne 21.5.2012 došlému soudu 30.5.2012, který podal spolu s insolvenčním návrhem, vskutku-v rozporu s § 392 odst. 1 písm. b) IZ-nepřipojil listiny dokládající všechny jeho příjmy za poslední 3 roky před podáním návrhu, doložil jen příjmy do konce roku 2011. Proto soud usnesením č.j. KSCB 26 INS 13119/2012-A-6 ze dne 30.5.2012 dlužníka pod lhůtou 7 dnů vyzval k doplnění návrhu na povolení oddlužení o tyto listiny, a také o uvedení všech osob, ke kterým má vyživovací povinnost, nebo o výslovné sdělení, že žádnou vyživovací povinnost nemá. Požadované doklady-výplatní pásky za měsíce leden až duben 2012-dlužník předložil podáním doručeným soudu dne 18.6.2012 (A-8), tedy sice až po uplynutí k tomu stanovené lhůty, nicméně dříve, než soud napadeným usnesením o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení rozhodl. Tento nedostatek návrhu na povolení oddlužení tedy dlužník včas zhojil a důvodem k odmítnutí jeho návrhu proto být nemohl.

Pokud jde o požadavek soudu, aby dlužník uvedl všechny osoby, vůči nimž má vyživovací povinnost, byl to požadavek obecně vzato oprávněný, neboť v tom směru nebyl dostatečný údaj vyznačený dlužníkem v seznamu jeho majetku a závazků, že nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Takovou povinnost může mít dlužník (zde rozvedený) i vůči jiným osobám (např. vůči studujícímu zletilému dítěti do 26 let věku jeho života nebo vůči bývalé manželce). S uvedením údajů o vyživovaných osobách (o manželu, počtu vyživovaných dětí a počtu jiných vyživovaných osob) však počítá v kolonce 12 sám formulář návrhu na povolení oddlužení v platné podobě, zveřejněné na výše uvedené webové adrese Ministerstva spravedlnosti od 1.4.2011, která odpovídá znění § 23 vyhlášky účinnému (dle novely provedené vyhláškou č. 70/2011 Sb.) ke dni 31.3.2011.

Soud prvního stupně však přehlédl, že dlužník podal dne 30.5.2012 svůj návrh na povolení oddlužení nikoli na platném (novém) formuláři, ale na předchozím již neplatném formuláři (který oproti jeho předchozí podobě, kromě dalších odlišností, s vyplněním údajů o vyživovaných osobách nepočítal). Dlužníkův návrh na povolení oddlužení je tudíž podáním vadným pro nedostatek předepsané formy; takové podání má zákonem předvídané účinky (ke dni, kdy bylo vůči soudu učiněno) jen za předpokladu, že bylo této své vadnosti zbaveno. K odstranění tohoto nedostatku tudíž má být dlužník soudem veden postupem dle § 393 odst. 1 IZ. To však v daném případě soud prvního stupně neučinil a dlužníkův návrh na povolení oddlužení tak zůstává nezpůsobilý projednání.

Z obsahu spisu přitom plyne, že návrh dlužníka na povolení oddlužení trpí i jiným nedostatkem (kterým byl ovšem stižen i jeho insolvenční návrh), a to absencí řádného seznamu závazků dlužníka, který je dle § 104 a § 392 odst. 1 písm. a) IZ předepsanou přílohou obou těchto návrhů. Z příloh těchto návrhů totiž plyne, že pohledávka věřitele Central system, s.r.o. vůči dlužníku je zajištěna zástavním právem zřízeným k dlužníkovu bytu (bytová jednotka č. 12/12 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu č.p. 12 v části obce a k.ú. Horní Vltavice), který dlužník také uvedl v seznamu svého majetku (s připojeným oceněním jeho obvyklé hodnoty provedené znalcem). V předloženém seznamu závazků však věřitel Central system, s.r.o. není (v rozporu s § 104 odst. 3 IZ) označen jako zajištěný věřitel se specifikací předmětu, druhu a důvodu vzniku zajištění jeho pohledávky za dlužníkem. Ani k odstranění tohoto nedostatku však soud prvního stupně (postupem dle § 128 odst. 2 a § 393 odst. 2 IZ) dosud dlužníka nevyzval.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodech II. a III. výroku podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pro potřeby dalšího řízení, ke zmínce soudu prvního stupně o možném nepoctivém záměru dlužníka dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, považoval odvolací soud za vhodné poznamenat, že taková úvaha je zásadně možná, teprve je-li návrh na povolení oddlužení právně perfektní. Ani poté by však nemohla být bez dalšího (bez posouzení všech okolností věci) založena jen na skutečnostech, které soud prezentoval, tedy že v červenci 2011 dlužník v žádosti o poskytnutí půjčky 25.000,-Kč (od Lendress, s.r.o.) uvedl pouze jeden peněžitý závazek, ač v insolvenčním návrhu podaném 30.5.2012 vykázal 10 svých závazků (vůči 7 věřitelům). Z takových skutečností neplyne, zda a které závazky dlužník měl (a zamlčel) v době uzavření smlouvy o půjčce, zda byl v té době již v platební neschopnosti a zda skutečně (pokud některé závazky v žádosti zamlčel) byl při tomto jednání veden úmyslem dosáhnout takto poskytnutí půjčky, ač věděl (musel si být vědom), že jinak ji nezíská. S tím souvisí i posouzení, zda skutečně lze předpokládat, že by věřitel (který není bankovní institucí) dlužníku neposkytl požadovanou menší půjčku v případě, že by mu všechny jeho stávající závazky (a jejich splatnost) byly známy. Bez významu není ve sledovaných souvislostech ani zkoumání, zda se sám věřitel jako podnikatel choval dostatečně obezřetně, tedy zda se pokusil ověřit si majetkové poměry dlužníka a údaje o jeho závazcích z dostupných databází, nebo proč při sjednání půjčky nepožadoval její přiměřené zajištění. To i při vědomí toho, že mnohdy nebankovní instituce při poskytování půjček spotřebitelům jednají s vědomím jejich nedostatečné právní orientace ve věci, a že začasté svým bezprocedurálním rychlým vyřízením žádosti o půjčku vyvolají v žadateli dojem, že nemusí všem údajům, jež má v předtištěné žádosti vyplnit, přikládat větší (odpovídající) význam. Ze zřetele konečně nelze pouštět ani poznatky o tom, jak dlužník dosud plnil své povinnosti v insolvenčním řízení, zda poskytl správné a úplné údaje o stavu svého majetku a závazků a zda vyhlídky jeho věřitelů na uspokojení v konkursu (k němuž by závěr o nepoctivém záměru dlužníka musel vést) nejsou nakonec horší než v případě řešení dlužníkova úpadku navrženým oddlužením.

Jak již Vrchní soud v Praze opakovaně (např. v usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009-A ze dne 6.2.2009) zdůraznil, insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností věci. Takové závěry plynou i z judikatury Nejvyššího soudu. Ten kupř. v usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 vysvětlil, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku o nepoctivosti dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení tak mohou vést různá jednání dlužníka (může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů-lhostejno,

že nesankcionované normami trestního práva-v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod.). Naopak, zjištění, že je zde některá ze skutečností uvedených v § 395 odst. 3 IZ, ještě samo o sobě nemusí vést k závěru, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr.

Konečně je zapotřebí poznamenat, že návrh dlužníka vyjádřený v jeho odvolání, aby jeho oddlužení bylo provedeno zpeněžením jeho bytu a plněním splátkového kalendáře, zjevně (z neznalosti věci) nereflektuje skutečnost, že jeho byt je předmětem zajištění pohledávky jednoho z jeho věřitelů (který toto zajištění v přihlášce pohledávky také uplatnil). Taková okolnost v případě oddlužení splátkovým kalendářem vylučuje, aby předmětná nemovitost (zástava) byla použita k uspokojení pohledávky jiného než zajištěného věřitele-jen na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch může ke zpeněžení zástavy dojít (§ 398 odst. 3 a § 409 odst. 2 a 3 IZ), přičemž případný přebytek takto získaného výtěžku-hyperochu-náleží vrátit dlužníku. V případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty pak ke zpeněžení dlužníkovy zástavy (ve prospěch zajištěného věřitele, s případným přebytkem pro ostatní věřitele) dojde vždy.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. září 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová