3 VSPH 907/2014-A-12
KSPH 70 INS 7539/2014 3 VSPH 907/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Růžovém poli 2565, 272 01 Kladno, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 7539/2014-A-7 ze dne 25. března 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 7539/2014-A-7 ze dne 25. března 2014 se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 70 INS 7539/2014-A-7 ze dne 25.3.2014 odmítl insolvenční návrh dlužnice Petry anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 19.3.2014 bylo k návrhu dlužnice, jímž se domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením, zahájeno její insolvenční řízení.

Soud citoval § 3, § 103 odst. 1 až 3 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že dlužnice v návrhu identifikovala své věřitele a uvedla výši svých závazků. Výše nezajištěných závazků dlužnice činí celkem 369.095,-Kč, její průměrný měsíční příjem činí 12.500,-Kč a své závazky již není schopna splácet.

Soud shledal, že taková tvrzení neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužnice-jež není podnikatelkou-nachází v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ (ve formě platební neschopnosti), neboť z nich není patrné, zda dlužnice má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužnice totiž u žádného svého závazku neuvedla jeho splatnost; tato informace není obsažena ani v přiloženém seznamu závazků.

Soud zdůraznil, že podle ustálené soudní praxe musejí být skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka uvedeny v samotném insolvenčním návrhu. Jelikož rozhodnutím o úpadku dochází k významnému zásahu do majetkových práv dlužníka je třeba trvat na tom, aby byl insolvenční návrh právně perfektní tak, že na podkladě skutečností v něm vylíčených lze bez dalšího dospět k závěru o dlužníkově úpadku. K tomu soud odkázal judikatorní závěry vyjádřené v publikovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu (soustředěné pak v jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011). Ty z hlediska obsahových náležitostí insolvenčního návrhu zejména zdůrazňují, že v něm ve smyslu § 103 odst. 2 IZ musejí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá, že z pohledu vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, není řádný dlužnický insolvenční návrh, v němž sice jsou označeny závazky dlužníka, chybí však údaj o splatnosti kteréhokoli z nich, a že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka (jeho hrozící úpadek), není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice v insolvenčním návrhu (spojeném s návrhem na povolení oddlužení) nevylíčila skutečnosti, jež by její úpadek či hrozící úpadek osvědčovaly (neboť neuvedla alespoň u dvou svých věřitelů dobu splatnosti jejich pohledávek, ani údaje o svém o majetku a příjmech), přestože taková tvrzení jsou dle § 103 odst. 2 IZ obligatorními náležitostmi insolvenčního návrhu. Protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, soud-aniž by dlužnici vyzýval k odstranění uvedeného nedostatku (neboť je tu vyloučen postup dle § 43 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.), nebo k doplnění příloh návrhu dle § 128 odst. 2 IZ-postupoval dle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Závěrem soud dlužnici mimo jiné upozornil, že pokud by podala další návrh, v němž by ohledně rozhodných skutečností (absentujících v návrhu samém) odkázala na listinné přílohy, nemohl by k nim přihlížet (ledaže by šlo o řádné-předepsanými náležitostmi opatřené-seznamy majetku, závazků a zaměstnanců). Taková situace může vést k odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o řešení úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud (neučiní-li tak soud prvního stupně autoremedurou) zrušil. Namítala, že má nejméně vůči dvěma věřitelům peněžité závazky splatné déle než 3 měsíce. Tyto věřitele v kolonce č. 7 návrhu na povolení oddlužení řádně označila a uvedla datum, od kdy je vůči nim v prodlení s hrazením závazků; totéž se podává i z přiloženého seznamu závazků. Z takto uvedených skutečností vyplývá, že dlužnice má alespoň 2 věřitele, vůči kterým je v prodlení s placením závazků cca 9 měsíců. Návrh dlužnice tudíž není neprojednatelný, neboť v něm dostatečně vylíčila skutečnosti osvědčující její úpadek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením se dle § 3 odst. 3 IZ může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 IZ povinen v tomto návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek (hrozící úpadek) osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem (tedy i s výše uvedenými skutkovými tvrzeními svědčícími o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka), jak popsáno shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení

úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle cit. R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou opatřené předepsanými náležitostmi a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že soudu prvního stupně byl dne 19.3.2014 doručen insolvenční návrh dlužnice, který spojila s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V kolonce č. 7 tohoto formuláře určené pro podání insolvenčního návrhu se dovolávala svého úpadku ve formě platební neschopnosti s tvrzením, že má více věřitelů, vůči kterým má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, z nichž některé neplní déle než 3 měsíce po lhůtě jejich splatnosti, a že zastavila platby podstatné části těchto závazků. Co do popisu rozhodujících skutečností, které její úpadek osvědčují, uvedla, že její závazky se datují od roku

2007, kdy začala žít se svým současným přítelem, v roce 2008 se jí narodila dcera a přestala být schopna splácet své dluhy, které se dále navyšovaly; ani do budoucna nelze očekávat takovou změnu příjmové situace dlužnice, která by jí umožnila závazky uhradit. K tomu dlužnice řádně označila 4 své věřitele, přičemž u každého z nich uvedla důvod a výši jejich splatných pohledávek (nezajištěných a nevykonatelných) s tím, že je v prodlení s placením svého splatného závazku vůči Telefónica Czech Republic, a.s. ve výši 3.632,-Kč od roku 2013, závazku vůči GE Money Bank, a.s. ve výši 320.717,-Kč a vůči Raiffeisenbank, a.s. ve výši 41.748,-Kč od května 2013 a dalšího závazku vůči GE Money Bank, a.s. ve výši 2.998,-Kč od prosince 2013.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu dostatečně specifikovala své závazky vůči vícerým věřitelům, a že prostřednictvím údajů o svém prodlení s jejich placením nabídla tvrzení dostatečná k závěru, že tyto závazky jsou splatné déle než 30 dnů, resp. dokonce déle než 3 měsíce, a že navíc-jak tvrdí-v podstatné části zastavila jejich platby. Tím je dle § 3 odst. 2 písm. a) a b) IZ nastolena domněnka, že dlužnice úhrady těchto závazků není schopna. Tuto domněnku nic nevyvrací, když na úhradu uvedených déle splatných závazků dlužnice v celkové výši cca 370 tis. její současné příjmy vskutku zcela zjevně nestačí (podle návrhu na povolení oddlužení tyto činí průměrně 12.500,-Kč čistého). Jiný disponibilní finanční majetek (jak plyne z připojeného řádného seznamu majetku) dlužnice nevlastní.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že dlužnice nabídla ve svém insolvenčním návrhu dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 a 2 IZ, a že tudíž tento návrh nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by jej bylo namístě dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 13. října 2014

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková