3 VSPH 896/2014-A-11
KSPA 53 INS 8345/2014 3 VSPH 896/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Milana Bořka v insolvenčním řízení dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem v Přelouči, Smetanova 1031, zastoupeného JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 9. dubna 2014, č.j. KSPA 53 INS 8345/2014-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 9. dubna 2014, č.j. KSPA 53 INS 8345/2014-A-6 se m ě n í tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9. dubna 2014, č.j. KSPA 53 INS 8345/2014-A-6 uložil dlužníku Jiřímu Ryšavému (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 8.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že u něj dne 26.3.2014 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh insolvenční soud zjistil, že dlužník má vůči dvěma věřitelům 3 závazky v celkové výši 396.870,50 Kč, z nichž všechny pocházejí z podnikání. Žádný z těchto závazků dlužník není schopen plnit již několik let. Majetek dlužníka tvoří pouze obvyklé vybavení domácnosti a jízdní kolo.

Soud prvního stupně cituje § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 a § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že dlužníkovy závazky z podnikání budou pravděpodobně bránit povolení jeho oddlužení. V takovém případě by byl jeho návrh zamítnut a na jeho majetek podle § 396 odst. 1 IZ prohlášen konkurs. V něm by byly náklady insolvenčního řízení tvořeny minimálně odměnou insolvenčního správce, která činí dle § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) nejméně 45.000,-Kč a dále 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Další náklady jsou pak spojeny s případnou správou a údržbou majetkové podstaty a hotovými výdaji insolvenčního správce. Soud dále uzavřel, že vzhledem k nulovým disponibilním finančním prostředkům dlužníka, skladbě jeho majetku a účelu zálohy se jeví jako přiměřená záloha ve výši 8.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a dále aby insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Uvedl, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR nelze vykládat překážku oddlužení v podobě závazků z podnikání absolutně, ale s ohledem na další skutečnosti případu. Dlužníku přitom jeho závazky z podnikání vznikly před více než 10 lety, přičemž dlužník své podnikání v uvedené době také ukončil. Pokud by však tyto dluhy z podnikání nepocházely, splňoval by všechny podmínky pro povolení oddlužení, ve kterém by bylo uspokojení věřitelů vždy vyšší než v případě konkursu. Pokud by pak bylo namístě oddlužení povolit, nebyl by důvod dlužníkovi zálohu ukládat.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 věty druhé IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) uloží insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v samotném rozhodnutí o úpadku uloží dlužníkovi povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou podle vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2014-dle následně zvoleného (schváleného) způsobu oddlužení-náležet.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá rozhodnutí o svém úpadku a povolení svého oddlužení, které navrhl provést ve formě plnění splátkovým kalendářem. Učinil tak s tvrzením, že má vůči 2 označeným věřitelům 3 nezajištěné závazky v celkové výši 396.870,50 Kč, které všechny pocházejí z podnikání a jsou již několik let po lhůtě splatnosti. Dlužníkův čistý měsíční příjem dosahuje v průměru 10.834,-Kč z pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou; je rozvedený a bezdětný. Jeho majetek tvoří pouze běžné vybavení domácnosti a jízdní kolo pořízené v roce 2011 za cenu 1.900,-Kč.

Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zdali původ dlužníkových závazků v podnikání představuje absolutní překážku povolení oddlužení a jeho úpadek bude tedy řešen konkursem. Podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ nebrání dluh z podnikání řešení úpadku dlužníka oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde. Jelikož stanovisko věřitelů v době podání insolvenčního návrhu k této překážce oddlužení není obvykle znám a zjišťuje se (ať už z výslovného vyjádření, či z nevyvratitelné právní domněnky o souhlasu věřitelů dle § 403 odst. 2 in fine IZ) často až v rámci rozhodování věřitelů o přijetí způsobu oddlužení, určuje ustanovení § 397 odst. 1 věta druhá IZ, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Z toho důvodu sama skutečnost, že dlužníkovy závazky z podnikání pocházejí, nepředstavuje prozatím důvod pro předpoklad zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení úpadku dlužníka konkursem.

Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný hodnotnější majetek vhodný ke zpeněžení, lze v daném případě uvažovat spíše o oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pro něj by dlužník mohl dle svého návrhu na povolení oddlužení nabídnout příjem ze svého zaměstnání. Hrubé odměně dlužníka ve výši 12.730,-Kč odpovídá čistá odměna ve výši 10.834,-Kč umožňující pro oddlužení měsíční splátku ve výši 3.097,-Kč (k tomu viz § 398 odst. 3 věta prvá IZ ve spojení s § 277 a násl. o.s.ř.). Za 60 měsíců splátkového kalendáře by tedy dlužník-při zachování stávajících příjmů-mohl nabídnout plnění ve výši 185.820,-Kč. Z něj by po úhradě přednostních nároků insolvenčního správce za předpokládaných 62 měsíců od povolení oddlužení (jeho paušální odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 900,-Kč bez DPH měsíčně) zbývalo na nezajištěné věřitele celkem 130.020,-Kč. Tato částka postačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 %, tj. 119.061,15 Kč (postačovala by k jejich potřebnému uspokojení, i kdyby insolvenční správce měl právo na úhradu svých nároků s DPH, tj. v celkové výši 67.518,-Kč, neboť do celkové nabídky splátkového kalendáře dlužníka není zahrnuta předpokládaná dob 2 měsíců od povolení oddlužení do jeho schválení, kdy však dlužníkovi ještě nejsou prováděny srážky a může ze svého přijmu hradit zálohy insolvenčnímu správci).

Za popsané situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) tak lze mít návrh dlužníka na povolení oddlužení i návrh insolvenční za řádný, způsobilý projednání, přičemž lze rovněž očekávat, že na jejich podkladě bude možno rozhodnout současně o úpadku dlužníka i o povolení jeho oddlužení (dle § 397 odst. 1 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014). Zároveň lze i předpokládat, že úpadek dlužníka bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Namístě je tak závěr, že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a spojit s ním i rozhodnutí o povolení oddlužení.

S ohledem na výše citovanou novou právní úpravu ustanovení § 108 odst. 1 IZ tak odvolací soud za popsaného stavu věci shledal, že nejsou dány podmínky k tomu, aby po dlužníkovi bylo zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno. Proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se dlužníkovi povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.,].

V Praze dne 25 . srpna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková