3 VSPH 902/2012-A-21
KSUL 77 INS 5504/2012 3 VSPH 902/2012-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Štěpán anonymizovano , anonymizovano , bytem Chomutov, Revoluční 3921/31, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 5504/2012-A-16, KSUL 77 INS 5504/2012-B-1 ze dne 14.června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 5504/2012-A-16, KSUL 77 INS 5504/2012-B-1 ze dne 14.června 2012 se v bodech III. až V. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 5504/2012-A-16, KSUL 77 INS 5504/2012-B-1 ze dne 14.června 2012 v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka Štěpána anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Martina Koláře, v bodě III. zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníka, v bodě IV. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs, v bodě V. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, a v bodě VI. výroku uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají 14.6.2012 zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Do dalších bodů VII. až XV. výroku promítl účinky prohlášení konkursu, zejména nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 15.8.2012.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníkovým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo 7.3.2012 zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka, jenž obsahuje zákonné náležitosti ve smyslu § 103, § 104, § 391 a § 392 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Soud konstatoval, že po přezkoumání podaného návrhu na oddlužení dospěl k závěru, že dlužník nesplňuje základní podmínku pro povolení oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, neboť je podnikatelem a má závazky z podnikání, nikoli bagatelní, když v kolonce 06 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedl dva závazky v celkové výši 865.063,-Kč, že byl zaměstnancem a jednatelem firmy NUVIRO CV, s.r.o. (dále jen Nuviro CV), v níž za svou osobu podepsal směnku, a firma od roku 2011 neměla na splácení úvěru, a že je stále zapsán jako společník firmy NUVIRO, v.o.s. (dále jen Nuviro). Podle notářského zápisu však k datu 14.8.2007 Nuviro CV koupila Nuviro. Soud dále zjistil, že dlužníkovy pohledávky představují nevykonatelnou pohledávku věřitele GE Money Bank, a.s. ve výši 89.757,-Kč a vykonatelnou pohledávku vyplývající ze směnečného platebního rozkazu ve výši 775.306,-Kč vůči České spořitelně, a.s. Vzal za prokázané, že Česká spořitelna, a.s. (dále též Věřitel) poskytla Nuviro CV úvěr, jehož splacení bylo zajištěno směnkou, v níž se dlužník a další osoba V.Nudčenko jako avalisté zavázali k zaplacení směnečné pohledávky Věřiteli ve výši 683.644,-Kč. Směnečným platebním rozkazem ze dne 7.9.2011 vydaný Městským soudem v Praze byli Nuviro CV, dlužník a V.Nudčenko zavázáni společně a nerozdílně k zaplacení této směnečné pohledávky s úrokem 6 % p.a. ve výši 2.278,80 Kč a nákladům řízení 89.384,-Kč Věřiteli. Z výpisu z obchodního rejstříku dále soud zjistil, že dlužník byl jednatelem a společníkem Nuviro CV od 1.11.2006 do 15.4.2010 a dospěl k závěru, že tento závazek je závazkem dlužníka z podnikání, když je současně zapsán též jako společník Nuviro. Z notářského zápisu z 12.6.2007 vzal za prokázané, že z něj vyplývá toliko skutečnost, že byl prodán podnik Nuviro společnosti Nuviro CV, aniž by došlo k zániku Nuviro a nedošlo ani ke změně jejích společníků , z čehož vyplývá, že nebyla splněna povinnost podle § 488 odst. 1 obch. zák. a dlužník je stále společníkem Nuviro. Z předmětné smlouvy o prodeji podniku se pak nepodává, že by Nuviro neměla žádné závazky. Cituje § 76 odst. 1 a § 86 obch. zák. dovodil, že s ohledem na rozsah ručení společníka v.o.s. za závazky společnosti je na dlužníka pro posouzení splnění podmínky § 389 odst. 1 IZ nezbytné nahlížet jako na podnikatele, takže není osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu na oddlužení, neboť nesplňuje podmínky, že dlužník navrhující oddlužení nemůže mít závazky z podnikání převyšující bagatelní výši a že nemůže být podnikatelem, a proto jeho návrh na oddlužení zamítl.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním proti bodům III. až V. výroku. Namítl, že jednatelem a společníkem Nuviro CV byl ve shora uvedeném období, jednatelem (zřejmě společníkem) Nuviro je od 10.5.2004 a pro účast v této společnosti musel mít živnostenský list, avšak živnost přerušil 12.4.2010 a následně zrušil. Nuviro již nemá jakýkoliv předmět podnikání a prodejem tohoto podniku Nuviro CV již měla Nuviro zaniknout. Zdůraznil, že za závazky veřejné obchodní společnosti odpovídají svým majetkem její společníci, avšak směnku podepsal jako avalista k zajištění závazku Nuviro CV. Uzavřel, že i z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že za podnikatelské závazky nelze považovat závazky osob, jež podnikateli nebyly a nejsou a svým majetkem pouze zajistily dluhy vzešlé z podnikání jiných subjektů bez zřetele k tomu, zda šlo o zajištění z titulu obecného ručení ve smyslu § 303 obch. zák. nebo o zajištění pohledávky zástavním právem, anebo o zajištění pohledávky zajišťovací směnkou.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné.

Podle § 389 odst. 1 IZ jedině dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Soudní judikatura dovodila, že ve smyslu citovaného ustanovení (vymezujícího subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení) je k podání návrhu na povolení oddlužení věcně legitimována jen fyzická či právnická osoba, která v době podání návrhu není zákonem považována za podnikatele (na níž se podle norem hmotného práva nepohlíží jako na podnikatele) a která zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 29 INS 252/2008, 1 VSPH 3/2008-A ze dne 13.3.2008 či usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 561/2008, 1 VSPH 74/2008-B ze dne 24.7.2008). Těmto závěrům přitakal Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009. Současně ovšem vyslovil, že striktní uplatňování zákonného požadavku, aby do oddlužení nevstupovali ti, kdož mají dluhy ze svého podnikání, může vést v krajních případech k nepřiměřeně tvrdému dopadu do poměrů toho či onoho dlužníka. V takovýchto specifických případech je proto na uvážení insolvenčního soudu (založeném na konkrétních skutkových okolnostech případu), aby zhodnotil, zda automatickou aplikací zásady, podle které osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení není dlužník, který-ač již nepodniká-má stále dluhy ze svého podnikání, by nebyl popřen duch zákona, a zda tím ve skutečnosti není upírána možnost pokusit se o oddlužení způsobem předjímaným insolvenčním zákonem osobě, se kterou institut oddlužení v souladu s účelem, pro který byl zákonodárcem zformulován, typově počítá. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovodil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, k době ukončení dlužníkova podnikání, k četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, k výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (to může vyplynout např. z toho, že věřitel nejpozději při projednání způsobu oddlužení neuplatní výhradu proti schválení oddlužení založenou na argumentu, že jeho pohledávka je dlužníkovým dluhem z podnikání).

Podle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení zkoumá soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli, nebo které jinak vyšly najevo, a zjištění o nesplnění těchto podmínek vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ. Je-li zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení učiněno až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (viz závěry výše zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 69 INS 561/2008, 1 VSPH 74/2008-B ze dne 24.7.2008).

V takto nastaveném judikatorním rámci pak Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 9/2009 z 23.2.2011 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 112/2011) dovodil, že podmínka, že dlužník nemá dluhy z podnikání, je pro účely posouzení, zda návrh na povolení oddlužení podala k tomu oprávněná osoba (ve smyslu § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 insolvenčního zákona), splněna i tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení podal dlužník, který svým majetkem pouze zajistil jako směnečný rukojmí dluh jiné osoby z jejího podnikání.

Z dlužníkova insolvenčního návrhu (kolonka 6 formuláře návrhu na oddlužení) a jím předložených příloh se podává, že dlužník má dva věřitele, jak zjistil soud prvního stupně s tím, že závazek vůči GE Money Bank, a.s. není závazkem z podnikání, druhý závazek pak představuje nároky České spořitelny, a.s. uplatněné vůči dlužníku z titulu avalu směnky zajišťující úvěr poskytnutý tímto věřitelem Nuviro CV. Z výpisu ze Živnostenského rejstříku v ARES je dlužník evidován jako společník a člen statutárního orgánu NUVIRO, v.o.s. s poznámkou, že podnikatel ukončil činnost v režimu živnostenského zákona k 30.1.2012.

Vzhledem ke všem těmto okolnostem dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně v hodnocení dlužníka jako podnikatelského subjektu, u něhož oddlužení nepřichází v úvahu, vyšel toliko z jeho postavení společníka veřejné obchodní společnosti (§ 76 odst. 2 obch. zák.), jemuž živnostenské oprávnění však již zaniklo, a dlužníkův jediný tzv. podnikatelský závazek dovozoval toliko z povahy pohledávky České spořitelny, a.s., jež je v zásadě generována jen pozicí dlužníka co bývalého společníka a jednatele společnosti s ručením omezeným, jenž se za tuto společnost zaručil podpisem předmětné směnky, nikoliv však jako podnikatelský subjekt-fyzická osoba, ani jako podnikatelský subjekt za právnickou osobu, tj. Nuviro, jejímž společníkem je. Z předložených dokladů nevyplývá, že by pak dlužník při převzetí avalu na směnce jednal toliko za společnost Nuviro, jež zavázána vůči Nuviro CV, ani jejímu věřiteli, tj. České spořitelně, a.s. ze směnky nikdy nebyla. Lze tedy uzavřít, že dlužník nesplňuje již jeden z předpokladů, které by mu bránily v oddlužení, jímž je neexistence závazku z podnikání. Za této situace tedy nebylo namístě uvažovat, o tom, že dlužník není osobou věcně legitimovanou k podání návrhu na oddlužení.

Nad rámec uvedeného pak odvolací soud poznamenává, že nesplňuje-li dlužník podmínky pro oddlužení podle § 389 IZ, bylo namístě návrh na oddlužení odmítnout ve smyslu § 390 odst. 3 IZ, nikoliv jej zamítnout, neboť důvody pro zamítnutí návrhu na oddlužení podle § 395 IZ v daném případě nebyly dány, když se o nich ani soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí nezmínil.

Na základě výše uvedených zjištění a úvah postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a v napadeném rozsahu usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 26.září 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová