3 VSPH 910/2016-A-9
KSPA 53 INS 7988/2016 3 VSPH 910/2016-A-9

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: ARGOT s.r.o. se sídlem Česká Třebová-Parník, Ústecká 15, IČO: 25296817, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 12. dubna 2016, č.j. KSPA 53 INS 7988/2016-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 12. dubna 2016, č.j. KSPA 53 INS 7988/2016-A-4, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že k návrhu dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení, v němž dlužník žádá zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Vedle okolností, které vedly k jeho úpadku, tvrdí, že má peněžité závazky v celkové výši 350.460,71 Kč, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které není schopen plnit a je předlužen. Nemá žádné zaměstnance, nedisponuje žádnými finančními prostředky a má movitý majetek (vybavení prodejny a kanceláře) v hodnotě 25.000,-Kč.

Cituje ust. § 108 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospívá k závěru, že zaplacení zálohy je nutné k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a aby byla zajištěna úhrada odměny a hotových výdajů správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V majetkové podstatě se totiž prostředky k úhradě nákladů řízení nenacházejí a hodnota zpeněžitelného majetku činí pouze 25.000,-Kč. Bude-li zjištěn úpadek dlužníka, přichází v úvahu jeho řešení konkursem. Náklady takového řízení jsou vždy tvořeny mimo jiné hotovými výdaji a odměnou správce ve výši minimálně 45.000,-Kč + DPH. Za této situace soud prvního stupně má za přiměřenou zálohu ve výši 30.000,-Kč. Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádá, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, neboť hodnota jeho majetku zcela postačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Kromě poplatku za vedení bankovního účtu nemá žádné fixní náklady. Prostředky k úhradě uložené zálohy nemá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Soud prvního stupně správně vystihl účel institutu zálohy podle § 108 InsZ, kterým je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu jeho celkových nákladů, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

K tomu odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení (§ 1 InsZ) není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona vyplývá, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Nemá-li dlužník majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro jeho další pokračování. V takovém případě lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu jen za předpokladu, že dlužník zaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud není její úhrady schopen, je namístě závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Z obsahu spisu se podává, že se dlužník se svým insolvenčním návrhem domáhá zjištění svého úpadku s tvrzením, že má více věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů, které není schopen plnit, a že je rovněž předlužen, neboť nemá kromě movitého majetku v podobě vybavení kanceláře v hodnotě 25.000,-Kč žádný jiný majetek. Podle insolvenčního návrhu a jeho povinných příloh nemá dlužník žádného zaměstnance a má vůči 7 věřitelům závazky v celkové výši 350.460,71 Kč, které jsou splatné déle než 3 měsíce.

Výsledky dosavadního řízení tak nasvědčují tomu, že dlužník nemá dostatečný majetek, z něhož by mohl být získán výtěžek postačující pro úhradu očekávaných nákladů insolvenčního řízení (konkursu nebo nepatrného konkursu), a nemá ani žádné příjmy, které by mohly být na úhradu nákladů insolvenčního řízení využity.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že v tomto případě lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., bude činit nejméně 45.000,-Kč + DPH. Na základě poskytnutých údajů však nelze předpokládat, že finanční prostředky postačující k úplné úhradě očekávaných nákladů insolvenčního řízení mohou být získány zpeněžením majetku dlužníka, a proto je třeba tyto náklady insolvenčního řízení zajistit zálohou.

Vzhledem ke skladbě a hodnotě majetku dlužníka, k počtu jeho věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je zřejmé, že soudem prvního stupně stanovená výše zálohy není nepřiměřeně vysoká, neboť jen ta může za stávající situace zajistit smysl pokračování v insolvenčním řízení.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. května 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková