3 VSPH 911/2012-A-14
KSCB 26 INS 10616/2012 3 VSPH 911/2012-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka ELEKTROMONTÁŽE KUBÍK, s.r.o. se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice, IČO 26079496, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 10616/2012-A-9 ze dne 1. června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 10616/2012-A-9 ze dne 1. června 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 26 INS 10616/2012-A-9 ze dne 1.6.2012 uložil dlužníku ELEKTROMONTÁŽE KUBÍK, s.r.o. (dále jen dlužník), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 2.5.2012 doručen insolvenční návrh dlužníka ze dne 30.4.2012, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Bude-li v dané věci úpadek dlužníka řešen konkursem, činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Prostředky získané zpeněžením majetkové podstaty však insolvenční správce v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

V daném případě dlužník tvrdí že má 6 věřitelů, že není schopen v plném rozsahu uspokojit jejich pohledávky a že je předlužen. Přibližná výše jeho závazků činí 125.000,-Kč přičemž nemá žádný majetek, vyjma pohledávek ve výši cca 137.000,-Kč; k jejich dobytnosti se dlužník vyjádřil tak, že dlužníci odmítají své závazky uznat a plnit. Uvedl, že na jeho běžném účtu je pro účely exekučního řízení blokována částka 187.124,-Kč.

Soud shledal, že postup dle § 144 odst. 1 IZ je v posuzovaném případě vyloučen, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem. I když je zřejmé, že disponuje jistým zpeněžitelným majetkem-pohledávkami, nelze zatím s dostatečnou jistotou předvídat, zda jejich případnou realizací (jejich vymožením či úplatným postoupením) budou získány finanční prostředky, které by postačovaly k úhradě nákladů insolvenčního řízení. I vyjádření dlužníka vyznívá tak, že pohledávky nelze vymoci nebo jen s obtížemi. K tomu soud poznamenal, že dlužník je společností s ručením omezeným, která je ve smyslu § 124 obchodního zákoníku povinna vytvořit rezervní fond, jehož prostředky by na účely pokrytí nákladů insolvenčního řízení mohly být použity.

Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nedostatek finančních prostředků v prvotní fázi insolvenčního řízení je třeba krýt prostřednictvím zálohy na náklady insolvenčního řízení, již uložil dlužníku zaplatit v maximální výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Uvedl, že částkou potřebnou k zaplacení zálohy nedisponuje, a navrhl, aby byl insolvenčním správcem ustanoven jeho jednatel Jindřich Kubík, který by-při nedostatku finančních prostředků společnosti-vykonával tuto funkci zadarmo.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Jen za předpokladu, že insolvenční návrh, na jehož základě bylo insolvenční řízení zahájeno, má všechny tyto zákonem předepsané náležitosti, a je tedy způsobilý projednání, může insolvenční soud přistoupit k rozhodnutí o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu viz judikaturu Nejvyššího soudu-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka proto nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu ze dne 30.4.2012 co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících tvrzený úpadek předlužením (dle § 3 odst. 3 IZ) uvedl, že podle výsledku účetní závěrky za rok 2011 není schopen v plném rozsahu uspokojit pohledávky všech věřitelů a je tedy předlužen, nemá žádný majetek ani zaměstnance a má 6 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 387.836,87 Kč. K návrhu dlužník připojil seznam majetku a seznam zaměstnanců, které obsahovaly prohlášení, že společnost ke dni 30.4.2012 neeviduje žádný majetek a že nemá žádné zaměstnance. Dále připojil seznam závazků obsahující pouze následující údaje: Ke dni 30.4.2012 exekuce 183.039,40 Kč, neuhrazené faktury 24.716,-Kč a dluh na účtech ČSOB 180.081,47 Kč, celkem 387.836,87 Kč . Žádný ze seznamů nebyl opatřen podpisem dlužníka a prohlášením o správnosti a úplnosti seznamu, jak vyžaduje § 104 odst. 4 IZ, přičemž v seznamu závazků (jak plyne z jeho reprodukovaného obsahu) v rozporu s § 104 odst. 3 a 4 IZ nejsou označeni žádní věřitelé dlužníka s jejich konkrétními pohledávkami (specifikovanými jednotlivě důvodem, výší a splatností-viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněného pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neoznačil své víceré věřitele a jejich pohledávky, a to ani prostřednictvím seznamu závazků, který není řádný (i v něm jakékoli údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách absentují). Insolvenční návrh tak postrádá skutková tvrzení o pluralitě věřitelů dlužníka, která je pojmovým znakem úpadku ve formě insolvence (dle § 3 odst. 1 IZ) i ve formě předlužení (dle § 3 odst. 3 IZ), a tudíž postrádá vylíčení skutečností svědčících o úpadku dlužníka, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Protože insolvenční návrh dlužníka zjevně nebyl způsobilý projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, byly dány podmínky jedině k tomu, aby soud prvního stupně tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl. Nebylo tedy důvodu vyzvat dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu o řádné seznamy (jeho povinné přílohy), jak to soud usnesením ze dne 3.5.2012 (A-6) učinil. Ani po této výzvě se však popsaná procesní situace nezměnila.

Dlužník insolvenční návrh nikterak nedoplnil, přičemž nové seznamy, které ke splnění výzvy soudu dne 10.5.2012 předložil, opět nemají předepsané náležitosti. Dlužník namísto jediného seznamu majetku dle § 104 odst. 2 IZ, obsahujícího i specifikaci jeho pohledávek a završeného podepsaným prohlášením o správnosti a úplnosti tohoto seznamu, předložil zvlášť listinu označenou jako seznam majetku (s prohlášením, že žádný nemá) a zvlášť seznam pohledávek. V seznamu se navíc u 11 svých pohledávek nevyjádřil k jejich dobytnosti, když u každé z nich pouze shodně uvedl, že jde o neuhrazenou fakturu nebo vystavené penále, a že firma odmítá uznat závazek a zaplatit . V seznamu závazků pak dlužník nijak neoznačil věřitele pohledávky pod bodem 1; místo toho jen vyznačil: Exekuce Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.12.2011, č.j. 43 EXE 4588/2011-11, částka 183.049,40 Kč. Tuto částku neuznávám, byla provedena na základě mé nepřítomnosti u soudu z důvodu nemoci a odvolání bylo zamítnuto. Probíhá. Pod bodem 10 tohoto seznamu pak dlužník uvedl údaje o stavu svých 3 bankovních účtů s tím, že 2 mají záporný zůstatek (mínus 91.183,50 Kč a mínus 88.898,-Kč), a že účet č. 192644248/0300 má nulový stav zatížený zmíněnou exekucí ve výši 187.124,33 Kč . Tato položka seznamu závazků je tedy nesrozumitelná, neboť z ní není jasné, zda snad uvedené údaje o záporném stavu bankovních účtů mají reprezentovat závazky dlužníka vůči bance, která mu účet vede (a již neoznačil), anebo zda jde pouze o údaje o absenci finančních prostředků dlužníka, které ovšem náleží do seznamu majetku.

Lze tedy uzavřít, že dlužníkův insolvenční návrh zůstal nezpůsobilý projednání, a proto nebyly podmínky k tomu, aby mu soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. ledna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva