3 VSPH 896/2011-A-14
KSUL 46 INS 10402/2011 3 VSPH 896/2011-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníků-manželů: a) Renaty anonymizovano , anonymizovano , b) Jana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Teplice, Baarova 1584/8, zahájeném k návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. července 2011, č.j. KSUL 46 INS 10402/2011-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. července 2011, č.j. KSUL 46 INS 10402/2011-A-9, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 46 INS 10402/2011-A-9 ze dne 8.7.2011 odmítl insolvenční návrhy dlužníků-manželů Renaty anonymizovano (dále jen dlužnice) a Jana anonymizovano (dále jen dlužník) ze dne 15.6.2011 spojené s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že návrhy manželů anonymizovano spojil ke společnému řízení, a protože neobsahovaly veškeré zákonem požadované náležitosti, když k těmto návrhům přiložené seznamy závazků byly vadné, vyzval oba dlužníky usnesením z 22.6.2011 (A-7) k jejich doplnění. Konstatoval, že insolvenční návrh nebyl dle jeho výzvy doplněn řádně, zejména v označení věřitelů, neboť ve výzvě byli dlužníci upozorněni, že věřitel CETELEM ČR, a.s. byl nesprávně označen jako Cetelem, a.s., avšak opravu označení tohoto věřitele neprovedli, obdobně neodstranili nejasnosti týkající se označení věřitele 2) v dlužníkově seznamu, když z něj nelze zjistit, zda je věřitelem Santander Consumer Finance nebo Profidebt, s.r.o.; dlužníci tak předložili seznam závazků totožný s původním, přičemž nedoložili svá tvrzení ohledně okamžité splatnosti závazků, na což byli rovněž upozorněni. Uzavřel, že dlužníci vady insolvenčního návrhu v jím stanovené lhůtě neodstranili, proto podle § 128 odst. 2 IZ insolvenční návrhy odmítl a nezabýval se již jejich návrhem na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítli, že výzvě soudu vyhověli, pouze v označení věřitele CETELEM ČR, a.s. opomněli dopsat ČR, jež však nepovažují za překážku pro další řízení, neboť uvedli identifikační číslo této osoby, obdobně u označení věřitele Profidebt, kdy správně mělo být uvedeno Profidebt pro firmu Santander , což je srozumitelné z přiložených dokumentů. Namítli, že k návrhu přiložili dostatek upomínkových listin, které jasně vyzývají a vyhrožují splacením celých částek , a proto by pro tyto drobné vady neměly být jejich návrhy na povolení oddlužení odmítnuty.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání nejsou opodstatněná. Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ). V této souvislosti odvolací soud poukazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, jenž v rozhodnutí ze dne 1. března 2012 sp. zn. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62, dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výše citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že by zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 IZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 IZ.

Pokud dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 odst. 1 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že oba dlužníci spojili insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaném na předepsaném formuláři a že insolvenční soud tyto návrhy spojil ke společnému projednání. V kolonce č. 6 návrhů na povolení oddlužení, která je určena pro podání insolvenčního návrhu sice oba dlužníci vyznačili, že navrhují, aby soud rozhodl o jejich úpadku, co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících tvrzený úpadek však pouze uvedli, že v současné době mají s druhým manželem peněžité závazky, které nejsou schopni splácet již po dobu delší 3 měsíců, své dluhy nezvládají splácet řádně a včas, domnívají se, že splňují veškeré podmínky podle zákona č. 182/2006 Sb. s tím, že dlužnice má tři věřitele s okamžitou splatností závazků , příjem zatím nemůže doložit, neboť dojíždí za prací do Německa a dosud nemá smlouvu , dlužník má dva věřitele, jejichž pohledávky jsou okamžitě splatné a bude hradit i závazky manželky, neboť ta zatím nemá uzavřenu pracovní smlouvu v Německu, kam dojíždí za prací. Z toho vyplývá, že jsou v úpadku, který navrhují řešit oddlužením formou splátkového kalendáře.

Dlužníci k návrhu připojili tzv. Přílohy k návrhu na povolení o oddlužení , jež však nelze považovat za řádné seznamy ve smyslu § 104 IZ způsobilé doplnit povinná rozhodná tvrzení absentující v insolvenčním návrhu, neboť tyto listiny náležitosti povinných seznamů nemají, ani tak nebyly dlužníky označeny. Dlužnice řádně neoznačila věřitele č. 2) VZP a také dlužník neoznačil řádně věřitele 1) pod bodem 1) Závazky nevykonatelné, nezajištěné, když uvedl 1/ úvěr č. 5758247104-Santander Consumer Finance pro Profidebt, s.r.o., Jindřišská 24/941, Praha 1, na částku-97.690,--Kč . Navíc ovšem dlužníci u žádného ze svých označených závazků neuvedli jednotlivě údaje o jejich splatnosti. Místo toho jen v jiné části listiny bez dalšího nekonkrétně uvedli, že závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti . Dlužnice pak pod bodem 3) Majetek, který je předmětem zajišťovacích práv uvedla nesrozumitelně formulovanou položku 1/ úhrada překlenovacího úvěru /spořící část/ úvěru č. 311817903 ČMSS-72.343,10 Kč , k níž neposkytla žádné vysvětlení, tedy snad zda má jít o nějaký (ovšem blíže neurčený) majetek, jenž má zajišťovat předmětný úvěr, přestože pod bodem 2) Majetek, který není předmětem zajišťovacích práv oba dlužníci shodně prohlásili, že žádný takový majetek nemají. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy (představující povinnou přílohu insolvenčního návrhu) neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 16-17 a 18-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách 16-21 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje, a údaje o majetku a závazcích vyplněné zde dlužníky také zjevně náležitosti seznamů majetku a závazků dle § 104 odst. 2 až 4 IZ nemají. Z uvedeného je zřejmé, že dlužníci v insolvenčním návrhu neoznačili své víceré věřitele, neuvedli konkrétní údaje o výši svých výlučných závazků či závazků náležejících do SJM (§ 143 odst. 1 písm. b/ občanského zákoníku) a jejich splatnosti, ani o svých majetkových poměrech, zejména o výši svých příjmů. Dlužníci tedy v insolvenčním návrhu nevylíčili řádně skutečnosti, jež by jejich tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Tato chybějící rozhodná skutková tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ přitom nebyla v daném případě nabídnuta ani prostřednictvím seznamů majetků a závazků, neboť připojené seznamy z hlediska náležitostí vyžadovaných v § 104 IZ zjevně nejsou řádné, a tudíž k nim nelze přihlížet. Tato situace do vydání napadeného usnesení nedoznala žádné změny, když dlužníci nedostatečná tvrzení obsažená v jejich insolvenčních návrzích nikterak nedoplnili a řádné seznamy majetku a závazků nepředložili ani po výzvě soudu prvního stupně ze dne 22.6.2011, byť v ní soud dlužníkům nevytkl všechny shora popsané nedostatky, jimiž dosavadní seznamy trpěly. V zásadě stejnými vadami jsou tak stiženy i nové seznamy předložené dlužníky podáním ze dne 30.6.2011.

Za popsané situace však nebylo žádného důvodu vyzývat dlužníky k odstranění nedostatků povinných příloh jejich insolvenčních návrhů (seznamů) podle § 128 odst. 2 IZ, jak soud shora uvedenou výzvou nepřípadně (a ovšem též neúplně) učinil, neboť tyto jejich návrhy vykazovaly (a nadále vykazují) obsahované vady, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k odmítnutí těchto insolvenčních návrhů. K tomu viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSUL 77 INS 6209/2011, 29 NSČR 45/2011-A ze dne 21.12.2011, podle nichž není-li insolvenční návrh projednatelný, je namístě jeho odmítnutí dle § 128 odst. 1 IZ a nikoli zkoumání a odstraňování vad jeho příloh.

Proto z těchto důvodů je napadené usnesení, byť z jiných důvodů, ve výroku věcně správné, a odvolací soud je podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně o tom, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužníci insolvenční návrh znovu podali, a aby se spolu s ním domáhali řešení svého úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Prvotním předpokladem vyhovění návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 12. dubna 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová