3 VSPH 903/2015-A-72
KSPA 59 INS 993/2015 3 VSPH 903/2015-A-72

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Schempp-Hirth výroba letadel spol. s r.o. se sídlem Choceň, U Dvořiska 1733, IČO 64942520, zast. JUDr. Romanem Bušo, advokátem se sídlem Praha 5-Smíchov, Elišky Peškové 735/15, zahájené k návrhu věřitele Equa bank, a.s. se sídlem Praha 8, Karolinská 661/4, IČO 47116102, zast. Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem se sídlem Praha 1, Platnéřská 191/4, o odvolání JUDr. Martina Pavliše, opatrovníka dlužníka se sídlem Hlinsko, Wilsonova 368, a věřitele STAVEBNÍ PROGRESS, a.s. se sídlem Praha 3, Prokopova 148/15, IČO: 28616537, zast. JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Fráni Šrámka 1139/2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 993/2015-A-60 ze dne 12. března 2015

takto:

I. Odvolání JUDr. Martina Pavliše, opatrovníka dlužníka se sídlem Hlinsko, Wilsonova 368, se o d m í t á.

II. Odvolání věřitele STAVEBNÍ PROGRESS, a.s. se sídlem Praha 3, Prokopova 148/15, IČO 28616537, se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku) a ustanovil insolvenčním správcem AS ZIZLAVSKY, v.o.s. se sídlem v Praze (bod III. výroku). Do dalších bodů výroku pak promítl svůj další postup k realizaci konkursu, kdy mimo jiné nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 10.6.2015 (body IV.-XIV. výroku)

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že 16.1.2015 byl k němu podán insolvenční návrh věřitele Equa bank, a.s. se sídlem v Praze 8 (dále jen navrhovatel), v němž uvedl, že eviduje za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 357/2013 ze dne 10. prosince 2013 ve znění dodatků č. 1 až č. 3. Protože dlužník porušoval smluvní závazky vyplývající z úvěrové smlouvy, v souladu s příslušnými ustanoveními Produktových obchodních podmínek zesplatnil ke dni 14.8.2014 svou pohledávku za dlužníkem a vyzval jej k zaplacení dlužné částky; dlužník mu ničeho nezaplatil a jeho splatná pohledávka ke dni podání insolvenčního návrhu činí 39.630.158,28 Kč. Navrhovatel označil další věřitele dlužníka, a to: STAVEBNÍ PROGRESS, a.s., IČO 28616537, se splatnou pohledávkou ve výši 8.272 tis. Kč na jistině, zajištěnou zástavním právem k nemovitostem dlužníka, PERFECT INVEST, a.s., IČO 27736997, se splatnou pohledávkou ve výši 2.297 tis. Kč, která je řešena exekucí, a že dlužník má rovněž splatný závazek vůči svému zaměstnanci Ing. Pavlu Tomanovi ve výši cca 40.000,-Kč z titulu pracovněprávních nároků. Navrhovatel dále navrhl, aby byl ve věci ustanoven předběžný správce, neboť dlužník nemá statutární orgán a není zde osoba, která by za dlužníka mohla platně jednat. Poslednímu jednateli dlužníka Luboru Kultovi zanikla jeho jednatelská oprávnění dne 26.2.2014 na základě pravomocného odsouzení Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou pro trestnou činnost majetkové povahy. Předběžným opatřením z 23.1.2015 pak ustanovil předběžným správcem Mgr. Vladimíra Nožku a omezil dlužníka v jeho právech a povinnostech nad rámec § 111 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ).

Insolvenční soud pokračoval, že mu dne 30.1.2015 bylo doručeno podání označené obchodní firmou dlužníka, z něhož vyplývá vyjádření k podanému insolvenčnímu návrhu s návrhem na jeho zamítnutí, protože dlužník není v úpadku s tím, že navrhovatel není aktivně věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu, neboť jeho pohledávka za dlužníkem zanikla z titulu jednostranného zápočtu ze dne 22. ledna 2015. Ačkoliv má dlužník závazky vůči 29 věřitelům, jsou mezi nimi uzavřeny splátkové kalendáře a navrhovatelem označení věřitelé nemají vůči dlužníkovi splatné pohledávky. Podání bylo podepsáno nečitelnou parafou bez označení jména a funkce osoby, která je oprávněna za dlužníka jednat, proto usnesením ze dne 3.2.2015 (A-12) vyzval dlužníka, aby se k návrhu věřitele písemně vyjádřil a předložil seznamy svých závazků, svého majetku a zaměstnanců. Současně dlužníka poučil, že pokud nesplní ve stanovené lhůtě uloženou povinnost, má se podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ za to, že není schopen plnit své splatné závazky. Usnesení bylo dlužníku doručeno dne 3.2.2015. Insolvenčnímu soudu bylo doručeno podání označené obchodní firmou dlužníka, z něhož vyplývá, že dlužník pohledávky navrhovatele a věřitele PERFECT INVEST, a.s. neuznává. Souhlasí toliko s pohledávkou věřitele STAVEBNÍ PROGRESS, a.s. co do výše 3.961.509,-Kč, s nímž má uzavřen splátkový kalendář, stejně jako v případě dalších svých věřitelů. Dlužník má 64 zaměstnanců a 5 pracovníků na dohodu o pracovní činnosti. Podání bylo podepsáno nečitelnou parafou bez označení jména a funkce osoby, která je oprávněna za dlužníka jednat.

Dále insolvenční soud uvedl, že mu dne 13.2.2015 bylo doručeno podání podepsané Luborem Kultem s označením funkce generální ředitel společnosti, jehož přílohou je listina označená jako manažerská smlouva podepsaná za společnost i za zaměstnance stejnou osobou, tedy Luborem Kultem. Usnesením ze dne 16.2.2015 ustanovil dlužníkovi opatrovníka pro toto insolvenční řízení, a to JUDr. Martina Pavliše, advokáta se sídlem Hlinsko, Wilsonova 368 (dále též opatrovník).

Ze zpráv předběžného správce zjistil, že dlužníkovým odběratelem v rozsahu cca 80 % výroby byla zahraniční osoba, jež s ním ukončila spolupráci, a k datu 31.1.2015 byl dlužníkovi ukončen nájemní vztah k jeho výrobním prostorám, takže nemá k dispozici odpovídající auditované výrobní prostory nutné k pokračování výroby ve stávajícím rozsahu, čímž přestal splňovat jednu z podmínek vydaného oprávnění k činnosti. Proto považuje pokračování ve výrobě v původním rozsahu za spíše nepravděpodobné, když byla zastavena i výroba pro dalšího odběratele JMB, jež činila cca 15 % produkce dlužníka. Dále správce uvedl, že ke dni 6.2.2015 měl dlužník 44 zaměstnanců, že vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 1821 vedeného Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracoviště Ústí nad Orlicí, a že má splatný závazek vůči věřiteli PERFECT INVEST, a.s., když pro vymožení pohledávky byla zahájena exekuce. Dle sdělení správce ze dne 19.2.2015 dále vyplývá, že ve vlastnictví dlužníka se nachází movitý majetek (hutní materiál a věci ze skladu), jejichž hodnotu správce vyčíslil celkem částkou 1.283.142,-Kč, hodnota nemovitostí dle znaleckého posudku by mohla dosáhnout ceny až 33,1 mil. Kč a konstatoval, že dlužník není předlužen.

K průběhu insolvenčního řízení se dále vyjádřil opatrovník dlužníka s tím, že má podezření na nedovolené majetkové transakce v období před ustanovením předběžného správce do funkce, a navrhl, aby byla provedena inventura a aby byl zadán jak účetní, tak forenzní audit činnosti dlužníka, a že nemá dostatek relevantních informací ani partnera pro jednání, aby mohl zaujmout stanovisko k insolvenčnímu návrhu, a odkázal na zprávu předběžného správce.

Soud vzal za prokázané, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávku ve výši 38.748.874,27 Kč z titulu nesplaceného úvěru, jenž dlužníku poskytl na základě shora uvedené úvěrové smlouvy, čímž osvědčil svou aktivní legitimaci. Jednostranný zápočet provedený dlužníkem v částce 97,5 mil. Kč, představující náhradu škody způsobenou navrhovatelem dlužníku neoprávněným zesplatněním úvěru vůči pohledávce navrhovatele, odmítl s odůvodněním, že je neplatný, neboť z obsahu tohoto zápočtu dovodil, že jej učinil Libor Kult jako fyzická osoba, nikoliv dlužník, proto závazek dlužníka vůči navrhovateli nemohl tímto způsobem zaniknout. K tomu doplnil, že dlužník okolnosti vzniku škody a předpoklady jejího vzniku nijak neprokázal.

Insolvenční soud dále dovodil, že dlužník nepředložil ani řádné seznamy dle § 104 odst. 1 IZ, neboť jsou opatřeny toliko neidentifikovatelnou parafou, a byl-li dlužník při jednání o insolvenčním návrhu dne 4.3.2015 zastoupen advokátem JUDr. Romanem Bušo na základě plné moci ze dne 10.7.2013 udělené mu Luborem Kultem, v té době jednatelem dlužníka, mohl tak prostřednictvím svého zástupce předložit soudu seznamy s požadovanými náležitostmi.

Dále soud vzal za prokázané, že dlužník má mimo jiné závazky vůči PERFECT INVEST, a.s. ve výši 2.297.360,-Kč a 62.685,-Kč, STAVEBNÍ PROGRESS, a.s. ve výši 9.147.806,-Kč s přísl., takže objem dosud známých dlužníkových závazků činí cca 51 mil. Kč, hodnota jeho majetku představuje cca 38 mil. Kč. Dlužník již toliko dokončuje pouze dílčí opravy letadel a náhradních dílů a fakticky ukončuje svou činnost. Na tom nemůže nic změnit ani tvrzení jednatele L.Kulta, jenž při jednání tvrdil, že dlužník má zajištěny objednávky zajišťující mu obrat cca 1,5 mil. Kč měsíčně.

Insolvenční soud uzavřel, že má za prokázané, že je dlužník v úpadku podle § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a), b) a d) a podle § 3 odst. 3 IZ, protože má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a nesplnil povinnosti předložit seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, ačkoli byl ke splnění této povinnosti vyzýván a upozorněn na následky jejich nepředložení; je v úpadku i z důvodu, že je předlužen. Soud proto zjistil úpadek dlužníka, a protože v daném případě jako jediný způsob řešení jeho úpadku přichází v úvahu konkurs, v souladu s § 148 odst. 1 IZ spojil s rozhodnutím o úpadku také rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Toto usnesení napadli opatrovník a věřitel STAVEBNÍ PROGRESS, a.s. (dále též věřitel) v zákonem stanovené lhůtě odvoláním.

Opatrovník navrhl, aby je odvolací soud zrušil v bodech I. až III. výroku a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že mu byla soudem prvního stupně odepřena možnost obrany proti insolvenčnímu návrhu, neboť veškerou dokumentaci, zejména účetní, měl v dispozici předběžný správce, proto při jednání před soudem prvního stupně dne 4.3.2015 navrhl, aby insolvenční soud uložil předběžnému správci požadované dokumenty, včetně seznamů k posouzení. Tomuto návrhu však soud nevyhověl, čímž mu znemožnil procesní obranu ve věci. Současně namítl, že soud určil osobu insolvenčního správce mimo řádné pořadí, jak předurčuje § 25 IZ za situace, kdy nebyly splněny podmínky pro ustanovení osoby odlišné dle odstavce 5 tohoto ustanovení, neboť potřeba ustanovení konkrétního správce nebyla dostatečně odůvodněna, resp. je nepřezkoumatelná a ani v žádosti o určení osoby správce z 12.3.2015, ani v opatření předsedy soudu o určení osoby správce toto není řádně zdůvodněno.

Věřitel brojil odvoláním toliko proti bodu III. výroku, jímž byl ustanoven do funkce správce AS ZIZLAVSKY, v.o.s., se shodnou argumentací, jako opatrovník.

K odvolání opatrovníka:

Odvolací soud nejdříve zkoumal, zda opatrovníku svědčí subjektivní legitimace k podání odvolání a dospěl k závěru, že není osobou oprávněnou brojit proti napadenému usnesení odvoláním.

Podle § 29 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.

Citované ustanovení upravuje případy, kdy právnická osoba nemůže před soudem činit procesní úkony a plnit procesní povinnosti proto, že tu není osoba, jež by mohla za ni ve smyslu § 21 o.s.ř. jednat a nemá ani zmocněnce s procesní plnou mocí, který by mohl vykonávat její procesní práva a povinnosti. Předpokladem pro takový postup je nebezpečí z prodlení, kdy tuto otázku je třeba posuzovat nejen ve vztahu k dotčené právnické osobě, ale také z pohledu všech ostatních účastníků řízení. Opatrovník vykonává svou funkci bez ohledu na to, jak o délce doby jejího výkonu rozhodl soud-vždy jen po takovou dobu, po niž trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven. Jestliže takový důvod v průběhu řízení odpadne, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká, jeho oprávnění zastupovat účastníka tím končí a soud nadále jedná s účastníkem, či jeho zástupcem. Účinky procesních úkonů do té doby učiněných opatrovníkem zůstávají zachovány, rozhodnutí o odvolání opatrovníka není třeba vždy vydávat, ukončení funkce je však třeba opatrovníku oznámit. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2850/99 ze dne 23.8.2001 vyslovil závěr, že ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 2 o.s.ř. nemá automaticky za následek zánik procesní plné moci, kterou účastník neznámého pobytu dříve udělil jiné osobě; jinak řečeno, jestliže soudem ustanovený opatrovník nevypoví zastoupení založené plnou mocí účastníka řízení a není-li tu střet zájmů mezi zástupcem a zastoupeným, je soud povinen se zástupcem účastníka s procesní plnou mocí nadále jednat. Uvedené závěry dle odvolacího soudu lze aplikovat i na situaci, kdy právnická osoba nemá osobu oprávněnou za ni jednat, či osobu, jež takové oprávnění pozbyla.

Z insolvenčního spisu plyne, že insolvenční soud usnesením č.j. KSPA 59 INS 993/2015-A-39 ze dne 16.2.2015 ustanovil dlužníku pro toto insolvenční řízení podle § 29 odst. 2 o.s.ř. opatrovníkem JUDr. Martina Pavliše, advokáta se sídlem v Hlinsku s odůvodněním, že dlužník nemá statutární orgán, neboť jeho poslednímu jednateli Luboru Kultovi zanikla jednatelská oprávnění dne 26.2.2014, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č.j. 10T 81/2013-405 ze dne 7.10.2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.2.2014 č.j. 12To 29/2014-431, jímž byl jmenovaný jednatel odsouzen pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný v souvislosti s podnikáním. Insolvenční soud v tomto usnesení dovodil, že smyslem úpravy § 44 (správně § 46) zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (ZOK), je zajistit, aby se na řízení korporací nepodílely osoby, které nesplňují podmínky bezúhonnosti upravené v § 6 odst. 2 živnostenského zákona (zák. č. 455/1991 Sb., ve znění změn a doplňků). Dále insolvenční soud dovodil, že L.Kultem předložená manažerská smlouva z 13.2.2015 (viz výše) vzbuzuje pochybnosti o její platnosti, neboť měla být vystavena 31.3.2014, tedy v době zániku jednatelského oprávnění této osoby, dále je v ní uvedeno, že pracovní poměr vzniká k 1.1.2013 a je opatřena místem a datem vyhotovení V Chocni 18.12.2012. Uzavřel, že v daném případě by L.Kult pokračoval v řízení obchodní společnosti ve funkci generálního ředitele s vymezením práv a povinností jako jednatel společnosti, což by bylo zjevné obcházení účelu sledovaného § 46 ZOK.

Dále odvolací soud z protokolu o jednání ze dne 4.3.2015 zjistil, že se jej zúčastnil zástupce dlužníka JUDr. Roman Bušo, advokát, adresa Tobrucká 6, Bratislava, a to na základě plné moci ze dne 10.7.2013, kterou při jednání tento zástupce předložil, udělené mu dlužníkem jednajícím Luborem Kultem, jenž byl v té době jednatelem dlužníka a byl oprávněn za něj jednat. Jednání byl přítomen též opatrovník.

Odvolací soud nezpochybňuje postup insolvenčního soudu, jenž na základě rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (viz výše) o spáchání přečinu podle § 240 odst. 1 tr. zák. ustanovil dlužníku podle § 29 odst. 2 o.s.ř. opatrovníka pro toto řízení, neboť jednatelské oprávnění Lubora Kulta pravomocným rozhodnutím k 26.2.2014 zaniklo a soudu nebyla známa jiná osoba, jež by za dlužníka mohla jednat.

Jakmile však insolvenční soud zjistil při jednání dne 4.3.2015, že má dlužník zástupce s plnou mocí, jímž je advokát JUDr. Roman Bušo, jenž je zapsán v seznamu advokátů vedených Českou advokátní komorou pod adresou uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, měl jednat a také jednal, jak se podává z protokolu o jednání a dalších procesních úkonů, s tímto zástupcem. Z obsahu elektronického insolvenčního spisu, ani z vyjádření opatrovníka při jednání před insolvenčním soudem se nepodává, že by opatrovník vypověděl plnou moc zástupci JUDr. Romanu Bušo, ani že by zde byl střet zájmů mezi zástupcem, zastoupeným a opatrovníkem, neboť činili shodné návrhy. Za této situace měl insolvenční soud sdělit opatrovníku, že jeho funkce v řízení končí, což však neučinil, a nadále s ním jako s opatrovníkem již neměl ani jednat, a též mu doručovat napadené usnesení, proti němuž se odvolal. To bylo doručeno též zástupci dlužníka JUDr. Romanu Bušo na adresu v Bratislavě, jenž však odvolání proti němu nepodal. Odvolací soud dospěl k závěru, že subjektivní legitimace k podání odvolání opatrovníku nesvědčí.

Odvolací soud na základě výše uvedeného odvolání opatrovníka podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

K odvolání věřitele:

Podle § 25 odst. 2 IZ nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení.

Podle § 25 odst. 5 IZ nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí, takový postup vždy odůvodní.

K tomu § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení stanoví, že předseda insolvenčního soudu určuje osobu insolvenčního správce pro insolvenční řízení opatřením (odstavec 1). Opatření nemá povahu rozhodnutí. Opatření má písemnou formu a zakládá se do insolvenčního spisu (odstavec 3).

V daném případě věřitel a opatrovník napadl odvoláním opatření předsedy insolvenčního soudu, jímž dle § 25 odst. 2 a 5 IZ a § 4 výše cit. vyhlášky určil osobu, kterou má insolvenční soud do funkce insolvenčního správce v dané věci ustanovit. Podle odůvodnění opatření o určení osoby insolvenčního správce vydaného předsedou insolvenčního soudu JUDr. Janem Čiperou dne 9.3.2015 nebyl správce Mgr. Ing. Petr Konečný, IČO 66242002, určen z důvodu, že rozhodnutí o úpadku bude spojeno s rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Vzhledem k tomu, že se se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení jedná o skutkově i právně mimořádně složitou věc, bylo požádáno, aby ve smyslu § 25 odst. 5 IZ osobou insolvenčního správce byla určena obchodní společnost AS ZIZLAVSKY, v.o.s.,

IČO 28490738, se sídlem Široká 36/5, 110 00 Praha 1, neboť s ohledem na její dosavadní činnost se jedná o osobu odborně způsobilou disponující odpovídající specializací k výkonu funkce insolvenčního správce v tomto řízení. V souladu s tímto určením pak insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku dlužníka ze dne 12.3.2015 insolvenčního správce ustanovil.

Protože věřitelem a opatrovníkem napadené opatření předsedy insolvenčního soudu nemá povahu rozhodnutí, a odvoláním je tudíž napadnout nelze, odvolání proti němu tedy není přípustné (viz též rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 27 INS 8406/2009, 3 VSPH 193/2010-B-12 ze dne 31.3.2010), postupoval odvolací soud podle § 218 písm. c) o.s.ř. a věřitelovo a opatrovníkovo nepřípustné odvolání odmítl.

Nad rámec uvedeného pak odvolací soud poznamenává, že soudem ustanovený insolvenční správce byl z funkce odvolán na schůzi věřitelů dne 10.6.2015 a ustanoven nový insolvenční správce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. července 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová