3 VSPH 897/2016-A-15
KSUL 46 INS 3567/2016 3 VSPH 897/2016-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Jaroslava Bureše v insolvenční věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Alej 17. listopadu 1758, 413 01 Roudnice nad Labem, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 3567/2016, ze dne 8. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 3567/2016, ze dne 8. dubna 2016, se m ě n í tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 46 INS 3567/2016-A-10 ze dne 8. 4. 2016 (dále jen usnesení ) uložil dlužnici Heleně anonymizovano (dále jen dlužnice ), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 16. 2. 2016 doručen řádný insolvenční návrh dlužnice, spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. S odkazem na ustanovení § 395 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), zjistil, že dlužnice čerpala půl roku před podáním insolvenčního návrhu úvěry a dospěl k závěru, že v jejím chování lze spatřovat nepoctivý záměr, přičemž tento závěr podporuje i tvrzení věřitele COOL CREDIT, s.r.o. doručené soudu dne 24. 2. 2016. Insolvenční soud, cituje ustanovení § 108 IZ, má za to, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, v němž minimální výše odměny insolvenční správce činí 45.000,-Kč + DPH, a proto uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení v uvedené výši.

Proti usnesení se dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvolala a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Odmítla, že by svým jednáním sledovala nepoctivý záměr. Věřiteli COOL CREDIT, s.r.o. nedluží více jak 5.000,-Kč. O možnosti oddlužení se dozvěděla teprve v nedávné době. Je vdaná, má malé dítě, s nímž je na mateřské dovolené a vztah s manželem není funkční, z těchto důvodů se snažila zabezpečit rodinu formou půjček, které ale přestala splácet. Nežije nad poměry, jen se dostala do zoufalé situace, jíž nezvládá sama řešit. Pokud by měla finanční rezervu ve výši 35.000,-Kč, použila by ji již dříve na úhradu svých dluhů. isir.justi ce.cz

Platby v rámci splátkového kalendáře bude schopna hradit, ale finanční prostředky na úhradu zálohy nemá.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 věty druhé IZ uloží insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Podle § 395 odst. 1 insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v samotném rozhodnutí o úpadku uloží dlužníkovi povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou náležet podle vyhlášky, dle následně schváleného způsobu oddlužení.

Z obsahu spisu se podává, že se dlužnice se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, které navrhla provést ve formě splátkového kalendáře. Dlužnice má nezajištěné závazky v celkové výši 1.048.203,-Kč, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužnice je není schopna plnit. Dlužnice uvádí, že její měsíční čistý příjem z mateřské činí celkem 7.300,-Kč, má vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti a manželovi. Její majetek tvoří obvyklé vybavení domácnosti, jehož hodnotu odhaduje na cca 11.000,-Kč a jedná se jen o zařízení domácnosti. Nemá žádné zaměstnance ani pohledávky. Dokládá darovací smlouvu uzavřenou s Kateřinou Charvátovou dne 1. 2. 2016 a znějící na částku 6.900,-Kč. Darovací smlouva splňuje zákonem stanovené požadavky dle § 392 odst. 3 IZ.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný hodnotnější majetek vhodný ke zpeněžení, lze v daném případě uvažovat spíše o oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pro něj dlužnice nabízí svůj příjem z darovací smlouvy. Za 5 let oddlužení by takto mohla dlužnice získat 414.000,-Kč, což po odečtení odměny a hotových nákladů insolvenčního správce (ve výši 65.340,-Kč, je-li plátcem DPH) odpovídá úhradě 33 % pohledávek nezajištěných věřitelů, čímž dlužnice splatí své závazky vůči všem svým věřitelům.

Soud prvního stupně uvedl pochybnosti o poctivosti záměru dlužnice. Nepoctivý záměr předpokládá dlužníkovo vědomé (záměrné) jednání, jímž se před navržením oddlužení (popř. během řízení o něm) zachoval způsobem směřujícím k poškozování jeho věřitelů, popř. v insolvenčním řízení zatajoval rozhodné skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů ve snaze zmenšit vyhlídky věřitelů na jejich uspokojení v oddlužení. Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 14/2009, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 14/2012).

Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závisí vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení, přičemž ve stádiu řízení, v němž se v současné době dlužnice nachází, je třeba vždy vycházet z konkrétních tvrzení účastníků řízení. Dovozovat nepoctivý záměr pouze z předložených listin, aniž by bylo zřejmé, na jaké účely, byly konkrétní závazky určeny, nelze. Insolvenční soud nepoctivý záměr dostatečně neodůvodnil, ale ani nemohl, neboť v tomto stadiu řízení se vychází z tvrzení dlužnice a z údajů uvedených v předložených seznamech, a jen z těchto skutečností, bez provedení širšího dokazování, když v tomto stadiu řízení se dokazování ani neprovádí, nelze o nepoctivém záměru dlužnice usuzovat.

Za popsané situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) tak lze mít návrh dlužnice na povolení oddlužení i insolvenční návrh za řádný, způsobilý projednání, přičemž lze rovněž očekávat, že na jejich podkladě bude možno rozhodnout současně o úpadku dlužnice i o povolení oddlužení (dle § 397 odst. 1 IZ). Zároveň lze i předpokládat, že úpadek dlužnice bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Namístě je tak závěr, že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a spojit s ním i rozhodnutí o povolení oddlužení.

S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud shledal, že nejsou dány podmínky k tomu, aby bylo po dlužnici požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se dlužnici povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 24. května 2016 JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková